Rok od narození Krista
DEVÍTIST¯ PADESÁT¯
Potok skákal pfies kameny, spûchal údolím pfiíli‰ úzk˘m a nenápadn˘m na to, aby si ho Stra‰ za normálních okolností v‰iml. Stromy, které jej zarÛstaly, byly tmavé a obalené li‰ejníkem. V‰echno bylo nasáklé vodou. „Na opaãné stranû,“ zaãal Vok a ukázal na zalesnûn˘ hfibet, kter˘ se zvedal za potokem, „se tenhle potÛãek vlévá do fiíãky a kolem ní vede stezka…“ Pfieskoãil potok a vyrazil do svahu. Stra‰ se ‰plhal za ním. „Je tam docela pfiíhodné tábofii‰tû,“ vysvûtloval Vok. „Mysl퉅,“ vydechl Stra‰, „… myslí‰, Ïe ho Sasové pouÏijí?“ „Mohli by.“ Vrchol hfiebene byl o nûco ménû zarostl˘ neÏ údolí. „Tamhle,“ ukazoval Vok pfies vûtve zakrsl˘ch bukÛ a boroviãek. Stra‰ mûl pocit, Ïe zahlédl hladinu. Zaleskla se ve sluneãních paprscích, aby vzápûtí zase zmizela. „Nic nevidím,“ prohlásil zklamanû. Vok ho odvedl kousek po hfiebenu k malé skalce. „Jen opatrnû,“ upozorÀoval. „Nevíme, kdo nás mÛÏe pozorovat.“ Chvíli otáleli, ale nakonec vylezli na skálu a vyhlédli pfies koruny stromÛ do údolí. ¤íãka se pod nimi klikatila jako ãára 7
na hfibetû zmije. Její bfiehy byly, aÏ na jedno holé místo, hustû porostlé ol‰emi. „Jediné místo vhodné pro rozbití tábora ‰iroko daleko,“ mínil Vok. „Mokré,“ nakrãil nos Stra‰. Neunikla mu pronikavá zeleÀ, jíÏ Vokova louka svítila. „Na váleãné v˘pravû nemÛÏe‰ vÏdycky poãítat s pohodlím.“ „Mhm. Opravdu si myslí‰, Ïe se tam Sasové utábofií?“ Vok pokrãil rameny. „Já na jejich místû…,“ zamruãel. „Je tam sloÏené dfievo a zbytky ohni‰È. UÏ dfiív tam urãitû nûkdo tábofiil.“ „Kupci?“ nadhodil Stra‰. „Tady?“ odpovûdûl mu otázkou Vok. „Proã si vlastnû Sasové vybrali takovou Bohem zapomenutou stezku?“ uvaÏoval Stra‰. „Není ani pohodlná, ani…“ „Tfieba doufali, Ïe tak spí‰ uniknou na‰í pozornosti. Není jich mnoho. Sotva pût stovek muÏÛ.“ „LoupeÏná v˘prava?“ zeptal se Stra‰. „Asi,“ zamruãel Vok. „Voku… Ty tomu pfiíli‰ nevûfií‰, Ïe?“ „âemu?“ „Té loupeÏné v˘pravû.“ Vok mlãel. „Ale ano,“ prohlásil koneãnû rozhodnû. „Co jiného by to bylo?“ Seskoãil zpátky do husté vrstvy loÀského listí na úpatí skalky. „Pojìme,“ vyzval Stra‰e. Stra‰ se ‰plhal za ním. Musel Voka obdivovat, jak obratnû a ti‰e se pohybuje. – Ov‰em, – fiíkal si pro sebe, – je o tfiináct let star‰í a zku‰enûj‰í…Sasové se opravdu zachovali tak, jak Vok pfiedpokládal. Podmáãená louka se jim sice nelíbila o nic víc neÏ Stra‰ovi, ale v dohledu Ïádné lep‰í tábofii‰tû nebylo. Ostatnû panovalo spí‰ 8
studené poãasí a roje komárÛ, které by na nû za jin˘ch okolností uÏ urãitû doráÏely, byly prozatím v nedohlednu. Také voda tekla rychle, nezahnívala a dala se docela dobfie pouÏít jako pitná pro muÏe i konû. Ne Ïe by nûco z toho staãilo k uklidnûní nûmeckého velitele. Nebyl ve své kÛÏi uÏ nûkolik dnÛ. Nechtûlo se mu vûfiit, Ïe by tak snadno unikli ãeské pozornosti. I kdyÏ se pohybovali po nepfiíli‰ pouÏívané a vcelku neznámé stezce, mûli pfiece jenom narazit na nûjaké protivníky. Tfieba jen na nûjaké rozpt˘lené a ‰patnû ozbrojené hlouãky. Okolní lesy pfiece nebyly úplnû pusté. Îili tu lovci a uhlífii, sbûraãi medu… Ti na nû mûli zaútoãit uÏ dávno. Skuteãnost, Ïe se tak je‰tû nestalo, vyvádûla saského velitele z míry. Îe by mûli takové ‰tûstí a nikdo si jich nev‰iml? Právû oni? Dokonce zvaÏoval, zda by nemûli pokraãovat v pochodu i v noci, ale nakonec svÛj nápad zavrhl. RozloÏili tábor. Úder pfii‰el uprostfied noci. Na jedné stranû tábora se útoãníkÛm podafiilo zaskoãit saské hlídky a vtrhnout mezi spící nepfiátele. Jinde si Sasové âechÛ vãas pov‰imli a ztropili poplach. Sask˘ velitel byl vmÏiku na nohou a organizoval obranu. Nebylo to poprvé, co nûco podobného zaÏil. Pfiedpokládal, Ïe jakmile âe‰i narazí na odpor, dají se na ústup. Ale ãesk˘ch útoãníkÛ bylo více, neÏ oãekával. Zaútoãili na Sasy ze v‰ech stran. Nocí zasvi‰tûly zápalné ‰ípy. LeÏení se zakrátko ocitlo v plamenech. âe‰i, ktefií vtrhli do tábora pfied vyhlá‰ením poplachu, mûli snadnou práci. Ti ostatní se utkali se Sasy v boji muÏe proti muÏi. Obofiili se na nû kopími a sekerami. Ve svûtle poÏáru se zaleskla i ostfií nûkolika meãÛ. Sask˘ velitel rychle pochopil, Ïe proti sobû nemá uhlífie a brtníky. „Pozor!“ kfiikl Vok na Stra‰e. ·títem zachytil nepfiátelsk˘ úder a sám bodl protivníka kopím nad okraj jeho ‰títu. ZbraÀ projela odûním i masem. Sas vydal zdu‰en˘ v˘kfiik a zhroutil se na zem. 9
Vok sáhl po meãi a rozhlédl se po Stra‰ovi. Mûl o svého chránûnce strach. – KoneckoncÛ, – fiíkal si, – je to je‰tû chlapec. Pouh˘ch patnáct let. Poprvé v boji…Ale Stra‰ si zatím dokázal poradit i bez Vokovy pomoci. Bil se stejnû obratnû jako star‰í pfiítel. Sasové se ocitli mezi dvûma ohni. Byli napadeni z nûkolika stran a nevûdûli, kam dfiív. Zatímco se bili s jedním nepfiítelem, druh˘ uÏ jim d˘chal na záda. âást se pokusila vrhnout se do fiíãky a najít záchranu v jejích vlnách. Zbytek se srotil a z obrany pfie‰el do útoku. MuÏi si kryli záda a boky velk˘mi ‰títy a zaútoãili v jediném smûru. „Jdûte jim z cesty!“ kfiiãel na spolubojovníky Vok, kdyÏ si pov‰iml saského manévru. „Proã?“ ozval se vedle nûj ud˘chanû Stra‰. „Proã ne?“ odpovûdûl Vok. „Utíkají.“ „Stfiílejte na nû!“ porouãel ãesk˘m váleãníkÛm. „Stfiílejte a házejte kopí!“ Na dotvrzení sv˘ch slov vytrhl jedno kopí ze zemû, kam se pfied okamÏikem zabodlo, a mr‰til jím po saském houfci. Sasové byli vbrzku zasypáni krupobitím stfiel. DrÏeli se ale stateãnû. „Zítra vyrazíme po jejich stopách,“ prohlásil Vok. „Zatím prohledejte tábor! Jestli nûkterá z tûch krys pfieÏila, dobijte ji!“ „Stra‰i,“ otoãil se na mladého pfiítele, „mበnûjaké zvlá‰tní pokyny?“ „Aby ses pfiestal tváfiit, jako Ïe tu velím já,“ u‰klíbl se Stra‰ a vyplivl krvavou slinu. „Jsi zranûn˘?“ „Ne. Jenom jsem se kousl do jazyka.“ „První zabití protivníci,“ usmál se Vok a plácl ho po rameni. âást SasÛ se z ãeského obklíãení opravdu probila. Podafiilo se jim zmizet v noãním lese. PronásledovatelÛ se ale tak snadno nezbavili. Lovci, uhlífii a brtníci mûli koneãnû pfiijít ke slo10
vu. Ráno se vydali po sask˘ch stopách. Mûli nepfiátelÛm ústup z ãeského území patfiiãnû okofienit a zároveÀ pfiinést zprávy, zda se v okolí nepohybují dal‰í nûmecké houfce. Místo, které si Vok se Stra‰em na zpáteãní cestû vybrali za tábofii‰tû, b˘valo urãitû kdysi dávno hradi‰tûm. Poskytovalo nejen dostatek prostoru a slu‰n˘ v˘hled, ale i pramen ãisté vody. Dokonce tu zÛstalo cosi jako zbytky valÛ. Komu slouÏily a proã je opustil, nevûdûl nikdo. Stra‰ a Vok tu chtûli poãkat na návrat sv˘ch muÏÛ. Teprve aÏ se vrátí ti, které poslali za ustupujícími Sasy, a oni budou mít jistotu, Ïe nemají v zádech Ïádn˘ nûmeck˘ oddíl, pohnou se dál. K Îatci, kde se mají sejít s dal‰ími ãesk˘mi bojovníky. Bylo nepfiíjemné dusno. Po nebi táhla ãerná mraãna, z nichÏ obãas zasvítilo palãivé slunce. K veãeru se pfiihnala boufika, ale vzdálené kopce ji zastavily. Vok pozoroval odlesk Perunovy sekery, jak do nich bije a se hfimûním se odráÏí. Aãkoliv byl pokfitûn˘, rad‰i se pfieÏehnal znamením váleãníka. I kdyÏ star˘ Perun uÏ ztratil svou dfiívûj‰í moc, nemûlo smysl ho provokovat. Tím spí‰, Ïe… „âeho se bojí‰, Voku?“ chtûl vûdût Stra‰. Sedûl pfied vchodem provizorního pfiístfie‰ku, v nûmÏ nocovali, a pil. Pil od chvíle, kdy zvítûzili nad Sasy. Na tom nebylo nic zvlá‰tního. V‰ichni popíjeli. Vítûzství bylo tfieba oslavit. „Já?“ odpovûdûl Vok. „Niãeho.“ „Tak proã…“ „Nevím. Zdálo se mi, Ïe tvÛj otec má nûjaké obavy.“ „Ze saského krále,“ u‰klíbl se Stra‰. „Asi ví proã,“ zamumlal Vok. „¤eknu ti proã,“ povzdychl si Stra‰. „UÏ ãtrnáct let neodvádí saskému králi tributum pacis1. Zatím mu to procházelo, pro1 tributum pacis = lat. poplatek za mír, mírová daÀ
11
toÏe mûl král Ota plné ruce práce s vlastními bratry a dal‰ími fií‰sk˘mi pány. JenÏe to se zmûnilo, a od té doby má otec neklidné spaní. Tedy…“ Stra‰ se rozesmál. „Dalo by se to tak fiíct, kdyby ho nemûl neklidné uÏ dávno z úplnû jiného dÛvodu.“ „Pfied ãtrnácti lety,“ namítl Vok, „tvÛj otec Sasy porazil.“ „Pfied ãtrnácti lety mi byl rok, takÏe k tomu ti mnoho nefieknu.“ Stra‰ se zhluboka napil. OdloÏil prázdn˘ dÏbánek a svalil se na záda. Zavfiel oãi a zÛstal leÏet, jako by spal. Ruce, jimiÏ pfied nûkolika dny zabil svého prvního protivníka, sloÏené na hrudi, dlouhé vlasy rozhozené okolo hlavy. Nepodobal se pfiíli‰ svému urostlému otci, spí‰ pfiipomínal svou útlou matku. V patnácti letech byl ‰tíhl˘ a pohledn˘ jako dívka. MoÏná Ïe to nûmeckého bojovníka zmátlo. Vok dûlal Stra‰ovi vychovatele uÏ ‰est let. Bylo mu právû dvaadvacet, kdyÏ mu ãesk˘ kníÏe Boleslav svûfiil svého nejstar‰ího syna, aby z nûj udûlal váleãníka. Mûl pro to dobr˘ dÛvod. Vok byl synem jednoho z hrdinÛ oné bájeslovné války pfied ãtrnácti lety. Ostatnû, sám se jí, tfiebaÏe nijak slavnû, také zúãastnil. Byl tehdy sotva dost star˘ na to, aby udrÏel meã a ‰tít, ale i on byl nakonec pfii tom, kdyÏ ãe‰tí bojovníci vyhnali vojska saského krále ze zemû. O osm let pozdûji uÏ byl protfiel˘m bijcem. Navíc pocházel z rodiny, jeÏ byla Boleslavovi neochvûjnû vûrná. Stra‰Ûv otec se na kníÏecí trÛn probrodil potoky prolité krve a kaÏd˘m sv˘m ãinem dával najevo, Ïe se nebude rozpakovat prolít dal‰í. ¤ada lidí mu zachovávala vûrnost jen ze strachu; o to víc si povaÏoval tûch, u kter˘ch tomu bylo jinak. Perunova sekera udefiila o nûco blíÏ. Z nebe se spustil proud drobn˘ch kapek. Perun neb˘val pouze bohem váleãníkÛ, pfiál také úrodû, polím a loukám. Stra‰ se se znechucen˘m mruãením odkulil pod pfiístfie‰ek. Vok zÛstal sedût na de‰ti. Zatím nepr‰elo tak, aby promokl. Myslel na kníÏete a jeho obavy. Opravdu hrozí âechám nûco nebezpeãnûj‰ího neÏ roztrou‰ené loupeÏné hordy? 12
Pokud ano, tak urãitû ne letos. Opravdová armáda, to pfiece nejsou houfce o pûti stech muÏích, n˘brÏ nepfiehledné zástupy. Tisíce obrnûn˘ch váleãníkÛ. Takov˘ch, proti jak˘m bojovali pfied ãtrnácti lety. VokÛv otec se z té války nevrátil. Padl jako hrdina po boku slavného Tiry, obklopen hromadami mrtv˘ch SasÛ a zrádn˘ch Luck˘ch. O Tirovû hrdinství se vyprávûlo na hostinách a u ohÀÛ. Zvítûzil nad Sasy a Luãany, zatímco jeho kníÏe byl druh˘m proudem saského vojska poraÏen a musel se ukr˘t v nejbliωím hradi‰ti. Teprve kdyÏ posílil své muÏe o vracející se Tirovy oddíly, udefiil Boleslav na Sasy a jejich velitele hrabûte Asika, oslavujícího vítûzství, a zahnal je na útûk. Skuteãnost byla samozfiejmû ponûkud jiná. Boleslav poslal s Tirou vût‰inu své armády. Sám se postavil Asikovi s tím, co zb˘valo, s dûdy a syny Tirov˘ch váleãníkÛ. âtrnáctilet˘ Vok, zaskoãen˘ tou nenadálou dÛvûrou, ale ve skuteãnosti spí‰ roztfiesen˘ strachy, s pfiíli‰ velk˘m a tûÏk˘m ‰títem v rukou, byl mezi nimi. Pfiesto se bil, nebo se o to aspoÀ snaÏil, jak nejlépe umûl. Kdovíjak toho tehdy dosáhli, nejspí‰ jen díky tomu, Ïe je Boleslav vãas stáhl. Ale Asik je opravdu povaÏoval za v˘kvût ãeského vojska, a sotva je obrátil na útûk, zaãal oslavovat. âesk˘ kníÏe tak mûl dost ãasu posbírat to, co zbylo ze spolubojovníkÛ slavného Tiry, a obrátit poráÏku ve vítûzství natolik oslnivé, Ïe se Sasové dodnes neodhodlali k odvetû. Ne Ïe by byl na západní hranici ãeského kníÏectví od té doby klid. To nebyl za tûch patnáct let Boleslavovy vlády nikdy. KaÏdé léto pronikaly pfies pohraniãní hvozdy tu vût‰í, tu men‰í ozbrojené houfy s cílem loupit a v‰emoÏnû ‰kodit. Vylekan˘ chlapec Vok se v ‰arvátkách s nimi promûnil v protfielého váleãníka. Ale skuteãn˘ odvetn˘ úder dosud nepfii‰el. Sask˘ král válãil se sv˘mi bratry Thangmarem a Jindfiichem, ktefií mu vypovûdûli poslu‰nost. Thangmara se zbavil a Jindfiicha porazil. Pfiemohl a zkrotil nespokojené fií‰ské pány vãetnû 13
bavorského vévody. Potom obrátil svou pozornost proti severozápadním SlovanÛm na Labi a Sále – HavolanÛm a LuticÛm. Boleslavovi váleãníci se jako havolan‰tí spojenci bili po boku sv˘ch slovansk˘ch sousedÛ. Spojenectví ale dlouho nevydrÏelo. Vûãnû nejednotní slovan‰tí velmoÏi se brzy rozhádali a saskému veliteli Geronovi staãilo jejich vzájemné pÛtky jenom pfiiÏivovat. Mazanou intrikou pfiinutil havolanského kníÏete Tugumíra pfiejít na saskou stranu, a tím si proti sobû popudit vût‰inu ostatních slovansk˘ch pfiedákÛ. âesk˘ kníÏe dal za stávajících okolností od zmatkÛ za Labem ruce pryã. Lutici vzdorovali nadále. Také Boleslavovy âechy odolávaly. Vítûzství, kterého docílili pfied ãtrnácti lety, dosud budilo respekt. To ale neznamenalo, Ïe to tak bude vûãnû. Îádn˘ div, Ïe mûl kníÏe obavy. Rotunda svatého Víta, bílá jako snûhová vloãka, prosvítala tmou. Kdesi na západním obzoru se bl˘skalo, ale to nebylo z okna praÏského kníÏecího paláce, v nûmÏ Boleslav stál, vidût. Jen sem tam pfiebûhl po stûnách rotundy namodral˘ záblesk. KníÏe si pfii nûm vzpomnûl na svého nejstar‰ího syna, kter˘ tam nûkde svádûl svÛj první boj. Trochu se o Stra‰e bál. A tak trochu mu závidûl. Taky mu bylo patnáct, kdyÏ poprvé táhl do války proti Arnulfovi Bavorskému. „Dûlej, co umí‰,“ fiekl mu tehdy jeho bratr Václav, „ale musí‰ Arnulfa zdrÏet…“ A Boleslav dûlal, co umûl. Stal se mistrem v zdrÏování nepfiítele. Nejednou to pozdûji s úspûchem pouÏil. Nejlépe proti hrabûti Asikovi pfied ãtrnácti lety. Pfii té vzpomínce se pousmál. Bylo to první skvûlé vítûzství jeho vlády. Po Asikovi si to vyfiídil s Vlastislavem Luck˘m, kter˘ se zrádnû postavil na saskou stranu. A pak uÏ následovala samá vítûzství a úspûchy. Pravda, na zaãátku, na samém zaãátku, bylo nûco, co za vítûzství pfii nejlep‰í vÛli povaÏovat nemohl, aãkoliv to tak moÏná nûkomu pfiipadalo. 14
„Nejsi pfiece jedin˘m panovníkem v Evropû,“ fiekla mu svého ãasu jeho choÈ Biagota, „kter˘…“ „… kter˘ se tím, ãím je, stal díky tomu, Ïe zavraÏdil bratra,“ doplnil za ni Boleslav. Snad ne. JenÏe co je to platné, kdyÏ ti ostatní zabili jakési jemu neznámé muÏe, kdeÏto on svého bratra Václava! Toho Václava, kter˘ ho nauãil stfiílet z luku a vést války. Václava, kter˘ by si jistû dokázal poradit s Asikem stejnû dobfie jako on, ale zato by urãitû nedokázal spáchat vraÏdu… Václav vystavûl rotundu svatého Víta a pfiál si b˘t v ní pohfiben. KdyÏ nic jiného, tohle pro nûj Boleslav udûlat mohl. Mûl tak sice den co den na oãích jeho hrob, ale stejnû by ho mûl pod víãky vÏdy, kdyÏ je pfiivfiel, aÈ uÏ by byl Václav zakopán kdekoliv. Nedalo se na to zapomenout, nedalo se s tím smífiit, dalo se s tím pouze Ïít. Závûs za Boleslavov˘mi zády se pohnul, na prahu loÏnice se ozvaly kroky. Boleslav nemusel otáãet hlavu, aby pfiíchozího poznal. Biagota byla jeho manÏelkou devatenáct let. Nûkdy si fiíkal, Ïe mu ji pfiivedla do cesty sama BoÏí prozfietelnost. Ve skuteãnosti to byl samozfiejmû ten, jehoÏ tûlo spoãívalo v rotundû, kdo dohodl sÀatek svého mlad‰ího bratra s dcerou saského hrabûte Wandalberta. Boleslav se tehdy hodnû cukal. Bylo mu sedmnáct a o Ïenûní nestál. Pravda, jen do okamÏiku, neÏ se s Biagotou setkal. Potom o nû naopak zaãal stát aÏ aÏ. A dosud nelitoval. Samozfiejmû, první okouzlení po nûjaké dobû vyprchalo. ZÛstalo pouto, které se rodí ze vzájemného poznání a dÛvûry. Láska, o níÏ mluví svat˘ Pavel v listech Korintsk˘m, kdyÏ fiíká, Ïe … opravdová láska vÏdy doufá, v‰e snese, vÏdy vûfií… Boleslav chtûl vûfiit, Ïe jeho paní k nûmu cítí totéÏ. I proto se v první chvíli, kdy ve‰la do místnosti, neotoãil. Dál stál v otevfieném oknû a pfiedstavoval si, jak se Biagota zastavila a s úsmûvem, moÏná trochu obdivn˘m, si prohlíÏí svého man15
Ïela. Samozfiejmû, mohla dûlat cokoliv jiného, mohla ji k nûmu poutat pouze povinnost, ale chtûl vûfiit, Ïe tomu tak není. Otoãil se teprve ve chvíli, kdy ho oslovila. Pfie‰la pfies ztemnûlou místnost, posadila se na okraj lÛÏka a zaãala se svlékat. „Myslel jsem na Stra‰ka,“ fiekl a zamífiil k ní. „Mám o nûj strach,“ pfiiznala Biagota. „Já také,“ usmál se Boleslav. „V noci jako tahle… Blesky tanãí po kopcích a z temnoty vystupují pfiízraãné bytosti…“ „Nerouhej se,“ napomenula ho Biagota, i kdyÏ mnohem spí‰ chtûla fiíct, aby si z ní netropil blázny. Mûla o svého syna strach z úplnû jiného dÛvodu. „Bûsové z lesÛ a skfiítkové z hlubin zemû…,“ jmenoval moÏné pfiízraky Boleslav. Svlékl se a natáhl se do postele. „KfiesÈan se Ïádn˘ch bûsÛ bát nemusí,“ mínila Biagota a lehla si vedle nûj. „Ov‰em musí b˘t ãistého srdce,“ uvaÏoval Boleslav. „Tak ãistého, jako je to, které ti bije v hrudi,“ dodal, zatímco – snad na dotvrzení sv˘ch slov, snad z úplnû jiného dÛvodu – zaãal Biagotu hladit po Àadrech. Rozesmála se. Pfiijala tu hru. „Jsou ale i jiná nebezpeãná stvofiení,“ za‰eptala. „Tfieba mÛry vysávající spáãÛm dech rovnou z úst. Nebo skfieti, ktefií ukusují lidem u‰i.“ „DivoÏenky, kradoucí matkám dûti z lÛna.“ „V mém lÛnû Ïádné dítû není.“ „Jak to mají divoÏenky vûdût?“ „Nejstra‰nûj‰í ze v‰ech,“ pokraãovala Biagota rozmarnû, „je upír, mrtv˘, kter˘ vstává v noci z hrobu, aby sál Ïiv˘m krev…“ Upífii opravdu patfiili k nejobávanûj‰ím zásvûtním bytostem, zakusovali se Ïiv˘m do hrdla a budili hrÛzu mezi mlad˘mi jako star˘mi, muÏi i Ïenami, rolníky i váleãníky. Samozfiejmû, v Biagotinû nápodobû jejich útok hrÛzu nevzbuzoval… „Na‰tûstí,“ za‰eptal Boleslav hlasem ochraptûl˘m vzru‰ením, „existuje zpÛsob, jak takovou bestii zniãit.“ 16