ColeKor2
6/30/14 12:35 PM
Stránka 9
Kapitola první
„Paxi.“ Nejsem si jist˘, Ïe ta holka vyslovila moje jméno. ¤ekla to nesrozumitelnû, pfiidu‰en˘m hlasem, teda hlavnû proto, Ïe má v puse moje péro. Zabofiím se do ãerné koÏené sedaãky svého auta a pfiitáhnu si její hlavu blíÏ, ãímÏ ji beze slova pfiinutím, aby si strãila do krku vût‰í kus. „Nemluv,“ pfiikáÏu jí. „Jenom kufi.“ Zavfiu oãi a poslouchám. Sly‰ím, jak v puse pfievaluje sliny, které jí pak teãou z koutkÛ. Tváfií se jemnû odírá o mÛj otevfien˘ zip. Pravidelnû sténá, coÏ vÛbec nechápu. Nic z toho nemá. DrÏím ji za hlavu a pfiitahuju si ji. ¤ídím její pohyby i rychlost. Svírám jí vlasy v t˘le, omotávám si je kolem prstÛ, zatahám, povolím a zase zatahám. Znovu zasténá. Pofiád tomu nerozumím. Pofiád je mi to jedno. Jsem na sraãky. A neznám její jméno. V‰echno kromû téhle chvíle je v mlze. Pfiestanu vnímat pfiíboj Michiganského jezera, kter˘ se oz˘vá vpravo, i hluk aut na
ColeKor2
10
6/30/14 12:35 PM
Stránka 10
Courtney Coleová
dálnici pár mil od nás. Nevnímám ani záfiící svûtla mûsta. Nepfiipou‰tím si ohlu‰ující ticho ani obãasnou my‰lenku, Ïe nás tu nûkdo uvidí. Nikdo tady na pláÏi není, rozhodnû ne v jedenáct hodin veãer. Teda ne Ïe by mi na tom záleÏelo. Soustfiedím se teì jenom na tu kufibu. Vím, Ïe se je‰tû neudûlám, ale nefieknu jí to, protoÏe nechci, aby pfiestala. Nechám ji koufiit je‰tû pár minut, neÏ ji odstrãím. „Dej si pauzu,“ nafiídím jí a uvelebím se v sedadle. Ani se neobtûÏuju, abych se oblékl, jen si hlasitû a dlouze oddechnu, jak se uvolním. Holka se podívá do zrcátka na stínítku a snaÏí se upravit si obliãej. „Poãkej,“ zarazím ji. „Je‰tû chvíli vydrÏ.“ Zmatenû se na mû podívá, rtûnku má rozmazanou. U‰klíbnu se. „Vím, Ïe by sis dala trochu tohohle,“ prohodím a z kapsy bundy vytáhnu malou lahviãku. Vysypu pár hrudek koksu na zrcátko na stfiedovém panelu, rozdrtím je Ïiletkou a prá‰ek smetu do dvou lajn. Nabídnu jí brãko a ona se hned usmûje upatlanou klaunskou pusou. ·Àupne si, zaka‰le a pak si ‰Àupne znovu. Opfie se, zakloní hlavu a nechá drogu úãinkovat. S prázdn˘m pohledem mi vrazí brãko do ruky a já zaváhám jen na vtefiinku. Dneska uÏ jsem se pofiádnû nakopnul a mûl jsem toho víc neÏ jindy. V‰eho. JenÏe z nûjakého dÛvodu dneska cítím silnou potfiebu zmizet ve tmû, silnûj‰í neÏ obvykle. V takové dny si dávám nûco
ColeKor2
6/30/14 12:35 PM
Stránka 11
Pokud zůstaneš
11
tvrd‰ího. Popadnu brãko a vysaju lajnu, vdechnu prá‰ek, kter˘ mû vÏdycky spolehlivû odnese nûkam pryã. I kdyÏ se nemÛÏu spolehnout na nic jiného, s tímhle mÛÏu poãítat vÏdycky. Známé pálení mi okamÏitû znecitliví sliznici. Po tûle se mi roz‰ífií prázdnota, otupí mi smysly a zrychlí srdce. Cítím, jak mi v nûm pulzuje krev, jak ztûÏka bije, aby mi dopravilo kyslík do znecitlivûl˘ch prstÛ. Kurva, jak já tohle svinstvo miluju. Miluju, jak dokáÏe otupit v‰echno kromû mojí pozornosti. Miluju, jak mi ostfií bdûlost, zatímco v‰echno ostatní potemní a strne. Takhle je mi pohodlnû. Unese mû to do nicoty a zapomnûní. Díky koksu se dá v prázdnotû existovat snadno. Setfiu prsty zbytky prá‰ku a pfiejedu si po kÛÏi ztopofieného ptáka, neÏ holku chytnu zezadu za krk. Skloním jí hlavu dolÛ a ona ochotnû otevfie pusu. Tohle se rozhodnû nedûje proti její vÛli. Chce tady b˘t. Obzvlá‰È teì, kdyÏ jsem ukojil její potfiebu. Obzvlá‰È teì, kdyÏ si mÛÏe slíznout z péra to, na ãem je závislá. Jestli teì zasténá, uvûfiím jí, protoÏe z toho koneãnû nûco má. „Dodûlej to,“ poruãím jí. Hladím ji po zádech, zatímco se h˘be, ale necítím prsty. Je‰tû pár minut pokyvuje hlavou a pak se jí bez varování udûlám do pusy. Vykulí oãi a zaãne se odtahovat, jak jí ejakulát teãe z koutkÛ, ale já ji rychle chytnu za krk a pfiidrÏím, dokud mi péro neochabne. „Polkni,“ poÏádám ji slu‰nû. Její prázdné oãi se roz‰ífií, ale poslu‰nû polkne.
ColeKor2
12
6/30/14 12:35 PM
Stránka 12
Courtney Coleová
Usmûju se. Zvedá se jí Ïaludek, ale nevyzvrací to. „Dûkuju,“ fieknu zase slu‰nû. A pak se pfies ni nakloním a otevfiu dvefie spolujezdce. Jak se otevírají, zaskfiípou na dÛkaz, Ïe se v roce 1968 vyrábûla auta je‰tû ze Ïeleza. Vytáhnu penûÏenku a podám jí dvacetidolarovku s oslíma u‰ima. „SeÏeÀ si nûco k jídlu,“ poradím jí. „Jsi moc hubená.“ Vypadá pfiesnû jako holka na koksu. Vyzáble. Tohle to svinstvo zpÛsobuje. Sice po nûm ãlovûk neví o svûtû, ale úplnû to niãí chuÈ k jídlu. KdyÏ se nepfiinutíte jíst, zaãnete hubnout a vypadat mizernû. Tahle holka je‰tû mizernû nevypadá. Není o‰klivá, ale pûkná taky ne. PÛsobí dost protfiele. ·edohnûdé vlasy, svûtle modré oãi, nezajímavé pohublé tûlo. MÛÏu ji vzít, nebo odkopnout. A já ji odkopnu. Zírá na mû a utírá si pusu. „Auto mám ve mûstû. Odveze‰ mû k nûmu aspoÀ?“ Pohlédnu na ni a v‰imnu si, Ïe ji vidím tfiikrát. Pak se slijí do jedné, hned se ale zase rozdûlí do tfií. Zatfiesu hlavou a pokusím se znovu zaostfiit. Nic, pofiád ji vidím tfiikrát. „NemÛÏu,“ odpovím a hlava mi ztûÏka klesne do opûrky. „Na fiízení jsem moc sjet˘. Navíc to není tak daleko. NemÛÏu za to, Ïe sis vzala jehly jako striptérka. Zuj se a pÛjde se ti líp.“ „Ty jsi ale sráã, Paxi Tate,“ vy‰tûkne na‰tvanû. „Ví‰ to?“ Zvedne z podláÏky kabelku a v‰í silou za sebou práskne dvefimi, aÏ se z toho Draãice, moje auto, zatfiese. Ano, pojmenoval jsem svoje auto. Dodge Charger z roku 1968 si jméno zaslouÏí.
ColeKor2
6/30/14 12:35 PM
Stránka 13
Pokud zůstaneš
13
A ne, nezáleÏí mi na tom, jestli si tahle zfetovaná dûvka myslí, Ïe jsem sráã. Já jsem sráã. Nehodlám to popírat. Dokázat to mÛÏu hned tím, Ïe si ani nevzpomínám na její jméno, aãkoliv mi trvalo jen vtefiinku, abych si vybavil jméno svého auta. MoÏná si na její jméno vzpomenu ráno, moÏná taky ne. Teì je mi to jedno. Vrátí se. VÏdycky se vrátí. Mám to, po ãem touÏí. Sundám si bundu, poloÏím ji na vedlej‰í sedadlo a zapnu si poklopec, zatímco sleduju, jak odchází. Pak otevfiu svoje dvefie, vystrãím z nich jednu ãernou botu a nechávám si ovanout vzru‰ené, pfiehfiáté tûlo chladn˘m vánkem. Krajina podél pobfieÏí je drsná, zvlnûná a divoká. Je tak ohromná, aÏ se cítím titûrn˘. Noc je inkoustovû ãerná, sotva jsou vidût nûjaké hvûzdy. Za takové noci mÛÏe ãlovûk prostû zmizet ve tmû. Takové noci mám rád. Opfiu si hlavu o sedadlo a nechám auto, aÈ se kolem mû toãí. Mám pocit, jako kdyby sedadlo bylo kotva, která mû drÏí u zemû. Bez ní by mû to uneslo do vesmíru a uÏ by mû nikdy nikdo nespatfiil. Není to ‰patná pfiedstava. Akorát Ïe se to auto toãí moc rychle. I v tomhle stavu vím, Ïe je to moc rychle. Nehodlám se tím ale znepokojovat. Prostû vytáhnu svoji lahviãku a vezmu si nûco, ãím to zpomalím. Tahle lahviãka je jako kouzelnick˘ klobouk. Je v ní od kaÏdého trochu. V‰echno, co potfiebuju – rychlé nebo pomalé, bílé nebo modré, kapsle, prá‰ky, hrudky. V‰echno mám. Spláchnu prá‰ek hltem whisky. Ani to nepálí, kdyÏ mi sklouzne hrdlem. Chvíli se soustfiedím na rychlost, která pfievrací a rozmazává vûci kolem mû. Rozhodnu se vzít si je‰tû
ColeKor2
14
6/30/14 12:35 PM
Stránka 14
Courtney Coleová
jeden prá‰ek, moÏná dokonce dva. VloÏím je do pusy, loknu si Jacka a pak hodím lahev na podláÏku u spolujezdce. Uvûdomím si, Ïe ani nevím, jestli jsem lahev za‰rouboval. Potom si pomyslím, Ïe je mi to jedno. Drogov˘ opar mi zamlÏí zrak, ãerná s ‰edou se slijí dohromady, a tak zavfiu oãi. Pofiád mám pocit, Ïe jsem v pohybu, Ïe auto rotuje kolem dokola. Noc mû pohltí, Ïene mû do temnoty, vysoko nad mraky do noãní oblohy, uná‰í mû mezi hvûzdami, kolem mûsíce. Natáhnu ruku a dotknu se ho. Zasmûju se. Nebo si aspoÀ myslím, Ïe se smûju. TûÏko fiíct. Nevím, co je skuteãnost a co ne. A pfiesnû takhle se mi to líbí.
ColeKor2
6/30/14 12:35 PM
Stránka 15
Kapitola druhá Mila Miluju noc. Líbí se mi na ní úplnû v‰echno. Mám ráda, jak tma skr˘vá vûci, které nechci vidût, zatímco souãasnû odhaluje nûco jiného, co bych za denního svûtla nevidûla. ZboÏÀuju hvûzdy a mûsíc a sametovou vlhkost na kÛÏi. Îasnu nad tím, jak Michiganské jezero ve tmû zãerná a za svitu mûsíce se tfipytí jako stfiípky onyxového skla. VÏdycky mi pfiipadá trochu nebezpeãné. MoÏná taky proto se mi tak líbí. Popadnu foÈák a ‰lápnu do mûkkého provlhlého písku na pláÏi. VÏdycky je tady chladno, protoÏe od vody fouká studen˘ vítr. Jezero je ledové v zimû i v létû, jako kdyby do nûj BÛh hodil obrovskou ledovou kru. Zachumlám se do svetru a znovu se podívám do hledáãku. Dneska je úplnûk a mûsíc se vzná‰í tûsnû nad obzorem, kde se voda st˘ká s nebem. Má takov˘ naãervenal˘ nádech, coÏ není k vidûní zrovna ãasto. Námofiníci tomu fiíkají krvav˘ mûsíc a teì uÏ chápu proã. Je nadpozemsky krásn˘ a pfiitom stra‰ideln˘. KvÛli nûmu tady dneska jsem. Dám se do focení. Kleknu si, stoupnu a zase se skloním.
ColeKor2
16
6/30/14 12:35 PM
Stránka 16
Courtney Coleová
Vydechnu, kdyÏ se mûsíc zãásti zahalí do oblaku mlhy. Nikdy jsem nevidûla dokonalej‰í obraz. Bude z toho nádherná malba. A zarámovaná fotka bude vypadat taky dobfie. JelikoÏ mám zákazníky na oboje, udûlám fotky i obraz. Nafotím aspoÀ sto snímkÛ, neÏ jsem koneãnû spokojená s nasvícením, jasem i úhlem. Zastrãím foÈák do pouzdra, zhluboka se nadechnu ãerstvého ostrého vzduchu od jezera a uÏívám si zpáteãní procházku po pláÏi. Líbí se mi, jak se bos˘ma nohama bofiím do hutného stfiíbfiitého písku, a dávám si pozor, abych nezakopla o poházené kusy naplaveného dfieva. Za takové noci se mÛÏu nechat uná‰et sv˘mi my‰lenkami. Je bezvûtfií a neobvyklé ticho. Naprostá a dokonalá samota. Vánek mi odvane vlasy z tváfie a já si vzpomenu na v‰echno, co musím udûlat ve svém ateliéru a co musím zítra objednat, abych doplnila zásoby. UvaÏuju, jestli jsem zamkla dÛm, i kdyÏ by se nic nestalo, kdybych na to zapomnûla. Ve vût‰ím mûstû bych si na to musela dávat vût‰í pozor a rozhodnû bych byla opatrnûj‰í pfii noãních procházkách. Ale tady v Angel Bay mi nic nehrozí. Máme tu kriminalitu jako nûkde v Pleasantville. Nejhor‰í zloãin, jak˘ tady uvidíme, je pfiecházení na ãervenou bûhem vrcholící turistické sezony. KdyÏ pfielezu dunu a dojdu k parkovi‰ti, kde jsem nechala auto, pfiekvapenû se podívám na ãern˘ nabl˘skan˘ sporÈák zaparkovan˘ ãelem k jezeru. Nebyl tu, kdyÏ jsem pfiijela. Povzdechnu si. Nûkdo naru‰il moji samotu. Ale po pravdû fieãeno, ani mi to nevadí, protoÏe stejnû odcházím. Vklouznu do bot a zamífiím k autu, ale vtom si v‰imnu, Ïe jsou dvefie toho sporÈáku otevfiené dokofián. Oz˘vá se odtamtud vrzání. Zdá se, Ïe klíãe jsou stále v zapalování.
ColeKor2
6/30/14 12:35 PM
Stránka 17
Pokud zůstaneš
17
Pfiijde mi to podezfielé, a tak se zastavím a hledím na to opu‰tûné auto. Zaváhám, protoÏe je tma a já jsem sama, ale nepfiestávající skfiípûní otevfien˘ch dvefií mû k autu pfiivábí. MÛÏu jen doufat, Ïe jeho majitel není masov˘ vrah. Sevfiu v kapse mobilní telefon, jako kdyby mû snad mohl ochránit pfied nebezpeãím. I kdyÏ je to hodnû smû‰n˘ nápad, tisknu telefon pevnû v dlani. KdyÏ se pfiiblíÏím, zahlédnu ãernou o‰oupanou botu, která visí pfies práh auta. Neh˘be se. Jindy bych si o tom asi nic nemyslela. ¤ekla bych si, Ïe ãlovûk, kter˘ má botu obutou, jenom spí. Nûco je tady ale ‰patnû. Vzná‰í se tu nûco hmatatelnû zlovûstného. Málokdo by mohl spát pfii tak otravném vrzání otevfien˘ch dvefií. PfiiplíÏím se k autu, abych nahlédla dovnitfi, a hned si rukou zakryju pusu. Auto je zamofiené pronikav˘m puchem blitek a já vidím proã. Kluk na sedadle fiidiãe omdlel v ohromné louÏi ãervenooranÏov˘ch zvratkÛ. Pusu má otevfienou a lepkavé zvratky mu teãou pfies bradu na hrudník. Otfiesu se. Tohle rozhodnû není jeho nejlep‰í chvilka. Aãkoliv se neh˘be, vím, Ïe d˘chá, protoÏe vydává divné chrãivé zvuky. Nosní chrupavka se mu chvûje tich˘m chrápáním, které tlumí zvratky kolem pusy. To nevypadá dobfie. Z toho puchu se mi zvedá Ïaludek. Zatfiesu mu ramenem, naãeÏ se mu bezvládnû zhoupne hlava a svûsí se k hrudi. Znovu s ním zalomcuju, ale místo aby se probral, jen se mu kutálí hlava ze strany na stranu jako panence se zlomen˘m krkem. Do háje.
ColeKor2
18
6/30/14 12:35 PM
Stránka 18
Courtney Coleová
V tu chvíli uÏ jsem celkem vydû‰ená a srdce mi poskakuje jako kolibfiík uvûznûn˘ v hrudníku. Nevím jistû, co bych mûla udûlat. Tfieba jenom ztratil vûdomí, protoÏe se moc opil. Nasvûdãuje tomu i lahev whisky na podláÏce, které jsem si v‰imla. JenÏe tady nûco nesedí. Nûco, na co si nemÛÏu sáhnout, ale velmi hlasitû se oz˘vá nûjak˘ mÛj vnitfiní pocit. A tak udûlám to první, co mû napadne. Vytáhnu telefon a vytoãím 9-1-1. Zvednou to po druhém zazvonûní a zeptají se, co se dûje. Zírám na toho mladého kluka. „Nevím jistû,“ vyhrknu, „ale jmenuju se Mila Hillová a jsem u Husí pláÏe na parkovi‰ti. Nûjak˘ kluk tady omdlel v autû. NemÛÏu ho vzbudit. Myslím, Ïe mu nûco je.“ „D˘chá?“ zeptá se klidnû Ïena na druhém konci. Znovu se o tom pfiesvûdãím a pak odpovím, Ïe ano. „To je dobfie,“ fiekne. „Nevadilo by vám u nûj poãkat, neÏ dorazí pomoc?“ „Jasnû,“ souhlasím. „Poãkám u nûj.“ Vûdomí, Ïe pomoc je uÏ na cestû, mû uklidní. O pár krokÛ ustoupím a hledím na muÏe v bezvûdomí. Kromû pomalého a nepravidelného vzdouvání a klesání hrudníku se stále neh˘be. ZtûÏka polknu, kdyÏ si ho prohlédnu celého. Na vyr˘sovaném bicepsu má tetování a u palce rozervanou jizvu ve tvaru písmene X. Vidím to, protoÏe mu teì visí paÏe z auta. Po pfiedloktí mu stékají zvratky a odkapávají na chodník. Trhnu sebou a vrátím se k nûmu, abych mu zvedla ruku a poloÏila mu ji na bfiicho. Bfiicho má pevné a rovné. A taky poblité. Kdyby tady neleÏel ve zvratkách, byl by pohledn˘. O tom není pochyb ani v té