1. kapitola
Nový život začal vestoje, obklopený chladnou tmou a zatuchlým vzduchem plným prachu. Kov zaskřípal o kov; podlaha pod ním se otřásla a zakymácela. Náhlý pohyb způsobil, že upadl. Po rukách a po nohách odlezl zpátky. Přestože vzduch byl studený, na čele mu naskočily krůpěje potu. Pak narazil zády na tvrdý kov; sunul se po něm tak dlouho, až našel kout místnosti. Klesl na podlahu, nohy si přitáhl co nejblíž k tělu a doufal, že se jeho oči rychle přizpůsobí tmě. Potom přišel další náraz, který místností cukl vzhůru, jako by to byl starý výtah v nějaké důlní šachtě. Prostorem se nesly ostré zvuky řetězů a kladek, s dutým, plechovým nářkem se odrážely od stěn. Připomínalo to mechanismy v nějaké staré ocelárně. Neosvětlený výtah se při svém stoupání kolébal sem a tam a probouzel v chlapcově žaludku kyselou chuť nevolnosti. Pach podobný přepálenému oleji, který náhle zaplavil jeho smysly, to ještě zhoršil. Chtělo se mu plakat, ale slzy nepřišly; mohl tam jenom sedět, sám, a čekat. Jmenuju se Thomas, pomyslel si. To... to bylo jediné, na co si ze svého života dokázal vzpomenout. Nechápal, jak je něco takového možné. Hlava mu fungovala bezchybně, snažila se vyhodnotit jeho okolí a ošemetnou situaci, v níž se ocitl. Myšlení mu zaplavovaly informace všeho druhu: fakta, obrazy, vzpomínky a podrobnosti týkající se světa a toho, jak funguje. V jeho představách se střídal sníh na stromech, běh po cestě poseté spadaným listím, jedení 7