0036707

Ze všech způsobů, jak o někoho přijít, je smrt ten nejvlídnější.

Ralph Waldo Emerson

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 7

22.6.2015 1:07:01

Díváš se na mě, nebo ne?

D

etektiv na mě čekal, až se vrátím domů z práce. Seděl ve své vlastní Hondě Civic, nikoli v policejním autě, vedle příjezdové cesty, kde obvykle parkoval Joe. Možná luštil křížovku, protože když jsem zastavovala vedle něho, viděla jsem ho skládat noviny.

Zaklela jsem. Důvodem nebyl pohled na Thornburgha, ale skutečnost, že na mě na ulici před domem čekaly dodávky štábů televizních zpráv. Reportéři se rozběhli s kamerami po příjezdové cestě, jakmile jsem zaparkovala v garáži a vystoupila z auta, ale když jsem si zakryla dlaní tvář a sdělila jim, že je mi to líto, ale že s nimi nemohu mluvit, detektiv postoupil o pár kroků a velice věcným, ale důrazným tónem jim vysvětlil, že musí opustit můj pozemek.

Potom se otočil ke mně a kývl hlavou. Možná to byla nějaká obdoba starosvětské úklony. Vždycky se mi tahle stránka jeho osobnosti líbila, imponovala mi jeho zdvořilost, úcta, s jakou se mnou tehdy jednal. Jako by nevěřil, na rozdíl od mnoha jiných, že to, co se mi tehdy stalo, jsem si způsobila sama. Ačkoli Dawn nebyla nikdy obviněna ani obžalována, bylo mi jasné, že spousta lidí, kteří se se mnou v životě nesetkali, mě považuje za příšernou matku.

9

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 9

22.6.2015 1:07:01

J E S S I C A T R E A D WA Y OVÁ

Detektiv měl civilní oblečení: dokonale vyžehlené kalhoty, svetr s rolákem a větrovku. Puky na jeho kalhotách mi připomněly, jak pečlivě se o svůj vzhled staral můj manžel.

V tu chvíli mě zaplavil smutek a radost zároveň, protože jsem si vzpomněla na Joea a věci, které jsem na něm měla moc ráda.

O Kennethu Thornburghovi jsem kromě toho, že je velice milý, věděla, že se před třemi lety, těsně před Joeovou smrtí, přistěhoval do oblasti Albany z malého městečka za hranicemi v Massachusetts, kde nedokázal vyřešit vraždu patnáctileté dívky. Vnímal to jako osobní selhání, pokud člověk mohl věřit závěrům Cecilie Baughové v příběhu, který pod názvem Orel z Evertonu napsala do místního týdeníku krátce poté, co Thornburgh nastoupil do služby. Žil sám v bytě na novém sídlišti na opačném konci města. Po procesu utrpěl lehký infarkt a od té doby už nepůsobil aktivně v terénu, ale vedl vyšetřování zpoza stolu. „Paní Schuttová,“ řekl mi, když jsme společně vykročili k zadnímu vchodu, „omlouvám se, že vás obtěžuju.“ Byl jediný z policistů, který mě hned od začátku neoslovoval křestním jménem. Setkali jsme se to ráno, kdy k nám přijeli a zjistili, že Joe leží mrtvý na schodech a já polomrtvá, potlučená a celá od krve, natažená přes naši postel. Na jednu stranu mi zachránili život, ale na druhou stranu mi ho zničili otázkami, které mi pokládali ještě předtím, než mě odvezla záchranka.

Thornburgh patřil k několika málo lidem, kteří se mi dokázali podívat do tváře, aniž by sebou trhli nebo jinak dali najevo zděšení. Chirurgové dělali, co mohli, ale jizvy byly viditelné a můj obličej vypadal, jako by ho někdo roztrhal a potom znovu poskládal jako na Picassově obraze. Možná v muzeu nebo galerii je zdeformovaný obličej nějakým 10

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 10

22.6.2015 1:07:01

SMRT MÁ OČI MOJÍ DCERY

symbolem, ale já rychle pochopila, že nikdo nestojí o to, se s něčím takovým potkávat na ulici. Tam žádné symboly neplatí. Tam to znamená, že vám někdo rozmlátil tvář.

Od té doby, kdy mi oholili hlavu kvůli operaci mozku, mi vlasy už dorostly. Jako mladá jsem se schovávala za ofinu, protože jsem se styděla tak, že mě to někdy úplně paralyzovalo, ale jako dospělá s poraněním v obličeji mám lepší důvod nechat si vlasy padat přes špatné oko – to s povislým víčkem, které mi nedokázali opravit – a tvář na stejné straně, na té pravé, která vypadá nesouměrně, jako by se mi kůže i přes rekonstrukci kosti zkroutila a shrnula. V dobrých dnech jsem skoro dokázala zapomenout, jak vypadám, ale kdykoli jsem vyšla ven na veřejnost, připomněly mi to zvědavé pohledy a šeptem pronášené poznámky.

Mělo to jednu pozitivní stránku, pokud se to tak dalo nazvat. Poprvé jsem pochopila, jak se musela Dawn cítit jako dítě, když se k ní ostatní děti buď nakláněly, aby si důkladně prohlédly její šilhavé oko, nebo se otáčely na druhou stranu, protože, jak tehdy řekla Iris, je to děsilo. Kolikrát přiběhla Dawn domů s pláčem, protože jí nějaký spolužák nadával, nebo to ani nemyslel nijak špatně, když se zmateně zeptal: „Díváš se na mě, nebo ne?“ V garáži jsem ujistila Thornburgha, že je to v pořádku, že je stejně dobrý čas jako kterýkoli jiný, a zeptala se ho, jestli nechce jít dál. Vlastně jsem byla ráda, že mám nějakou společnost, i když jenom na chvilku. Těšit jsem se mohla jen na další páteční večer, který jsem měla před sebou, neměla jsem žádné plány s výjimkou večeře z mikrovlnky, kterou sním před televizí a vedle mě na pohovce bude natažený pes.

Kromě toho jsem ze zkušenosti dobře věděla, jak stresující je hovořit s reportéry sama.

Kývla jsem směrem ke dveřím, protože jsem nesla fíkus 11

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 11

22.6.2015 1:07:01

J E S S I C A T R E A D WA Y OVÁ

v květináči, který někdo v kanceláři vyhodil, a ocitl se u popelnic. Když si kamarádka Francine, která pracovala jako recepční, všimla, že nesu tu kytku k autu, vysvětlila jsem jí, že si ji beru domů. Varovala mě, že už je hodně ovadlá, ale to ve mně probouzelo jen hlubší odhodlání postarat se o ni a probrat ji zpátky k životu.

Detektiv poděkoval, že dovnitř nepůjde, protože se zdrží jen chvilku. Než pokračoval, sklopil pohled k botám, zakryl si ústa dlaní a odkašlal si. Na tenhle jeho zvyk jsem si vzpomínala z doby během procesu. „Chtěl jsem se ujistit, že o tom víte,“ řekl. „O tom odvolání.“ „Odvolání?“ Poklesly mi ruce a on přistoupil blíž, aby mi z nich vzal tu květinu. „Nechcete mi říct, že nemáte tušení, že se to dnes probírá před soudem, že ne?“ Ukázal palcem na dodávky televizních štábů. „Proč myslíte, že jsou tady?“ Pokrčila jsem rameny a cítila, jak se mi chvějí. Snažila jsem se to nevnímat. Nezmínila jsem se, že jsem cestou domů záměrně ani nepustila rádio ze strachu, co bych se z něho mohla dozvědět, protože jsem věděla moc dobře, co se děje. „No, dřív nebo později byste to stejně zjistila,“ řekl Thornburgh. „Soud zareagoval na Pettyho odvolání novým otevřením případu.“ Neslyšela jsem jméno Petty vyslovit nahlas už celé měsíce.

Už jen při tom zvuku se mi ježily vlasy vzadu na krku.

Opřela jsem se dlaní o kapotu auta, abych udržela rovnováhu. „Založili to na prohlášení za mrtvou?“ Vždycky mi připadalo zvláštní, že se tomu tak může říkat, když jsem vlastně nezemřela. Ale vysvětlili mi, že tak to vyžaduje zákon. „Týkalo se to spíš šestého dodatku,“ vysvětlil mi Thorn12

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 12

22.6.2015 1:07:01

SMRT MÁ OČI MOJÍ DCERY

burgh. „Šlo o to, že obhajoba vás nemohla během procesu podrobit křížovému výslechu, protože jste si na nic nepamatovala.“ Mnula jsem si dlaní čelo a vnímala, jak se za očima ozývá bolest. „Nedostane se ven na kauci, že ne?“ „Ach ne. To v žádném případě. Za zločin jako tenhle by ho na kauci nepustili.“ Mrkal a snažil se mě uklidnit, jenže já se sevřeným žaludkem tušila, co bude následovat. „Ale paní Schuttová – Hanno –, chceme ho dostat zpátky, stejně jako vy. No, to bych neměl říkat. Samozřejmě že vy o to stojíte víc.“ Tiše si odkašlal. „Kdo znamená ,my‘?“ zeptala jsem se, ačkoli jsem to dobře věděla. „Policie a Gail Nazarianová. Má obavu, že by se z toho mohl tentokrát vykroutit, pokud neseženou očitého svědka toho, co se stalo.“ Při vyslovení jména státní zástupkyně mě hlava rozbolela naplno. Poslední dobou se mi to stávalo čím dál častěji a uvědomovala jsem si, že se o tom musím na příští kontrole zmínit neurologovi. Tiše, abych potlačila to dunění v hlavě, jsem Thornburghovi řekla totéž, co už mnohokrát předtím. „Nevím nic víc než to, co jsem vám už řekla. Z té noci si na nic nevzpomínám.“ Zase se mi zdálo, že mi nevěří, a na chvíli mě napadlo, že by to mohl i vyslovit. Potom jsem si ale uvědomila, že to by spíš udělala Gail Nazarianová, ne detektiv. „To je mi líto,“ prohodil, ale vůbec na to nevypadal. Ten výraz jsem u něho viděla během procesu často. Zvlášť když musel svědčit o tom, co viděl tehdy ráno před třemi lety v naší ložnici, když kamarádka Claire zavolala policii poté, co nakoukla předním oknem dovnitř a uviděla Joea ležet na schodišti v kaluži krve.

13

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 13

22.6.2015 1:07:01

J E S S I C A T R E A D WA Y OVÁ

Když Thornburgh zaslechl křik dětí, otočil se a podíval se ke dvorku na rohu, kde holčičky Osborneových Portia a Rosamund, které byly tak malé, že si zřejmě vůbec nevšimly mediálního chaosu v ulici, zpívaly starou tábornickou píseň a střídavě skákaly do obrovské hromady listí, kterou jim otec předešlý den shrabal. Sledovala jsem ho totiž, jak to dělá. Detektiv mi s úsměvem podal fíkus, otočil se a chystal se odejít. „Dokážete udělat něco, abych se jich zbavila?“ zeptala jsem se a měla na mysli reportéry. „Na ulici být mohou,“ vysvětlil mi, ale to jsem už věděla. „Jediný způsob, jak se jich zbavit, je poskytnout jim něco, co mohou použít.“ Když viděl, že váhám, dodal ještě: „Mám jít s vámi?“ Při téhle větě, která se říkává dětem, jsem se neubránila úsměvu a řekla ano dříve, než mě obavy donutí změnit názor. Postavila jsem květinu na auto a vykročila za ním k chodníku.

Než jsme došli k novinářům, od místa na zatravněném pruhu mezi příjezdovými cestami, odkud obvykle všechno sledovala, se blížila moje sousedka Pam Furthová. „Můžu nějak pomoct, Hanno?“ zeptala se a vypadala jako ztělesnění zájmu a obav. Bylo mi jasné, že to dělá kvůli Kennethu Thornburghovi, protože všichni věděli, že je to starý mládenec, a Pam, s níž se manžel rozvedl, se nijak netajila tím, že se stále rozhlíží po někom novém.

Ani jsem se neobtěžovala jí odpovědět.

Když jsme se s detektivem blížili k ulici, reportéři se semkli. Vepředu jsem uviděla Cecilii Baughovou, která měla tvář staženou do výrazu, který mi měl připomenout náš předešlý vztah a skutečnost, že z lidí, kteří se mým příběhem zabývají, žije nejblíž, protože vyrostla v domě vzdáleném jen jediný blok. Snažila jsem se na ni nedívat. Ze všech stran se 14

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 14

22.6.2015 1:07:01

SMRT MÁ OČI MOJÍ DCERY

hrnuly otázky, které by se daly shrnout do jediné: „Jaké to je zjistit, že Rud Petty docílil obnovení procesu?“ „Nemám k tomu co říct, snad jen to, že jsem si jistá, že ho znovu odsoudí.“ Mluvila jsem pomalu, všechno jsem si pečlivě zformulovala v duchu, než jsem to vyslovila. „Mohla byste to zopakovat, jen o trochu hlasitěji?“ křikl někdo zezadu.

Detektiv Thornburgh se mi podíval do očí a pochopil, že jsem skončila. Proto jen oznámil: „Dopřejte paní Schuttové trochu prostoru, prosím,“ a naznačil mi, že se vrátíme k domu. „Zůstanu s vámi v kontaktu,“ zaslechla jsem ho zamumlat, takže jsem to slyšela jen já. „Dávejte na sebe pozor, ano?“ Bylo mi jasné, že svá slova nemyslí formálně. Cítila jsem, kolik toho tou jedinou větou – Dávejte na sebe pozor – sděloval, a ráda bych mu dala najevo, že to chápu, ale připadalo mi, že něco takového si nemohu dovolit. Vypravila jsem ze sebe jen: „Děkuji vám,“ a sledovala, jak se vrací ke svému autu. Rozjel se po příjezdové cestě a rozloučil se gestem, které mohlo působit smířlivě, nebo to bylo poloviční mávnutí. Vzpomínám si, jak mě vzal v nemocnici za ruku, když si se mnou poprvé přišel promluvit. Lehounce mi stiskl prsty a já to chápala jako ujištění a dodání klidu.

Pak si odkašlal a požádal mě, abych zopakovala slova, která jsem říkala, když mě objevil v naší zpustošené posteli vedle hole na kroket, jíž byl zavražděn můj manžel a která téměř zabila i mě.

Než jsem odnesla fíkus dovnitř, ještě jsem se na chvíli zastavila a zaposlouchala se do písničky, kterou si pozpěvovaly sestry Osborneovy, když šplhaly na piknikový stůl, skočily do hromady listí, vyhrabaly se z ní a šly skočit znovu.

Moje starší dcera Iris se tuhle písničku naučila před mnoha 15

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 15

22.6.2015 1:07:02

J E S S I C A T R E A D WA Y OVÁ

lety v denním táboře YMCA, kam jsme ji posílali místo drahých pobytových táborů, kde děti jezdily na koních, hrály fotbal a zabývaly se dramatickou výchovou, a kam jezdily její kamarádky. Nabízeli jsme ten tábor i Dawn, ale vždycky trvala na tom, že radši zůstane doma. Dovolila jsem jí to, ačkoli Joe byl přesvědčený, že je potřeba ji občas postrčit. „Potřebuje být taky venku na slunci,“ tvrdil. „Je hrozně bledá.“ Měl pravdu. Jednou v osmé třídě přišel do školy nový student a zeptal se Dawn, jestli není albínka.

Jablka, broskve, dýňový koláč – ty kosti opět vstanou z mrtvých! Kdo není připraven? Zakřičte ANO! Ty kosti opět vstanou z mrtvých. Jako malá jsem se text učila trochu jinak, ale to už samozřejmě nebylo přijatelné, alespoň ne v městečku, jako je Everton. Chtěla jsem holčičkám zamávat, i když mi bylo jasné, že mě z takové dálky neuvidí. Kromě toho jsem věděla, že dětem, které se přistěhovaly do sousedství během několika posledních let, je můj dům zapovězený. Snažila jsem se nevšímat si toho a nic si z toho nedělat, ale věděla jsem, že někteří lidé mu říkají dům Lizzie Bordenové, té paní, co vraždila sekyrou.

A i když jsem šla venčit psa, děti se mi vyhýbaly, nejvíc asi proto, jak vypadám. Možná jim rodiče nařídili, aby se držely co nejdál. Stále mě to trápilo, ale už jsem si zvykla.

Tenhle Halloween budu mít, stejně jako předešlé dva roky, misku s bonbony plnou i na konci koledy.

Za starých časů, když jsem do domu vcházela přes garáž, jsem použila nejdřív klíč a pak stiskla tlačítka na alarmu, abych ho vypnula. Zula jsem si boty u zadních dveří a teprve potom vstoupila do kuchyně. Když mě Abby se svým obvyklým projevem náklonnosti vítala a dala mi pusu černým čumákem s tázavým výrazem Co budeme mít k večeři?, odměřovala jsem jí jídlo kalíškem z plechovky, která stála na svém 16

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 16

22.6.2015 1:07:02

SMRT MÁ OČI MOJÍ DCERY

místě pod dřezem. Potom jsem sebrala poštu a roztřídila ji podle důležitosti, nahoru patřily účty. Život s účetním mě naučil pečlivému organizování, naučil mě uvažovat o všem v domě systematicky. Ačkoli jsem to neměla v povaze, hned od začátku svého manželství jsem se učila třídit, kontrolovat, očekávat a plánovat, protože mi bylo jasné, proč má Joe takový způsob života rád. Dodávalo mi to pocit, že svůj život plně ovládám.

Ale teď už jsem se s žádným systémem neobtěžovala.

Nasypala jsem Abby granule do misky a vůbec mi nevadilo, když něco přepadlo, a šla se nahoru převléknout a klidně odhodila halenku směrem ke koši na prádlo. Natáhla jsem si džínsy a starou mikinu, která tu zůstala po některém z Irisiných kluků, připnula jsem Abby vodítko a podrbala ji na boku, jak to měla ráda. Bylo pro nás obě lepší, když jsem ji vyvenčila dřív, než se úplně setmělo, protože jsme se obě bály tmy. Odhrnula jsem kousek záclony a zjistila, že Thornburgh měl pravdu. Když štáby natočily pro zprávy mé krátké vyjádření, všichni reportéři odjeli.

Naše městečko patřilo k těm, o jakých by Joe nikdy neuvažoval, že by se tam přestěhoval. Jeho rodina, jak říkával, patřila k dělníkům z Buffala už tři generace před ním, a ačkoli byl hrdý, že se zbavil těch horších rysů svého dědictví – jeho otec býval sarkastický alkoholik, rodina byla závislá na přídělových známkách, když otce vyhodili z práce, a nosil oblečení po svých dvou bratrancích –, byl ale také odhodlaný se svým kořenům příliš nevzdálit. Rok po svatbě jsme žili v bytě v Albany, ale potom mě Joe překvapil a oznámil, že bychom se měli začít dívat po nějakém domě, a vyjmenoval několik předměstí. Když jsem se ptala proč, řekl, že kvůli školám. „Na předměstí jsou lepší,“ řekl, když jsme projížděli Evertonem a hledali cedule s nápisem Na 17

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 17

22.6.2015 1:07:02

J E S S I C A T R E A D WA Y OVÁ

prodej. Vůbec mě nenapadlo, že bych už mohla být matkou, ale když se následující rok narodila Iris, ukázalo se, že měl pravdu, když jsme se usadili v koloniálním domě se čtyřmi ložnicemi na Wildwood Lane 17.

Domy v naší ulici stály proti sobě a Wildwood byla slepá ulice zakončená chráněnou oblastí, které se říkalo Two Rivers. Tady jsme se s kamarádkou Claire vždycky potkávaly v neděli dopoledne a šly se projít, to bylo ale před tím Díkůvzdáním před třemi lety. Stále ještě jsem tam teď dvakrát denně chodila venčit Abby. Když jsme se psem vyšli zadním vchodem a přes garáž poté, co odešel detektiv Thornburgh i novináři, pes automaticky vyrazil tím směrem.

Už se to dál nedalo přehlížet – začínalo se ochlazovat.

Ještě jsme se nevrátili k zimnímu času a slunce pořád ještě svítilo, ale ve vzduchu už se vznášel ten vzdálený pocit, že zima není daleko. V polovině cesty podél bloku jsem si natáhla kapuci od mikiny. Potom jsem za sebou zaslechla bouchnout něčí hlavní vchod. Zavřela jsem na chvilku oči, protože mi bylo jasné, co bude následovat, ale zatím jsem si nebyla jistá, co si o tom vlastně myslím.

Samozřejmě, Warren Goldman na mě tiše zavolal a potom se rozběhl, aby se mnou srovnal krok. Neměl čas si obout tenisky, místo toho běžel v pantoflích, které jemně pleskaly o chodník. „Hanno,“ vydechl a snažil se zakrýt, že se při tom krátkém běhu zadýchal. Potřeboval by ostříhat, na krku se mu v lehkém vánku zvedaly chomáčky vlasů. Ani se neobtěžoval vzít si bundu a já viděla, jak mu na pažích naskakuje husí kůže, protože měl na sobě jenom tričko. Bylo vybledlé, napínalo se mu přes břicho a byl na něm nápis TAKHLE VYPADÁ FEMINISTA. Když jsem si to přečetla, musela jsem se usmát, protože jsem si vzpomněla na večírek, který 18

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 18

22.6.2015 1:07:02

SMRT MÁ OČI MOJÍ DCERY

s manželkou Maxine uspořádali na oslavu zvolení Hillary Clintonové do senátu. Joeovi se nechtělo jít. Tvrdil, že nemá Clintonovy nijak zvlášť v lásce, ale já věděla, že jeho odpor pramení spíš z toho, že se na večírcích necítil dobře a nesnášel společenskou konverzaci. Tvářila jsem se, že jeho důvodu věřím, ale já měla Hillary ráda a společenské tlachání mi nevadilo, tak jsem mu řekla, že se na tom večírku ze zdvořilosti na chvilku zastavím, ale nakonec jsem se vrátila až po půlnoci.

Připomněla jsem ten večírek Warrenovi a on se usmál. „Ten byl vydařený,“ prohodil. Vzápětí ale zvážněl. „Vzpomínáš si, jak Maxine vytáhla kytaru?“ Zaplavil mě provinilý pocit, i když jsem vůbec neměla v úmyslu mu přivodit nějaké bolestné vzpomínky. Warren se sklonil, aby podrbal Abby za ušima. Potom se rychle napřímil, tiše při tom prudkém pohybu sykl, položil si ruku na záda a předváděl staříka. „Chtěl jsem se tě na něco zeptat.

Máš už na Díkůvzdání nějaké plány? Pokud ne, rád bych tě pozval. Přijede náš syn s manželkou.“ Maxine sice zemřela o dva roky dřív než Joe, ale Warren o ní stále hovořil, jako by byla naživu. Joeovi se to zdálo šílené a věděla jsem, že za normální to nepovažovali ani ostatní lidé, ale mně to připadalo milé. Bylo dojemné, že takovým způsobem uctívá její památku, i když si určitě uvědomoval, že to vypadá zvláštně. „Myslel jsem, že bych zkusil uvařit něco podle časopisu Bon Appétit, říkají tomu malá sofistikovaná večeře,“ vysvětloval. „Celerová polévka, roláda z krůtích prsou a dýňová pěna.“ Upřel na mě pohled plný očekávání, jako by se bál, že bych mohla odmítnout, ale to menu by mě mohlo přesvědčit.

Po Maxinině smrti se Warren chopil vaření. Často zval lidi z okolí, aby s ním pojedli, občas zanesl někomu jídlo 19

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 19

22.6.2015 1:07:02

J E S S I C A T R E A D WA Y OVÁ

až domů. Pohled na staršího pána ve zmačkaném oblečení s hrncem v ruce byl v naší ulici celkem běžný. Párkrát jsme s Joem jeho pozvání přijali, a když jsem se vrátila z rehabilitačního ústavu, Warren mi několikrát navrhoval, abychom spolu pojedli. Vím, že mu připadalo přirozené, že dva ovdovělí lidé by si mohli dělat společnost, ale obvykle jsem si našla nějakou výmluvu, abych ho odmítla.

Byl to už téměř rok, co mě pozval naposledy, a protože jsem se pokoušela zapomenout, že Díkůvzdání se blíží, jeho pozvání mě zaskočilo. Zakašlala jsem a snažila se získat čas, abych si mohla rozmyslet, co odpovím. „Nevím,“ vysoukala jsem ze sebe a Abby začala na chodníku mezi námi kňučet. Uvědomila jsem si, že děti by moji odpověď označily za trapnou, ale nenapadlo mě, jak ji vylepšit. Pouhé slovo Díkůvzdání stačilo, aby se mi rozbušilo srdce a zrychlil dech.

Navíc jsem posledních pár let uvažovala, jestli hovor, který Warren vždycky zapřádal, když jsme se potkali při vybírání schránky nebo když jsme vykládali nákup, znamená, že mě, jak by řekly děti, balí. Nechtělo se mi věřit, že by něco takového dělal, protože, no, proč by se do toho pouštěl? Nikdy jsem nebyla žádná krasavice, ale po tom útoku to bylo ještě horší. Nebyla jsem ani nijak zvlášť chytrá nebo kultivovaná, neměla jsem žádné lukrativní zaměstnání, kterým bych mohla dělat dojem. A to ani nezmiňuji, co se před třemi lety stalo u nás v domě. Pokud Warren nepatřil k lidem, které vzrušují katastrofy, co by na mně mohl vidět?

A i kdyby na mně něco viděl, stojím o to? „Nechám vás běžet,“ prohodil a kývl směrem k Abby, která napínala vodítko. „Budeš o tom přemýšlet, Hanno?

Nemusíš se vůbec ohlašovat, budeme doma tak jako tak.“ Natáhl ruku, aby se mě na rozloučenou dotkl, ale tvářila jsem se, že to nevidím, a odvrátila se.

20

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 20

22.6.2015 1:07:02

SMRT MÁ OČI MOJÍ DCERY

Po obvyklém okruhu kolem potoka v Two Rivers mě Abby táhla zpátky domů. Ale v polovině ulice se zastavila a zavrčela. Tím hlubokým hrdelním zvukem dávala najevo, že se něčeho bojí. „To je v pořádku, děvče,“ uklidňovala jsem ji a snažila se, aby můj hlas zněl přesvědčivě, ačkoli jsem neměla tušení, jestli se něco děje, nebo ne. Potom jsme zaslechly na příjezdové cestě známý řev motorky Emmetta Furtha a vzápětí se kolem nás prohnal tak blízko, že jsem cítila závan vzduchu. „Zatraceně,“ vydechla jsem, když se řítil ulicí, ale zřejmě jsem to pronesla hlasitěji, než jsem si myslela, protože Pam, jeho matka, mě z chodníku, kam táhla svoji popelnici, slyšela. „Víš, že za to nemůže, Hanno,“ peskovala mě.

Tohle tvrdila léta, že Emmett za to nemůže. Když mu bylo osm a měl problémy, protože zamotával lidem hadice od zavlažování a zaháněl kočky na stromy, všichni jsme se snažili uvěřit vysvětlení Pam, že Emmett má kombinovanou poruchu učení a chování, což je důvod všech jeho potíží.

Když ale povyrostl, byli jsme čím dál víc přesvědčeni, že se prostě jen rozhodl neposlouchat lidi, kteří mu říkali, aby něco nedělal, a to se samozřejmě týkalo i jeho matky. Bylo mu úplně jedno, jestli vám ničil dvůr, terorizoval domácího mazlíčka nebo vytopil suterén. Vlastně se zdálo, že kdykoli něco zničil nebo někoho trápil, vypadal šťastný. Právě proto si někteří lidé mysleli, že za útokem na Joea a na mě nestojí Rud Petty, ale Emmett.

Nejdřív jsem se s Pam dohadovala a dala jí důrazně najevo, jak mě štve, když její syn trápí Dawn nebo se prožene na kole naší zahradou. Když nám ale v desáté třídě podpálil domeček na stromě, začala jsem se ho bát.

21

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 21

22.6.2015 1:07:02

J E S S I C A T R E A D WA Y OVÁ

Během procesu Rudův právník ukázal na Emmetta jako možného pachatele a zdůraznil, že Joe odmítl dát Emmettovi po ukončení střední školy, maturoval stejný rok jako Dawn, doporučení, když se rozhodl nejít na vysokou a ucházel se o práci v Home Depot. Vzpomínám si, že jsem tehdy Joeovi říkala, že pro klid v sousedství by to měl udělat. Nemusel přece tvrdit, že je Emmett svatý, stačilo říct, že kluk bude chodit do práce včas a nebude dělat potíže. Připomněla jsem mu, že od požáru domku na stromě uplynuly už tři roky.

Copak si ten kluk nezaslouží druhou šanci?

Když jsem to navrhovala, Joe namítl: „Podpálil náš majetek, Hanno. Uvědomuješ si, jak snadno mohl ten požár přeskočit na náš dům? Kdyby bylo po mém, podal bych na něj trestní oznámení. Jaký bych mohl mít důvod doporučovat ho do zaměstnání?“ Přestala jsem ho přesvědčovat, protože měl pravdu.

Porota na pokus označit Emmetta za pachatele neskočila, zřejmě proto, že obhájce také připomněl, že Joe mohl být cílem pro někoho, kdo má něco společného s Marcem Sedgwickem, bývalým školním inspektorem v oblasti Shelby Falls, kterého Joe pomáhal obvinit ze zpronevěry a jehož případ se měl projednávat pár měsíců po Joeově smrti. Obhájce pro to tvrzení neměl žádné důkazy a všem bylo jasné, že to byl jen zoufalý pokus, jak ovlivnit porotce. Podle Gail Nazarianové právní tým Ruda Pettyho ten případ „velkolepě podělal“, když předložil jako možné motivy Joeovy vraždy oba scénáře. Řekla: „Emmett Furth zřejmě naklonil jazýček vah. Bez něho by možná porota nedokázala jednoznačně rozhodnout.“ Ačkoli jsem věděla, že je to hloupost, byla jsem Emmetovi téměř vděčná za to, že přispěl tímhle zvláštním způsobem skutečnosti, že za smrt mého manžela byl někdo odsouzen.

22

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 22

22.6.2015 1:07:02

SMRT MÁ OČI MOJÍ DCERY

Takže když mi Pam teď řekla, že její syn za to nemůže, mávla jsem nad tím rukou, pokývala hlavou a Emmetta znovu omluvila, otočila jsem se od její popelnice a vracela se s Abby zpátky k našim dveřím. Psa jsem nakrmila, ale sebe ještě ne, tak jsem si sedla před televizi, abych snědla večeři, kterou jsem si ani pořádně neohřála v mikrovlnce, protože jsem na to neměla dost trpělivosti.

Po Joeově smrti mi bylo dost jedno, co jím. Když se vám stanou jisté věci, začnete mít pocit, že je to úplně jedno. Bez ohledu na to, nakolik chce člověk věřit tomu, co mu říkají, si uvědomíte, že si stoprocentní bezpečí stejně nemůžete zajistit.

Zprávy pokračovaly – piráti, sebevražední bomboví atentátníci, opilí řidiči a padající akcie. Než jsem stačila ztlumit zvuk, zaslechla jsem upoutávku na hlavní místní zprávu dne: „Schyluje se k novému procesu takzvaného kroketového vraha.“ Varovala jsem sice sama sebe, abych to nedělala, ale najednou jsem se přistihla, jak zírám na obrazovku a snažím se doostřit trochu pokřivený obraz, když se tam náhle objevila fotografie Ruda Pettyho.

Jak je možné, že po tom všem, co udělal, aby zničil mě i moji rodinu, mě při pohledu na něj jako první napadlo: To je ale pohledný chlap?

A jak bych mohla zazlívat své dceři, která byla daleko mladší než já, myslela si o sobě, že je ošklivá, a neměla před ním žádné milostné zkušenosti, že chtěla uvěřit, že je do ní zamilovaný?

Když jsem dojedla přímo z misky vlažnou hmotu, které říkali stroganoff, zvedla jsem telefon, abych si poslechla vzkazy. Od detektiva Thornburgha jsem věděla, že jeden z nich bude určitě od Gail Nazarianové. A opravdu tam byl, spolu s žádostmi od dalších reportérů. Těch jsem si 23

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 23

22.6.2015 1:07:03

J E S S I C A T R E A D WA Y OVÁ

nevšímala a chystala jsem se poznamenat si, abych prokurátorce zavolala zpátky (možná příští týden, až přijdu na to, jak jí znovu vysvětlit, že jí nemohu nijak pomoct), když jsem zaslechla zabušení na zadní vchod a zahlédla ji u dveří. Stála tam a dívala se na mě skrz sklo. Bylo příliš pozdě, abych se před ní schovala a tvářila se, že nejsem doma. Nezbývalo než otevřít a pustit ji dál. „A do prdele!“ vyhrkla v reakci na to, že ode dveří, které jsem jí přidržovala, dostala ránu statickou elektřinou. Zamávala trochu rukou a dodala: „Je mi jasné, že mě nechcete vidět.“ V druhé ruce svírala koženou aktovku a tiskla ji k sobě tak pevně, jako by to bylo škrtidlo, které musí držet, jinak by přímo tady na místě vykrvácela. „Stavila jsem se, protože mě napadlo, že kdybych zavolala, stejně byste mi telefon zavěsila.“ Snažila se to pronést žertovně, ale humor nepatřil mezi její silné stránky.

Odolala jsem pokušení ji ujistit, že má pravdu. Když se jí nepovedlo přesvědčit velkou porotu, aby z útoku proti Joeovi a mně byla obviněna i Dawn, chtěla jsem se k ní chovat mile, protože se snažila zbavit mě Ruda Pettyho. Ale nedařilo se mi to, hlavně proto, že Gail byla přesvědčená, že Dawn je vinná. Dělala, co mohla, aby našla nějakou souvislost a dostala ji před soud, jenomže proti dceři žádný důkaz neexistoval a navíc měla alibi.

Snažila jsem se mluvit odlehčeně, aby moje slova mohla brát jako žert, kdyby chtěla. „Copak nemáte v pátek večer na práci nic lepšího než pronásledovat oběti kriminálních činů?“ „Promiňte,“ řekla a protáhla se kolem mě do kuchyně.

Samozřejmě jí to ale líto nebylo. „Měla byste mi dát číslo svého mobilu. Mohlo by se stát, že bych se s vámi potřebovala okamžitě spojit, třeba jako dneska.“ 24

Smrt_ma_oci_moji_dcery.indd 24

22.6.2015 1:07:03