Totál rektál
Všechno začíná ve tmě. Vjíždím do mrazivé tmy, která se rozprostírá všude okolo. Jsem její součástí. Jako když jsem byl pod lavinou. Tehdy se na mě sesunul sloupec sněhu ze střechy, zmizel jsem v něm. Vdechl jsem zmrzlý chuchvalec, hned roztál v nose, protékal mi do pusy vlhký, ostrý sníh. Viděl to brácha a zavolal rodiče. Než se ke mně táta dostal, byl jsem pohřbený. Bez hnutí uvězněný v ledu, svázaný tíhou, která na mně ležela, bez dechu. Slepý a odevzdaný. Zkusil jsem se pohnout, nešlo to. Vlhko mi pronikalo do kůže, na čele roztávaly krůpějky zimy, stékaly po skráních. Něco na mě sáhlo, cítil jsem dotek, svíravý a pevný, pak povolil. A te9 zase. Dýchám chladnou tříš;. Nevydám ani hlásku. Něco se stalo. V uších mi rezonuje nepříjemně vysoký tón, kolísavý a pichlavý. Úporné kvílení. Ještě pár minut a prasknou mi bubínky. Chce se mi řvát, ale nejde to. Necítím nohy. Had přeseknutý v půli. A hlava k prasknutí. Od pasu dolů nemám tělo. Necítím nic. Houkání sanitky konečně slábne, vzdaluje se a mizí. Vjíždím do modré, mrazivé tmy. Jako bych se vracel domů. Sníh se rozpíjí, bílá barva pálí. Všechno tady znám. Stromy, lesy, chalupy zasazené ve stráni jako krabičky od sirek, utopené v závějích. Střechy se prohýbají. Starý sníh je těžký a zašedlý. Jsem doma. 7