0036864

Panorama ceske literatury2_001 az 003_Sestava 1 9/11/15 8:46 AM Stránka 3

Lubomír Machala (ed.)

Erik Gilk, Jana Kolářová, Lubomír Machala, Radek Malý, Lenka Pořízková, Jan Schneider

KNIŽNÍ KLUB

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 4

© 2012, 2015 by Erik Gilk, Jana Kolářová, Lubomír Machala, Radek Malý, Lenka Pořízková, Jan Schneider All rights reserved ISBN 978-80-242-5054-0

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 5

OBSAH

PŘEDMLUVA

.....................................................................................................

9

1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Výchozí situace, základní změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Spisovatelské organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Nakladatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Časopisy a skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Manifesty a programová vystoupení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Další proměny a směřování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Autenticita proti imaginaci a hravosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Tematické detabuizace a reinterpretace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Literární feminismus a další ztvárnění tzv. ženské problematiky . . . . . . . . . . . . 42 Literární experimentování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Česká beletrie psaná v jiných jazycích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Nové trendy nové dekády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Literatura a moderní komunikační technologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Ceny, soutěže, ankety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 2. POEZIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Návraty (poezie patriarchů) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Generace narozená ve 30. letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Generace 40. let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Experimentální poezie a hledání nových možností básnického sdělení . . . . . . . 67 Surrealisté . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Ozvěny undergroundu a samizdatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 „Generace osamělých běžců“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Nová básnická jména 90. let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Pokračovatelé spirituálních tradic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Polistopadová poezie všedního dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 „Magická“ poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Solitéři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Ve stopách Holanových (a Slívových) – Královopolská družina a okruh Welesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Poetické provokace a subverze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Básnické objevy první dekády 21. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 6

3. PRÓZA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Nejstarší generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Z disentu do časů svobody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Zkušenost exilu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Z domácích poměrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Autoři narození ve 40. a 50. letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Generace „ukradeného příběhu“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Literární návraty mladší generace exulantů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Souputníci „generace osamělých běžců“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Autoři narození v 60. letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Velká trojka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Polistopadoví debutanti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Debutanti nového tisíciletí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 4. DRAMA A DIVADLO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Uvolnění poměrů po roce 1989, porevoluční euforie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Divadelní krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Návraty do historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Postmoderní přepisy tradičních látek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Reflexe společnosti 90. let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Studiová divadla v 90. letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Dekonstrukce dramatického textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Nová vlna české dramatiky konce 90. let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Černé grotesky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Lyrické a psychologické drama . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Muzikály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Hry pro loutkové divadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Divadelní prostředí a nová dramatika po roce 2000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Klasikové žánru – pokračování a návraty po roce 2000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Satirická tvorba autorů střední generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Autoři debutující po roce 2000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Aktuální podoby alternativního divadelnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Současná situace českého dramatu a divadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 Antologie, spisy a jiná souborná vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 5. JINOJAZYČNÁ TVORBA ČESKÝCH AUTORŮ PO ROCE 1989 . . . . . . 217 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 7

6. LITERÁRNÍ VĚDA A KRITIKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Literární teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 Český (neo)strukturalismus po dvaceti letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 Hledání nestrukturalistických cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Naratologie, teorie fikčních světů a versologie: struktury v dobách poststrukturalistických . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 Genologické a komparatistické přístupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 Následování poststrukturalistických výzev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Literární historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Odstraňování bílých míst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Literatura a její společenské podmínky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Od literárněhistorických přehledů k diskusím o smyslu literární historiografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 Literární kritika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262 Návrat umlčovaných kritiků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 Předlistopadová „šedá zóna“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 Časopisy a jejich kritici: otevřenost versus vyhraněnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 Rejstřík autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 Rejstřík názvů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279 Rejstřík periodik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 Autorství textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 O autorech Panoramatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Strรกnka 8

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 9

PŘEDMLUVA

Nové Panorama české literatury (od počátků do současnosti) vychází z úspěšného kompendia Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti, které tým olomouckých bohemistů vydal v roce 1994 jako první práci tohoto druhu, prezentující dějiny české literatury bez ideologicky motivovaných výpustek či bílých míst. Omlazený autorský kolektiv pak původní text přepracovával a doplňoval, a to v takové míře, že nejprve vydal v podobě multimediální aplikace Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do roku 1989 (2008), po níž následoval CD-ROM Panorama polistopadové české literatury (2012). Cílem autorů byl opět informačně nasycený a co nejpřehlednější výklad, přihlížející k nejnovějším poznatkům literární historie. Jako příklad jedné ze zásadních inovací může posloužit zařazení kapitol o literatuře českého původu, ale psané v jiných jazycích. Potřebu systematického a důsledného uplatnění tohoto principu, běžně aplikovaného při reflexi starší české literatury, signalizovaly nejen významný příspěvek pražských německy píšících spisovatelů na počátku 20. století, ale hlavně mnohost a pestrost cizojazyčných literárních aktivit autorů českého původu po listopadu 1989.

Na základě publikovaných i nepublikovaných ohlasů zmíněných elektronických publikací jsme se rozhodli vrátit ke knižní podobě Panoramatu české literatury. Revidovaný a doplněný výklad jsme rozdělili do dvou dílů, neustále dbalí principu pyramidy postavené na špičku: náš výklad tedy narůstá s tím, jak se blíží současnosti. Neznamená to, že bychom podceňovali význam starší literatury, ale dřívější období jsou z logiky věci už reflektována v mnohem více pracích a mnohem podrobněji, než je tomu u literárního dění nedávného.

Na první díl příručky, reflektující vývoj české literatury od staroslověnských počátků do roku 1989, navazuje tento díl druhý, v němž autorský tým usiluje zachytit nejen všechny důležité polistopadové změny v literárním životě i základní tvůrčí trendy v naší literatuře, ale také výstižně představit nejvýznamnější literární osobnosti současnosti, ať už zasloužilé, nebo nově etablované. Nadále registrujeme adaptace literárních děl především do filmové podoby.

V úvodní Obecné charakteristice nahlížíme na literární dění z nadhledu, kromě poskytnutí základních informací o tzv. literárním provozu (nakladatelstvích, časopisech, skupinách atp.) se pokoušíme identifikovat obecnější směřování a vývojové tendence polistopadového literárního procesu (nejednou probíhající napříč literárnědruhovými hranicemi), charakterizovat je a také ilustrovat konkrétními příklady z tvorby jednotlivých spisovatelů. Následující kapitoly, soustředěné na poezii, prózu, drama a divadlo a také na odbornou či publicistickou re{9}

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 10

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

flexi literatury, pracují s detailnější perspektivou a v zásadě se snaží postupovat opačným směrem, tedy od jednotlivých autorů a jejich děl k obecnějším trendům, při současném respektování chronologických hledisek, a to jak generačních, tak vývojových. Uplatnění obou metod s sebou nevyhnutelně přináší tematické průsečíky, jinými slovy, některé jevy, díla atd. jsou ve výkladu zmíněna vícekrát, tyto návraty a repetice by ale neměly pouze mechanicky násobit už sdělené, ale měly by novými informacemi, popřípadě uvedením v jiných kontextech přispívat k důkladnějšímu a všestrannějšímu poznání nazíraného.

Panorama české literatury je určeno především vysokoškolským studentům, ale doufáme, že poslouží také širší odborné veřejnosti. Jeho hlavní cíl zůstává stejný jako dřív, hodlá tedy zvát či přivádět čtenáře k důkladnějšímu poznání bohatství české literatury prostřednictvím četby jednotlivých děl.

Lubomír Machala (leden 2015)

{ 10 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 11

Poznámka pro uživatele Přehledně a úsporně jsme se snažili postupovat také při uvádění bibliografických a životopisných údajů. Díla určujeme časově datem prvého vydání. Nebylo-li dílo vydáno tiskem, připojujeme ke zjištěnému datu vzniku zkratku „rkp.“. Ta díla, která byla vydána běžným způsobem na našem území, určujeme chronologicky pouze datem (rokem vydání). Bylo-li dílo šířeno v samizdatové podobě, připojujeme k vročení zkratku „s“, vyšlo-li v některém exilovém nakladatelství, zkratku „e“. Liší-li se u divadelních her rok vydání a rok premiéry, označujeme rok prvního scénického uvedení „prem.“. U her, jejichž zahraniční premiéra předcházela domácí, upozorňujeme na tuto skutečnost pomocí zkratky „sprem.“; „t“ pak v dané souvislosti značí první vydání dotyčného dramatického textu v našich nakladatelstvích. Z biografických údajů obligatorně zachycujeme za jménem autora rok narození a úmrtí, ostatní životopisná fakta pak uvádíme podle individuálních potřeb výkladu. { 11 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Strรกnka 12

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 13

{

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA

}

VÝCHOZÍ SITUACE, ZÁKLADNÍ ZMĚNY Základní změnou, kterou přinesl listopad 1989 do československé společnosti, do všech sociálních kontextů a rovin, bylo nastolení svobody slova. Možnost jeho neomezovaného šíření doslova vtrhla i do literárního prostředí a smetla politikou navršené hráze mezi tzv. oficiálním, samizdatovým a exilovým komunikačním okruhem. Noviny a další periodika (dřívější i nově vzniklá) přinášely ukázky z tvorby dříve zamlčovaných a zakazovaných spisovatelů, vycházela jejich v rychlosti psaná hesla a rozhovory s nimi, objevovaly se bibliografické soupisy samizdatových edicí či profily exilových nakladatelství. Souběžně se re/generovala nakladatelská a distribuční síť, na troskách dřívějších tvůrčích organizací (přesněji snad: vedle nich), jakými byly třeba Svaz českých spisovatelů a Svaz československých spisovatelů, vznikaly sdružení a spolky nové, z nichž za nejvýznamnější byla považována Obec spisovatelů a nově obnovené České centrum mezinárodního PEN klubu v tomto až hektickém prostředí a atmosféře plné očekávání vířily hlavně otázky nové pozice a funkce literatury v sice svobodné, ale přinejmenším tržními mechanismy regulované společnosti. V souladu s celospolečenskou atmosférou byl také mezi umělci (a těmi slovesnými obzvlášť) jako jeden z nejožehavějších pociťován problém vyrovnání se s minulostí, spojený i s velmi pragmatickým zadáním vyplnit, pokud možno ve všech souvislostech, bílá místa, vzniklá působením totalitních režimů (nejen socialisticko-komunistického, ale i nacisticko-fašistického), napravit či alespoň umenšit nahromaděné křivdy.

V nových poměrech ovšem došlo nečekaně brzy k zahlcení čtenářského zájmu dříve nepřístupnými knihami. Na pultech vedle děl Ivana Klímy či Hrabalovy životopisné trilogie zůstávaly ležet také za tzv. normalizace nepovolené knihy autorů { 13 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 14

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

JAN KOSTRHUN (*1942) ALŽBĚTA ŠERBEROVÁ (*1946)

JAN ZÁBRANA (1931–1984)

publikujících jinak v onom čase oficiálně, což platilo třeba o románech Strakatá kajda (1991) Jana Kostrhuna nebo Sbohem město M. (1991) ALŽBĚTY ŠERBEROVÉ.

Hned v roce 1990 si tak Pavel Janoušek uvědomil, že ke vstřebání a k nepovrchní reflexi záplavy titulů, k ustálení hodnotových kritérií a k rekonstrukci literární tradice bude zapotřebí jakýsi time-out, po němž by soudobá česká literatura mohla přestat připomínat nepřehlednou změť muzeálních exponátů či bazarový výprodej – tak charakterizoval polistopadovou literaturu v polovině devadesátých let Vladimír Novotný. Spíše než „oddechový čas“ však polistopadové literární poměry připomínaly generální úklid za pochodu, jehož aktéři se lišili nejen v samotných cílech svého konání, ale i v tom, v jakém sledu a jakými prostředky či postupy jich hodlali dosáhnout.

V úvodu zmíněná svoboda slova tak třeba hned v roce 1990 byla paradoxně popřena dobrovolným autocenzurním zásahem. Když se totiž připravovalo domácí vydání prozaického triptychu JANA PELCE …a bude hůř 1, který se už v samizdatovém a exilovém komunikačním okruhu stal kvůli frekvenci i způsobu zprostředkování sexuálních scén předmětem vehementních diskusí, tak jeho tvůrce některé pasáže vypustil či přepracoval. K původní podobě se vrátil až při vydání tohoto románu v roce 1996. K další prověrce svobody autorské výpovědi došlo v létě 1991, když mladý slovenský publicista a prozaik Martin Kasarda otiskl v bratislavském časopise Kultúrny život postmoderní povídku (azda) Posledná večera, razantně perziflující jeden ze základních biblických příběhů. Hlasy českých literátů (mj. Václava Havla) následně pomohly zmírnit ostrakizující reakci části nové politické garnitury na Slovensku, hodnotící Kasardův text jako neakceptovatelnou urážku křesťanských tradic slovenského národa. V českém prostředí znovu evokovala problematiku cenzurních zákroků edice deníkových zápisků JANA ZÁBRANY, vydaná v roce 1992 pod názvem Celý život 1, 2 bez dostatečně jasného edičního vysvětlení, které ze Zábranových poznámek nebyly zveřejněny – to vyvolalo dohady, zda editoři nevzali v ochranu některé z dřívějších disidentů, fungujících po listopadu 1989 ve společensky reprezentativních rolích.

Svoboda slova se posléze stabilizovala v intencích víceméně běžných v zavedených demokratických společnostech: spisovatel může psát téměř o všem a bez publikačních omezení, ovšem s vědomím, že mnohé ze sděleného se dočká žádného nebo jen minimálního ohlasu.

Jako jedno z nejvýznamnějších témat byl počátkem devadesátých let vnímán problém poslání (respektive identity) a hodnotové hierarchizace literatury. Ze spisovatelů se na něj soustředil hlavně Jiří Kratochvil, který už v titulku jedné ze svých statí přivítal obnovení chaosu v české literatuře a současně připomněl, že nastolení svobody doprovází proměna knihy z téměř kultovního předmětu ve zboží. Nové poměry podle něj přinesly hlavně konec epochy „zastydlého“ obrozenského přesvědčení o celospolečenském poslání literatury. Slovesnému umění Kratochvil přisoudil pouze schopnost ostrého individuálního vědomí, vnímání lidské skutečnosti jako nepřetržité „mezní situace“. Chaos přitom nechápal jen jako zmatek, ale také jako počátek něčeho nového.

1

Předlohu zfilmoval r. 2007 Petr Nikolaev.

{ 14 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 15

{ OBECNÁ CHARAKTERISTIKA }

Následně sice Milan Jungmann připomněl, že společenská (politická) angažovanost slovesného umění není jenom naším národním prokletím, ale je naprosto běžná i u literatur velkých národů, nepoznamenaných obrozenskými komplexy. Současně zdůraznil, že funkce estetická není s úlohami mimouměleckými v nesmiřitelném rozporu, nýbrž se spíše navzájem podmiňují nebo umocňují. Nicméně tvorba vydávaná počátkem devadesátých let rezonovala více s názory Jiřího Kratochvila, který se vyjádřil také přímo ke vztahu literatury a politiky: „Není nic navzájem si vzdálenějšího než politika a literatura, a tyto dva prostory se dotýkají jen proto, aby literatura byla snad obranou individuální svobody před jakoukoliv politickou manipulací a snad obranou duše před jakkoliv inovovaným kolektivním duchem. A to je taky jediná ‚politická služba‘, kterou společnost smí snad čekat od literatury.“ (Kratochvil 1993) Změnu ve vztahu literatury k aktuálnímu společenskému dění lze ilustrovat také připomenutím studie PAVLA JANÁČKA Literatura ve znamení Théty s podtitulem Literatura devadesátých let a revoluce. Janáček v ní především zmapoval, ve kterých dílech čeští spisovatelé zachytili listopadový společenský zlom.

Jeho výčet obsahuje knižní tituly Listopadový uragán (1990) BOHUMILA HRABALA, Mafie po listopadu (1992) ZDENY FRÝBOVÉ, Anna sekretářka (1992) MARTINA NEZVALA, Báječná léta pod psa (1992) MICHALA VIEWEGHA, Moji milí fóristé (1992) KARLA ŠTORKÁNA, Samet a pára (1992) JANA NOVÁKA, Kobova garáž (1992) ZDEŇKA ZAPLETALA, Čekání na tmu, čekání na světlo (1993) IVANA KLÍMY, Jak se dělá chlapec (1993) LUDVÍKA VACULÍKA, Zlodějina (1995) ZUZANY BRABCOVÉ, Klíč je pod rohožkou (1995) VLASTIMILA TŘEŠŇÁKA, Avion (1995) a Nesmrtelný příběh (1997) JIŘÍHO KRATOCHVILA, Kniha Kraft (1996) MARTINA C. PUTNY, Za všechno může kocour (1997) JIŘÍHO KAMENA a Když do pekla, tak na pořádné kobyle (2000) JANA JANDOURKA. Doplnit snad lze ještě Babičky (1998) PETRA ŠABACHA a modelovou prózu LENKY PROCHÁZKOVÉ Šťastné úmrtí Petra Zacha (1997), bezpochyby rovněž inspirovanou průběhem a podobou společenských změn na konci roku 1989. V novém století se k listopadu 1989 spisovatelé vraceli vskutku jen sporadicky: MICHAL VIEWEGH vydal divadelní hru Růže pro Markétu (2001, která byla navíc napsána už zkraje devadesátých let); výrazně subjektivně zprostředkovaly listopadové události vzpomínkové knihy PAVLA KOHOUTA To byl můj život?? (2006) nebo PETRA PLACÁKA Fízl (2007).

Výsledky polistopadové tvůrčí reakce pak Janáček konfrontoval s tím, jak literáti po druhé světové válce ztvárnili protiněmecké povstání, označované také jako květnová revoluce. A upozornil na fakt, že listopadové společenské změny byly oproti revolučním událostem z května 1945 tematizovány častěji v próze než v poezi. Na rozdíl od obrazů květnového povstání je pak možno nalézt v textech inspirovaných listopadem 1989 jeho pozitivní i negativní (popřípadě rozporuplné) hodnocení, které se však nepromítá v důležitosti, již toto téma v uvedených textech sehrává. Příznačné totiž je, že mu není nikde přisouzena role ústřední. Také dle jiných příznaků Janáček registruje „krajně opatrný postoj literatury devadesátých let k revoluci“, dokonce hovoří o „strachu z tématu“. Krajně opatrný postoj tehdy nezaujala česká literatura pouze k domácímu dění, jen minimálně (a pro změnu pouze v poezii) v ní byla tematizována třeba i vleklá balkánská krize (VÍT KREMLIČKA: Cizrna, 1995). { 15 }

PETR PLACÁK (*1964)

VÍT KREMLIČKA (*1962)

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 16

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

ZDENA FRÝBOVÁ (1934–2010) PAVEL FRÝBORT (1946–2007) MARTIN NEZVAL (*1960)

PAVEL VERNER (1947–2009) MARTIN KOMÁREK

Dobrovolnou redukci vlivu literatury na kultivaci duchovního zázemí společnosti později pojmenoval Miroslav Balaštík jako past estetismu a z odstupu je jasné, že její existence nejvíce vyhovovala nově se rodící mocenské špičce, jejíž relevantní část až úporně bránila jakýmkoliv reminiscencím na šedesátá léta, v nichž literatura sehrávala roli jednoho z nejpodstatnějších společenských hybatelů či alespoň katalyzátorů.

Apolitické pojetí literatury v první polovině devadesátých let převažovalo i proto, že konvenovalo s nevstřícným naladěním společnosti (a hlavně médií) vůči kritice nových poměrů. Názorné je v tomto směru přijetí prozaických knih Zdeny Frýbové, Pavla Frýborta či Martina Nezvala – avšak odmítnutí těchto společensko-kritických hlasů usnadnila odborné a publicistické veřejnosti také nízká slovesná kvalita dotyčných titulů.

Namátkou alespoň některé příznačné tituly: ZDENA FRÝBOVÁ Hrůzy lásky a nenávisti (1991), Mafie po listopadu aneb Ryba smrdí od hlavy (1992); PAVEL FRÝBORT Vekslák 2 aneb Malý český bordel (1993); MARTIN NEZVAL Obsluhoval jsem prezidentova poradce (1993), Premiér a jeho parta (1994).

V průběhu posledního desetiletí 20. století se však vztah spisovatelů k politice, k její reflexi i ztvárnění v beletristických textech měnil a stále zřetelněji se projevovali ti, kteří nesouhlasili s izolacionistickým estetismem a nechtěli se spokojit ani s využíváním společenské kritiky pouze k upoutání čtenářské pozornosti. Postupně přibývalo knih usilujících jak o seriózní a komplexní přístup ke společenským problémům (IVAN KLÍMA Čekání na tmu, čekání na světlo, 1993; PAVEL KOHOUT Sněžím, 1993; EVA KANTŮRKOVÁ Památník, 1994), tak o jejich satirické, groteskní či parodické podání (PAVEL VERNER Pražské hyeny, 1994; David a Goliáška, 1998; MARTIN KOMÁREK Králíček vám dodá lesku, 1998).

Ve druhé polovině devadesátých let bylo možno zaregistrovat (zejména mezi prozaiky mladší generace) nárůst děl varujících před různými formami manipulace s individuálním i společenským vědomím, které se uplatňují ve volebních kampaních, reklamě, náboženství a zvláště v nejrůznějších sektách. Zmíněné nebezpečí tematizovaly například knihy JANA JANDOURKA Škvár (1999), Když do pekla, tak na pořádné kobyle (2000) či Mord (2000), ale také prózy PETRA ULRYCHA Srdce marionet (2000), BOHUSLAVA VAŇKA-ÚVALSKÉHO Zabrisky (1999) nebo MARTINA KOMÁRKA Smrťáci (2000).

Jedním z nemnoha autorů, pro něž společensko-kritické zaměření literární tvorby bylo samozřejmostí po celá devadesátá léta, byl básník LUBOR KASAL. Jeho sbírky Vezdejšina (1993), Hlodavci hladovci (1995), Jám (1997) přinášejí temný obraz lidské existence, již touha po hmotných statcích mění v animální vegetování. Do svých básní zapojuje útočné narážky na soudobou politiku a přináší apokalyptickou vizi rozpadu hodnot a zániku perspektiv (Hladolet, 2000).

Na konci desetiletí pak publikoval své satirické, sarkastické a pamfletické verše MILAN KOZELKA ve sbírkách Koně se zapřahají do hracích automatů (1999) a Gumové projektily (2000), vyznačujících se naprostou tematickou nevázaností, detabuizací i demytizací látek privátních i společenských, s prezentací absurdit a protimluvů dřívějších i současných. { 16 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 17

{ OBECNÁ CHARAKTERISTIKA }

Velmi kriticky se ke zpohodlnělosti a zbabělosti české společnosti, jejím stereotypům ještě umocněným novými poměry vyjadřovali také dřívější exulanti Ivan Diviš, Petr Král, Antonín Mareš, z prozaiků pak Jiří Drašnar, Lubomír Martínek či Vlastimil Třešňák.

Do kulturního a uměleckého prostředí se zákonitě promítla i polistopadová komercionalizace společnosti. Projevila se především orientací na populární žánry a formy masové kultury, což v literatuře znamenalo především oživení prvorepublikové tradice nejrůznějších rodokapsových či podlampových edicí, jimiž proslulo zejména nakladatelství Ivo Železný 2. Snad až nečekaně rychle se po listopadu 1989 dostalo masového čtenářského ohlasu knihám autorů z dřívějšího oficiálního komunikačního okruhu, kteří se na psaní populární literatury zaměřovali už dříve (Zdena Frýbová, Pavel Frýbort aj.). Teprve posléze se čtenářský zájem orientoval na autory objevivší se až v devadesátých letech, tedy na Michala Viewegha, Martina Nezvala, Halinu Pawlowskou či Barbaru Nesvadbovou. Ke zvýšení čtenářského zájmu mnohým spisovatelům (např. Vladimíru Páralovi, Janu Kostrhunovi, Ivě Hercíkové, Barbaře Nesvadbové, Sissy Simons ad.) posloužila otevřenější a častější tematizace erotiky. Dalším osvědčeným prostředkem k posílení čtenářské atraktivity jsou historické kulisy. Své zkušenosti s jejich využíváním pro lokalizaci sladkobolných příběhů lásky, přisuzovaných historicky doložitelným osobnostem i zcela smyšleným postavám, po listopadu 1989 bohatě zúročila především Ludmila Vaňková. Stěžejní položku komerčního čtiva představuje čtení pro ženy, na jehož rozmnožování se z českých autorek podílely například Zdenka Hamerová, Lenka Lanczová, Simona Monyová, Světlana Nálepková, Barbara Nesvadbová, Radka Štefaňáková, v hodnotovém měřítku pak o něco výše stojí prózy Jany Bryndové, Ireny Obermannové, Haliny Pawlowské, Lenky Procházkové ad.

Také v oblasti divadla a dramatu bylo pro polistopadový čas příznačné velké očekávání, které se však nenaplnilo: neuskutečnila se renesance progresivních divadel z éry šedesátých let, jakými byly třeba DIVADLO NA ZÁBRADLÍ anebo ČINOHERNÍ KLUB. Nezdařily se ani návraty dalších protagonistů oné doby, jak dokládá příklad Otomara Krejči a jeho DIVADLA ZA BRANOU II. Velmi výrazně byla pociťována absence kvalitních a reprezentativních nových dramatických děl. Přestože se na scény vrátily hry normalizačním režimem umlčených dramatiků Václava Havla, Josefa Topola, Pavla Landovského, Ivana Klímy, Pavla Kohouta, Milana Uhdeho ad., došlo k výraznému poklesu diváckého zájmu. První polovinu devadesátých let tedy lze označit za dobu výrazné krize českého dramatu a divadla, a to i z toho důvodu, že šlo o čas nového hledání, určité tvůrčí nejistoty až tápaní některých renomovaných autorských scén (HADIVADLO, DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU, SEMAFOR).

V české polistopadové dramatice lze identifikovat několik autorských okruhů.

První z nich – autoři zapovězení během normalizace – se poměrně dlouho spo2

V tomto směru s ním navázali spolupráci pod nejrůznějšími pseudonymy například Josef Frais, Jiří Kratochvil, Jan Křesadlo či Ivan Wernisch.

{ 17 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 18

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

LADISLAV SMOČEK (*1932)

kojili s uváděním svých her inscenovaných už v šedesátých letech a také textů z následujících dvou dekád, které byly předváděny pouze privátně nebo v zahraničí3. Nové tituly tvůrci tohoto okruhu po čase přece jen nabídli, ale nebylo jich příliš: v devadesátých letech prezentoval LADISLAV SMOČEK Nejlepší den (1995), v novém tisíciletí pak PAVEL KOHOUT přidal Nuly (prem. 2000), MILAN UHDE Zázrak v černém domě (prem. 2007) a VÁCLAV HAVEL Odcházení (prem. 2008)4.

Druhý okruh představovali dramatici, jejichž hry uváděné během osmdesátých let byly vnímány jako myšlenková opozice totalitního režimu. Ani DANIELA FISCHEROVÁ (Náhlé neštěstí, prem. 1993; Fantomima, prem. 1995; Pták Ohnivák, prem. 2000), ani KAREL STEIGERWALD (Hoře, hoře, strach, oprátka a jáma, prem. 1990; Nobel, prem. 1994) však nedosáhli ohlasu svých předchozích her.

Další množinu tvořili autoři studiových scén, jejichž divadelní hry a scénáře bývají úzce spojené s poetikou daného souboru, což mnohdy limituje jejich inscenování mimo mateřské divadlo, jak dokládají i nové hry LADISLAVA SMOLJAKA a ZDEŇKA SVĚRÁKA pro DIVADLO JÁRY CIMRMANA (Blaník, prem. 1990; Záskok, prem. 1994; Švestka, prem. 1997; České nebe, prem. 2008). Z této skupiny se postupně vyčlenil ARNOŠT GOLDFLAM, jehož nové texty nekorespondovaly ani s dřívější poetikou HADIVADLA, ani s jeho novou dramaturgií, zosobněnou Lubošem Balákem. Goldflam z HaDivadla nakonec odešel a svá díla prezentoval v repertoárových divadlech (viz česko-americký projekt Sladký Theresienstadt, prem.

1996; nebo starozákonní variaci Smlouva, prem. 1999).

Tvorba dosud zmíněných osobností a autorských divadel však nebyla pro devadesátá léta určující. Tuto pozici si vydobyla dramatická díla autorů, kteří vstoupili do divadelního kontextu koncem osmdesátých let ještě na amatérských či ochotnických scénách, jako např. Jan Antonín Pitínský, nebo debutovali počátkem let devadesátých jako Egon Tobiáš. K nim se o něco později přidali tvůrci prací, jejichž vznik spoluiniciovala soutěž NADACE ALFRÉDA RADOKA o nejlepší původní divadelní hru5. Zmíněná soutěž, která zajišťovala i publikování úspěšných titulů v časopise SVĚT A DIVADLO, dopomohla k etablování Tomáše Rychetského, Lenky Lagronové, Davida Drábka, Jana Krause, Luboše Baláka, Markéty Bláhové, Romana Sikory, Jiřího Pokorného, v průběhu posledních ročníků se objevila další jména, a to Pavel Trtílek, Iva Volánková, Lenka Havlíková, Zdeněk Jecelín, Marek Horoščák ad.

V oblasti dramatického a divadelního umění se dobově příznačná touha po tržním úspěchu promítla v muzikálové konjunktuře, kterou zahájila díla převzatá (Bídníci, Jesus Christ Superstar), od poloviny devadesátých let se pak objevují muzikály domácí provenience (Drákula, Babylon, Hamlet ad.).

3

Zvláštní místo v tomto kontextu připadá Havlově juvenilii Život před sebou, napsané s Karlem Bryndou už na konci padesátých let, kterou svébytně adaptovalo pod názvem Mlýny divadlo SKLEP. 4 Zfilmoval r. 2011 Václav Havel.

5 První ročník proběhl v r. 1992, tedy ještě za existence Československa – a slovenští autoři se jí účastnili (často úspěšně – viz ocenění her Viliama Klimáčka či Silvestra Lavríka) i po rozdělení společného státu.

{ 18 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 19

{ OBECNÁ CHARAKTERISTIKA }

Literární věda, popřípadě její publikačně nejrozšířenější součást, tedy literární kritika, se také nejprve vyrovnávaly s resty a rezidui předchozího období. Počátkem devadesátých let k těm nejzávažnějším patřilo nové hodnotové uspořádání české literatury a ujasnění vlastního místa v ní, definování funkce literárněvědné či literárněkritické reflexe. Zmíněné úkoly byly současně spojeny s metodologickou inventurou a modernizací, jinými slovy se seznamováním a vyrovnáním se zapovězenými (potíranými) koncepcemi, metodami a přístupy literárněvědného bádání.

Odstranění ideologických zábran výrazně rozšířilo spektrum metodologických koncepcí a přístupů využitelných při literárněvědném zkoumání: Prudký rozmach prodělala během devadesátých let 20. století tematologie, vycházející především ze sémioticky založených bádání tartuské školy, výrazný zájem probudily tzv. gender studies, s přibližně dvacetiletým zpožděním byly v našich polistopadových poměrech aplikovány a prověřovány zásady kostnické recepční estetiky, rozvíjet se začaly také naratologické disciplíny či podněty teorie fikčních světů.

Prvotním polistopadovým úkolem ovšem bylo zaplnění „bílých“ míst generovaných prohibitními praktikami předchozích totalitních režimů. Proces objektivizace poznání české literatury a korigování jejího hodnotového uspořádání zahájily publikace ALEŠE HAMANA Česká literatura po roce 1945 z ptačí perspektivy (1990), JANA ČULÍKA Knihy za ohradou (1991) a kolektivní práce Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu (1990, rozšíř. 1991). Návazným krokem bylo zpracování literárněhistorických kompendií Panorama české literatury (1994) a Česká literatura od počátků k dnešku (1998), která zpřístupňovala historii české literatury bez ideologicky motivovaných hiátů a zkreslení.

Těch se domácí literární historie dopouštěla nejvíce při reflexi literárního dění 20. století, a zvláště pak jeho druhé poloviny, kdy výsledky své práce přizpůsobovala požadavkům vládnoucího režimu. A jestliže se tyto mantinely pokusila obejít, pak badatelské výstupy byly staženy z distribuce (viz první díl slovníkové příručky Česká literatura 1918–1945, zpracovaný kolektivem pod vedením JIŘÍHO RAMBOUSKA, VĚRY VAŘEJKOVÉ a ZDEŇKA ZAPLETALA a vydaný roku 1970) nebo zůstaly dlouhá léta nepublikovány, jako tomu bylo v případě čtvrtého dílu Dějin české literatury (tzv. akademických), který byl připraven do tisku počátkem sedmdesátých let, ale vydání se dočkal až v roce 1995.

Na toto dílo, ovšem jen časově, se rozhodl navázat tým vedený Vladimírem Macurou a Pavlem Janouškem projektem mapujícím co nejúplněji a bez předpojatostí poválečnou českou literaturu. Projekt, který po Macurově smrti v roce 1999 řídil dalších deset let Janoušek, se ale od záměru uskutečňovaného pod vedením JANA MUKAŘOVSKÉHO a FELIXE VODIČKY od druhé poloviny padesátých let 20. století, jehož výsledkem byly čtyři díly Dějin české literatury (1959, 1960, 1961, 1995), měl lišit jak větším rozsahem, tak koncepcí (nejzřetelnějším signálem v tomto směru bylo zařazení pasáží o adaptacích literárních děl v jiných druzích umění či médií). Důležitým přípravným krokem bylo napsání Slovníku českých spisovatelů od roku 1945. Díl 1. A–L, Díl 2. M–Ž (1995, 1998, { 19 }

JAN ČULÍK (*1952)

JIŘÍ RAMBOUSEK (*1927) VĚRA VAŘEJKOVÁ (*1931) ZDENĚK ZAPLETAL (*1926)

JAN MUKAŘOVSKÝ (1891–1975) FELIX VODIČKA (1909–1974)

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 20

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

MICHAL PŘIBÁŇ (*1956)

hlavní redaktor PAVEL JANOUŠEK)6 a vydání čtyř obsáhlých antologií Z dějin českého myšlení o literatuře (2001, 2002, 2003, 2005, editoval MICHAL PŘIBÁŇ).

Finálním produktem pak bylo čtyřsvazkové dílo Dějiny české literatury 1945–1989, vycházející v letech 2007–2008.

SPISOVATELSKÉ ORGANIZACE Společenský zlom se projevil také ve změně způsobů a motivací zakládání i fungování spisovatelských organizací, respektive institucionálních seskupení souvisejících s tvorbou slovesných uměleckých děl, jejich šířením a reflexí. Rovněž zde byla dřívější ideologická direktivnost a snaha o manipulativní unifikaci nahrazena názorovou pluralitou, důrazem na profesní (stavovské) sdružování a silnější akcentací společných jmenovatelů žánrově-druhových. Vliv ideologických odlišností ovšem z této oblasti přece jen zcela nevymizel a projevoval se zejména v rozdílném vztahu k poúnorovým čtyřiceti letům.

Nedlouho před listopadem 1989 byla obnovena činnost ČESKÉHO CENTRA MEZINÁRODNÍHO PEN KLUBU, založeného v roce 1925 Karlem Čapkem. Během polistopadové etapy jeho existence se v čele českého PENu vystřídali Ivan Klíma, Jiří Stránský a Jiří Dědeček. Kromě čapkovské tradice se na prestiži této organizace podílely zásady obsažené v Chartě PENu (mír a porozumění mezi národy, svoboda tisku a výměny názorů, svobodná kritika vlád, úřadů a institucí) a také její mezinárodní aktivity (1994 se v Praze konal mezinárodní kongres PEN klubu, 1996 proběhla konference na téma Literatura, vězení, exil). Jako ocenění práce Českého centra PENu lze chápat také působení Jiřího Gruši ve funkci předsedy Mezinárodního PEN klubu (2003–2009).

OBEC SPISOVATELŮ vznikla už v prosinci 1989 jako apolitická stavovská organizace. Prvním předsedou se stal Václav Havel, který se této funkce brzo zřekl. Na zmíněném postu jej následně nakrátko nahradili Karel Šiktanc a Ivan Wernisch – ten byl zvolen na první valné hromadě v dubnu 1990. Zanedlouho jej však vystřídal Milan Jungmann, který Obec spisovatelů vedl do roku 1994. Následovala jej Eva Kantůrková (1994–1996), která se k předsednictví ještě vrátila v letech 2004–2008. Dalšími předsedy byli Antonín Jelínek (1996–2002), Ivan Binar (2002–2004) a Vladimír Křivánek (2008–2011). Oživit postupně skomírající organizaci7, k jejímž aktivitám patřilo vydávání bulletinu DOKOŘÁN či organizování konferencí, setkání českých a slovenských spisovatelů, seminářů pro zahraniční bohemisty atd., si v roce 2011 vzal za úkol její nový předseda Tomáš Magnusek.

Na společném žánrovém jmenovateli jsou konstituovány ČESKÁ ASOCIACE AUTORŮ DETEKTIVNÍ A DOBRODRUŽNÉ LITERATURY nebo KLUB AUTORŮ LITERATURY FAKTU. Česká asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury vznikla v roce 1989 jako součást Světové asociace autorů detektivní literatury (AIEP). Ta se zrodila s cílem rehabilitovat 6 7

Práce na tomto slovníku byly zahájeny ještě před listopadem 1989.

Příčiny spočívají hlavně ve složité ekonomické situaci a neschopnosti zapojit do činnosti ve větší míře spisovatele střední a mladší generace.

{ 20 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:21 Stránka 21

{ OBECNÁ CHARAKTERISTIKA }

žánr, jenž se z původní podoby variující boj dobra a zla stal přehlídkou násilí, hrubosti a bezcitnosti. Prvním předsedou České sekce AIEP byl Václav Erben, kterého vystřídal Jan Šmíd. Po něm se stal čestným předsedou Jan Cimický, výkonnými místopředsedy Andrea Vernerová a František Špaček. Posláním Klubu autorů literatury faktu, založeného roku 1991, je propagace literatury faktu jako svébytného žánru umělecké literatury na pomezí populárně vědné literatury a beletrie. Organizuje čtenářské besedy, sympozia a odborné semináře. KALFu předsedá Karel Richter. Část členů předlistopadového Svazu českých spisovatelů si založila (1993) KLUB ČESKÝCH SPISOVATELŮ, který se později stal kolektivním členem Obce spisovatelů, což ovšem nelibě nesla část jejích zakládajících členů, kteří na protest ukončili své členství v Obci spisovatelů.

SPOLEČNOST FRANZE KAFKY byla založena v roce 1990 a jejím hlavním cílem je přispět k oživení tradic, z nichž vzešel unikátní fenomén tzv. pražské německé literatury, a obnovit obecné povědomí o významu kulturní plurality středoevropského regionu, kde spolu po dlouhou dobu žili Češi, Němci a Židé. Zmíněné tradice jsou symbolizovány právě jménem spisovatele, které figuruje v jejím názvu.

Společnost s členy z třiadvaceti států věnuje Kafkovu dílu soustavnou pozornost a usiluje o to, aby se stalo přirozenou součástí českého kulturního kontextu.

Další spisovatelskou organizaci představuje UNIE ČESKÝCH SPISOVATELŮ, jejímž konstitučním krokem se stalo v lednu 2001 prohlášení Za 5 minut 12!, shledávající postavení literatury a kultury v polistopadové české společnosti za existenčně ohrožené. UČS (v čele s Karlem Sýsem) sdružuje spisovatele, literární vědce a kritiky i nakladatele beletrie. Proponovaným posláním Unie je zajistit a usnadnit šíření informací o uměleckých, organizačních i odborných záležitostech týkajících se české literatury.

Ustavující zasedání AKADEMIE LITERATURY ČESKÉ proběhlo v lednu 2006. Toto společenství spisovatelů, literárních vědců a kritiků hodlá přispět k rozvoji české literatury udělováním tří cen: Ceny Ladislava Fukse (za celoživotní literární dílo), Ceny Boženy Němcové (za nové dílo vydané během posledních dvou let) a Ceny Karla Hynka Máchy (přejmenována na Máchovu růži – za prvotinu). První prezidentkou ALČ byla zvolena Eva Kantůrková, nedlouho tuto funkci vykonával Jiří Žáček, posléze se stala prezidentkou opět Eva Kantůrková.

Na sklonku roku 2014 vznikla jako výraz nesouhlasu s aktuální podobou Obce spisovatelů organizace nová, a to pod názvem ASOCIACE SPISOVATELŮ. Jejím předsedou byl zvolen Jan Němec.

Divadelníky a zájemce o výzkum divadla sdružuje od roku 1997 TEATROLOGICKÁ SPOLEČNOST zaměřená na zkvalitňování komunikace mezi badateli, odbornými pracovišti a dalšími účastníky divadelního dění. Prostředkem jsou jí k tomu přednáškové cykly, konference a akce směřující k důkladnějšímu poznání divadelního života v minulosti i současnosti. Předsedkyní TS je Tatjana Lazorčáková.

SPOLEČNOST F. X. ŠALDY, vzniklá na jaře 1938 a pečující ediční i přednáškovou činností o odkaz velkého českého uměleckého kritika, přerušila své fungování na dlouhá léta roku 1951. Revitalizována byla na jaře 1990, kdy byl zvolen jejím { 21 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:22 Stránka 297

AUTORSTVÍ TEXTU Kap. 1: Lubomír Machala Kap. 2: Jana Kolářová Kap. 3: Erik Gilk Kap. 4: Lenka Pořízková Kap. 5: Radek Malý Kap. 6: Jan Schneider

O AUTORECH PANORAMATU Josef Galík (1932–1999), literární historik, kritik a prozaik. Na FF UP v Olomouci vystudoval obor český a ruský jazyk (1953–1957). Následně působil jako středoškolský učitel v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. V roce 1963 nastoupil na FF UP jako odborný asistent, kde roku 1969 získal titul PhDr. (práce Básnický vývoj Josefa Hory) a v tomtéž roce titul CSc. (práce Vladislav Vančura), jako docent zde působil od roku 1991 (práce Studie o české próze 20. století). Badatelsky se orientoval především na českou literaturu 20. století.

Je autorem monografie Tři studie o V. Vančurovi (1970, spolu s dílčími studiemi A. Hájkové, A. Závodského), autorem dvoudílných skript Česká literatura po r. 1945 (1. díl: 1987, dopl. 1991; 2. díl: 1985, dopl. 1989), spoluautorem příruček Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu (1990, přeprac. 1991) a Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994) a autorem velkého počtu literárněhistorických studií (např. o V. Neffovi, J. Weilovi, V. Körnerovi, V. Sládkové, K. Čapkovi). Kromě odborných prací psal také beletrii (knižně byly vydány novely Zkouška před termínem, 1975; Soud i odpuštění, 1987) a Čekání na konec tmy (2013).

Erik Gilk (*1973) je literární historik a kritik. Vystudoval češtinu a historii na FF MU v Brně, kde rovněž absolvoval doktorské studium. Na konci 90. let pracoval jako učitel na základní škole. Od roku 2000 působí na FF UP v Olomouci, nejprve jako odborný asistent a poté jako docent. Přednáší českou literaturu první poloviny 20. století, vede semináře současné literatury, tvůrčí literární kritiky.

V letech 2006–2008 byl zaměstnán též jako vědecký pracovník na částečný úvazek nebo jako externista v pražském Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

Je členem redakční rady časopisu Český jazyk a literatura.

Vydal odborné monografie Poetiky a kontexty prózy Karla Poláčka (2005) a Vítěz i poražený. Prozaik Ladislav Fuks (2013), soubor literárních kritik Prozaická zastavení (2010) a studijní příručku Literárněkritické praktikum (2012). Editorsky a autorsky se podílel na multimediální aplikaci příručky Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do roku 1989 (2008). Redigoval sborníky o tvorbě Karla Poláčka (2004, 2007, 2012). Edičně připravil závěrečný svazek Spisů Karla Poláčka Úvahy, korespondence, deník (2001) a kritickou edici Al{ 297 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:22 Stránka 298

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

manachu na rok 1914 (2014). Autorsky přispěl do mnoha týmových publikací, např. V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích (2008) a V souřadnicích mnohosti. Interpretace české literatury první dekády nového tisíciletí (2014).

Petr Hora (1958–2012) je literární historik, kritik a editor. Na FF UP v Olomouci absolvoval obor čeština – občanská nauka (1977–1982). Studia ukončil diplomovou prací s názvem Zapomenutý básník Bohdan Jelínek. Dlouhodobě působil v Ústavu jazykové a odborné přípravy, nejprve v Mladějově v Čechách (1983–1984) a později v Poděbradech (1985–1987). Krátce vyučoval na ZŠ Drnovice (okres Vyškov). Od roku 1987 působil jako odborný asistent na katedře bohemistiky FF OU v Ostravě, kromě let 1992–1994, kdy byl lektorem češtiny na Varšavské univerzitě. V roce 1997 nastoupil jako odborný asistent na katedře bohemistiky FF UP v Olomouci.

V letech 2010–2012 přednášel na FF LU v Lublani, v této době získal titul docent.

Nadále působil také na FF UP, jako člen oborové rady pro doktorské studium české literatury a spolupracoval na různých projektech. Badatelsky se zaměřoval na literaturu 19. století, regionální literaturu a tvorbu katolicky orientovaných autorů.

Je autorem dvojdílných skript Česká katolická poezie (1992) a monografie Jaroslav Durych (1992).

Editorsky připravil k vydání např. texty J. Durycha, K. Schulze, pozůstalost J. Skaličky. Je také autorem řady literárněhistorických studií, např. o díle J. Durycha, K. Schulze, K. Poláčka, K. Dostála-Lutinova. Autorsky přispěl též do elektronického kompendia Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do roku 1989 (2008).

Jana Kolářová (*1974) je literární historička. Vystudovala obor čeština a klasická filologie na FF UP v Olomouci, kde působí od roku 1999 jako odborná asistentka. Přednáší zde starší českou literaturu, dějiny knižní kultury a vede semináře vztahující se ke starším literárním dějinám. Věnuje se raněnovověké literatuře, zejména latinsky psané tvorbě období humanismu.

Kromě odborných studií z této oblasti je spoluautorkou čítanky textů raněnovověké literatury pro VŠ studenty (Dělání mnohých knih žádného konce není, 2011), spolueditorkou výboru studií medievisty Eduarda Petrů (Studie o literatuře a filmu, 2013) a spolueditorkou naukového díla z období humanismu Kronika nová o národu tureckém (2013) Johanna Löwenklaua v překladu Jana Kocína z Kocinétu. Je spoluautorkou pěti kapitol ze starší české literatury v přepracovaném vydání knihy Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (multimediální aplikace, 2008) a spoluautorkou kapitoly o současné poezii v kolektivním díle Panorama polistopadové české literatury. S medailony autorů a kritickými ohlasy (e-book, 2012). Pro první svazek Dějin Olomouce (2009) napsala kapitoly Humanistická literatura a Barokní literatura.

Petr Komenda (*1975) je literární historik a textolog. Vystudoval obor čeština a historie na FF UP v Olomouci. V roce 2001 tamtéž obhájil doktorskou disertační práci Vrstvení rukopisů v tvorbě Františka Halase. Následně spolupraco{ 298 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:22 Stránka 299

{ AUTORSTVÍ TEXTU }

val na projektu MŠMT ČR Historie a kultura Moravy na FF UP v Olomouci. V letech 2002–2004 působil jako lektor českého jazyka na Instytutu języków słowiańskich na US v Katovicích. Od roku 2004 působí na katedře bohemistiky FF UP jako odborný asistent. Jeho přednášky se zaměřují na versologickou problematiku, teorii básnického obrazu a na textologii.

Vydal pojednání Ediční příprava korespondence. Textologické a interpretační studie publikoval v časopisech Česká literatura, Slovo a smysl, Literární archiv, Aluze, Bohemica Olomucensia. Autorsky se podílel na kolektivních pracích Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do roku 1989 (2. přeprac. vyd. v podobě multimediální aplikace 2008), Dějiny Olomouce. 2. svazek (2009), Jazyky reprezentace (2012), Moderna/moderny (2013). Spolu s dalšími editory připravil k vydání publikaci Místo – prostor – krajina v literatuře a kultuře (2012), společnými silami s jinými badateli byla vytvořena obsáhlá antologie z textů tartusko-moskevské sémiotické školy a francouzské tematické kritiky pod názvem Literární tematologie (2014), jež je určena zejména pro výukové potřeby studentů, ale i širší vědeckou obec.

Lubomír Machala (*1958) je literární historik a kritik. Vystudoval češtinu a občanskou nauku na FF UP v Olomouci. Od roku 1983 působí na katedře bohemistiky FF UP jako asistent, později jako odborný asistent a docent, od roku 2010 jako profesor. V letech 2004–2011 zastával funkci vedoucího katedry. Přednáší mj. současnou českou literaturu a slovenskou literaturu, věnuje se také vztahům literatury, divadla a filmu. V letech 1997–2008 byl zaměstnán též jako vědecký pracovník na částečný úvazek nebo jako externista v pražském Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Založil časopis Bohemica Olomucensia (šéfredaktor 2009–2011 a znovu od roku 2015), je členem redakční rady časopisůTvar, Zrkadlenie a RAK. Vydal monografie Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990 až 1995 (1996), Literární bludiště. Bilance polistopadové prózy (2001), Olomoucká polistopadová poezie a próza (2013), autorsky a editorsky se podílel na mnoha kolektivních pracích, např. Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994, 2. přeprac. vyd. pod názvem Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do roku 1989 v podobě multimediální aplikace 2008), Dějiny české literatury 1945–1989. IV (1969–1989) (2008), V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích (2008), Dějiny Olomouce. 2. svazek (2009), Panorama polistopadové české literatury. S medailony autorů a kritickými ohlasy (e-book, 2012) i lexikografických příruček, např. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. 1 a 2 (1995, 1998), Slovník slovenských spisovatelů. (1999, 2. přeprac. vyd. 2005), Slovník českých spisovatelů (2. přeprac. vyd. 2005). Je autorem učebních textů Česká próza 90. let (1999), Česká próza pod normalizačními tlaky (2000), Prolegomena české polistopadové literatury (2011) a také spoluautorem a editorem kolektivních skript Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu (1990; 2. opr. vyd.1991). Na pětidílném naučném seriálu České televize Křižovatky současné české literatury (1995) se podílel jako spoluautor a odborný poradce. { 299 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:22 Stránka 300

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

Radek Malý (*1977) je literární historik, teoretik, překladatel a spisovatel. Vystudoval obor bohemistika a germanistika na FF UP v Olomouci. Od roku 2006 působí na katedře bohemistiky FF UP jako odborný asistent, v současnosti jako docent. Též vyučoval na Literární akademii v Praze. Do sféry jeho odborného zájmu spadá německy psaná literatura z českých zemí, literatura pro děti a mládež, teorie překladu poezie a redakční praxe.

Vydal monografie Spásná trhlina. Reflexe poezie Georga Trakla v české literatuře (2006), Domovem v jazyce. České čtení Paula Celana (2012) a Příběhy básní a jejich překlady (2014). Autorsky se podílel na Lexikonu českých nakladatelství dětské knihy a kolektivních pracích Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do roku 1989 (v podobě multimediální aplikace 2008), Dějiny Olomouce. 2. svazek (2009) a Místo – prostor – krajina v literatuře a kultuře (2012), dále přispěl hesly z oblasti české poezie a německy psané literatury pro děti a mládež do encyklopedie 2 × 101 knih pro děti a mládež. Nejlepší a nejvlivnější knihy (2013). Je autorem ucelené řady učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň ZŠ (2004–2008). Dále je editorem a překladatelem výborů z děl básníků německého jazyka (Paul Celan, Georg Trakl, Hugo Sonnenschein, Rainer Maria Rilke, Erich Kästner, Karl Lubomirski, němečtí expresionisté) a autorem šesti sbírek poezie, řady knih pro děti, několika rozhlasových her a dramat.

Eduard Petrů (1928–2006) byl literární historik, teoretik, editor. Studia bohemistiky a romanistiky na FF UP ukončil v roce 1952 obhajobou diplomové práce La poésie de la Résistence. Ve stejném roce získal titul PhDr. (práce Petr Chelčický Řeč o šelmě a obrazu jejiem). Po dvanáctileté praxi v olomoucké Univerzitní knihovně nastoupil na katedru bohemistiky FF UP (1964). V roce 1966 dosáhl titulu CSc. (práce Vývoj českého exempla v době předhusitské), docentura mu byla udělena v roce 1968 (práce Studie o Petru Chelčickém), DrSc. získal na základě práce Husitství, reformace, humanismus a renesance v české literatuře (1983) a v roce 1986 byl jmenován profesorem. Na FF UP přednášel zejména dějiny starší české literatury a teorii literatury.

Autorsky se podílel na prvním dílu tzv. akademických Dějin české literatury (1959), na literárně historickém příručce Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994), mezi jeho samostatné knižní práce patří mj. Vývoj českého exempla v době předhusitské (1966), Zašifrovaná skutečnost (1972), Vzrušující skutečnost (1984), spolu s I. Hlobilem vydal publikaci Humanismus a raná renesance na Moravě (1992). Je rovněž editorem staročeských literárních památek (např. díla Bartoloměje Paprockého z Hlohol, Jana Dubravia, Petra Chelčického) či autorem učebnic (např. Úvod do studia literární vědy, 2000).

Lenka Pořízková (*1980) je literární historička. Vystudovala obor Česká literatura v Opavě na FPF SU a obor Česká filologie na FF UP v Olomouci. Od roku 2006 působí na katedře bohemistiky FF UP, nejprve jako externistka, od roku 2008 jako odborná asistentka. Od roku 2014 je šéfredaktorkou Vydavatelství Filozofické Fakulty UP v Olomouci. Odborně se zaměřuje na poválečnou českou lite{ 300 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:22 Stránka 301

{ AUTORSTVÍ TEXTU }

raturu, teorii a dějiny divadla či teorii a dějiny knižní kultury. Je členkou redakční rady časopisu Biblio. Vydala monografie Societas contraalcoholica doctoris Řimsae / Protialkoholní společnost doktora Řimsy (2012) a Přátelský podvod. Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století (2014). Je autorkou učebních textů Nakladatelská redakční práce (2010) a Elektronická kniha jako nakladatelský produkt (2012).

Martin Podivínský (*1959), literární historik. Studia českého jazyka a pedagogiky absolvoval na FF UP (absolutorium 1983). Na mateřskou fakultu se vrátil v roce 1990. Badatelsky se zabýval hlavně expresionistickou a existencialistickou linií v české literatuře (viz jeho rukopisnou monografii o R. Weinerovi) a poválečnou literaturou šířenou mimo domácí oficiální nakladatelství. Po nemoci odešel koncem 90. let z FF UP. Je spoluautorem příručky Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu (1990; 2. opr. vyd.1991), Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994). Je autorem několika literárněhistorických studií, např. Nástin expresionismu v české poezii (1993), Richard Weiner a Le Grand Jeu (1993).

Jiří Skalička (1922–1997), literární historik a editor. V roce 1945 začal studovat na FF MU v Brně, brzy však přešel na FF UP do Olomouce. Studia dokončil obhajobou disertační práce Fran Levistik a Češi v roce 1949. Už za studentských let se podílel na budování obnovené olomoucké univerzity, na níž později působil jako odborný asistent, CSc., od roku 1960 (práce Studie obrozenecké satiry 30. a 40. let 19. století), docent od roku 1965 (práce Havlíčkův satirický odkaz) a jako profesor od roku 1991. Krátce pobýval na univerzitě v Lublani a Jagellonské univerzitě v Krakově. Badatelsky se zaměřil na klasickou literaturu, regionální kulturu, literární humor a satiru.

Autor monografií o Havlíčkovi Borovském (1965), Josefu Kocourkovi (1982), několika skript o literatuře 19. století (např. Humor a satira v literatuře 2. pol. 19. století, 1986). Podílel se na kolektivních projektech (např. Přehled dějin české literatury a divadla v Olomouci, 1981; Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994), editor 24 knižních titulů (např. díla J. Herbena, K. Havlíčka Borovského, S. K. Neumanna, J. Kocourka, A. Zábranského), spoluautor učebnic a čítanek. Publikoval také velké množství literárněhistorických studií.

Jan Schneider (*1959) je literární teoretik, historik a kritik. Vystudoval obory čeština a němčina na FF UP (1983). Od roku 1984, kdy také získal titul PhDr., působí na katedře bohemistiky a slavistiky (dnes katedře bohemistiky) FF UP v Olomouci jako odborný asistent. V roce 2001 zde získal titul Ph.D. V letech 2001–2005 působil na Slavistickém semináři Ruhr-Universität v Bochumi. Zaměřuje se na otázky literární teorie, naratologie, intermediality, literární kritiky a literatury 20. století.

Podílel na kolektivních pracích Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu. Informatorium pro učitele, studenty i laiky (1991), Slovník českého románu 1945–1991. 150 děl poválečné české prózy (1992), Panorama české literatury. { 301 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:22 Stránka 302

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

Literární dějiny od počátků do současnosti (1994, 2. přeprac. vyd. pod názvem Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do roku 1989 v podobě multimediální aplikace 2008), Slovník české prózy 1945–1994 (1994), Slovník českých spisovatelů od roku 1945 II (1998), Panorama polistopadové české literatury (e-book, 2012) a Průvodce po světové literární teorii 20. století (2012).

Je editorem a spoluautorem knihy Vybrané kapitoly z intermediality (2008). Podílel se jako spoluautor a odborný poradce na pětidílném seriálu České televize Křižovatky současné české literatury (1995). Přeložil knihu Petra V. Zimy Literární estetika (1998).

Alena Štěrbová (*1939) je literární historička, teatroložka a divadelní kritička. Po ukončení studií češtiny a ruštiny na FF UP (1962) pracovala v ostravském a olomouckém rozhlase. V roce 1968 přešla na FF UP, kde působila do odchodu do penze. V roce 1970 zde obhájila doktorskou disertační práci Mládí v novém českém dramatu. Titul CSc. získala v Brně (1983, Slovesné umění v rozhlase) a v roce 1990 byla jmenována docentkou. Zabývala se dějinami české literatury první poloviny 20. století, dějinami a teorií rozhlasové inscenace a také dějinami a teorií divadla.

Spolupracovala na kolektivních literárněhistorických publikacích Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci I: Od počátku do roku 1918 (1981) a Panorama české literatury: literární dějiny od počátků do současnosti (1994).

Vydala publikace Rozhlas a slovesné umění I, II (1976, 1991), O současném činoherním divadle (1990), Rozhlasová inscenace: teoreticky komentované dějiny české rozhlasové produkce (1995), Topolovo básnické drama: Pokus o analýzu deseti her Josefa Topola (1999), Modelové hry Václava Havla (2002), Metaforické hry Josefa Topola (2003) a Dramatická podobenství Oldřicha Daňka (2004) a je spoluautorkou knih Neviditelné herectví (1988) a Umělecké osobnosti brněnského rozhlasu (2001, s T. Lazorčákovou). Redigovala sborník Badatelská metoda Oldřicha Králíka v kontextu soudobé literární vědy (1998).

Lektorovali prof. PhDr. Vladimír Křivánek, CSc. prof. PhDr. Valér Mikula, CSc. doc. PhDr. Martin Pilař, CSc.

{ 302 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:22 Stránka 303

ABSTRACT The new Panorama české literatury is based on the popular compendium Panorama české literatury. Literární dějiny od počátku do současnosti published in 1994 and on the following CD-ROM Panorama polistopadové české literatury (2012). The revised and extended two-volume edition offers a comprehensive outline of the history of Czech literature; the first volume covers the period from the Old Church Slavonic beginnings to 1989; the second focuses on the significant changes in literature after November 1989, the leading trends in writing, and the eminent contemporary authors. The detailed and clearly organized outline takes into account the latest development in literary history.

The publication presents primarily the major writers and works of Czech literature and puts them into the context of literary development – the authors of Czech origin writing (also) in foreign languages as well as the information on theatrical and film adaptations of the literary works and on the relations to world literature are included too. The text of the publication is also provided with the references to further sources of information and extended indexes.

{ 303 }

zlom_panorama_ceske_literatury_2.dil_Sestava 1 24/09/15 10:22 Stránka 304

{

PANORAMA ČESKÉ LITERATURY 2. DÍL (po roce 1989)

}

Editor Lubomír Machala Text Erik Gilk, Jana Kolářová, Lubomír Machala, Radek Malý, Lenka Pořízková, Jan Schneider Rejstříky Aneta Damborská Lektorace prof. PhDr. Vladimír Křivánek, CSc., prof. PhDr. Valér Mikula, CSc., doc. PhDr. Martin Pilař, CSc. Obálku navrhla Soňa Šedivá Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 304 Vydala Euromedia Group k. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00, Praha 5, v roce 2015 jako svou 8041. publikaci Sazba Veronika Lahodná Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první

www. universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz