0036716

Doktor Bolíto

Korněj Čukovskij

Ilustroval Josef Lada

Knižní klub

BOLI TO kor4.indd 3

31.07.14 19:23

Kornei Tchukovski's Russian text copyright © 2014 by Elena Tchukovskaya Czech publishing rights are acquired via FTM Agency, Ltd., Russia, 2014 © Milan Korejs – dědicové, c/o DILIA, 1980 Illustrations © Josef Lada – heir, 2014 ISBN 978-80-242-4554-6

BOLI TO kor4.indd 4

31.07.14 19:23

Část první

Cesta do opičí země

BOLI TO kor4.indd 5

31.07.14 19:23

BOLI TO kor4.indd 6

31.07.14 19:23

/7/

T

Doktor a jeho zvířátka

o byl jednou jeden tuze hodný doktor jménem Bolíto. Bydlel v domku se svou sestrou, zlou a vzteklou Barbabou.

Ze všeho nejraději měl ten doktor zvířátka.

V pokoji s ním žili zajíci, ve skříni veverka, v příborníku vrána; a na pohovce pichláč ježek, v truhle bílé myšky.

Ale kdo přirostl doktorovi nejvíc k srdci, to byl pejsek Ňafka, kachna Čača, prasátko Chruchro, papoušek Žakaro a stará sova Uhu. Ta zlá sestra Barbaba se na doktora v jednom kuse zlobila, že má pokoj plný zvířat. „Hned je koukej vyhnat!“ křičívala. „Jen tu tropí neplechu! Nepřeju si bydlet s takovouhle havětí!“ „Co to mluvíš, Barbabo? Jakápak havěť?“ říkal vždycky doktor. „Já jsem rád, že tu se mnou jsou.“ Zeširoka zdaleka chodívali k doktorovi nemocní pastýři a marodní rybáři, dřevorubci, když je něco rozbolelo, i sedláčkové s kdejakou nemocí. A doktor Bolíto každému předepsal tu správnou medicínu, každý byl zas hnedka jako rybička.

Když si někdo z kluků ve vesnici pochroumal ruku nebo rozbil nos, v tu ránu byl u doktora Bolíta – a než bys řekl švec, všecko je zas jako dřív, po bolesti ani

BOLI TO kor4.indd 7

31.07.14 19:23

/8/

památka, vesele si hraje na jukanou s papouškem Žakarem a stará sova Uhu mu už snáší turecký med a jablíčka.

Onehdy přišel k doktorovi převelice smutný kůň a tiše pravil: „Bebe voko, paci kuku!“ Doktor věděl, že to v řeči zvířat znamená: „Začaly mě nějak bolet oči, dejte mi, prosím vás, brýle.“

BOLI TO kor4.indd 8

31.07.14 19:23

/9/

Doktor Bolíto už totiž dávno uměl mluvit zvířečtinou, řekl proto koníkovi: „Hači rači!“ Což je po zvířátkovsku: „Tak se račte posadit!“ Kůň si sedl, doktor mu nasadil velikánské brýle – a oči přestaly bolet, jako když utne. „Dika!“ řekl kůň, mávl ocasem a vyběhl na ulici. „Dika!“ je v řeči zvířat: Děkuji!

Zanedlouho všechna zvířátka, která měla špatný zrak, dostala od doktora Bolíta pěkné nové brýle. Koně si chodili v brýlích, krávy taky, kočka a psi jakbysmet, dokonce ani staré vrány nelétaly od té doby z hnízda bez brýlí.

Den ode dne přicházelo k doktorovi Bolítovi pořád víc a více zvířátek a ptáků.

Přicházely želvy, lišky, kozy; přilétali jeřábi a orli. A doktor Bolíto je všechny léčil, od nikoho nevzal ani groš, jakpak taky, cožpak mívají želvy nebo orli peníze?

Brzičko se na všech stromech v lese objevila oznámení: NAVŠTĚVUJTE NEMOCNICI PRO ZVÍŘECÍ PÉČI U DOKTORA BOLÍTA, ZDARMA RADÍ, LÉČÍ!

Tyhle plakáty rozvěsili Stáňa s Máňou ze sousedství, které doktor vyléčil, když stonali na spalničky a na plané neštovice. Měli ho za to rádi, a jak mohli, tak mu pomáhali.

BOLI TO kor4.indd 9

31.07.14 19:23

/ 10 /

J

Opička Čiki

ednou večer, zvířátka už spala, u doktora Bolíta někdo zaklepal. „Kdo je?“ ptá se doktor. „To jsem já,“ ozval se tichý hlásek.

Doktor otevřel a do pokoje vběhla opička, hubená a umolousaná až hrůza.

Doktor Bolíto ji bez meškání usadil na pohovku a ptá se: „Nu tak, co kde bolí?“ „Krk mě trápí,“ vzlykla opička a dala se do pláče.

Teprve teď si doktor všiml, že má kolem krku utažený provázek. „Utekla jsem zlému flašinetářovi,“ vysvětlovala mu opička, pořád ještě v slzách. „Bije mě a trápí, odmala mě s sebou vláčí na provaze.“ Doktor Bolíto vzal nůžky, přestřihl provázek a namazal opičce krk svou znamenitou mastičkou, že bolest přestala, jako když proutkem mávne.

Pak opičku jaksepatří vykoupal v neckách, pořádně ji nakrmil a povídá: „Víš co? Zůstaň u mě. Byl bych nerad, aby ti zas někdo ubližoval.“ Opička hned, že tedy jo, že moc ráda. Jenže zrovna když seděla za stolem a louskala si ořechy velké jako pěst, kterými ji doktor počastoval, vřítil se do pokoje ten zlý flašinetář.

BOLI TO kor4.indd 10

31.07.14 19:23

/ 11 /

„Šupity presto mi vrať moji opici!“ hulákal jako na lesy. „Opice je má!“ „Nedám!“ řekl doktor Bolíto. „Ani zanic! Abys ji zas trápil, co?

Tak to tedy ne!“ Rozzuřený flašinetář se užuž sápal na doktora, ale ten jen klidně řekl: „Už ať jsi pryč! A jestli se chceš mermomocí prát, zavolám na tebe Ňafku, ten ti ukáže!“ Ňafka vběhl do pokoje a hrozivě se ozval: „Vrrr-rrr-rrr!“ V řeči zvířat to znamená: „Koukej zmizet, nebo poznáš moje zuby!“

BOLI TO kor4.indd 11

31.07.14 19:23

/ 12 /

Flašinetář se vylekal, vzal nohy na ramena, ani se neohlédl. A tak opička zůstala u doktora Bolíta. Zvířátka ji měla od začátku ráda, říkala jí Čiki.

Ve zvířečtině znamená Čiki Šikulka.

Sotvaže ji ponejprv uviděli Stáňa s Máňou, vypískli nadšením: „Jejda, ta je roztomilá! A jak hezoučká!“ A od té chvíle si s ní začali hrát jako se svou nejmilejší kamarádkou.

Hráli si hned na honěnou a zas na jukanou a pak se všichni tři chytili za ruce a rozběhli se na břeh moře a opička je naučila veselý opičí taneček, kterému se v řeči zvířat říká: kolobác.

BOLI TO kor4.indd 12

31.07.14 19:23