Page 1

Slovo kardinála Dominika Duky Vážení čtenáři, papežova návštěva v Brazílii znamenala jistým způsobem odrazový můstek pro představení programu současného papeže Františka, či jak říkají Italové, papeže Bergolia, bývalého arcibiskupa Buenos Aires. Myslím, že chápeme jeho omluvu z neúčasti na plánované návštěvě při cyrilometodějském jubileu na Velehradě. Papež z Nového světa zvolil nejvýznačnější stát na tomto kontinentě, kterým se stala Brazílie, vedoucí síla nově rozvíjejících se států BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika). Brazilská církev představuje největší katolické společenství nacházející se na území jednoho státu. Naše biskupská konference tak musí v porovnání s brazilskou s téměř 500 biskupy působit spíše jako „místní klub“. Přes svou velikost však Brazilská konference působí velmi efektivně a je schopna rozsáhlých reforem. Skutečnost, že papež mluvil především k mladým lidem, zdůrazňuje prioritu církve, která si uvědomuje nejen to, že naděje světa se opírá o dítě a nový život, ale také to, že mládež celého světa patří k nejvíce ohroženým. Na ni se upíná zrak těch, kteří chtějí snadno zbohatnout díky narkomanii, zábavnímu průmyslu a podobným lákadlům. Mládež také patří v současném světě k té skupině, která potřebuje opravdové vzdělání, jak základní, tak vysokoškolské, ale je to také mládež, kdo trpí v nejvyšší míře nezaměstnaností. Proto papež adresoval mládeži slova: „Vy jste stát, vy jste naděje 5


Prosím o pátelský dialog

společnosti!“ Vyzývá mladé, aby je bylo slyšet a vidět. Je to jasný signál, kam směřuje papežova hlavní starost. Jeho kritická slova při zahájení Světového dne mládeže byla nelibě přijímána politickými představiteli, což se projevilo na jejich neúčasti, kdy místa jim vyhrazená v tento podvečer zela prázdnotou. Papež František představil nový styl komunikace s mladou generací, který dovede nadchnout, ale je i náročný a vyžaduje aktivní spoluúčast. Nejenom však při setkáních, ale i v životě. Důraz na jednoduchost a prostotu života církve vychází z požadavku II. vatikánského koncilu, je však nutné poznamenat, že většinu církve tvoří prostí a chudí lidé jižní polokoule. Nelze také nevidět pomoc, kterou jí poskytují křesťané z prvního světa, jak v oblasti humanitární, tak vzdělávací. Na této pomoci se podílí také katolická církev v České republice. Současně však nelze papeže podezírat z marxisticko-levicových názorů, o tom svědčila jeho varovná slova určená biskupům Latinské Ameriky. Papež totiž využil setkání mládeže v Riu de Janeiru k vyhlášení svého programu, který má církev mobilizovat. František nechce, aby jeho programem byly různé drobné šarvátky a spory, které jsou důsledkem globalizace a které v rámci církve vyvolávají jakousi polarizaci. Naopak, je mu vlastní církev bohatá nejenom na počet národů, ale i na hloubku víry. V určitém smyslu tak navazuje na svou encykliku Lumen fidei neboli Světlo víry. Právě víra je to, co dává lidskému životu rozměr. Papež tak dal jasně najevo, že církev není jenom charitativní organizace, ale že jejím hlavním rozměrem je hlásání evangelia a setkání s Bohem. A to také byla hlavní výzva papeže mládeži – výzva k poslání stát se misionáři. 6


Slovo kardinála Dominika Duky

Mládeže se na setkání dostavil vskutku vysoký počet. Organizované české výpravy se zúčastnilo na 150 poutníků, množství mladých lidí z Česka se pak do Ria vydalo nezávisle na nás. Zahajovací bohoslužby v úterý 23. července, ještě bez papeže Františka, se zúčastnilo 600 tisíc mladých lidí. Ve čtvrtek bylo na uvítací slavnosti spolu se Svatým otcem 7


Prosím o pátelský dialog

již 1 milion 200 tisíc lidí. Nejvíce věřících se pak zúčastnilo závěrečné nedělní eucharistie, a to podle údajů pořadatelů 3 miliony 700 tisíc lidí. Spolu s věřícími se na setkání také vydalo 644 biskupů a 7814 kněží. Pláž Copacabana, na které se odehrávalo to nejdůležitější, je 4 kilometry dlouhá a její šířka je od 400 do 500 metrů. 8


Slovo kardinála Dominika Duky

A stejně se tam všichni poutníci nevešli a tlačili se v postranních ulicích. Musím proto ocenit mládež, jak se dokázala vyrovnat nejenom s náročnými přesuny, chaotickou brazilskou dopravou, ale i s nevlídným počasím, na které někteří doplatili i horečkou. Jsem ale přesvědčen, že nikdo cesty nelitoval, nakonec ani brazilská vláda, protože podle brazilského ministerstva turistiky účastníci setkání utratili v zemi několik miliard reálů. Brazílie je národ, kde se cítí jaksi doma různí lidé: lidé různé barvy pleti i různého původu, a spojuje je právě křesťanská víra, symbolizovaná křížem. Ze setkání Boha s člověkem se rodí kultura, civilizace a svobodný člověk. Připomíná mi to jednu historickou paralelu. Kdysi v 16. století právě soteriologický rozměr existence křesťanství či církve v obecném významu vede misionáře dominikány, františkány, augustiniány a později i jezuity k jednoznačnému rozhodnutí: „Vždyť indiáni jsou lidé a mají mít účast na spáse, na evangeliu. Jsou-li pokřtěni, pak jsou to naši bratři a sestry.“ V Latinské Americe se tak tehdy zrodilo paradigma, které dodalo zápasu o člověka, o jeho svobodu a důstojnost, mnohem hlubší a širší kontext, jenž byl pro vývoj naší civilizace daleko zásadnější než naše řešení z Augsburského sněmu z roku 1555 s heslem „Cuius regio, eius illius et religio“. Tváří v tvář charakteristickému jihoamerickému důrazu na prožitek víry si pak člověk snadněji uvědomí, jakým směrem se svět oproti Evropě vydal – nejenom tehdy, ale i dnes. ? Dominik kardinál Duka OP arcibiskup pražský a primas český 9


Přívětivý papež František s inspirujícím poselstvím Jan Balík

Vidět papeže Františka, jak zdraví lidi shromážděné na Svatopetrském náměstí „Dobrý večer!“ či jak na konci svého poledního proslovu popřeje dobrou chuť, je jistě sympatické. Když se k tomu přidá obdiv novinářů nad tím, že se rozhodne nosit černé boty nebo že bydlí v jednoduchém bytě ve vatikánské ubytovně pro kněze, není divu, že byl tento papež po svém zvolení 13. března 2013 nadšeně přijat. Gesta jsou v mediální epoše jistě důležitá. Mají velkou výpovědní sílu. Avšak k poznání druhého patří i proniknutí do jeho vnitřního života, do jeho myšlení. A to vyžaduje větší námahu než jen letmé sledování obrazovky. Poznat druhého znamená navázat s ním vnitřní dialog, předpokládá to schopnost naslouchat, uvažovat o řečeném a ochotu nechat se inspirovat. Bylo by užitečné pročítat všechny promluvy Františka během nejrůznějších příležitostí od jeho zvolení až do současnosti. Po čtyřech měsících služby papeže se souhrnem jeho myšlenek stala první zahraniční cesta, kterou uskutečnil od 22. do 28. července 2013. Hlavním důvodem bylo konání 10


Přívětivý papež František s inspir ujícím poselstvím

11


Prosím o pátelský dialog

XXVIII. světového dne mládeže v Riu de Janeiru. František využil této příležitosti nejen k oslovení mladých lidí z celého světa (bylo jich přes 3,5 milionu ze 175 zemí), ale i k setkání s lidmi ze světa politiky a kultury. Také měl příležitost dvakrát promluvit k biskupům Brazílie a Latinské Ameriky. 12


Přívětivý papež František s inspir ujícím poselstvím

Pokud zahrneme rozhovory s novináři během letu, krátké interview v Rádiu Catedral, dlouhý rozhovor pro televizi Rede Globo a jednu římskou promluvu, ve které shrnul své dojmy z cesty, jedná se celkem o 24 proslovů, do kterých vložil své poselství. Pro každého, kdo se pustí do jejich čtení, platí to, co František řekl po svém příletu do Brazílie: „Všechny prosím o laskavou pozornost, a bude-li to možné, také o empatii, nutnou k navázání přátelského dialogu.“ Zdá se, že touha vytvářet podmínky pro kulturu setkávání, jak sám říkává, je jeho velkou starostí. V roce 2010 o tom napsal: „Dialog se rodí z úcty k druhému člověku, z přesvědčení, že ten druhý nám má co říct. Předpokládá, že ve svém srdci uvolníme místo pro jeho postoje, jeho názory a návrhy řešení. Rozmluva mezi dvěma osobami vyžaduje srdečné přijetí druhého, a ne jeho předběžné odsouzení. Abychom mohli vést dialog, musíme odbourat obranné mechanismy, otevřít dokořán dveře našich domovů a nabídnout lidskou vřelost.“1 Čtenář, který se pouští do těchto jistě inspirativních řádků, je oslovován mužem, který k němu přistupuje laskavě, s velkou diskrétností a taktností, avšak zároveň s vědomím, že má bohatství, které může vnímavému člověku nabídnout. 1

Bergoglio, J. – Skorka, A.: O nebi a zemi. Praha – Litomyšl: Paseka 2013, s. 11–12.

13


Prosím o pátelský dialog

Jaký je tedy papež František, od kterého se mnoho očekává? S jakým poselstvím pro každého člověka dobré vůle přichází? Jak si představuje obnovu církve a společnosti? Předně je třeba konstatovat, že se jedná o biskupa, který přichází z jihoamerického kulturního prostředí, které je v mnohém odlišné od evropského. Avšak zároveň je tento kontinent místem, ve kterém žije největší část katolíků. Byl-li za papeže zvolen Argentinec Jorge Bergoglio, znamená to, že katolická církev vstoupila do nového období. Již se nejedná o evropskou církev, poznamenanou kulturou a současnými problémy starého kontinentu, ale o církev, která si je vědoma svého celosvětového rozměru a otevírá se více způsobu myšlení a formám života, které jsou vlastní té části světa, kde je církev mladá a dynamicky se rozvíjející. Zároveň je třeba si uvědomit, že František je ve svých pohledech velice konzistentní. To, co říká, vychází z jeho přesvědčení a celoživotního zrání. Nepoužívá líbivá hesla, ale říká to, za čím stojí celou svou bytostí a životní zkušeností. Když se v roce 1998 stal arcibiskupem Buenos Aires, vytyčil svůj program ve čtyřech bodech: vytváření otevřených a bratrských společenství; co největší zapojení připravených laiků; hledání způsobů, jak seznámit 14

0036618  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you