Zvenčí dovnitř
Na schůdku před domem svého čerstvého manžela zvedne Nella Oortmanová klepátko ve tvaru delfína a zase ho pustí, zaskočená jeho duněním. Nikdo nepřichází, přestože je očekávána. Čas se předem domluvil a dopisy napsaly, ty matčiny na papíře velice tenkém ve srovnání s Brandtovým drahým velínem. Ne, myslí si, tohle není zrovna nejlepší uvítání vzhledem k pouhému mžiku svatebního obřadu měsíc předtím – bez věnečků, bez zásnubního poháru i manželského lože. Nella postaví na schod svůj malý kufr a ptačí klec. Ví, že pro rodinu doma to později bude muset přikrášlit; pokud se dostane nahoru, do nějakého pokoje, k psacímu stolu. Otočí se ke kanálu, odkud se po protějším zdivu nese smích lodníků. Do ženy a jejího koše s rybami tu vrazil nějaký neduživý mladík tak, že jí jeden nedomrlý sleď sklouzl po širokém předku sukně. Pronikavý křik jejího venkovského hlasu se zařezává Nelle pod kůži. „Pitomče! Ty pitomče!“ vříská žena. Chlapec je slepý a hrábne do prachu po uprchlém sledi, jako by to byl stříbrný amulet; prsty má hbité, nebojácně šmátrají kolem. Popadne rybu, zachechtá se a se svým úlovkem utíká po cestě u kanálu, volnou paži má nataženou a připravenou. Nella ho mlčky povzbuzuje, zatímco nastavuje tvář vzácnému říjnovému teplu, aby je načerpala, dokud může. Tato část Herengrachtu se nazývá Zlatá zatáčka, ale dnes je široký úsek hnědý a všední. Kanál je zabarvený kalem, nicméně domy tyčící se nad ním jsou neobyčejné. Ve vodní hladině obdivují svou vlastní symetrii, majestátní a nádherné, jako drahé kameny zasazené do pýchy města. Nad jejich střechami se činí, seč může, příroda, a obláčky v barvě šafránu i meruněk napodobují rozmary slavné republiky. Nella se obrátí zpátky ke dveřím, najednou pootevřeným. Byly tak i předtím? Není si vůbec jistá. Zatlačí do nich a nahlédne do 19
Miniaturista.indd 19
9.12.14 11:10