Afér a Niny B.
1
Moje vyprávûní trvalo toho dne pfies tfii hodiny. Kriminální komisafi Kehlmann mi pozornû naslouchal. Pak mû vyzval, abych se vrátil do hotelu a ãekal. Zakázal mi opustit Baden-Baden, pokud mu to pfiedem neoznámím. Zahájí vy‰etfiování, fiekl, ozve se mi... Zdálo by se, Ïe jeho povinností bylo vzít mû hned do vazby. Tak jednoduch˘ pfiíbûh jsem mu v‰ak zase nevyprávûl. Byl to naopak nesmírnû sloÏit˘ pfiíbûh – zabere mnoho stránek mé knihy. Kriminální komisafi Kehlmann se neodváÏil vzít mû hned do vazby, prostû si to netroufl. Poslal mû domÛ... A tak teì sedím ve svém hotelovém pokoji, tfiesu se strachy, ruce mám ledové, hlava mi tfie‰tí, jako by se mi mûla rozskoãit, a pfiem˘‰lím pofiád o tomtéÏ. My‰lenky se mi toãí dokola: uvûfiil kriminální komisafi Kehlmann mé historce? Vyprávûl jsem ji dost pfiesvûdãivû? Jestli jí neuvûfiil, jsem ztracen˘ a v‰echno bylo zbyteãné, v‰echna opatrnost, v‰echna vychytralost, v‰echny pfiípravy. Pak je po v‰em. Ale pfiijal by mé udání, pustil by mû domÛ, kdyby mi nevûfiil? Ne, jistû ne. Znamená to tedy, Ïe mi vûfií. Vûfií mi? Tfieba mû pustil domÛ právû proto, Ïe mi nevûfií. Aby mû ukolébal, aby mû mohl celé dny a t˘dny, moÏná mûsíce sledovat. Nervy mám zatracenû ‰patné, proÏil jsem pfiíli‰ mnoho. Víc uÏ toho proÏít nemohu, nesmím. Musím se uklidnit, musím b˘t docela klidn˘. Jen Ïádné nerozváÏnosti. Utfiídit si my‰lenky. K tomu mi dopomÛÏe, kdyÏ v‰echno sepí‰u: soustfiedím se pfii tom a v‰echno si v hlavû uspofiádám. Jen tak mohu doufat, Ïe pfiekonám ten poslední, nejtûωí úsek své cesty. 15
Johannes Mario Simmel
V tom, Ïe si poprvé v Ïivotû zaãínám vést svÛj deník právû dnes, 7. dubna 1957 odpoledne, je kus ironie. Pfiesnû pfied jedenaãtyfiiceti lety jsem se totiÏ narodil. Motorem, kter˘ mû pohání, abych papíru svûfiil jisté tajné a nebezpeãné události ze své minulosti, v‰ak rozhodnû není zamy‰lení na poãátku pátého desetiletí mého Ïivota; je to spí‰ velmi reáln˘ následek toho, Ïe jsem se právû vrátil z del‰í náv‰tûvy policejního fieditelství mûsta Baden-Badenu do stinného, chladného hotelového pokoje. Tímto sedm˘m dubnem 1957 bezesporu zaãal (aÈ se na ty události díváme, jak chceme) rozhodující úsek mého Ïivota. Svou v˘povûdí u kriminálního komisafie Kehlmanna jsem – abych z nedostatku lep‰ího a nového pfiirovnání pouÏil to otfiepané a staré, které je za tohoto záfiivého jarního poãasí zvlá‰È nevhodné – uvedl do pohybu lavinu, jejíÏ budoucí rozmûry nedovedu odhadnout ani já. Na stole pfiede mnou leÏí pût set listÛ kanceláfiského papíru. Koupil jsem si ho po odchodu z policejního fieditelství a rozhodl se vést si ode dne‰ka deník. Popsal jsem v posledních hodinách asi tucet listÛ. Vysvûtlil jsem na nich, Ïe Julia Mariu Brummera nenávidím. Nevysvûtlil jsem proã. Popsal jsem svou jízdu na policejní fieditelství a první ãást v˘povûdi u kriminálního komisafie Kehlmanna. Napsal jsem, Ïe jsem udal sám sebe. Teì nevím, jak dál. To, co jsem kriminálnímu komisafii Kehlmannovi vyprávûl potom, bylo totiÏ tak fantastické jako skoro v‰echno, co se mi pfiihodilo za poslední pÛlrok. Co jsem mu vyprávûl, bylo objektivnû pravdivé a subjektivnû nepravdivé. Jestli v‰ak má mít deník, kter˘ si dnes zaãínám vést, nûjak˘ smysl, musí b˘t jeho obsah pravdiv˘ objektivnû i subjektivnû. Abych toho dosáhl, nemohu pokraãovat v líãení své v˘povûdi pfied kriminálním komisafiem. Musím se vrátit dál do minulosti, musím vyprávût od zaãátku, jak vznikla ta stra‰livá konstrukce zdánlivého ‰ílenství, v níÏ se dnes pohybuju. Musím se vrátit aÏ do onoho de‰tivého srpnového veãera minulého roku, kdy jsem pfied Julia Brummera pfiedstoupil poprvé. Zaãnu tím setkáním a budu vyprávût chronologicky, co se stalo do dne‰ního dne. TakÏe mi aÏ do okamÏiku, kdy pfiítomnost dohoním, nebude pfiipadat, Ïe pí‰u deník, ale spí‰ zprávu o minulosti, knihu 16
Afér a Niny B.
vzpomínek. Proto si myslím, Ïe bude nejlep‰í, kdyÏ tucet stránek, které jsem dosud popsal, zafiadím pfied své vzpomínky – jako prolog. âím více se pfiátelím s my‰lenkou na tuto neobvyklou novou ãinnost, tím více se mi ulevuje. Psaní mû rozpt˘lí. PomÛÏe mi zaostfiit pohled a jednat v posledních t˘dnech pfied smrtí jednoho padoucha chladnokrevnûji. KdyÏ jsem chodil do ‰koly, vyvolávaly po urãitou dobu moje kompozice svou vybranou stylistikou obdiv uãitelÛ. Rodiãe se tehdy oddávali vzne‰ené nadûji, Ïe se stanu spisovatelem – byli jsme totiÏ velmi chudí a oni si v nûjakém ãasopise pfieãetli podrobnosti o roãním pfiíjmu pana Ludwiga Ganghofera. Své rodiãe jsem zklamal – nejen pokud ‰lo o mou literární kariéru. A musím se usmát, kdyÏ si uvûdomím, Ïe ani tato pozdní spisovatelská ãinnost, do níÏ se pou‰tím dnes, v den sv˘ch jedenaãtyfiicát˘ch narozenin, nebude finanãnû v˘nosná. Tyto stránky mohou mít jen dvojí budoucnost. Buì se to, co jsem zaãal, podafií. Pak bude svût chud‰í o jednoho lumpa a já budu opût svobodnû d˘chat a Ïít v bezpeãí. Pak si deník ponechám a budu si v nûm ãas od ãasu ãíst, abych z nûj ãerpal jistotu, Ïe v tomto svûtû zbabûl˘ch soudcÛ a podplacen˘ch svûdkÛ platí pofiád je‰tû jakási nedotknutelná spravedlnost, která mû uãinila sv˘m nástrojem. Na druhé stranû se to, co jsem zaãal, podafiit nemusí. V tom pfiípadû mÛj rukopis poslouÏí kriminálnímu komisafii Kehlmannovi jako moje pfiiznání.
2
S Juliem Mariou Brummerem jsem se poprvé se‰el 21. srpna 1956 veãer. Toho dne v Düsseldorfu pr‰elo. Star˘ autobus, jímÏ jsem jel z centra do Cecíliiny aleje, byl pfieplnûn˘. Dûlníci a prostí zamûstnanci se vraceli z práce. Jejich mokré ‰aty páchly, bylo cítit lacin˘ krém na boty, zkaÏen˘ omastek a zatuchlé v˘pary obklopující chudáky. Na vyãerpané tváfie dopadalo kalné svûtlo stropního osvûtlení. Nûktefií muÏi si ãetli. Jednomu dûlníku s tváfií poìobanou od ne‰tovic visel 17
Johannes Mario Simmel
v koutku úst ãern˘ oharek vyhaslého doutníku. Îeny hledûly matn˘ma oãima do prázdna. Mladá dívka vedle mne se pokou‰ela namalovat si rty. Autobus se kymácel a drncal. Dívce se to nepovedlo a trpûlivû si ãervenou rtûnku zase setfiela. Druh˘ pokus se podafiil. Dívka zvedla otevfienou pudfienku a vyzkou‰ela si pfied mal˘m zrcátkem rÛzné druhy úsmûvÛ. Mezi cestujícími se prodíral ‰patnû naloÏen˘ prÛvodãí. Po oknech stékaly kapky a na ulicích se leskla svûtla. Stále více lidí vystupovalo. Bojovali v nárazovém v˘chodním vûtru s de‰tníky a polykala je tma. Dívka s nalíãen˘mi rty nás opustila na zastávce Malkasten, pfied velk˘m kinem. Vidûl jsem, jak celá rozzáfiená bûÏí k mladému muÏi. Ten v‰ak vzhlíÏel k osvûtlen˘m hodinám a jeho hezká tváfi byla rozezlená. Dívka se opozdila. Smutnû sklopila hlavu. KdyÏ se autobus rozjel, díval jsem se na ty dva, jak stojí zalití neonov˘m svûtlem pod obrovsk˘m obrazem americké krasavice s velk˘mi Àadry. ZaÏil jsem konec jednoho milostného pfiíbûhu. On byl pfiíli‰ hezk˘, ona pfiíli‰ ustra‰ená. PoloÏila mu ruku na mokr˘ plá‰È. Mladík ji setfiásl, zahodil cigaretu a ode‰el. Dívka za ním klop˘tala na vysok˘ch podpatcích, vráÏela do spûchajících lidí, nesmyslnû si upravovala mokré vlasy a zÛstala pak ti‰e stát v de‰ti, útlá a sklíãená... „Dvorní zahrada!“ zvolal nevrl˘ prÛvodãí. Kino, dívka, svûtla zmizely. Dojeli jsme k fiece a k dlouhé fiadû nóbl vil na jejím bfiehu. Vystoupil jsem. Studen˘ dé‰È mû udefiil do tváfie. Pfied R˘nsk˘mi terasami parkovalo mnoho aut. Vidûl jsem osvûtlená okna. V baru hrála hudba. âtyfii páry tanãily. Hudbu nebylo sly‰et. Páry klouzaly po parketu nesly‰nû... ·el jsem dál po Cecíliinû aleji a zvedl si límec starého pr‰iplá‰tû. Pak jsem se zastavil pod stromem a vyhrnul si kalhoty. Nechtûl jsem, aby se mi zamazaly. Modr˘ oblek byl mÛj jedin˘. Jinak jsem mûl je‰tû dvoje staré flanelové kalhoty, jedny ‰edé a jedny hnûdé, koÏenou bundu a sportovní sako. ·edivé flanelové kalhoty uÏ byly místy pro‰oupané. Pod‰ívka saka potrhaná. Ale mÛj modr˘ dvoufiadov˘ oblek vypadal je‰tû docela slu‰nû – pfii elektrickém osvûtlení. Na denním svûtle se na loktech a na kolenou leskl. Leskl se uÏ také na zadku, ale to nebylo vidût, protoÏe tam zakr˘valo kalhoty sako. 18
Afér a Niny B.
Mûl jsem je‰tû dva páry bot, jedny hnûdé a jedny ãerné. Levá bota ãerného páru mûla tenkou podráÏku. Pfiesto jsem si obul tyhle boty. Hnûdé nevypadaly k modrému obleku dobfie. A já jsem chtûl dnes veãer udûlat za kaÏdou cenu dobr˘ dojem. Mûl jsem je‰tû jednu marku a jedenatfiicet fenikÛ. Nájemné za pokoj jsem dluÏil uÏ nûkolik mûsícÛ. Bytná se mnou nemluvila. Ve stromech huãel v˘chodní vítr. Na vodû kvílela siréna parníku. Alej teì opsala oblouk. Náhle jsem spatfiil shluk lidí. Stáli pfied otevfienou bránou do parku, osvûtlenou reflektory nûkolika aut. KdyÏ jsem pfii‰el blíÏ, vidûl jsem tfii auta i v parku za bránou. Policisté pobíhali sem tam. Na emailové tabulce na mfiíÏi stálo CECÍLIINA ALEJ 486. Protlaãil jsem se mezi lidmi. Bylo jich nejménû tfiicet, muÏÛ i Ïen. Nûktefií mûli roztaÏené de‰tníky, jin˘m stékal po tváfii dé‰È. Dívali se na policisty, ktefií bûhali po mokré trávû parku ke sv˘m autÛm a k velké vile za star˘mi stromy. Mezi kuÏeli reflektorÛ padal ve stfiíbrn˘ch ‰ÀÛrách hust˘ dé‰È. Vypadalo to v‰echno neskuteãnû, jako filmová dekorace vytvofiená jen pro tuto chvíli. Vedle brány stály dvû staré Ïeny. „Plynem,“ fiekla první. „Hloupost,“ namítla první, „kyselinou solnou a lyzolem.“ „Plynem,“ trvala na svém ta první. „Sly‰ela jsem, co fiíkal ten chlap ze sanitky! Je uÏ mrtvá.“ „Kdyby byla mrtvá, proã by ji tak rychle odváÏeli? Se sirénou a celou parádou?“ „AÏ bude‰ mít tolik penûz ty...,“ odpovûdûla první Ïena. „Stejnû to byla kyselina solná,“ prohlásila druhá a chraplavû zaka‰lala. „Co se tu dûje?“ Staré Ïeny se na mû podívaly. Nedoãkavé tváfie jim osvûtlovalo rozpt˘lené svûtlo reflektorÛ. „V boÏích rukou,“ fiekla ta druhá a boufilivû k˘chla. „Jsme v‰ichni v boÏích rukou.“ Pro‰el jsem otevfienou bránou. Napfiíã ‰iroké cesty vysypané drobn˘mi kamínky, která vedla k vile, stálo policejní auto. Jeho motor neklidnû brumlal. Minul jsem mladého policistu, kter˘ právû hlásil do ruãního mikrofonu: „Haló, centrálo... tady Düssel tfii...“ 19
Johannes Mario Simmel
„Sanitka uÏ jede do Mariiny nemocnice,“ fiekl mlad˘ policista, jemuÏ stékal dé‰È za límec. „ManÏela pfiiveze Düssel ãtyfii z kanceláfie...“ ·el jsem dál. Nikdo si mû nev‰ímal. Záhon s meãíky. Záhon s rÛÏemi. Z Ïivého plotu rododendronÛ vylezl kfiivonoh˘, dost neforemn˘ pes. Klátil se. Îlutou srst mûl mokrou a skvrnitou, pah˘lem ocasu komíhal sem tam. Ten smutn˘ star˘ boxer narazil nejdfiív do stromu a pak se mi pfiipletl pod nohy. KdyÏ se jeho tûÏká hlava dotkla mého kolena, zaãal kÀuãet. Sklonil jsem se k nûmu a pohladil ho. U‰i nemûl kupírované. Teprve teì jsem si v‰iml, proã do mû vrazil. Díval se na mû poloslep˘ma mléãn˘ma oãima, podlit˘ma krví. Znenadání padl na zem, znovu vstal a odplazil se do kfioví. Tu ke mnû pfiibûhl jak˘si muÏ, sotva popadal dech. „Vy jste ten fotograf z veãerníku?“ „Ne.“ „Zatracenû, to je k zbláznûní! Kde jen ten chlap vûzí?“ Znovu se vrhl do tmy. To uÏ jsem do‰el k vile. Ve v‰ech oknech se svítilo, dvefie byly otevfiené. Vidûl jsem terasy a balkony. Zdi byly bílé, dfievûné okenice zelené. Za nûkter˘mi osvûtlen˘mi okny se pohybovaly stíny. Nad vchodem jsem spatfiil dvû zlatá písmena velikosti pod‰álku: J a B. Vy‰el jsem po tfiech schodech a vstoupil do haly. Byly tam nûkolikery dvefie, krb a ‰iroké schodi‰tû z ãerného dfieva, vedoucí do prvního patra. Na bíl˘ch stûnách visely tmavé obrazy. Na fiímse nad krbem stály staré i nové nádoby. Poloslep˘ pes se pfiiloudal do haly, doplazil se ke krbu, kde plápolal velk˘ oheÀ, a natáhl se, jako by chtûl pojít. V hale bylo mnoho lidí: lékafi v bílém, tfii policisté v koÏen˘ch bundách a ãtyfii muÏi v civilu. KaÏd˘ z tûch ãtyfi mûl na hlavû klobouk. Stáli v rohu a porovnávali si poznámky. V‰echny dvefie v hale, vedoucí do nitra domu, byly zotvírané a v‰ichni muÏi koufiili. Pfied krbem sedûl pát˘ civilista. Na kolenou mûl telefon a rozãiloval se do sluchátka: „... co to znamená, Ïe uÏ nemáte na první stránce místo? Vyhoìte ty dva sloupce o AlÏírsku. Tahle zpráva je rozhodnû lep‰í. Po celém domû doteì je‰tû smrdí plyn!“ 20
Afér a Niny B.
Opravdu, od chvíle, kdy jsem ve‰el do haly, mi stoupal do nosu fádní nasládl˘ pach. Zpozoroval jsem, Ïe v‰echna okna jsou dokofián. Dé‰È cákal na tûÏké koberce. „Kávu?“ zeptal se nesmûl˘ hlas. Otoãil jsem se. Za mnou stála malá Ïena s bíl˘mi vlasy. DrÏela podnos s nûkolika koufiícími ‰álky. Pfies ãerné ‰aty mûla bílou zástûru. Dobrácké oãi mûla zarudlé. „Dáte si kávu?“ Mluvila tvrd˘m ãesk˘m pfiízvukem. „Ne,“ fiekl jsem, „dûkuju.“ Îena ‰la dál ke kriminalistÛm a reportérÛm. „Káva,“ fiíkala zarmoucenû, „dají si pánové kávu...?“ Byla zcela pohrouÏená do tragického pfiediva svého zármutku. Na rameno mi dopadla ruka. Otoãil jsem se. Jeden z policistÛ si mû nedÛvûfiivû prohlíÏel. „Kdo jste?“ „Jmenuji se Holden,“ fiekl jsem velmi zdvofiile. Nestál jsem o nepfiíjemnosti. Jen Ïádné nepfiíjemnosti s policií...! „Vy sem patfiíte?“ Byl pfiepracovan˘, jeho levé víãko sebou nervóznû ‰kubalo. KoÏenou bundu mûl mokrou. „Ne,“ fiekl jsem. „Jak jste se dostal do haly?“ „Dvefimi.“ „Nechte si ty drzosti!“ „Nechtûl jsem b˘t drz˘,“ odpovûdûl jsem pokornû. V‰echno, jenom Ïádné nepfiíjemnosti s policií... „Pfii‰el jsem opravdu dvefimi. Mám se tu pfiedstavit.“ „Pfiedstavit jako co?“ „Jako fiidiã.“ Pokusil jsem se usmát. Ale pokus se nezdafiil. Mám smÛlu, pomyslel jsem si stísnûnû. KdyÏ mi sekretariát Julia Brummera napsal, Ïe se mám pfiijít pfiedstavit, doufal jsem, Ïe mi dá Ïivot opût ‰anci. Je‰tû pfied pûti minutami, kdyÏ jsem pospíchal de‰tûm, jsem mûl dobrou náladu. Teì jsem cítil, jak se mû zmocÀuje studen˘ a vlezl˘ strach, kter˘ mû pronásledoval cel˘ Ïivot... „Máte nûjak˘ prÛkaz?“ zeptal se policista. Pohlédl na mé vyhrnuté nohavice. Vidûl staré ponoÏky, odfiené boty, z nichÏ prosakovala do koberce de‰Èová voda. Podal jsem mu pas. „Nûmeck˘ státní pfiíslu‰ník?“ „Jinak bych nemûl nûmeck˘ pas.“ 21
Johannes Mario Simmel
„Tímhle tónem ne, pane Holdene. Takhle ne.“ „Nic jsem pfiece neudûlal. Proã se mnou tedy jednáte jako se zloãincem?“ „Bydlíte v Düsseldorfu?“ zeptal se místo odpovûdi. „Gruppelova ulice 180.“ „Tady stojí jako bydli‰tû Mnichov.“ „V Mnichovû jsem Ïil dfiív.“ „Kdy dfiív?“ Zaãaly se mi tfiást ruce. Dlouho to uÏ nevydrÏím. „Pfied rokem. Pfiestûhoval jsem se.“ Ten hlas! Urãitû si toho v‰imne. „Îenat˘?“ Nev‰iml si niãeho. „Ne.“ „Znáte pana Brummera?“ „Ne.“ „Paní Brummerovou?“ „Taky ne. Co se tu vlastnû dûje?“ „Paní Brummerová,“ fiekl a otoãil palec levé ruky dolÛ k drahému koberci. „Mrtvá?“ „Je‰tû ne docela.“ „SebevraÏda?“ „Smrdí to tak.“ Vrátil mi pas a unavenû se usmál. „Tamhle, pane Holdene. Druhé dvefie. AÈ vám dá kuchafika kávu. Bude to je‰tû chvíli trvat, neÏ se pan Brummer vrátí.“
3
Jmenovala se Míla Blehová a pocházela z Prahy. a a a Mûla ‰irok˘ kachní nos a nádhern˘ umûl˘ chrup a ten nejdobráãtûj‰í obliãej, jak˘ jsem v Ïivotû vidûl. KdyÏ se na nûj ãlovûk podíval, vûdûl hned: tahle Ïena je‰tû nikdy nezalhala, tahle Ïena není schopná udûlat nûco podlého. Stála u otevfieného okna velké kuchynû, malá a pfiikrãená, bílé vlasy hladce sãesané dozadu, a pfii hovoru pracovala. Pfiipravovala jídlo: hovûzí závitky. LeÏely pfied ní ãtyfii plátky masa, krvavé a ‰Èavnaté. Potírala je solí a pepfiem. „Takov˘ ne‰tûstí, takov˘ stra‰n˘ ne‰tûstí, pane...,“ po vrásãit˘ch tváfiích se jí skutálelo nûkolik slz. Otfiela si je prav˘m 22
Afér a Niny B.
pfiedloktím. „Musíte mi prominout, Ïe se nedokáÏu ovládnout, ale Nina je jako moje dítû, jako moje vlastní dítû.“ Sedûl jsem vedle ní, pil kávu a koufiil, a pfiestoÏe okna byla dokofián, bylo v kuchyni pofiád je‰tû silnû cítit plyn. V tmavé zahradû za domem ‰umûl dé‰È. „Vy znáte paní Brummerovou dlouho?“ „Pfies tfiicet let, pane.“ Její upracované vydrhnuté ruce teì ‰ikovnû potíraly plátky hofiãicí. Nad zástûrou, na levém rameni, mûla v ‰atech zapíchnutá dvû zlatá písmena: J a B. „Byla jsem její vychovatelka. Uãila jsem ji chodit, jíst noÏem a vidliãkou, ãesat se a odfiíkávat Otãená‰. Nikdy jsem ji neopustila, ani na jedin˘ den. Panstvo mû bralo na v‰echny cesty. Byly jsme s Ninoãkou pofiád pohromadû. BoÏe, kdyÏ dostala spalniãky a ãern˘ ka‰el..., a pak, kdyÏ její rodiãe umfieli, krátce za sebou, v‰echno jsme to proÏívaly spolu, moje ubohá Ninoãka a já...“ Teì ukrojila tenké plátky z velkého kusu slaniny a pokládala je peãlivû vedle sebe na hofiãici a maso a odkudsi z domu sem pofiád nezfietelnû zalétaly hlasy reportérÛ a kriminalistÛ. Míla Blehová fiekla: „... a jak je krásná, pane, jako ztûlesnûn˘ andûl! A jak je hodná! Jestli umfie, nechci uÏ taky Ïít.“ Teì zaãala krájet cibuli na drobná tenká koleãka. „Po v‰em, co jsme spolu proÏily, jako by byla kouskem mû samé. Po t˘ bídû ve Vídni a po válce a bombách a pak po tom velkém ‰tûstí!“ „Po jakém velkém ‰tûstí?“ „No, s milostpánem. Jak se do mé Ninoãky zamiloval. Svatba. Hromada penûz. Norkov˘ plá‰È a briliantové ‰perky, nádhern˘ dÛm...“ Míle Blehové se po star˘ch tváfiích kutálely slzy. Pak vydala zvuk, jako by pfiíli‰ rychle vypila pfiíli‰ mnoho sodovky. „Zase to fiíhání,“ fiekla odevzdanû. Tváfi mûla náhle staÏenou bolestí. „VÏdycky kdyÏ se rozãílím. Je to od ‰títn˘ Ïlázy. Mám hyperfunkci.“ Poskládala koleãka cibule na plátky slaniny. Tu se ozvalo znovu slabouãké, strastiplné zavytí. Vydal ho star˘ boxer. LeÏel stoãen˘ vedle krbu a díval se na nás poloslep˘ma oãima podlit˘ma krví. „No jo, chudinko Puppele, je to hrÛza, viì...“ K˘vla na fenu, která zakÀuãela, pfii‰la k ní a tfiela se jí o nohu. Míla Blehová opatrnû stáãela první plátek masa a pfiitom vyprávûla: „Bez chudinky Puppele by byla moje Nina urãitû mrtvá...“ „Jak to?“ 23
Johannes Mario Simmel
„No, dneska je stfieda, to máme v‰ichni odpoledne volno. Sluha a dûvãata a já. Ve dvû hodiny mi Ninoãka fiekla, jdi si do kina, ale já odpovûdûla, kdepak, rad‰i se hezky projdu s Puppele...“ Star˘ bezmocn˘ pes opût zakÀuãel. „·ly jsme dolÛ k jachtklubu a Puppele zaãala najednou v˘t a táhla mû za ‰ÀÛru domÛ... To zvífie to zfiejmû vycítilo...“ První závitek byl hotov˘. Drobná Ïena ho opatrnû probodla hliníkovou jehlou. „Dostala jsem strach, a tak jsme bûÏely domÛ, a jak jsem ve‰la do kuchynû, vidûla jsem ji leÏet pfied sporákem, v‰echny plynov˘ kohoutky otevfien˘, byla uÏ skoro v pánu.“ Znovu ji pfiepadlo dávivé fiíhání. „Jak dlouho jste byla pryã?“ „MoÏná tfii hodiny.“ „A tfii hodiny staãily, aby...“ „Vzala si taky veronal, pane. Celou tubiãku. Dvanáct tabletek.“ „Kolik je paní Brummerové?“ „âtyfiiatfiicet.“ Stoãila druh˘ závitek. Kousek slaniny hodila ubohému boxerovi. ChÀapl po nûm. ChÀapl vedle. „Proã to udûlala?“ zeptal jsem se. „Nevím. Neví to nikdo.“ „Bylo její manÏelství ‰Èastné?“ „Nej‰Èastnûj‰í manÏelství na svûtû. Milostpán nosil Ninu na rukou. Penûz mají dost, starosti Ïádn˘, nerozumím tomu, nemÛÏu to pochopit...“ Dvefie se otevfiely a ve‰el policista, kter˘ si pfiedtím prohlíÏel mÛj pas. „Máte je‰tû kafe, babi?“ „Kolik chcete, pane. Vezmûte si cukr, hodnû mlíka...“ „Právû jsme mluvili s nemocnicí,“ fiekl policista pfiátelsky a nalil si pln˘ ‰álek. „Pan Brummer se uÏ vrátí.“ „A milostpaní?“ Ochablé rty staré Ïeny se chvûly. „Co je s milostpaní?“ „Zkou‰ejí to s kyslíkov˘m stanem. A s cardiazolem. Na srdce.“ „A zÛstane propáníãka naÏivu?“ „Jestli pfieãká tuhle noc,“ fiekl policista a vrátil se do haly. Jako by v‰emu rozumûl, zaãal pes opût kÀuãet. Míla Blehová si k nûmu s námahou klekla a hladila jeho nafouklé tûlo. Utû‰ovala ho ve své matefi‰tinû, tvrdé a bohaté na souhlásky, ale pes kÀuãel dál a v kuchyni byl pofiád je‰tû cítit plyn. 24