Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 5
1. Cesta na Hnûvín byla kamenitá a v ostrém podzimním slunci po ní se ‰elestûním poletovalo spadané listí v‰emoÏn˘ch odstínÛ Ïluté a hnûdé z okolních javorÛ a dubÛ. Sedmilet˘ Karel pfieskakoval nedoãkavû z jednoho vût‰ího kamenu na druh˘. Zdálo se mu, Ïe se za ním otec s matkou a obûma star‰ími sestrami Markétou a Ur‰ulou zbyteãnû loudají. UÏ celé dva dny, od chvíle, kdy mu rodiãe oznámili, Ïe pÛjdou v‰ichni spoleãnû na v˘let na Hnûvín, se chvûl nedoãkavostí, srdce se mu rozbu‰ilo, jeho fantazie se pfii té pfiedstavû rozbíhala v‰emi smûry. Jaké to bylo vytrÏení z jednotvárného a trochu nudného Ïivota v domku, kter˘ stál osamûle za mûstsk˘mi hradbami u PraÏské brány smûrem na ZahraÏany. Tû‰il se, Ïe se tu setká se sv˘mi vrstevníky a Ïe se spoleãnû s nimi bude bavit dûtsk˘mi hrami na honûnou a na schovávanou. Karel touÏil po spoleãnosti, jeÏ mu tolik chybûla na samotû, kde Ïila celá Hussova rodina. Nechápal, proã mu otec, kter˘ k nûmu byl jinak tak vlídn˘, nedovoluje, aby pro‰el PraÏskou bránou a vydal se do mûsta k blízk˘m domkÛm, odkud obãas zazníval dûtsk˘ smích. A proã za ním nûkdy nepfiijde jeden z tûch dovádûjících chlapcÛ, na které se díval jen zdálky? Otec ho jednou pfiekvapil, jak se dívá k mûstu se smutkem i touhou v oãích, a zeptal se ho: „Copak je ti, Karle?“ Pohlédl na otce, kterého nejenÏe hluboce miloval, ale ke kterému choval i nesmírnou úctu. Byl poslu‰en kaÏdého jeho slova, neboÈ neposlu‰nost by byla poru‰ením BoÏího pfiikázání, a to v rodinû Pavla Hussa nepfiicházelo v úvahu. „Proã nemÛÏu jít do mûsta za dûtmi? Nebo proã nepfiicházejí chlapci za mnou?“ Otec neupadl ani na okamÏik do rozpakÛ, povytáhl s pfiedstíran˘m pfiekvapením oboãí, neboÈ svého syna dobfie chápal,