0036756

FR ANTIŠEK NEPIL

P o

PR AZE chodím

KNIŽNÍ KLUB

Po Praze chodIm_TEXT .indd 3

04.09.14 19:54

Copyright © František Nepil – heirs, 1982 Illustrations © Pavel Lisý – heirs, 1982 ISBN 978-80-242-4464-8

Po Praze chodIm_TEXT .indd 4

04.09.14 19:54

Úvodem

Z

avolali si mě a řekli: „Vy máte starou Prahu rád tak jako my. Napište nám o ní. Ale napište jen o jedné její tváři: o starých pražských hospodách, restauracích, vinárnách, kavárnách a pivnicích!“ A mně se v té chvíli vynořila v mysli staroměstská a malostranská podloubí, vynořily se mi v duchu prejzové střechy a zahrady a Povídky malostranské a staré pověsti a zdálo se mi, že vlastně už dlouho o ničem jiném nepřemýšlím.

Samozřejmě, že mám Prahu rád – vždyť Praha je slovo, které zažehuje v každém z našich lidí plamínek. Je to jméno, ke kterému plují naše myšlenky tak pravidelně, jako za světlem plují ryby, jako k lampě přilétají noční motýli. Starší a staří mu naslouchají s dojetím, protože ono vrostlo do jejich osudů a do jejich životů. Mladí ho 5

Po Praze chodIm_TEXT .indd 5

04.09.14 19:54

vyslovují s rozzářenýma očima, protože pro ně znamená hudbu, radost a tisíce světel. Žít v Praze, to je vidina tak silná jako magnetová hora, která k sobě přitahovala Bruncvíkův koráb, ať se jeho veslaři namáhali sebevíc.

A já? Já toho přece pamatuji…!

A tak jsem na to napsání přikývl a teprve cestou domů se mi rozleželo v hlavě, na co to vlastně kývám.

Je pravda, že jsem si odsloužil svá nejmladší léta v Ganymedově ranku, ale především je pravda, že nepiji ani s poloviční chutí, jak by se na autora takovéto knížtičky slušelo. První sklínku vína vypiji moc rychle a do druhé si nechám udělat už jen střik. Pivo si objednávám vždycky malé, a jenom jedno, a jen abych spláchl koření z jídla. A koňak, i ten nejjemnější, mě pálí a za jediný chutný koňak považuji koňak vaječný, což podle odborníků není koňak.

Jídlo, to je něco jiného, já tak strašně rád jím, že bych brzy nechal v restauraci i kabát. Jenomže jídlo je nutnost, a pití je umění.

A pak – budu toho mít vůbec dost k vyprávění? Řeknu vůbec něco nového?

Každý, kdo má alespoň trochu zkušeností se psaním, dobře ví, že když začne o něčem psát, nemůže nenapsat to, co o tom napsali už jiní. Jenom začátečník se dá dejme tomu do spisování o Praze, povzneseně se domnívaje, že je nedůstojné opakovat to, co si kdekdo už 6

Po Praze chodIm_TEXT .indd 6

04.09.14 19:54

mnohokrát přečetl. Přeskočí například Libušinu věštbu, vynechá dojmy arabského kupce Ibráhíma ibn Jákúba a nepřipomene čtenáři, že Praha má epiteton stověžatá.

A dobře mu tak!

Jen jeho spis vyjde, přičtou mu čtenáři k horšímu buď tu Libuši, nebo Ibráhíma ibn Jákúba, nebo stověžatost naší matky měst a nejspíše všechno dohromady. A nepřičtou mu to jen tak platonicky: hezky mu to napíší v dopisech a on bude mít tolik vysvětlování a odepisování, že si napříště hezky rozmyslí přeskakovat věštby, kupce a věže.

A čím vůbec mám začít? Tím nejstarším? Nebo tím, co je přímo v srdci té staré Prahy? – Třeba! Stejně se mi nemůžete dost dobře bránit!

František Nepil

7

Po Praze chodIm_TEXT .indd 7

04.09.14 19:54

Po Praze chodIm_TEXT .indd 8

04.09.14 19:54

Vikárka

V

ikárka je dodnes něčím podobným jako Říp, Blaník nebo Radhošť. Je legendární ještě z dob, kdy byla hospodou, a nic jí neubírá na věhlasu, že se o Svatopluku Čechovi dneska spíše jen učí, než aby se četl. Pro generaci našich dědů byl ovšem nejméně tak přitažlivým autorem, jakým pro generace pozdější Bohumil Hrabal, Miroslav Horníček nebo Vladimír Páral. Ale najděte mi dnešního mladíka nebo dnešní džínsovou komtesu, kteří by si přečetli Lešetínského kováře, Písně otroka nebo Václava z Michalovic!

Jednu z jeho postav však zná dodnes každý, i když třeba jen platonicky: Matěje Broučka. Matěje Broučka, kterého Svatopluk Čech poslal ve své science-fiction do patnáctého století i na Měsíc, a navíc i po Čechách a na výstavu. A to z Vikárky, jejímž byl dlouholetým 9

Po Praze chodIm_TEXT .indd 9

04.09.14 19:54

hostem. I když zdaleka ne ojedinělým ve své proslulosti, protože ve Vikárce jste mohli – kdybyste se narodili včas – zastihnout Jaroslava Vrchlického i Mikoláše Alše, Oskara Nedbala i Emu Destinnovou a ojediněle – kromě desítek jiných – i Leoše Janáčka. Toho ovšem při plnění služebních a skladatelských povinností, neboť výlety pana Broučka zhudebnil, a o něčem takovém se nedá přemýšlet v brněnském Rozmarýnu.

Původ názvu Vikárka tuší kdekdo, i když nikdo přesně neví, co je to vikář a vikariát. Vikárka se nachází opravdu v budově pražského vikariátu zřízeného pro 10

Po Praze chodIm_TEXT .indd 10

04.09.14 19:54

Po Praze chodIm_TEXT .indd 11

04.09.14 19:55

vikáře a kanovníky u sv. Víta. Vikář i kanovník je v očích občana prostě farář, ale to je málo. Farář je nevysoká duchovní hodnost, ten je prostě duchovním správcem své farnosti a pod ním je pouze jeho pomocník, tedy kaplan.

Nad ním je však prelát, a především vikář, který spravuje už celý okrsek farností, tedy vikariát. Je tedy zástupcem samotného biskupa, jenž spravuje diecézi, kterou tvoří několik vikariátů. A jemu v tom pomáhá sbor kanovníků, kteří tvoří kapitulu.

Nuže, vikář a kanovníci od sv. Víta sídlili v budově, kde je dnes Vikárka. Aby měli na režii, vymohli si před čtyřmi sty lety na arcibiskupovi právo točit ze sudu i osobám neduchovním. A jelikož by nevypadalo dobře, kdyby kdejakého ochmelku obsluhoval u pípy tak vysoký hodnostář, najali si na to dva civily a z refektáře se stala Vikárka. Ta Vikárka, kde v létě neslyšíte slovo česky, kam vcházejí hosté ze všech koutů Evropy a z ještě větší dálky s fotoaparátem na krku a kde obsluhující zaměstnanci musí vědět nazpaměť, že polévka se řekne Suppe, soup, minestrole anebo caldera, podle toho, jestli je host blonďák, zrzek, brunet, hnědovlasý nebo lysý. Ale když není léto nebo Velikonoce, Vánoce či svatodušní svátky, říká se polévce už zase polévka a personál má radost, že lidé u stolu už zase hovoří, povídajó, hutorí a rozprávajú.

Do Vikárky chodí i restaurátoři Pražského hradu. Já tam nejsem tak často. Mám to z ruky. Ale jednou bych 12

Po Praze chodIm_TEXT .indd 12

04.09.14 19:55

chtěl opravdového restaurátora vidět. Aspoň u té polévky. Vždyť on je něco jako čaroděj. Něco jako Rýbrcoul, Poseidon anebo Velký Manitou. Mávne dlátem, štětcem nebo jiným instrumentem a do Prahy se sjedou na jejich práci podívat tři miliony lidí za rok. I když nejenom na jejich práci.

13

Po Praze chodIm_TEXT .indd 13

04.09.14 19:55

OBSAH Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5

Vikárka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Kolowrata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Lobkovická vinárna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Mecenáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Tří housliček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Patrona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Makarská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Malířů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Zlaté konvice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Zelené žáby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Františkánů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Pavouka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Plebána . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Zlaté hrušky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

U Lorety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9 14 18 21 26 30 35 39 43 47 51 55 60 64 67

Doslov Zdeny Nepilové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Dopis Františka Nepila . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

78

Po Praze chodIm_TEXT .indd 78

04.09.14 19:55