0036807

P RV N Í K A P I TO L A

V‰ichni jsme ãistá láska V‰ichni jsme ãistá láska. Ale mnozí z nás tuto lásku uzamkli v sobû a nedávají ji najevo. Láska tam pfiesto zÛstává. Lásku mÛÏeme uzamknout, av‰ak zniãit ji nemÛÏeme, a vÏdycky nám zÛstane moÏnost dát jí voln˘ prÛchod. Uvolníme ji tím, jestliÏe se nejdfiíve nauãíme mít rádi sami sebe. JestliÏe nedokáÏeme milovat sami sebe, nebudeme umût milovat druhé.

Láska je ta nejmocnûj‰í síla na svûtû; pfiichází z na‰í du‰e.

Láska vná‰í do Ïivota radost a ‰tûstí; láska nám pomáhá najít správn˘ smûr a Ïene nás kupfiedu bez ohledu na to, co se v Ïivotû odehrává; díky lásce stojí za to Ïít.

Láska je jako slunce; je to na‰e Ïivotní síla, která v‰echno pfiesahuje. A pfiesto mi andûlé stále ukazují, jak málo lásky lidé chovají sami k sobû, a z toho vypl˘vá, Ïe je v na‰em Ïivotû lásky tak málo – a o kolik více by jí mohlo b˘t. To, v jakém stavu je dne‰ní svût, je následkem nedostatku lásky.

Lidé si ãasto myslí, Ïe láska je jen cukrování a samé pfiíjemnosti – ale pravda je taková, Ïe láska ãasto bolí. KdyÏ se otevfieme lásce, otevíráme se také moÏnosti, Ïe budeme zranûni.

7

Mnozí z nás se od dûtství nauãili zatvrdit, uzavfiít se vÛãi lásce ze strachu, Ïe budeme zranûni. V dÛsledku tohoto strachu jsme nejen my, ale i svût kolem nás chladnûj‰í a sobeãtûj‰í.

Tím, Ïe v sobû uzavíráme lásku, omezujeme svou lidskost.

Andûlé mû o lásce pouãovali od mého nejútlej‰ího vûku a pomáhali mi pochopit, jakou sílu láska má.

Andûly vidím stále. VÛbec se nepamatuju, Ïe bych je nûkdy nevidûla. Snad uÏ ve chvíli, kdy jsem po narození otevfiela oãi, u mne byli – i kdyÏ jsem tehdy samozfiejmû nevûdûla, Ïe jsou to andûlé. A pofiád je vidím úplnû stejnû jasnû, jako vidím svou dceru, která sedí naproti mnû u stolu. Nebyl jedin˘ den, kdy bych andûly nevidûla. Jsou to moji nejlep‰í pfiátelé, spoleãníci a uãitelé.

KdyÏ jsem si poprvé uvûdomila, Ïe mû andûlé uãí o lásce, bylo mi asi pût let. Sedûla jsem u kuchyÀského stolu doma v Old Kilmainhamu v Dublinu s tatínkem, maminkou a sestrami. Pfii‰la k nám náv‰tûva, která nám pfiinesla neãekan˘ dárek, nûco nevídaného: ãokoládov˘ dort. My dûti jsme z toho byly celé pryã, protoÏe na‰i si mohli stûÏí dovolit koupit nûjak˘ dort. Kolem stolu bylo i mnoÏství andûlÛ. Jeden z nich mi fiekl, abych se pozornû dívala na tatínka. Poslechla jsem ho, a jak jsem se dívala, v‰imla jsem si, Ïe z nûho stoupá nûco jako jemná mlha. Vypadalo to, jako by pr˘‰tila z kaÏdého jeho póru, z celého tûla, a pohybovala se pomalu smûrem k mamince. KdyÏ jsem se zadívala na maminku, vidûla jsem, Ïe z ní pr˘‰tí podobná mlha. Pak se obû ty mlhy setkaly a promísily.

Mlha nemûla Ïádnou barvu, ale jiskfiila asi tak, jako se leskne led, kdyÏ na nûj dopadá sluneãní svûtlo.

Tehdy poprvé jsem na vlastní oãi uvidûla sílu lásky, ale bez pomoci andûlÛ bych to asi nesvedla.

Tatínek krájel dort, zaãal nám ho dávat a mnû chtûl dát kousek jako první, ale maminka ho zarazila a ostfie fiekla, aby

8

první kousek dal sestfie. Tatínek sebou trhl, jako by ho uhodila, a ta mlha se k nûmu vrátila zpátky. Síla lásky, kterou jsem pfiedtím vidûla, náhle zmizela. Andûlé mi fiekli, Ïe ta nevlídná matãina poznámka zpÛsobila, Ïe tatínek svou lásku stáhl a uzavfiel ji do sebe. Ranilo ho to a rozãililo, protoÏe vÛbec nemûl v úmyslu dávat nûkterému dítûti pfiednost; chtûl podat první kousek mnû prostû proto, Ïe jsem sedûla blíÏ.

To bylo poprvé, kdy jsem vidûla sílu lásky, ale od té doby je‰tû mnohokrát. Vídám ji, kdyÏ nûkdo na nûkoho nebo na nûco s láskou myslí. Nevidím ji v‰ak u kaÏdého ani pofiád. Po pravdû fieãeno nevidím ji tak ãasto, jak bych si pfiála. Odhaduji, Ïe ji vidím tak u jednoho ãlovûka z dvaceti lidí, které za normálního dne potkám.

Je‰tû pofiád mi dûlá potíÏe popsat, jak ta síla lásky vypadá.

VÛbec to není jako aura nebo energie, ani svûteln˘ paprsek.

Je to nûco úplnû jiného, ale pro mû je to jasnû viditelné.

Andûlé mû nauãili sílu lásky nejenom vidût, ale i vnímat a mûfiit její intenzitu – která se mÛÏe mûnit, asi jako teplota.

Láska je ta nejmocnûj‰í síla na svûtû.

Andûlé mû nauãili úplnû v‰echno, co umím. Archandûl Michael a andûl Hosus mû toho patrnû nauãili nejvíc – tedy kromû mého andûla stráÏného, o nûmÏ ale mluvit nesmím.

Archandûla Michaela jsem poprvé poznala jako je‰tû hodnû malá. Skoro vÏdycky na sebe bere podobu pohledného muÏe.

S andûlem Hosusem jsem se seznámila pfiibliÏnû v tom vûku, kdy jsem také poprvé vidûla sílu lásky ve fyzické podobû.

Hosus vypadá jako nûjak˘ uãitel z dávn˘ch ãasÛ v dlouhém taláru a legraãní ãepiãce. Je moudr˘ a moc toho ví a kromû toho mû umí rozveselit a dodat mi sebedÛvûru. Zaãal s tím

9

uÏ pfied mnoha lety, kdyÏ jsem je‰tû chodila do ‰koly, kde mi to moc ne‰lo, protoÏe jsem byla dyslektiãka a pfiipadala jsem si hroznû hloupá. Pomáhá mi je‰tû teì, kdyÏ pí‰u a poskytuju interviewy.

Pak je tu je‰tû dal‰í andûl, a o tom ani nevím, jak se jmenuje, ani ho nikdy doopravdy pofiádnû nevidím, ale je vÏdycky u toho, kdyÏ se uãím nûco o lásce. Ten andûl byl tenkrát v kuchyni, kdyÏ jsem poprvé vidûla proudit lásku mezi maminkou a tatínkem, a taky je u mû právû teì, kdyÏ o síle lásky pí‰u. VÏdycky stojí jakoby napravo ode mne a tro‰ku vzadu mimo moje zorné pole; jako by mi nebylo dovoleno, abych ho vidûla celého. Ale nevím, proã to tak je. UÏ jsem se na toho andûla ptala, ale nikdy jsem se o nûm nic víc nedozvûdûla.

Myslím, Ïe je to takov˘ zvlá‰tní andûl-uãitel, kterého za mnou poslali, aby mi pomohl lásce víc porozumût a abych to mohla zase já pfiedat vám.

KdyÏ mi ten andûl beze jména pfiedvedl, jak mÛÏu na vlastní oãi vidût sílu lásky, zaãal mû uãit, jak se dá mûfiit její intenzita. ProtoÏe mi v té dobû bylo asi tak ‰est nebo sedm, uãil mû to za pomoci prstÛ. KdyÏ mi chtûl ukázat, Ïe síla lásky, na kterou se dívám, má intenzitu tfii, ohnul mi dva prsty na ruce, aby mi zÛstaly tfii prsty nataÏené. Stál pfii tom za mnou, ale kdyÏ jsem se chtûla otoãit a podívat se na nûj, vÛbec jsem to nedokázala, jako by mi v tom bránila nûjaká síla.

Kdybych se uãila mûfiit sílu lásky v dospûlosti, myslím, Ïe by mû to ten andûl uãil jinak. Ale protoÏe jsem se to tenkrát nauãila takhle, mûfiím intenzitu lásky dodnes stejnû.

Vût‰inou vídám lásku o intenzitû mezi 1 a 10, ale tu a tam mám ‰tûstí, Ïe se mi ukáÏe láska, která je úplnû mimo tohle rozpûtí; myslím si, Ïe je to 100. Tohle ãíslo – 100 – bylo to nejvy‰‰í ãíslo, které jsem v dobû, kdy mû andûl beze jména uãil o lásce, jako dítû dokázala pochopit.

10

Pozorovat lásku o intenzitû 100 je nûco nádherného. OdráÏí se v ní ãistota lásky, kterou ta osoba vysílá. JenÏe se to tûÏko popisuje; je kfii‰Èálovû prÛzraãná a plná hfiejivého svûtla a jím vyzafiuje síla lásky kolem celého toho ãlovûka.

Mám pokaÏdé nesmírnou radost, kdyÏ vidím lásku takové intenzity. Úplnû mû to citovû zahltí a skoro nejsem schopná promluvit. Hluboce mû to zasáhne a probudí lásku, kterou mám v sobû. A úãinky pociÈuji je‰tû nûkolik t˘dnÛ.

Nevím, jak bych zjistila, jestli vnímám sílu lásky jinak neÏ druzí. Andûlé mi fiekli, Ïe schopnost cítit lásku má kaÏd˘. Ale moÏná jsem citlivûj‰í k jejímu vnímání neÏ jiní lidé, protoÏe mû andûlé nauãili, jak ji vidût na vlastní oãi.

Andûlé mi také fiekli, Ïe BÛh mi umoÏnil vidût sílu lásky proto, abych pomohla probudit lásku, která se ukr˘vá v kaÏdém z nás.

V‰ichni se rodíme jako ãistá láska. UÏ jako nenarozené dítû v matefiském lÛnû milujeme bez jak˘chkoli podmínek. KaÏd˘ z nás, a nesejde na tom, jestli jsme byli Ïádoucí nebo nechtûné dítû, jestli na‰e maminka mûla pfiíjemné tûhotenství nebo lehk˘ porod, kdyÏ se narodíme, záfiíme ãistou láskou. Jako novorozeÀata víme, Ïe jsme dokonalí, hodní lásky a cítíme ãistou lásku k sobû i ke v‰em kolem nás.

Av‰ak témûfi okamÏitû zaãne tato síla lásky ub˘vat. I kdyÏ maminka a tatínek svoje miminko nadev‰e milují, ono zaãne cítit chlad a nedostatek lásky v okolním svûtû a chrání se tím, Ïe svou lásku uzamkne v sobû.

MÛj andûl mû nauãil rozpoznat, jak to vypadá, kdyÏ máme lásku uzamãenou uvnitfi. Ukázal mi to, kdyÏ mi bylo asi osm. Îili jsme tenkrát u na‰í sestfienice, protoÏe se nám propadla stfiecha na‰eho domu v Old Kilmainhamu. Byl krásn˘ jarní den, vracela jsem se z nákupu, byla jsem mamince pro mléko. Vtom se vedle mû objevil andûl beze jména. Na ulici

11

si hrálo nûkolik klukÛ. Andûl ukázal na jednoho hubeného kluãíka, asi pûtiletého, kterému z kraÈasÛ lezla nezastrãená ko‰ile, a fiekl mi, aÈ si ho pofiádnû prohlédnu. KdyÏ jsem se na nûj podívala, kluk se otoãil a podíval se smûrem ke mnû.

Andûl mû upozornil na jak˘si pás, kter˘ mûl ten chlapec kolem tûla ve v˘‰i srdce. Nevím, jak bych ho popsala; byl prÛhledn˘ jako ledov˘ ‰tít, ale tvrd˘ a studen˘.

Bylo to, jako by v nûm byla láska uzavfiená, aby se ten chlapec nemohl otevfiít, protoÏe by mu nûkdo zase ublíÏil. Andûl se mû zeptal, jestli nûco cítím. Cítila jsem, jak to chlapce bolí, protoÏe mu nûkdo ublíÏil, ale také jsem cítila tu lásku, která se nesmûla projevit. Myslela jsem, Ïe mi pukne srdce.

Chtûla jsem ho obejmout; zamífiila jsem k nûmu, a kdyÏ jsem pfii‰la blíÏ, vidûla jsem, Ïe má v oãích slzy. ¤ekla jsem mu „ahoj“ a natáhla k nûmu ruku, ale on se otoãil zády.

Andûl mi fiekl, Ïe ten ho‰ík v sobû uzamkl lásku a bojí se projevu náklonnosti ode mne i od kohokoli jiného. Litovala jsem, Ïe nemám v kapse Ïádn˘ bonbon, kter˘ bych mu dala.

Zeptala jsem se andûla, samozfiejmû tak, jak se asi mÛÏe ptát osmileté dítû, jestli by mu pomohlo, kdyby dostal nûjakou sladkost. Andûlovi do obliãeje jsem nevidûla – to se mi nikdy nepodafiilo – ale poznala jsem, Ïe se usmívá, kdyÏ mi odpovûdûl, Ïe laskavost nebo milé gesto i od neznámého ãlovûka, vlastnû od kaÏdého, by mu pomohlo trochu lásky uvolnit.

Tu a tam uvolníme svou lásku nevûdomky. KdyÏ se doslechneme o nûjaké tragédii tfieba na druhém konci svûta, nûkdy nás pfiímo zaplaví pocit nesmírného smutku a soucitu.

Ty lidi, kter˘ch se to t˘ká, neznáme, ale cítíme s nimi. Dot˘ká se nás to. Láska, kterou máme v sobû, se probudí a nûco z ní se dostane na povrch.

Pamatuji se, jak jsem jednou v roce 2004 potkala na ulici nûjakou Ïenu tûsnû poté, co se roznesla zpráva o tsunami

12

v jihov˘chodní Asii. Já jsem o té katastrofû je‰tû nesly‰ela, tak mû pfiekvapilo, jaká síla lásky z té Ïeny vyzafiuje, protoÏe jsem nechápala, co ji zpÛsobilo. Byl to úpln˘ vír lásky, kter˘ stoupal z kaÏdé ãásti její bytosti. Zdálo se, jako by padly v‰echny obranné valy, které si kolem sebe vybudovala, aby se chránila pfied bolestí lásky. To v‰echno zpÛsobila síla emocí a lásky, kterou pociÈovala.

Lásku cítíme prostfiednictvím emocí. Emoce nás rozru‰ují a pomáhají nám uvolnit lásku, kterou máme uvnitfi, a snaÏíme se mít nad ní dohled. Mnozí z nás se ze v‰ech sil snaÏí, aby se ta láska uvnitfi neprobudila, abychom se ubránili soucitu. âasto se rozhodneme, Ïe kdyÏ se nás nûco osobnû net˘ká, nenecháme se tím vyvést z míry – vÏdyÈ to nበÏivot nijak neovlivní. JenÏe to není pravda. JestliÏe nepfiipustíme, abychom cítili takové emoce jako soucit a lásku k druh˘m lidem, i kdyÏ je tfieba vÛbec neznáme, stáváme se ménû lidsk˘mi, a v dÛsledku toho se rozvíjejí emoce jako nenávist a hnûv. Stávají se z nás chladnûj‰í jedinci – i vÛãi tûm, které máme rádi.

Také zapomínáme na to, Ïe máme mít rádi sami sebe a peãovat o sebe. Andûlé mi fiekli, Ïe mít rád sám sebe je velmi dÛleÏité, máme-li b˘t ‰Èastní. Ukázali mi, Ïe vût‰ina lidí se nemá dost ráda. Vypadá to, jako bychom zapomnûli na to, jak je to dÛleÏité.

A ten andûl beze jména, kter˘ mû toho tolik nauãil o lásce, mû nauãil i poznat sílu lásky, kdyÏ je zamûfiena k sobû samému. Abych byla upfiímná, v na‰í rodinû jsem ji moc ãasto nevidûla. Pamatuju se, Ïe kdyÏ jsem ji vidûla poprvé, bylo mi asi sedm nebo osm. Pamatuju se, Ïe jsme ‰li o Vánocích na náv‰tûvu k na‰í babiãce. Bylo tam hodnû lidí. Andûl beze jména mi fiekl, abych ‰la do ob˘vacího pokoje. Na podruãce velkého pohodlného kfiesla byl usazen˘ str˘ãek Peter. KdyÏ

13

jsem se na nûho zadívala, v‰imla jsem si, jak z nûho vychází síla lásky, pohybuje se kousek vpfied a pak se zase vrací zpátky jako vlna. Poznala jsem, Ïe je to síla lásky, protoÏe to vypadalo stejnû jako tenkrát, kdyÏ jsem ji vidûla mezi tatínkem a maminkou, jenÏe teì to vypadalo, jako by str˘ãka zalévala láska, která vychází z jeho nitra. Vypadal tak spokojenû; byl prostû ‰Èastn˘, Ïe je na svûtû.

Jeho láska k sobû samému byla tak krásná; chtûla jsem b˘t u nûho. V tom okamÏiku si mû v‰iml a zavolal na mû. Posadila jsem se mu celá ‰Èastná na klín a cítila jsem spokojenost a pohodu z jeho lásky k sobû stejnû dobfie, jako jsem ji vidûla. Chvílemi mi to pfii‰lo aÏ k smíchu a zahihÀala jsem se, a str˘ãek Peter se po mnû pokaÏdé tázavû podíval, jako by mu ne‰lo do hlavy, na co ta legraãní malá holka asi myslí.

Láska, aÈ k sobû nebo k druh˘m, nám pomáhá k hlub‰ímu spojení s vlastní spiritualitou, s na‰í du‰í. Jestli si z téhle kníÏky odnesete jedinou vûc, a to, Ïe se nauãíte víc milovat sebe, uvidíte, jak velk˘ dopad to bude mít na vበÏivot i na Ïivot lidí kolem vás. V dal‰í kapitole vám povím, proã je to tak dÛleÏité, a jak se mÛÏete nauãit víc milovat sami sebe.

KaÏd˘ ãlovûk má du‰i, a nezáleÏí na tom, jestli patfií k nûjaké církvi nebo vûfií v Boha. BÛh nás v‰echny tolik miluje, Ïe kaÏdému daroval kousíãek ze sebe. Ten kousíãek je jiskra BoÏího svûtla, a to je na‰e du‰e. Se svou du‰í naváÏeme hlub‰í spojení, kdyÏ se otevfieme lásce.

Láska je láska; vÏdycky je to totéÏ, ale andûl beze jména mi ukázal, Ïe mnoho lidí hledí na lásku velmi omezenû – vidí ji prostû jako nûco mezi zamilovan˘m párem nebo uvnitfi rodiny. Potkávám tolik lidí, ktefií touÏí po lásce, ale myslí si, Ïe láska mÛÏe b˘t jenom romantická zamilovanost, a proto nevidí, Ïe láska uÏ se do jejich Ïivota dostavila, nebo Ïe se jim

14

nabízí pfiíleÏitost milovat. Neuvûdomují si, Ïe existuje mnoho zpÛsobÛ, kter˘mi mÛÏeme milovat.

Jednou, to mi bylo asi jedenáct, jsem byla u babiãky a dûdeãka v hrabství Clare. Hrála jsem si ve staré koãárovnû, vzadu za velkou ubytovnou, kde pracovala babiãka. Pfii‰el tam za mnou andûl beze jména a fiekl mi, aÈ se potichu vydám za dûdeãkem, aby si mû nev‰iml. Dûda byl tich˘ ãlovûk; ‰patnû chodil, protoÏe kdysi v bojích za nezávislost Irska pfii‰el o nohu. ·la jsem potichouãku za ním do jednoho pfiístavku a nakoukla dovnitfi. Vidûla jsem, jak z dûdeãka pfiímo tryská láska, ale zároveÀ jsem si v‰imla, Ïe se tváfií ne‰Èastnû a zkormoucenû. Nechápala jsem, o co jde.

Vidûla jsem, jak z kapsy vytahuje bíl˘ kapesník a namáhavû se sh˘bá k zemi.

KdyÏ jsem zahlédla, co ze zemû sebral, pochopila jsem, co se stalo. V kapesníku mûl dvû malá ptáãata – mladé vla‰toviãky. Nûkde nahofie, vysoko pod stfiechou, bylo vla‰tovãí hnízdo, a ta ptáãata z nûj bÛhvíjak vypadla.

Byla jsem dojatá pfii pohledu na láskypln˘ v˘raz na dûdeãkovû tváfii i na sílu lásky, která od nûho k ptáãkÛm proudila.

Andûl vedle mû mi fiekl: „Tohle je láska. Dûdeãek jí v sobû velké mnoÏství uzavfiel, protoÏe mûl moc tûÏk˘ Ïivot.“ Smutnû jsem pomyslela na jeho dvû dûti, které, jak jsem se dozvûdûla, tragicky zemfiely je‰tû mladé. „Láska, kterou dûdeãek cítí k tûm dvûma ptáãkÛm, je stejná, jakou jsi vidûla u sv˘ch rodiãÛ. Smutné na tom je, Ïe dûdeãek dokáÏe projevit lásku tûm ptáãatÛm, ale vÛãi své vlastní rodinû ne.“ Dûdeãek se ztûÏka ‰oural ke dvefiím pfiístavku; jednou rukou se opíral o hÛl a v druhé nûÏnû nesl oba ptáãky.

KdyÏ jsem za chvilku pfii‰la do kuchynû, vidûla jsem, Ïe dûdeãek zatím opatrnû uloÏil vla‰toviãky do krabice, aby nemohly vypadnout, a krmí je ohfiát˘m mlékem, které jim kape

15

oãním kapátkem do zobáãkÛ. Takhle se o ptáãata staral nûkolik t˘dnÛ a nûkdy mi dovolil, abych mu pfii krmení pomáhala. Nakonec byly vla‰tovky dost silné, aby se dokázaly uÏivit samy, a tak je pustil na svobodu.

Andûl beze jména mi fiekl, Ïe láska je láska, ale Ïe je moÏno milovat rÛzn˘mi zpÛsoby. Uvnitfi máme v‰ichni ãistou lásku. KdyÏ jsme se narodili, byli jsme plní lásky, a ta v nás pofiád je, aÈ se s námi od té doby událo cokoli. Bez ohledu na to, co nám Ïivot nachystal nebo co jsme komu udûlali, té lásky v na‰em nitru neub˘vá. JenÏe vût‰inu nebo dokonce v‰echnu uzavíráme v sobû. Musíme se nauãit, jak ji uvolnit.

Kdykoli pocítíme k nûãemu lásku, pomÛÏe nám to probudit tu lásku, kterou máme v sobû, a trochu se jí uvolní. Láska se probouzí prostfiednictvím osobních záÏitkÛ: kdyÏ ji cítíme, láskyplnû na nûkoho myslíme, nebo kdyÏ ji vidíme. Lásce se uãíme jeden od druhého.

Andûlé mi fiekli, Ïe se mÛÏeme nauãit milovat ãastûji a s vût‰í intenzitou. Proto jsem napsala tuto knihu.

16