Poznámka Následující memoáry byly objeveny v bankovním sejfu, kter˘ náleÏel mé praprababiãce Ann. Na‰ly se, poté co ve vûku sedmdesáti osmi let zemfiela. Nalezené záznamy byly vedeny mnoho let sotva ãiteln˘m rukopisem na stránkách sedmi deníkÛ v koÏené vazbû, jejichÏ stránky zdobil v rozích vzor pomnûnek. V textu jsou patrné drobné zásahy, které zjevnû provedl Annin manÏel, mÛj prapradûd. Nûkterá slova zaãernil, ale chyby v gramatice, interpunkci a jazykovém úzu ponechal. PfiiloÏeny byly novinové v˘stfiiÏky, korespondence mezi Ann a uznávanou dobroãinnou organizací z New Yorku a rovnûÏ dopisy od Anniny sestry, jejího advokáta a dal‰ích. Snad kvÛli kontroverzní povaze tûchto materiálÛ je rodina takfika celé století skr˘vala, aÏ záhadnû skonãily v krabici na klobouky na pÛdû domu mého otce. Tam jsem na nû loni, po jeho smrti, náhodou narazila. Moji sourozenci a já jsme uÏasli nad tím, Ïe máme mezi pfiedky tak skandální postavu z amerického prostfiedí. Pfiíbûhy, které nám vyprávûli rodiãe a prarodiãe a které se t˘kaly lékafiÛ, bankéfiÛ, akademick˘ch hodnostáfiÛ, právníkÛ a politikÛ, se o „madam“ nezmiÀují. Pfies prudké rozpory, jeÏ v rodinû vznikly ohlednû jist˘ch záleÏitostí popsan˘ch v memoárech, jsem se v zájmu budoucích vûdcÛ a historikÛ – i proto, aby bylo moÏno opravit záznamy ve vefiejn˘ch archivech – rozhodla tyto zápisky bez dal‰ího komentáfie zvefiejnit. Teresa Smithhurstová O’Rourkeová, PhD. Trinity College, Dublin
7
1 Doznání Na‰la jsem ji já. Prvního dubna 1880. Toto datum je vyryto do mého pfiíbûhu stejnû jako do náhrobního kamene, kter˘ teì tak chladnû a pevnû spoãívá tam pod borovicemi. Co se tehdy zrána stalo, mû bolí dodnes, a aãkoliv uplynula fiada let, dosud mû naplÀuje hnûvem. Bylo tûsnû pfied úsvitem. LeÏela ve vanû. Ta vana mûla zlaté kohoutky a nohy tvarované jako dravãí spáry. V‰ude v místnosti se bly‰tûl mramor – vskutku velkolepé. Francouzsk˘ koberec. Dvû pohovky, toaletní stolek, svícen, pudry a pomády, v‰echno velice luxusní. Hned jsem vûdûla, Ïe je nûco v nepofiádku. Vûdûla jsem to, jakmile jsem zaÈukala. Neoz˘valo se Ïádné ‰plouchání, jen tich˘ zvuk dopadajících kapek, stra‰livé pleskání vody o vodu. Vstoupila jsem a ona tam byla. Kolem ramenou ãerven˘ ‰ál, spl˘vající na hruì. Voda, do níÏ vyprchal cel˘ její Ïivot, byla ãervená a studená. Krvavá lázeÀ. Ruce se mi tfiásly. V hrdle se mi zadrhly hrozné zvuky, zÛstala jsem potichu, abych nezburcovala cel˘ dÛm. Moje dcera a manÏel tvrdû spali. SluÏka je‰tû nebyla vzhÛru. Matko BoÏí, vÏdyÈ ona je mrtvá… Zhroutila jsem se na toaletní stolek, kolébala se ze strany na stranu a tlumenû kvílela. Nechtûlo se mi dívat se na to, ale musela jsem. Ten v˘jev se odráÏel v zrcadle velmi jasnû, a tfiebaÏe to bylo divné, vypadal málem poklidnû. Jako by odpoãívala. Vlasy jí spl˘valy tak, Ïe nebylo vidût ten rud˘ fiez, jen profil nosu a brady. Vypadala mírumilovnû jako ãlovûk namalovan˘ pfii koupeli, ale za to, Ïe na sebe vztáhla ruku, jsem ji nenávidûla. Po tom, jak dlouho jsem se o ni starala. Strhne do zkázy i mne, nejen sebe. Kdo uvûfií, Ïe spáchala sebevraÏdu? ¤eknou, Ïe jsem ji zabila já. Zase o mnû budou psát v titulcích jako o vraÏedkyni. O bídné ãarodûjnici. O ìáblici. Jak si
9
KATE MANNINGOVÁ
na mnû smlsnou! Pfiijdou si pro mû se Ïelízky a s ústy pln˘mi lÏí, pak mû odklidí nadobro, pokud se mi ov‰em jako mávnutím kouzelného proutku nepodafií vytáhnout její ubohé tûlo z vody a po schodi‰ti ho dopravit ven, na Pátou avenue, aby mohlo zmizet. Dnes ráno se bude konat mÛj proces. Za tfii hodiny mám b˘t u soudu. Co dûlat? Co teì se mnou bude? KéÏ bych si s ní mohla vymûnit místo! blesklo mi hlavou. KéÏ bych v té vodû leÏela mrtvá já! Pfiedstavila jsem si, jak beru do ruky nÛÏ. Moje trampoty by skonãily. Nikomu bych nezpÛsobila Ïal. Kdybych tak byla mrtvá… Pfies paniku zaãaly probleskovat my‰lenky. Znovu jsem se pfies rameno podívala do zrcadla na její odraz a zniãehonic jsem uvidûla, Ïe je zde docela slu‰ná podoba. Vûkem jsme si byly blízké. Ty ãerné vlasy… A právû tehdy ráno mi zrcadlo prostfiednictvím na‰eho zdvojeného odrazu ukázalo cestu k úniku. Chvatnû jsem si stáhla prsteny. Z u‰í náu‰nice. Ovûsila jsem tím v‰ím ji. KÛÏi mûla mokrou a studenou jako ryba, ten dotek mû ‰okoval. Diamanty se zatfipytily na jejích kfiehk˘ch mrtv˘ch rukou, na u‰ních lalÛãcích. Proã? zeptala jsem se jí pfiitom v duchu. Ale souãasnû jsem vûdûla proã. DÛvod nebyl nijak záhadn˘. Nemûla jsem na vybranou. Pfiijdou si pro mû. Teì uÏ jsem velmi spûchala. Sbalila jsem si zavazadlo. Do ta‰tiãky nacpala hotovost. Pomohl mi s tím a políbil mû na rozlouãenou. Oba jsme se báli. „Honem,“ fiekl. „Nemበãasu nazbyt.“ Hrdlo mi svírala panika a zármutek. Ale já jsem to nechala na nûm, na svém manÏelovi – aÈ provede, co je potfieba, aÈ fiekne, Ïe ve vanû leÏím mrtvá já. On uÏ bude vûdût, co dûlat. OdváÏí se toho. Znal lidi. Mûl vlivné styky. Uvûfií mu. Pr˘ se pozdûji nûjak najdeme. Nemûla jsem jinou volbu, musela jsem mu dÛvûfiovat. Ona byla po smrti a kaÏdou chvíli spadne klec. Jiná moÏnost neexistovala. V klobouku a závoji jsem vy‰la ven zadním vchodem, coÏ na na‰í adrese nebylo nic zvlá‰tního. Dámy vÏdycky pfiicházely a odcházely v závoji a v pfievleku a záclonky na oknech lehk˘ch koãárkÛ mívaly zataÏené. Polovina z nich by si nejrad‰i nalepila knír nebo zalezla do pfienosného stanu – udûlaly by cokoliv, jen aby je pfii odchodu z mého nechvalnû známého salonu nikdo nepoznal. Pû‰ky jsem pfie‰la Padesátou druhou ulici, protoÏe jet koãárem by nebylo moudré: mÛj koãár znali ve v‰ech ãástech mûsta
10
MADAM X
stejnû dobfie jako mne. Na nejbliωí avenue jsem nastoupila do omnibusu a vyrazila na nádraÏí zamluvit si jízdenku. Mezitím v takzvané Síni spravedlnosti ãíhali moji nepfiátelé, stoãení do klubka jako hadi. Jak rádi by mû koneãnû vidûli na lavici obÏalovan˘ch! A jak budou zklamaní a rozzufiení, aÏ od mého advokáta obdrÏí telegram s tou novinou! Pfiípad skonãil. Stop. Obvinûná mrtvá. Stop. Madam DeBeausacq spáchala sebevraÏdu. Nejdfiív se u‰klíbli a pohrdavû zafrkali pod smû‰né chlupaté kníry. A tohle prosím nûkdo povaÏuje za vtip, fiekli. V‰imli si data: prvního dubna. Byli si jisti, Ïe se co nevidût objevím, takÏe mû budou moci naplno zasáhnout sv˘m svatou‰kovstvím a poboufiením. JenomÏe já jsem se neobjevila a polovina tûch ropuch zanedlouho vyrukovala s novou teorií: Ïe pr˘ jsem byla zavraÏdûna, Ïe mû vyãenichal nûjak˘ násilník, kterého vyslali páni politikové z Tammany, aby mû umlãel a spolu se mnou sprovodil ze svûta i moje spoleãenská tajemství. AÈ uÏ si ti pa******ti mysleli cokoliv, Ïasli nad tím, jak bfiitk˘ mají mozek, v ãemÏ se ov‰em hrubû m˘lili. Pak zaãali oslavovat. Chvástali se. Dostali mû, ano, tohle si mysleli. Nakonec mû dostali. Usoudili, Ïe jsem si svoje tajemství vzala s sebou do hrobu. Mûli by se radovat. KoneckoncÛ, i ten hrob pod borovicemi ve Sleepy Hollow skr˘vá tajemství. A ona zemfiela, aby ho uchránila. Ale aÈ mû vezme ìas, jestli si já nechám pro sebe ta svoje! Prosím, tady je máte: hezky je vypí‰u od samého poãátku, od svého nejútlej‰ího vûku aÏ do dne‰ka. A pokud jde o ty p*****y, fieknu jim jen jedno: APRÍL!
11
K N I H A P RV N Í
Z DOBROTY SRDCE
2 Za kus chleba V roce 1860, kdy byla západoamerická Veliká prérie domovem bizoních stád, slouÏily tvrdé dláÏdûné chodníky mûsta New York jako jedin˘ pfiíbytek bez stfiechy tfiiceti pûti tisícÛm dûtí. Bylo nás hnusnû moc, byli jsme odpad, kter˘ rodiãe vyhodili nebo ztratili, byli jsme sirotci, polosirotci a uprchlíci, zbûdované potomstvo IrÛ a NûmcÛ, ItalÛ i RusÛ, sluÏek a otrokÛ, padl˘ch Ïen a darebákÛ, v‰ech tûch nemyt˘ch chuìasÛ, pronásledovan˘ch touÏením a smÛlou, ktefií se v hlouãcích vylodili na Baterii a nemûli nic neÏ svaly a zuby a prázdno v bfii‰e. Na‰i otcové a matky dokázali vytváfiet jen dfiinu, pot, nemoci a dûti, kter˘m by bylo lépe, kdyby se vÛbec nenarodily. Na schodech kostelÛ, v uliãkách v such˘ch skladi‰tích nechávali novorozence zabalené do novin, drobné jako kapky rosy na zelném listu a je‰tû celé od krve. Nûkter˘m z nás byly sotva dva roky, byla to jen prÈavá batolata, která mûla v dobû, kdy je nemilosrdnû pohodili na dlaÏební kameny Broadwaye, je‰tû mûkkou lebku. Tyto dûti chodily v cárech a v tom, co ukradly. Jídlo si vyÏebraly nebo ‰típly. Mnoho jich nikdy nepoznalo boty. Dûvãata se zaãínala brzo prodávat a z chlapcÛ se stávali zlodûji. Polovina nemluvÀat odhozen˘ch do nalezincÛ umírala pfied prvními narozeninami. Ostatní takzvané dûti ulice mûly ‰tûstí, pokud se doÏily dvacítky. V tomhle Ïalostném hejnu jsme se skoro pofiád pohybovali i já, moje sestra Dutch a bratr Joe, ale – pfii mechovitém povlaku na na‰ich zubech! – z v˘‰e nastínûné cesty nám pomohl sejít cizí ãlovûk, kter˘ na nás natrefil a nበnejist˘ osud nahradil jin˘m, stejnû nejist˘m. Dotyãného dne mi bylo sotva dvanáct. Nos pr‰ák, rozedrané ‰aty, knoflíãkové boty samá díra, které mû ve ‰piãce tlaãily, ãerné vlasy, jeÏ jsem si marnivû stahovala dozadu, i kdyÏ jsem nemûla ma‰li. A oãi po
15
KATE MANNINGOVÁ
otci, oãi barvy Irského mofie, jak vÏdycky fiíkával, modré jako vlny. Byla jsem o dvû hlavy vy‰‰í neÏ barová stoliãka. Nohy jsem mûla jako hÛlky, hrudní ko‰ jako Ïebfiík. Nebyla jsem taková krasavice jako Dutch, ale s tím, co jsem mûla, jsem si dovedla vystaãit. A Toho Dne se nám tfiem naskytla doãista nová moÏnost. Dopochodovala pfiímo k nám a pfiedstavila se. Zdravím vás, poutníãkové! Postávali jsme ve vchodu do pekafiství. KdyÏ tam ãlovûk obejdoval dost dlouho, mohl dostat tfieba star˘ rohlík nebo patku chleba. Vybíraví jsme nebyli. Klidnû bychom spucovali i drobeãky, které pekafii smetli na podlaze pro ptáky. A my byli hor‰í neÏ ptáci – byli jsme zoufalí jako krysy. Toho dne nás vÛnû pfiímo muãily: vÛnû pekoucího se chleba, sladk˘ch a slan˘ch koláãÛ a ãokoládov˘ch dortíkÛ se nám jako v kaÏdém snu donesla k nosu a pak se nám v ústech promûnila ve vodu. My Muldoonovi jsme odvãerej‰ka nejedli. Byl únor nebo snad bfiezen, ale bez ohledu na datum jsme byli promrzlí, nemûli jsme rukavice ani ãepice, my holky jsme pod sukní nemûly Ïádné teplé prádlo, jen kalhotky proÏrané od molÛ. V náruãí jsme chovaly malého Joea, kter˘ hfiál a tûÏk˘ byl jako sud piva. Dutch mûla mou tlustou ‰álu, kterou jsem jí dala, bylo jí totiÏ hroznû zima. Do téhle ‰ály jsme si obû zabalily hlavu a tak jsme tam stály a vyhlíÏely jako dvouhlavé tele, co jsem ho kdysi vidûla na Madison Square. Dvû hlavy, ãtyfii nohy, jedno tûlo. Dvû hlavy sice zmÛÏou víc neÏ jedna, ale my dûti jsme toho dne mûly b˘t chytfiej‰í a dovtípit se, co se na nás chystá. Do dvefií vcházel zákazník. Takov˘ velk˘ tlusÈoch s velik˘mi váleãky sádla, které mu pfiekypovaly pfies límec kabátu jako masitá ‰ála. Dutch fiekla: „Pane…?“ A modré oãi, ty ‰perky zarámované obliãejem, jí pfiitom jiskfiily smutkem. Sádelnat˘ krk fiekl: „Jdûte domÛ k mamince.“ Dutch opáãila: „My Ïádnou maminku nemáme.“ „Jo, jo, jo,“ fiekl. „Tohle uÏ jsem sly‰el. A teì koukejte zmizet!“ „Prosím vás, pane,“ pronesla jsem, „ale my ji váÏnû nemáme. Je to pravda.“ (PfiestoÏe to bylo trochu jinak.) „Jenom jeden dalamánek nebo sk˘vu chleba…“ A chlap povídá: „Znovu vám fiíkám, aÈ koukáte zmizet!“ Byl to bouchofi mizerná v prima stfievících, jenÏe on nás nezniãil, kdepak: zniãila nás laskavost cizích lidí.
16
MADAM X
A proto jsme se s Dutch daly potichounku do pláãe, ponûvadÏ jsme od vãerej‰ího poledne nemûly v puse a stály jsme tam celé dopoledne, zatímco nám v bfii‰e hlodala bolest. ·ála, kterou jsme mûly kolem hlavy, kvÛli tûm slzám a soplÛm ztuhla mrazem. Nakonec pfii‰el dal‰í zákazník, vcelku elegantní, s takov˘mi tûmi vousy jakoby pfiilepen˘mi pod bradu, uprostfied ple‰até lebky chomáã vlasÛ, kter˘ jsme uvidûli, kdyÏ smekl vysokánsk˘ klobouk, co mu trãel na hlavû jako sud na de‰Èovou vodu. Do oãí nám znovu vhrkly slzy. ¤ekly jsme: „Haló, pane…“ „Zdravím vás, poutníãkové.“ Hned nato se sklonil, pronikavû se na nás zahledûl, jako bychom ho zaujali, a andûlsk˘m hlasem se nás otázal: „Proã jste tady na mraze, vy chudinky malé? No tak, neplaãte, neviÀátka. Pojìte se dovnitfi ohfiát.“ „Kdepak,“ fiekla jsem. „Tam nesmíme. ¤eknou nám, aÈ táhneme, a vykopnou nás.“ „To je ukrutnost,“ pronesl. „Takhle docela umrznete!“ Sebral nám z náruãí malého Joea, nadhodil si ho na paÏi a vstoupil s námi do teplé vÛnû obchodu. Samou touhou nám div nekrvácela ústa. Jíst by se tam dal i samotn˘ vzduch, zhoustl˘ chlebem a teplem tak, aÏ nás píchal do tváfií. „Ven, ven, ven, ven!“ zajeãela babizna pekafika, kdyÏ nás uvidûla. Tûstovité tûlo se jí klepalo vzteky. „Ven! UÏ jsem fiekla!“ „Tyto dûti dostanou tfii dalamánky z bílého tûsta a ãaj s mlékem,“ fiekl dÏentlmen a pleskl penûzi o pult. Temné zamraãení té potvory se nad námi vzná‰elo jako oblaka koufie. KdyÏ ale zahlédla pánovy mûìáky, spolkla jed a donesla nám ãaj. Opafiili jsme si jazyk, coÏ ov‰em nijak neubralo pekafiãin˘m dalamánkÛm na mûkkosti a jejich zlaté kÛrce na kfiupavosti. Ne‰lo nám do hlavy, jak je moÏné, Ïe taková neoblomná Ïenská mÛÏe péct tak mûkk˘ chléb. Omdlévali jsme a snaÏili se nehltat peãivo jako divoká zvûfi. DÏentlmen pozoroval, jak se Ïivíme, jako by sledoval pfiedstavení. „Tak,“ pronesl a hlas mu ti‰e vrãel v hrdle, „a je to, dûti.“ Dutch ho popadla kolem krku. „Ach, dûkujeme vám, laskav˘ pane,“ fiekla. Jeho úsmûv naznaãoval, Ïe mu svou roztomilostí zaplatila dostateãnû. I se ‰pinav˘m obliãejem byla Dutch krásné dûcko. Jejímu lichocení a pÛvabu nikdo neodolal, a aãkoliv jí bylo teprve sedm, dobfie to vûdûla.
17
KATE MANNINGOVÁ
KdyÏ jsme byli hotovi s prvním dalamánkem, pán fiekl: „Máte je‰tû hlad?“ Poãkat, poãkat: zkusím vystihnout jeho hlas. On vlastnû mluvil náramnû krásnû, spí‰ deklamoval: „Tak co, poutníãkové moji? Nemáte je‰tû chuÈ nûco zakousnout?“ A my jsme fiekli: „Ano, pane.“ Mûli jsme dnes ‰Èastn˘ den, protoÏe nám kaÏdému koupil je‰tû jeden dalamánek a nakrmil nás, zatímco pekafika na nás zlobnû zírala. „Dûti, kdepak máte rodiãe?“ fiekl dÏentlmen. „Otec nበjest na nebesích, pane,“ fiekla Dutch. Ve snaze mluvit co nejlépe mísila do fieãi slova modlitby. TfiebaÏe byl nበotec mrtv˘, nebyl to Otec ná‰, jenÏ je na nebesích. Nበtáta byl nejspí‰ v pekle, kam ho dostal ten jedin˘ z jeho hfiíchÛ, o kterém jsme vûdûli: jeho smrt zapfiíãinûná tím, Ïe v opilosti sletûl z le‰ení, kdyÏ nesl kor˘tko s cihlami, takÏe tu zanechal na‰i mamku s námi, tedy se dvûma dûvãaty a novorozen˘m synkem Joem. Stalo se to tûsnû po Joeovû narození a táta to slavil pivem a kofialkou, ponûvadÏ jak fiíkala mamka, on si tedy zavdal rád, veãer chodil domÛ umazan˘ od prachu, zpíval irskou ukolébavku, a kdyÏ jsme mûli ‰tûstí, mûl pro nás po kapsách ‰tangli lékofiice, a kdyÏ ne, d˘chl nám do obliãeje whiskey. „Skoã mi do dÏbánku, ba, to jsi ale hodná holka, Axie,“ fiíká mi veãer co veãer a já maÏu do putyky dole, mÏikem jsem zpátky, a ani neubryndnu. Pak táta zvedne dÏbán na pfiípitek a zpûvavû prohlásí: „Jste Muldoonovy, na to nezapomínejte, holky zlat˘! Pocházíte z rodu králÛ z Lurgu, dcer a synÛ galwaysk˘ho kraje.“ „Králové z Lurgu va‰eho otce nezachránili,“ fiekla mamka v návalu Ïalu, kdyÏ táta spadl. „Byl to ohromnej dfiíã, takÏe je dvojnásob ‰koda, Ïe je v Pánu, ponûvadÏ uÏ nepfiinese Ïádnou v˘platu.“ KdyÏ se otec odebral k Pánu, ‰li jsme i my – pfiestûhovali jsme se do Cherry Street k otcovû sestfie, tetû Nanci Duffyové, a mamka ‰la pracovat do prádelny k âíÀanovi. „Kde tedy máte matku?“ zeptal se nás ten pán. „Zranila se,“ fiíkám. „UÏ tfii dny nemÛÏe vstát z postele.“ „A kdepak bydlíte?“ ptá se nás. „Máte teplo a pfiístfie‰í?“ „Pravda je,“ povídám, „Ïe nejvíc nám schází jídlo.“ „Jmenuji se pan Brace.“ Podal nám ruku a já si ji prohlédla, protoÏe se mi nedostávalo vychování, abych mu tou rukou potfiásla. Byla ãistá a mûkká jako nûco, co se právû narodilo. „A kdo jste vy?“
18
MADAM X
„Axie Muldoonová. A tohle je mÛj bratr Joe a sestra Dutchie.“ „Je mi potû‰ením.“ Moc nevypadal, Ïe by ho to doopravdy tû‰ilo. Civûl na nás jako policajt s mosazn˘mi knoflíky a pfiejíÏdûl nás pohledem, aby nám z tváfie vyãetl na‰e tajemství. Byl to velik˘ huben˘ chlap s bled˘ma, hluboko zapadl˘ma oãima, pfieãnívajícím ãelem, vystouplou ãelistí a nosem dlouh˘m jako nûjaká zelenina, olemovaná dlouh˘mi nozdrami. V nozdrách mu rostly chlupy, které jsem vidûla z podhledu. Jako kaÏdému dítûti se mi hnusily, doufala jsem ale, Ïe z té jeho filantropie vyrazím je‰tû pár centÛ, a tak jsem fiekla: „Dûkujeme vám, pane, za ten chleba.“ „Není zaã, drahou‰kové. Musíte v‰ak vûdût, Ïe ãlovûk neÏije pouze pro kus chleba – je Ïiv z kaÏdiãkého slova, jeÏ zaznívá z úst Pána.“ Civûli jsme na nûj a nemûli tu‰ení, o ãem to vykládá. „Rád bych, abyste mûli chléb,“ pronesl docela mírnû, „ano, a víc neÏ jen chléb. Rád bych, abyste vy tfii ‰li se mnou.“ Zdálo se, Ïe se nás chystá podarovat koláãi a zázvorov˘m pivem a snad i hrstí drobn˘ch, a tak jsem byla pro. Zvedl Joea, uchopil Dutch za ruku a moje sestra se podvolila, jako by byl nበPán a past˘fi a ona oveãka. Nevûdûli jsme, Ïe pochodujeme vstfiíc Osudu, a spoleãnû jsme vy‰li ven. ·la jsem poslední, coÏ mûlo tu v˘hodu, Ïe jsem mohla na tu Ïenskou z pekafiství vypláznout jazyk. Ba, udûlalo mi to moc dobfie. A mûli byste vidût, jak se tváfií, kráva jedna! S bfiichem pln˘m jejího chleba jsme vykroãili ulicí za dÏentlmenem. „Chtûl bych tento chléb donést va‰í matce,“ fiíká. „Kde bydlíte?“ Nesl balíãek, jehoÏ tvar prozrazoval, Ïe se pod hnûd˘m papírem skr˘vá tlustá ‰i‰ka chleba, takÏe jsme navzdory mamãinu nabádání, aÈ nemluvíme s cizími lidmi, nemûli na vybranou: museli jsme ho zavést k nám domÛ. A tak jsem to za kus chleba udûlala. SviÏnû jsme pfieklusali Catherine Street, minuli jsme ulici Henryho, Madisonovu, Monroeovu a Hamiltonovu, pojmenované po na‰ich národních hrdinech a prezidentech, aãkoli jsem o prezidentech ani o národech nevûdûla v té dobû zhola nic. Ach, uÏ samotné ty ulice s dfievûn˘mi, nahrubo srouben˘mi baráky a tamûj‰í floutkové a pouliãní kramáfii, ruãní vozíky a haldy popela, pfietékající z popelnic! Pod nohama ãlovûku leÏely smradlavé koÀské koblihy a ten puch se mu dral do nosu. Pfiekraãovali jsme kosti a skofiápky z ústfiic, tlaãili jsme se mezi lidmi pfies roz‰lapané louÏe zmrzlé moãi a okolo Ïen, které
19
KATE MANNINGOVÁ
prodávaly hadry a studené tvrdé chlebové preclíky. Uskoãili jsme pfied psem, jemuÏ trãela Ïebra stejnû jako mnû, ale podle cecíkÛ bylo jasné, Ïe je to fena a má zrovna ‰tûÀata. I já pr˘ budu co nevidût dost velká na vlastní mláìata, fiíkala mamka, jenomÏe já musím zÛstat poctivá a nedospût pfiedãasnû. Nakonec jsme do‰li do Cherry Street, kde uÏ po ‰est lidsk˘ch generací nerozkvetla jediná tfie‰eÀ. Spoleãnû jsme dorazili k ãíslu 128, minuli klubko mal˘ch klukÛ, Michaela, Seana a Francise, ktefií hráli ãáru, aÏ na to, Ïe místo centÛ házeli kamínky. Dali se pfied panem Bracem na útûk jako ‰vábi pfied svûtlem, ale on se jen usmál. „Dobr˘ den, chlapci,“ fiekl jejich kamenn˘m tváfiím. Pro‰li jsme kolem pivnice. Otevfien˘mi dvefimi jsem uvnitfi zahlédla str˘ãkova bratra Kevina Duffyho, jak se s manÏelkou Bernií zpíjejí do nûmoty. Pak jsme pfies v‰elijaké nefiádstvo a mokré bahno, do kterého se nám nohy bofiily aÏ po tkaniãky, pro‰li prÛchodem k ãinÏáku vzadu, kde jsme mûli bydlení. Nad hlavami nám viselo prádlo, takÏe zakr˘valo ten flák nebe mezi domy. Prostûradla i spodní kalhotky se pleskaly na poÏárních schodech, ‰ÀÛry pod stropem prádelny se táhly pfies svûtlík. V prádelnû stály Ïeny s ãerven˘mi klouby na rukou, drbaly prádlo na valchách a vû‰ely ho. Muselo uschnout, neÏ zmrzne. „Je tu taková tma,“ fiekl dÏentlmen, kdyÏ vykroãil nahoru po na‰ich schodech. Vidûla jsem, jak se mu nakrãil pfiejemnûl˘ nos, ponûvadÏ ho v chfiípí dusil smrad vafieného zelí, chc*** ve vestibulu a spla‰kÛ vychrstnut˘ch rovnou na schody. V‰ude kolem hnily makrelí hlavy a holubí kosti a dole mezi slupkami a lasturami ústfiic rylo McGloonovic prase. Tyhle pachy se mísily s odérem zhruba stovky du‰í, které se tady na ãtyfiech podlaÏích po ‰esti místnostech maãkaly jako sirky v krabiãce. Zkuste si to spoãítat a bude vám jasné, Ïe jsme nemûli prostor ani na to, abychom se pokfiiÏovali. A pokud jde o ten puch, nehnuli jsme brvou – byli jsme na nûj zvyklí. „Omlouvám se,“ fiekl dÏentlmen náramnû zdvofiile, kdyÏ narazil do paní Dugganové, která zrovna nesla na záchod vyjít kbelíky. „PromiÀte prosím.“ „Polib mi p***l,“ opáãila. „Teda jestli nejse‰ polda.“ Zasmála se, aÏ jí z pusy vypadla d˘mka hlinûnka, takÏe ji musela po pamûti hledat na zemi a pfiitom nás posílala do horoucích pekel. Chodit po na‰em domû s dÏentlmenem, jako byl pan Brace, bylo nebezpeãné. Tlupy pobertÛ
20
MADAM X
a ‰krtiãÛ by ho ãistû pro tu ‰vandu s gustem oloupily a shodily ze schodÛ. JenomÏe tenhle pán nesl na‰í matce víc neÏ jen chleba, a proto jsem ho sem zavedla. Dodnes si to kladu za vinu. Mimino paní Gilliganové ka‰lalo a ka‰lalo. To ‰tûkání jsme zaslechli, kdyÏ jsme procházeli okolo dvefií sousedících s na‰ím bytem. MrÀous mûl oãi zalepené Ïlut˘mi ‰kraloupy. Gilliganovi letos uÏ jednou vyvû‰ovali ze dvefií bíl˘ hadr kvÛli funebrákovi, kdyÏ jim na bfii‰ní horeãku umfielo star‰í dítû. „NestÛnû to dítû?“ otázal se dÏentlmen znepokojenû, jako by dûtské nemoci byly jen dal‰í skandál z ‰estákového plátku. Neodpovûdûli jsme mu, protoÏe jsme koneãnû dorazili k nám domÛ. „Pst,“ fiekla jsem dûtem. „Mamka moÏná spí.“ Uti‰ily se, zatímco já jsem strãila do dvefií. „Pozor na fla‰ky.“ Na podlaze se jich válelo plno. Strejda Kevin vÏdycky fiíkal, Ïe jsou to mrtví vojáci. Uvnitfi byla tma jako v psím bfii‰e. Nemohla jsem najít lampu, ale sly‰eli jsme, jak tam nûkdo chrápe. „Kdo je to?“ zeptal se náv‰tûvník. „Jeden z DuffyÛ. Nበstrejda Michael,“ fiekla jsem. „A vevnitfi bude i teta Nan.“ „Má na cestû mimino,“ ochotnû pána informovala Dutch. „Mamka fiíká, Ïe jsou to v‰ichni ochlastové s vypláchnutou palicí a aÈ se od nich drÏíme dál. Duffyové jsou budiÏkniãemové, i kdyÏ teda Nan Duffyová b˘vala Muldoonová. To je sestra mého mrtvého otce. Podle mámy bychom bez Nance museli na ulici, ale její muÏ Michael Duffy je oÏrala a vandrák. TakÏe nás ve dvou místnostech bydlí za sedm dolarÛ mûsíãnû osm, na chodbû máme záchod pro ‰est partají a dole pumpu. Ta slouÏí celému osazenstvu ãísla 128. Den co den pfies sebe klop˘táme a mamka fiekla, Ïe aÏ se Duffyov˘m narodí to mal˘, bude to je‰tû hor‰í. Snad umfie jako to Gilliganovic mrnû, ale modlit se za nûco takového je ‰patnost.“ Dovedli jsme pána kolem spících Duffyov˘ch do zadní místnosti, kde na provizorní posteli leÏela na‰e matka. Pfies okenní sklo sem dopadala trocha svûtla, a náv‰tûvník tudíÏ vidûl, jak jí pod kÛÏí trãí lícní kosti a ãelo má orosené horeãkou. „Mami, jeden pán se pfii‰el podívat, jestli jsi v pofiádku.“ Zavrtûla se a otevfiela oãi, které mûly odstín ‰edého koufie. „Mo cuishle,“ fiekla. „To jsi ty, Axie, mo mhuirnín.“
21
KATE MANNINGOVÁ
Její slova se okolo mû chabû tetelila jako prach ve vzduchu. Milovala jsem ji jako nikdy nikoho. „Paní…?“ fiekl dÏentlmen. „Muldoonová,“ ‰eptla. „Mary Muldoonová.“ „Já jsem reverend Charles Brace ze Spoleãnosti pro pomoc dûtem.“ Mûl toho svého nóbl hlasu plná ústa. Chahles, fiekl. Spol-HEâ-noost. „Ráda vás poznávám,“ fiekla mamka. Její hlas znûl irsky, zato byl normální. „Pfiinesl ti nûjakej chleba, mami,“ fiekla jsem. „Nûjak˘,“ za‰eptala ve snaze opravit mou ubohou gramatiku. V jednom kuse nám fiíkala, Ïe my dûti máme pusu v Ïalostném stavu. A ona by to mûla vûdût, ponûvadÏ doma v Carrickfergusu fiádnû vychodila pût tfiíd, zatímco na‰e vzdûlání obná‰elo jen pár hodin na vefiejné ‰kole ãíslo 114. Dutch si k matce vylezla na lÛÏko a stoãila se jí kolem nohou. Zaãala jí uhlazovat deku na kotnících. Mal˘ se Ïalostnû rozfÀukal: „Mama, mama!“ „Máte zde vodu?“ zeptal se mû pan Brace. Rozbûhla jsem se pro kbelík a donesla ho. „Dovolte, abych vám pomohl,“ fiekl pan Brace. Pfiisedl si k matce a velmi nûÏnû ji uchopil bíl˘ma rukama pod rameny, aby ji nadzdvihl. Vykfiikla, takÏe jí zvedl jen hlavu a pfiidrÏoval jí u úst hrnek, zatímco pila. „Naã stÛnûte?“ zeptal se jí hlasem jemn˘m jako holubí vrkání. Nepohnula se, nefiekla slovo. Odtáhla jsem deku a ukázala mu to. Zajíkl se. PaÏi mûla rozdrcenou a uvafienou, doruda spálenou, maso na ní bylo doãerna vyschlé a zanícené, pod sloupanou kÛÏí se r˘sovaly ostfie bílé pruhy. Nedokázala ohnout loket ani trochu sevfiít prsty. Zpod pfiikr˘vky to zasmrdûlo. Pan Brace odvrátil obliãej a vzápûtí se pfiinutil otoãit zpátky. „Madam,“ fiekl a oãi mûl plné citu, „jak jste k tomu zranûní pfii‰la?“ „Ruka mi uvázla v mandlu spolu se zástûrou, pane. Stroj zmáãkl celou paÏi a opafiil ji párou, tak to bylo. Pfied tfiemi dny.“ K nehodû do‰lo, kdyÏ pracovala v prádelnû v Mott Street. Tkalouny zástûry jí vtáhly prsty mezi hork˘ válec a posuvné váleãky, takÏe neÏ jí ostatní dûvãata ruku vyprostila, coÏ trvalo deset minut, celiãká paÏe se uvafiila.
22
MADAM X
„BoÏe, smiluj se,“ pravil pan Brace. „Dopravím vás do nemocnice.“ „Ne, ne, ne.“ „Pro milosrdenství BoÏí, zachráníme vám Ïivot!“ „NemÛÏu pfiijímat Ïádnou dobroãinnost.“ „Ústfiední postavou ve‰keré dobroãinnosti je Kristus,“ fiekl. „Je to milosrdenství na‰eho Pána, ne moje. JeÏí‰ si cení tûch nejchud‰ích a nejopovrhovanûj‰ích z nás.“ „Ano, mnou jistû opovrhuje.“ „Kdepak, madam. NበPán neopovrhuje nik˘m, kdo chodí po této zemi. V Jeho lásce naleznete pfiítele, kter˘ dokáÏe vበÏivot promûnit v obûÈ sluÏby a osu‰í slzy va‰im dûtem.“ „Jestli je dokáÏe osu‰it, je urãitû m˘m pfiítelem,“ za‰eptala matka. Pan Brace se usmál. „Pak tedy do tohoto temného, bezútû‰ného doupûte vstoupí skvostnost nebes a spolu s dobroãinností vás povede, abyste se zmûnila, madam, ponûvadÏ vám musím sdûlit, Ïe va‰e dûti jsou v ohroÏení.“ „V ohroÏení?“ „Zajisté,“ odtu‰il. „Jsou ohroÏeny poku‰eními, jeÏ pronásledují ne‰Èastníky: hrubostí, podvodem, lotrovstvím, úskoky, hfiíchem v mnoha podobách a neúctou k zákonÛm. A to uÏ ani nemluvím o hladovûní a chorobách.“ „Není pochyb, Ïe uÏ je má v merku sám ìábel,“ fiekla matka. „AlespoÀ mi dovolte, abych va‰e maliãké pfied podobn˘mi vlivy uchránil.“ „Jestli mû to zabije,“ fiekla moje matka-svûtice, „nesmíte mi je ukrást.“ „Îádn˘ strach,“ fiekl Brace. „Nehodlám vám je ukrást, n˘brÏ je chci zachránit. Nepfiála byste si, aby jim na‰e spoleãnost vyhledala dobr˘ domov na venkovû na západû?“ „Pro víru BoÏí, vÏdyÈ mají domov tady! Jistû, Ïádn˘ zámek to není, ale je ná‰.“ „Nejlep‰ím ze v‰ech útulkÛ pro dítû ne‰Èastného osudu je venkovsk˘ dÛm.“ „Ve venkovském domû jsem Ïila cel˘ Ïivot a právû proto jsme ode‰li za mofie.“ „Madam, je va‰í povinností svûfiit tyto dûti laskav˘m kfiesÈansk˘m rodinám na venkovû, kde se jim povede lépe.“
23
KATE MANNINGOVÁ
„Dûti patfií k mámû.“ „Dovolte tedy alespoÀ, abych vás odvezl do nemocnice. Náklady uhradím. V té paÏi máte gangrénu. Jestli neustoupíte, patrnû se nedoÏijete konce t˘dne.“ Pro neomalené fieãnické umûní reverenda pana Charlese Loringa Brace nebyla moje ubohá zranûná matka rovnocenn˘m soupefiem. Zasypával ji historkami o na‰í a její zkáze, která nás ãeká, pokud nepÛjdeme s ním. „Madam, tohle jsou malé dûti Kristovy. Nepfiifiazujte se mezi ty, kdo se svou nevûdomostí pfiiãiÀují o rozvoj nebezpeãné tfiídy darebákÛ, zpustle tíhnoucích ke zloãinu a rozkladu.“ Pak fiekl, Ïe pro nûho je to dílo BoÏí, odvést nás tfii nûkam do tepla a bezpeãí, na místo, kde pro nás bude hork˘ cider a v˘var z volské oháÀky, nové boty a v‰ude kolem zelená tráva. Zanedlouho ji umluvil, takÏe mu zaãala skrze slzy a tr˘zeÀ dûkovat. „Ach pane, BÛh vám Ïehnej za to, Ïe myslíte na takové ubohé du‰e, jako jsme my!“ PfiihlíÏeli jsme, jak i v záchvatu muãivé bolesti pokyvuje hlavou, dûlá pukrlata a snaÏí se vyjít ze dvefií a zdolat schody. „Takov˘ vzne‰en˘ pán!“ fiekla, zatímco si prsty zdravé ruky ãesala vlasy. No, on tedy byl náramnû vzne‰en˘, sam˘ kfiesÈansk˘ hymnus a v˘klady o na‰em Pánu. Netvrdím, Ïe nebyl laskav˘. Byl. Myslel to dobfie. Netvrdím ani, Ïe snad nezachránil Ïivot mnoha sirotkÛm a mal˘m hajzlíkÛm, jako jsme byli my. Zachránil tisíce lidí a tím se proslavil. Tvrdím jenom, Ïe Brace lidi tfiídil. Myslel si, Ïe má patent na rozum. Toho dne nás odtrhl od matky a pfiistrãil nás vstfiíc na‰emu osudu, jako bychom byli koÈata, která zvedl za mokrou volnou kÛÏi na krku a ‰oupl do pytle, a proto mu neodpou‰tím, aãkoliv jsem si sama zaãala do jisté míry lidi tfiídit.
24