život_Sestava 1 05.01.15 13:44 Stránka 9
1. kapitola
„Ahojky.“ Celia svůj pozdrav jako obvykle zazpívala a použila zdrobnělý tvar. „Ahoj, to jsem já,“ prohlásila jsem bezbarvě a v duchu si říkala, že je dobře, že je na mně jednoznačně vidět, jak špatně na tom jsem. Lidé se sebevražednými sklony přece až do poslední chvíle navenek působí, že jsou v nejlepší náladě. Vždycky to udělají ti, od nichž by to člověk nečekal, a tak podobně. Vtom jsem si sama sebe představila, jak skáču z horního patra parkovacího domu, nadšeně přitom mávám rukama a křičím: „Jsem v pohodě! Nic mi není!“ a potom se rozplácnu na asfalt. „Ros!“ Sestra neztrácela optimismus. „To je ale milé překvapení. Už je dost pozdě. Byla jsi někde venku? Jak to šlo s knihami? Děje se něco v St Albans?“ „Morče umřelo.“ „Cože, tvoje morče? To, které jsi dostala s domem? Pan Edmund?“ „Pan Edward,“ opravila jsem ji. „Ale to ne,“ řekla téměř neslyšně a já v jejím hlase zaslechla náznak paniky. Zaplavily mě výčitky. „Zas taková katastrofa to není,“ vyhrkla jsem poněkud nepřesvědčivě. „Mrzí mě to, Ros,“ prohlásila Celia, „ale stejně už na |9|