(1)
Tři Byla jsem zpátky. Před otevřeným trezorem ukrytým za velkou knihovnou s tajným vstupem se krčily dvě postavy zahalené tmou. Ztěžka dýchaly, jak se horečně snažily najít to, co hledaly celé měsíce. Jeden z mužů strnul a veškerý pohyb utichl. Naklonil se do trezoru a oběma rukama vytáhl tlustou knihu v kožené vazbě. „To je ono. Proboha, tohle je ono,“ zašeptal Jack. Nebezpečí se vznášelo v každém koutu pokoje ozářeného jen měsíčním svitem, který pronikal dovnitř skrz žaluzie na jediném okně. Na stěnách visely starožitné meče a sekery, lemující malby bitevních polí. Vzduch byl zatuchlý, neboť zde chyběly lidské plíce, které by ho rozproudily. Přestože jsem tu byla už mockrát, třásly se mi ruce, protože jsem věděla, že mě co nevidět zachvátí úzkost. Blížilo se to, ale já to nedokázala zastavit. Přehrávalo se mi to pořád dokola, jako kdybych uvízla v čase, v noční můře – nebo v pekle. Jack přejel prsty po pečeti uprostřed a pohlédl na svého přítele. „Určitě to chceš udělat, Jacku?“ „Určitě je to ona, Gabe?“ odvětil Jack. Gabe pomalu přikývl a Jack si povzdechl. „Pak odpověď znáš.“ 5