Úvod „Žádám tě, aby ses za mě modlil…“
Ve středu 13. března 2013 před polednem jsem byl při tom, když černý dým oznámil, že proběhlo další kolo volby nového papeže. Jako obvykle jsem s několika kolegy poobědval zeleninu s grilovanými sépiemi v restauraci u Roberta v Passettu di borgo a pak jsem se odebral z Vatikánu do redakce deníku La Stampa v ulici barberini. od té doby, co jsou deníky také na multimediálních webech, novináři tištěných novin musejí dělat přímé přenosy a audio-video servis. „Jestli se dnes večer objeví bílý kouř,“ řekl mi šéf, „musíme okamžitě udělat přímý vstup a výsledek volby komentovat…“ Kardinálové byli už téměř celý den zavřeni ve Vatikánu bez jakékoli možnosti komunikovat s okolím, vyjádření v novinách, pocházející od různých osobností oděných v purpuru, předpovídala, že to bude konkláve „nesnadné“ a „nejisté“, které bude trvat určitě déle než to v roce 2005, z něhož vyšel vítězně Joseph
•7•
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .a. .N. .d. .R. .e. .a. . t . .o . .R . .N . . i. .e. l . .l . . i. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ratzinger. Na rozdíl od situace před osmi lety se tentokrát zdálo, že chybí silný kandidát, jakým byl prefekt Kongregace pro nauku víry, schopný získat souhlas. zvolení 266. římského biskupa bude tudíž obtížné a dlouhé. Nicméně právě ten den mi můj přítel a kolega Gerard o’Connell prozradil svůj odhad: „Podle mě bychom už dnes večer mohli mít papeže…“ Ráno jsem vyšel z domu s aktovkou, v níž ležel malý svazek El Jesuita, knižní rozhovor s kardinálem z buenos aires, který sepsali sergio Rubin a Francesca ambrogettiová. z kardinálů z konkláve, „přicházejících při volbě papeže v úvahu“, jsem nejlépe znal bergoglia. Rozhovor jsem s ním dělal jen jednou, v únoru roku 2012, pro Vatican Insider, tematický webový kanál stampy, ale už několik let jsem měl možnost se s ním setkávat při jeho vzácných návštěvách Říma. Několikrát jsem s ním hovořil o životě církve. také jsem znal a několikrát pozval do svého domu v Římě pátera Pepeho, jednoho z jeho kněží, kteří hlásají evangelium ve villas miserias – slumech buenos aires. U bergoglia mě neustále ohromovala hloubka jeho pohledu na víru, jeho pokora, jeho slova, jimiž se dokázal dostat do srdcí lidí a vnímat šíři božího milosrdenství. stávalo se, že jsem mu předával články a ohlasy publikované na blogu, ale také modlitby. Na konci každého setkání neopomněl
•8•
. . . . . . . . . . . . .F. .R. .a. .N. .t. i. .š. e . .K . . . –. . .P. a ..P . .e . .Ž. . .C. .h . .U . .d . .ý . .C . .h ..............
požádat: „modli se za mě... Žádám tě, aby ses za mě modlil…“ Když pobývám v Římě, bydlím hned vedle svých starých známých Gianniho Valenteho a stefanie Falascaové, a tak jsem mohl být svědkem přátelství, které v těch letech jejich rodina navázala s otcem bergogliem. i já jsem mohl poslouchat jeho vyprávění o zkušenostech katolického kněze, o setkáních s věřícími, kteří si ho velice oblíbili, když poznali, že je jedním z nich. Přišel, aby jim sloužil, ne aby se nad nimi vyvyšoval. Přišel, aby se s nimi sdílel, a ne aby je poučoval o síle svatosti. Přišel, aby je přitáhl milosrdným úsměvem, a ne aby „řídil jejich víru“. Přišel, aby usnadnil jejich setkávání s Ježíšem. blízkost, milosrdenství, vlídnost, trpělivost – tato slova patří k otci bergogliovi. tento kněz vyprávěl o tom, jakou bolest mu jako biskupovi činilo pochopit, že „někteří kněží nekřtí děti svobodných matek, protože nebyly počaty ve svátostném manželství“. Ve dnech předcházejících konkláve jsem ho viděl naprosto klidného. „V noci spím jako dítě,“ svěřil se Giannimu a stefanii. Řekl nám, že si už připravil kázání na zelený čtvrtek, které přečte ihned po návratu do buenos aires, a že si už zamluvil zpáteční letenku na 23. března. Vyprávěl o setkání s židovskou komunitou, na kterém nesmí chybět. „musím se vrátit k mi Esposa,“ opakoval
•9•
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .a. .N. .d. .R. .e. .a. . t . .o . .R . .N . . i. .e. l . .l . . i. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
stále s úsměvem na rtech, čímž mínil svou diecézi. tento biskup opravdu považuje církev v buenos aires za svou nevěstu. miluje ji a oddaně jí ve všem a všem slouží, počínaje těmi nejubožejšími. to nebyla slovíčka, pronášená jako zaklínadlo člověkem, který by se chtěl honosit naléhavou zodpovědností. tak jeden prostý muž hovořil o životě. Právě ve dnech, které předcházely konkláve, se mi jako nikdy zdálo, že se v duši kardinála bergoglia usídlily pokoj a odevzdání se bohu, navzdory plánům, které měl. možná i proto, jakmile jsem dorazil 13. března odpoledne do redakce, začal jsem si o něm dělat poznámky, zatímco jsem ve sluchátkách poslouchal hudbu v provedení londýnského symfonického orchestru: známý Pachelbelův Kánon, který považuji za obzvlášť uklidňující. Na jednom setkání s otcem bergogliem a dalšími přáteli ji hráli na harfu. V 19.05 si na měděný komínek na střeše sixtinské kaple opakovaně sedal racek, když tu se najednou objevily první náznaky bílého kouřového signálu. byl zvolen papež. spolu s kolegou Paolem mastrolillim jsem měl uvádět přímý přenos na webu stampy. Čekali jsme na ohlášení a vysvětlovali jsme zvědavcům na internetu, co se děje. Když kardinál Jean-louis tauran pronesl osudná slova Habemus papam a vyslovil počáteční písmena „Geo…“, vykřikl jsem: „bergoglio!“ začal jsem po-
• 10 •
. . . . . . . . . . . . .F. .R. .a. .N. .t. i. .š. e . .K . . . –. . .P. a ..P . .e . .Ž. . .C. .h . .U . .d . .ý . .C . .h ..............
vídat o něm, o jeho životě, o tom, jaký je biskup, o jeho skromnosti a pokoře i kritice „duchovního zesvětštění“ v církvi. „Jak to, že ses v přímém přenosu nerozplakal? my jsme plakali všichni…,“ zeptala se mě manželka z milána přes skype, když jsem s ní konečně mohl mluvit. skromnost papeže Františka, hluboký úklon jeho hlavy, s jakým přijímal modlitbu shromážděných za jeho osobu, spontánní pozdrav „dobrý večer“ (Buona sera), jímž vyjádřil, že i jako římský biskup a papež zůstane sám sebou, oslovily srdce milionů věřících. Nechtěl červenou mozettu lemovanou hermelínem ani červené střevíce. Nechtěl vyměnit svůj obyčejný železný kříž ani prostý prsten. Nazítří se šel modlit před obraz Maria Salus populi Romani („maria, spása římského lidu“) v bazilice santa maria maggiore, aniž ho doprovázelo množství hodnostářů a velký počet osobních strážců, kteří z římského biskupa a pastýře v očích věřících až příliš často dělají prezidenta supervelmoci. otec bergoglio, papež František, první jezuitský papež, první latinoameričan, byl také prvním, kdo si pro sebe vybral jméno velkého světce z assisi a kdo svými neokázalými, ale velkými gesty a slovy už od počátku svého pontifikátu dával najevo, co dnes znamená vyznávat Ježíše Krista.
• 11 •
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .a. .N. .d. .R. .e. .a. . t . .o . .R . .N . . i. .e. l . .l . . i. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
„Nepoddávejme se nikdy pesimismu,“ řekl při setkání s kardinály v Klementinském sále apoštolského paláce, „nepodléhejme oné hořkosti, kterou nám denně nabízí ďábel. Nepodléhejme pesimismu a sklíčenosti: mějme pevnou jistotu, že duch svatý svým mocným vanutím dodá církvi odvahu vytrvat a také hledat nové způsoby evangelizace, abychom přinesli evangelium až na konec země.“ Večer 13. března 2013 se dostalo světu jasného svědectví.
• 12 •
1 habemUs PaPam FRaNCisCUm
obrovskou plochu svatopetrského náměstí pokrývají otevřené deštníky. tisíce lidí, vzdorujících chladu a dešti, hodiny a hodiny čekají, až komínek nad sixtinskou kaplí vydá očekávané znamení. První večer se v 16.30 vydalo z Paulinské do sixtinské kaple na konkláve dlouhé a působivé procesí sto patnácti kardinálů volitelů, povolaných k volbě nástupce benedikta XVi. Po přísaze a promluvě kardinála Prospera Grecha volili muži v purpuru poprvé. i když se předpokládalo, že výsledkem bude černý dým, shromáždilo se obrovské množství lidí, kteří v očekávání vzhlíželi vzhůru, aby zahlédli kouřové znamení. spirály černého dýmu potvrdily, že hlasy volitelů byly sečteny velmi záhy, a jak se očekávalo, nikdo z nich neobdržel nutné dvě třetiny, tedy sedmasedmdesát hlasů. Ve středu 13. března se po počátečním bělostném obláčku objevil šedočerný dým i v poledne:
• 13 •
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .a. .N. .d. .R. .e. .a. . t . .o . .R . .N . . i. .e. l . .l . . i. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
to mělo konkláve kardinálů za sebou druhé a třetí skrutinium. tento výsledek se dal předvídat. za posledních sto let byl při třetí volbě zvolen pouze eugenio Pacelli v březnu 1939. Válka byla na spadnutí, a tak kardinálové rychle vybrali věrného státního sekretáře papeže Pia Xi. svět venku – média, věřící i zvědavci – si klade otázky, co se děje pod klenbou sixtinské kaple, před onou dramatickou a nádhernou michelangelovou freskou Posledního soudu. Nebo o čem jednají kardinálové během oběda v domě svaté marty, kde jsou ubytováni. Po obědě začíná být pravděpodobné, že dojde k volbě, navzdory úvahám, že tentokrát bude konkláve dlouhé a obtížné. Při volbě Josepha Ratzingera v dubnu roku 2005 tak tomu bylo. byl zvolen při čtvrtém skrutiniu. ani to odpoledne první hlasování nevyšlo. Žádný bílý kouř se mezi 17. a 18. hodinou neobjevil. to tedy znamenalo, že kardinálové budou hlasovat znovu, toho dne už počtvrté a celkově popáté během konkláve. další dým, bílý či černý, se očekával v 19 hodin. Pár minut předtím na špičku komína opakovaně usedal racek, kde pak zůstal bez hnutí víc než půlhodinu. bylo ho vidět na čtyřech obrovských obrazovkách, umístěných na náměstí proti vatikánské bazilice. „to není dobré znamení,“ řekl jeden kněz, „protože ptákem symbolizujícím ducha svatého je
• 14 •
. . . . . . . . . . . . .F. .R. .a. .N. .t. i. .š. e . .K . . . –. . .P. a ..P . .e . .Ž. . .C. .h . .U . .d . .ý . .C . .h ..............
holubice, určitě ne racek. to znamená, že si ještě nevybrali.“ Něco to však oznamovalo. očekávání narůstá, i když pro to neexistuje žádný vnější ani lidský důvod. V 19.05 se objevuje bílý dým, nejdřív téměř průhledný, potom čím dál hustější a čistě bílý, jenž začíná stoupat k nebi a vzbuzuje v davu nadšení; ten začíná tleskat. Papež je zvolen, přestože svět zatím nezná jeho jméno ani tvář. V tu chvíli přestává pršet. Čekání se zdá nekonečné. Potom se otevřou velká okna centrální lodžie svatého Petra a vzápětí kardinál první jáhen Jean-louis tauran předstupuje před shromážděný dav, aby oznámil jméno zvoleného: „Annuntio vobis gaudium magnum, habemus papam, Eminentissimum ac Reverendissimum Dominum Georgium Marium, Sanctae Romanae Ecclesiae Cardinalem Bergoglio, qui sibi nomen imposuit Franciscum.“ „Georgium marium“ stačilo, aby člověk pochopil, že byl zvolen kardinál z buenos aires, jezuitský arcibiskup, narozený ve stejném městě před šestasedmdesáti lety v rodině emigrantů pocházejících z Piemontu. toto jméno nebylo všeobecně známé a lidé zůstali téměř zaraženi. zrovna jako onoho večera 16. října 1978, když kardinál Pericle Felici věřícím oznámil, že se novým papežem stal Karol Wojtyła. tak tedy otec bergoglio. Všichni očekávali mla-
• 15 •
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .a. .N. .d. .R. .e. .a. . t . .o . .R . .N . . i. .e. l . .l . . i. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
dého papeže, ale kardinálové zvolili opět starce. mnozí předpovídali, že to bude „italský papež“, ale nový římský biskup přicházel z jižní polokoule, z velké dálky. Podnikl cestu opačným směrem, než kterým se vydala jeho rodina v roce 1929, když se nalodila v janovském přístavu. ten, kdo zná bergoglia, jeho osobu i to, jak vykonává funkci biskupa, okamžitě pochopil dosah volby. Je to zřejmé už z výběru jeho jména: František. Když je zástup uslyšel, strhl se mohutný potlesk. Jezuitský papež, který přijal jméno Chudáčka (Poverello) z assisi, zakladatele františkánského řádu. znamení změny a obratu, volání po evangelní radikalitě, po chudé církvi, která kráčí, staví a vyznává Krista ukřižovaného, „jediného spasitele každého člověka i celého lidstva“. Uplyne pár minut a nový papež předstupuje před veřejnost. Je deset minut po osmé. Poprvé v dějinách, ještě než čerstvě zvolený svatý otec vstoupí na lodžii, vatikánská televize krátce ukazuje Františka v bílém oděvu, jak se blíží k oknu. Papež nemá červenou mozettu zdobenou hermelínem, která pro něj byla připravená, ani si přes ramena nevzal štólu. až později vyjde najevo, že tenhle královský oděv zdobený na klopách kožešinou si nechtěl obléci. hermelín se nehodí k papeži jménem František. Pektorální kříž nevyměnil, má tentýž, který Jorge mario bergoglio nosí stále s se-
• 16 •
. . . . . . . . . . . . .F. .R. .a. .N. .t. i. .š. e . .K . . . –. . .P. a ..P . .e . .Ž. . .C. .h . .U . .d . .ý . .C . .h ..............
bou. Je z kovu, žádné zlato. ani není osázen drahými kameny. Nový papež vychází obklopen ceremoniáři a několika kardinály, vedle sebe chce mít římského vikáře agostina Valliniho. Jakmile se objevil, naznačil zvednutím pravé ruky pozdrav a potom nehybně sleduje náměstí. zatímco dav aplauduje a volá „ať žije papež!“, on mlčí. Nakonec se ujme slova a řekne: „bratři a sestry, dobrý večer…“ obyčejný pozdrav, který připomíná poslední slova benedikta XVi., vyslovená chvíli před tím, než zmizel v útrobách papežského paláce v Castel Gandolfu, aby tam zůstal „ukryt před světem“. František pokračuje: „Víte, že povinností konkláve bylo dát Římu biskupa. Vypadá to, že moji bratři kardinálové se pro něj vydali téměř na konec světa… ale teď jsme tady… děkuji za vaše přijetí – římská diecéze přijímá svého biskupa, děkuji. a nejdříve bych se rád pomodlil za našeho emeritního biskupa benedikta XVi. modleme se za něj všichni společně, aby mu Pán žehnal a Panna maria jej ochraňovala.“ Neoznačuje se jako papež, ale především zdůrazňuje, že je římským biskupem, jako to ostatně udělal i Jan Pavel ii. v prvním vystoupení po svém zvolení. Papež je papež, protože je biskup římský, a ne obráceně, na což, jak se leckdy zdá, zapomínají mnozí, kteří opěvují lesk papežského dvora.
• 17 •