FRANTIŠEK NEPIL
Pět báječných strýčků
Ilustroval Adolf Born
KNIŽNÍ KLUB
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 5
11.04.14 9:58
© František Nepil – heirs, 1987 Illustrations © Adolf Born, 1987 ISBN 978-80-242-4366-5
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 6
11.04.14 9:58
BYL JEDNOU JEDEN DOMEČEK Byl jednou jeden domeček a v tom domečku stromeček. Na stromku byla svíčička a u stromečku babička. Babička řekla Mince: „Ten tvůj táta nemá rozum. Jenom se na nich přerazíš.“ Pod stromkem totiž ležely lyže. Táta je Mince nadělil. „Co by se přerazila?“ namítal dědeček. „Párkrát se vyválí a bude jezdit jako čert!“ „Copak čerti lyžují?“ špásovala s dědou Minka. „To bych řek! Čerti jsou výborní lyžaři. Aby nebyli, když to mají snadné. Při sjezdu si pomáhají nejenom holemi, nýbrž i ocasem. Oháňkou vzadu brzdí a balancují.“ „Takže jezdí jako na tříkolce, viď?“ „No právě! Proto upadnou jen málokdy. Zato mají věčně odřenou a zmrzlou oháňku.“ „Všichni?“ „Všichni ne, ale někteří. Bohatší čerti si totiž na ocas navlékají koženou manžetu. Chudší čerti alespoň kus gumové hadice. Ale mnozí nic.“ „Já si ty lyže vyzkouším, můžu?“ škemrala Minka. „Tady na koberci ne,“ odpověděla máma. „Já myslím venku, na sněhu.“
7
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 7
Bez manžety jezdí jen lyžařští velmistři. Vidíte je na další straně. Druzí jim však říkají „ti opelichaní frajeři“.
11.04.14 9:58
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 8
11.04.14 9:58
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 9
11.04.14 9:58
„Vždyť je tma,“ namítla babička. „To nevadí. – A svítí tam lucerny,“ vzpomněla si Minka. „Ráno si je vyzkoušíme spolu,“ sliboval táta. „Dneska tu máme babičku a dědu.“ „Když já chci teď,“ fňukala Minka. „Tak si vezmi něco na sebe a pojď,“ vstal z křesla děda. Otevřel skříň a začal se oblékat. Zlatej dědeček! „Vy si můžete podat ruce!“ zlobila se babička. „Rozum nemáte ani jeden, ani druhý.“ Minka byla hotová natotata. „Budeme tu za chvilku,“ řekl děda. Vzali lyže, hole a zmizeli za dveřmi. Na chodbě klaply ještě jedny dveře a zahučel výtah. „Tak ho vidíte!“ mračila se babička. „A když řeknu, ať skočí pro droždí, to se mu nechce!“
„Podívej se, jak je bílo!“ divil se děda, když vyšli před dům. Sníh se jen sypal. Vířil jim před očima. Kotoulel se ve světlech pouličních lamp. „Kam půjdeme lyžovat?“ zeptal se dědeček. „To je jedno,“ odpověděla Minka. „No kde je tu nějaký kopeček?“ „Za druhým blokem.“ „Tak mě veď!“ Šli. Vítr udělal fííí a hodil jim sníh do tváře.
10
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 10
11.04.14 9:58
„To se ale čerti žení,“ kroutil děda hlavou. Mince zahrálo v očích: „Copak se čerti i žení? Já myslela, že jenom jezdí na lyžích.“ „Milá zlatá, čerti se žení každou chvíli. A kdo u toho někdy byl, ten na to jen tak nezapomene.“ „Ty jsi u toho byl?“ „A ne jednou!“ „Tak mi to vyprávěj!“
JAK SE ČERTI ŽENÍ Když se čerti žení, to je cirkus! Ještě před svatbou jde čertí ženich s čertí nevěstou ke kováři. Aby jim parádně okoval kopyta. Myslíš, že dá ženich nevěstě přednost? Aby byla okovaná první? Ani nápad! Naopak: Kope ji, aby ho pustila napřed! A ona kope jeho. Aby se choval slušně. Copak tohle se dělá? Když kovář kove čertici, fouká čert schválně do výhně. Aby jí lítaly jiskry do chlupů. Aby ji to štípalo. Když kovář ková čerta, čertice mu podloží pod ohon kovadlinu. Pak do něj uhodí perlíkem. Kovářským kladivem. Vší silou. To čert řve! Jako tisíc ďáblů! Při svatebním obřadu jim obvykle oddávající čert ukradne prstýnky. A když se jich zeptá:
11
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 11
Dlouhatánský jazyk usnadňuje čertům rychle opakovat hlásku L. Proto mají rádi slovo bulisy a proto nekřičí jau, jau, nýbrž blebleblé!
11.04.14 9:58
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 12
11.04.14 9:58
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 13
11.04.14 9:58
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 14
11.04.14 9:58
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 15
11.04.14 9:58
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 16
11.04.14 9:58
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 17
11.04.14 9:58
„Berete si dobrovolně tohoto čerta či tuto čertici?“ – co myslíš, že udělají? Neodpovědí „ano“. Vypláznou na sebe jazyky! Že jim to není hanba! Při svatebním přípitku namáčí jeden čert druhému oháňku do skleničky. A při hostině chodí všichni čerti po stolech. Šlápnou kopyty do talířů. Měli by se za to stydět! Nejhorší je, když jde čertí ženich s čertí nevěstou spát. Nejprve se poperou o pyžama. Pak se seperou o to, kdo bude spát nalevo a kdo napravo. Nakonec přijde ta největší pranice. O peřinu. O tu se tahají tak, že ji prostě přetrhnou. Když se z ní peří vysype, perou se až do rána o každé peříčko. Pak zase vypláznou na sebe jazyky a usnou. Proto se říká, že se čerti žení. Vždyť chumelenice není nic jiného než čertí pranice o peříčka. Ale když skončí, dá se lyžovat.
Že tak dlouho nejdou? Babička už měla starost. Vtom zahučel výtah. „To jsou oni,“ oddychla si máma. „Ten zas bude chrchlat,“ zlobila se babička předem na dědu. „Chrchlat a hekat. Ten se teď naheká! Ono mu pořád něco je.“ Dveře klaply. V předsíni zaharašily hůlky a lyže. Táta vyskočil z křesla a šel Mince i dědovi naproti. Máma taky. Za nimi se belhala babička. Babička doslova povídala: „To mi čert napískal, že jsem chtěla, aby děda nevypadal jako pobuda!“
pet bajecnych strycku_TEXT.indd 18
18
11.04.14 9:58