Norsko, rok 873. Dirk Gerhardsen seskoèil z konì a zamíøil blíž k øece, kde se zastavila zlatovlasá dívka. Kristen, dcera Haardradova, se jednou ohlédla, jako kdyby jej zaslechla. Pøivázala mohutného høebce a vykroèila pøímo ke bøehu. Po její levici ve fjordu Horten se voda vzdouvala a tøíštila, ale zde se díky velkým kamenùm vytvoøila zátoka a voda byla tichá a mírná jako v nìjakém jezírku. Dirk už z pøedchozích zkušeností vìdìl, že voda je v zátoce pøíjemnì teplá a dívka jí neodolá. Jakmile vidìl, jak Kristen odjíždí z Hughova domu tímto smìrem, hned mu bylo jasné, že míøí právì sem. Když byli oba mladší, mnohem mladší, chodívali si sem spoleènì s jejími bratry a bratranci zaplavat. Kristen mìla velkou rodinu – tøi bratry, jednoho strýce, který se stal v této èásti fjordu jarlem, a tucet dalších vzdálených bratrancù z otcovy strany. A ti všichni by jí snesli modré z nebe. Dirk jí byl donedávna stejnì oddaný. Šel za Kristen se srdcem na dlani a požádal ji, tak jako mnoho jiných mužù pøed ním, aby si ho vzala. Odmítla jej – sice ohleduplnì, jak si musel nerad pøiznat, avšak i tak ho zklamání témìø zdrtilo. Byl svìdkem toho, jak z vysokého, neohrabaného dítìte vyrostla vznešená, nádherná žena. Nic si nepøál víc, než aby se Kristen stala jeho ženou. Když si zaèala svlékat plátìné šaty, Dirk zatajil dech. Doufal, že právì toto udìlá. Vlastnì ji kvùli tomu sledoval. Øíkal si, že snad…, doufal – a Odin jeho prosby vyslyšel: ona se skuteènì svlékla. Pohled na ni byl víc, než mohl snést. Mìla dlouhé, krásnì tvarované nohy…, mírnì zaoblené boky…, štíhlá, rovná záda zakrýval jen silný, žlutohnìdý cop. Právì pøed ètrnácti dny ten její silný cop držel v ruce a násilím ji políbil. Polibek ho tak rozpálil, že málem pøišel o rozum. Kristen 3
mu za jeho opovážlivost vyťala hlasitý políèek, až se zapotácel. Kristen totiž nebyla žádná malá, slabá dívenka. Ve skuteènosti byla jen o dva palce menší než on – a to Dirk mìøil šest stop. Její obrana ho ale nezastrašila. Právì naopak. V tu chvíli mìl pocit, že se snad zblázní, jestli ji nedostane. Mìl štìstí, že ho Kristenin starší bratr Selig vyrušil. Stalo se to však zrovna v tom okamžiku, kdy Dirk znovu chytil Kristen a smýkl jí o zem. Oba muži si z následující potyèky odnesli èetné šrámy a Dirk pøišel o Seligovo pøátelství – ne proto, že se poprali, vždyť Norové se rvou každou chvíli, ale kvùli napadení Kristen. Nemohl popøít, že by ji byl jinak neznásilnil pøímo na zemi stáje jejího otce. Pokud by to udìlal, byl by už teï jistì mrtvý a Kristen by nepomstili její bratøi a bratranci, ale její otec Garrick, jenž by Dirka zabil holýma rukama. Kristen rychle vklouzla do vody. Dirk nepomyslel na muka, která mu dívèino sledování pøinese. Øíkal si jen, že je to možná naposled, kdy je takto sama, daleko od své rodiny. Kristen se prý brzy vdá. Má si vzít Sheldona, nejstaršího syna Perrina, nejlepšího pøítele jejího otce. Samozøejmì, podobné øeèi se vedly už nesèetnìkrát pøedtím. Kristen bylo devatenáct let a za poslední ètyøi roky ji o ruku požádal snad každý muž ze zdejšího fjordu. Dívka teï plavala na zádech. Mohl vidìt špièky prstù na nohou, èást jejích smetanových stehen i vztyèená prsa – k èertu, vždyť ona si o to znásilnìní pøímo øíká! Dirk už nemohl déle èekat. Ve spìchu ze sebe strhal šaty. Kristen zaslechla šplouchnutí vody a ohlédla se. Nevidìla však nikoho. Rychle se otoèila. Nikde nic. V teplém jezírku byla jediná a na hladinì se honily jen vlnky, jež rozèeøila ona sama. Pøesto zamíøila ke bøehu, kde spoleènì s šaty ležela i jediná zbraò, kterou si vzala s sebou – dýka s ozdobnou rukojetí, urèená spíše na ozdobu než obranu. Byla blázen, že se sem vypravila samotná. Radìji mìla poprosit o doprovod nìkterého ze svých bratrù. Jenže ti mìli plné ruce práce s pøípravami otcovy vikinské lodi, s níž mìl pøíští týden vyplout její bratr Selig. Po neobvykle tuhé zimì a chladném jaru pøišel tak krásný letní den, že Kristen prostì nedokázala odolat. Nikdy nic podobného neudìlala, ale výlet na vlastní pìst se jí zdál dobrodružný a ona dobrodružství pøímo zbožòovala. Až 4
dosud se jejích výprav vždy ještì nìkdo zúèastnil. Možná nebylo úplnì nejchytøejší se svléknout, jenže dnešní nádherný den pøímo lákal a svádìl, aby nìco podobnì stateèného provedla, a Kristen rozhodnì nebyla žádný zbabìlec. Teï však své stateènosti litovala. Zrovna v okamžiku, kdy dosáhla nohou na dno, se pøed ní objevil muž, velký a hrozivý. Kristen tiše zasténala, jakmile poznala Dirka. Už jednou se ji pokusil dostat a teï mìla jeho tváø stejný výraz jako pøed ètrnácti dny. Dirk byl statný jednadvacetiletý muž. S jejím stejnì starým bratrem Seligem bývali nejlepšími pøáteli. Dokud ji nenapadl ve stáji, myslela si, že je Dirk i jejím pøítelem. Jenže Dirk už nebyl tím chlapcem, s jakým vyrùstala, jezdila na koni, lovila a plavala v této pøíjemné zátoce. Byl hezký. Mìl tmavé blond vlasy a zlatohnìdé oèi. Ale už to nebyl ten Dirk, jehož znávala. Dìsilo ji, že by se nyní událost ze stáje mìla opakovat. „Nemìlas sem chodit, Kristen.“ Jeho hlas byl hluboký a chraplavý. Díval se na kapièky vody, tøpytící se jako diamanty na jejích dlouhých, hustých øasách. Ještì více kapek jí stékalo po výrazných lícních kostech a malém, rovném nose. Jazykem si olízla vodu z plných rtù. Zasténal. Kristen to zaslechla. Oèi se jí rozšíøily, ale nikoli strachem. Dostala zlost. Zdìdila po otci prùzraèné, magické, tyrkysovì modré oèi, které se však nyní zdály modøejší než obvykle a byly divoké jako zpìnìné vlny rozbouøeného moøe. „Nech mì být, Dirku!“ „Ne.“ „Rozmysli si to.“ Nemusela zvyšovat hlas. Zuøivost jí z oèí pøímo sálala. Jenže Dirk už nebyl svým pánem. Ovládla ho vášeò. Pryè byly jeho pøedchozí myšlenky na to, jaké mìl štìstí, že ji tenkrát ve stáji neznásilnil. „Ach, Kristen.“ Popadl ji za nahá ramena, a jakmile se mu pokusila vytrhnout, pevnì ji stiskl. „Vidíš, co se mnou dìláš? Máš vùbec ponìtí, jak muž dokáže ztratit hlavu, když chce tak krásnou ženu, jako jsi ty?“ 5
V oèích se jí nebezpeènì zablesklo. „Jsi blázen, pokud si myslíš –“ Umlèel ji drsným polibkem. Pøitáhl ji za ramena k sobì a drtivì pøitiskl svou hruï na její mladá, plná prsa. Kristen se dusila. Líbal ji bolestivì. V tu chvíli jeho polibky i tìsnou blízkost jeho tìla nenávidìla. Byli pøibližnì stejnì vysocí, takže svým mužstvím míøil pøímo k ní. Kristen se zalykala nenávistí. Vìdìla, co existuje mezi mužem a ženou, i co dìlají, když se milují. Její matka Brenna jí už dávno vysvìtlila o milování vše, co mohla, ale toto milování rozhodnì nebylo. Cítila jen odpor. Snažila se uvolnit ze sevøení, proklínala sílu jeho svalù. Za jiných okolností sice mužskou sílu a odvahu obdivovala, ne však pokud míøila proti ní. Dirk ji mùže bez problémù znásilnit. Jenže na to nemá právo! Udìlá-li to, zabije ho. Její tìlo patøí jen jí, a až nalezne toho pravého muže, odevzdá se mu sama a s potìšením. Nebude to však probíhat takto a tím mužem v žádném pøípadì nebude Dirk Gerhardsen. Silnì se zakousla do násilníkova spodního rtu a zároveò zabodla nehty do jeho hrudi. Zuby ho držela tak dlouho, dokud ji nepustil a nedonutila jej ustoupit. Mohl ji sice ze sebe setøást silou, ale to by mu ret nepochybnì roztrhla. Kristen nemìla na vybranou. Dál se ho držela zuby, a pak ho neèekanì nakopla do bøicha. Pustila Dirka právì v tom okamžiku, kdy se od nìj nohama odrazila smìrem ke bøehu, zatímco on padl zády do hlubší vody. Jeho pád jí poskytl dost èasu vybìhnout z vody a pevnì uchopit dýku, døív než ji dostihne. Jenže on se ani o nic nepokusil. Pøi pohledu na zbraò se zarazil. „Jsi snad Lokiho dcera, že jsi samý trik a lest?“ vyštìkl bolestivì a otíral si ze rtu krev. Hnìdé oèi mu plály zuøivostí. „Nesrovnávej mì laskavì se svými bohy, Dirku. Matka mì vychovala jako køesťanku.“ „Nezajímá mì, v jakého boha vìøíš,“ odsekl. „Polož ten nùž, Kristen.“ Zavrtìla hlavou. Teï, když držela zbraò, byla klidná. U samého Odina, byla tak nádherná. Stála na bøehu nahá, po celém tìle se jí tøpytily kapky vody. Její prsa ho vyzývala svou plností. Díval se na žlutohnìdé chloupky rozkroku i na nìžné, plo6
ché bøicho. A tato žena mu vzdorovala, hlídala každý jeho pohyb a v ruce držela nùž tak odhodlanì, jako by vìdìla, jak ho použít. „Øekl bych, že tì tvá matka nauèila víc než jen milovat jejího boha.“ V hlase mu stoupala hoøkost. „Tvùj otec nebo bratøi by tì nikdy nenauèili zacházet s touhle hraèkou, ani by se jim nelíbilo, že to umíš. Pochopili by to jako pohrdání k jejich schopnosti ochránit tì. To lady Brenna tì nauèila ty své keltské triky, viï? Po všech tìch letech, co mezi námi žije, by snad už mohla vìdìt, že co se hodí pro Kelta, nemusí být dobré pro Vikinga. Co tì ještì nauèila, Kristen?“ „Umím zacházet s každou zbraní kromì sekery, která je humpolácká. Na to, abys s ní nìkoho zabil, nemusíš být bùhvíjak zruèný,“ odpovìdìla sebevìdomì. „Je humpolácká, protože nemáš dost síly, abys ji zvládla,“ zabruèel nevrle. „Co by na to asi øekl tvùj otec, kdyby to vìdìl? Sázím se, že by na tebe i matku vzal øemen.“ „Ty mu to chceš øíct?“ posmívala se. Probodával ji oèima. Samozøejmì že pøed jejím otcem bude mlèet. Musel by pak také vysvìtlit, jak se všechno dozvìdìl. A její úsmìv mu prozradil, že si je toho vìdoma. Myšlenka na Garricka Haardradu, který je vyšší než on a ve svých šestaètyøiceti letech ještì poøád velmi statný muž, zchladila Dirkovo rozhoøèení – ne však docela. Zkoumavì se na ni podíval. „Co je na mnì tak špatného, Kristen, že mì nechceš?“ Kristen jeho otázka pøekvapila. Dirk se ptal mírnì, oèividnì zmatený, navíc stejnì nahý jako ona. Stál pøed ní pyšnì a dívka se váhavì podívala na jeho dlouhé tìlo. Nevyvedlo ji z míry. Už dávno vìdìla, jak nazí muži vypadají. Když s pøítelkyní Tyrou proklouzly do strýcových lázní, schovaly se za sud na vodu a pozorovaly, jak se nìkolik jejích bratrancù koupe. Ovšem, stalo se to pøed více než deseti lety a byl tu ještì jeden rozdíl. Ještì nikdy nevidìla tak pyšnì vztyèené mužství, jako bylo to Dirkovo. Kristen usoudila, že si jako bývalý pøítel zaslouží slyšet pravdu. „Není na tobì nic špatného, Dirku. Máš velmi pìkné tìlo a je potìšení se na tebe dívat. Tvùj otec má výnosný statek 7
a ty jsi jeho dìdic. Jednou bude nìjaká žena moc ráda, že tì dostane za manžela.“ Kristen mu už neøekla, že právì její pøítelkynì Tyra uzavøela s bohy úmluvu, aby jí ho pomohli získat. Právì proto si na nìj Kristen nikdy nemyslela. Tyra byla do Dirka zamilovaná už pìt let, ale on o tom nemìl ani tušení. Kristen pøísahala, že Tyøino tajemství nikomu neprozradí – a Dirkovi už teprve ne. „Nejsi prostì pro mì ten pravý, Dirku Gerhardsene,“ zakonèila upøímnì. „Proè?“ „Nerozbuší se mi srdce, když tì vidím.“ Nevìøícnì na ni zíral. „Co má tohle co spoleèného s manželstvím?“ Všechno, øekla si sama pro sebe. Nahlas odpovìdìla: „Je mi líto, Dirku. Nechci si tì vzít za muže. Už jsem ti to øekla.“ „Je pravda, že si budeš brát Sheldona?“ Mohla lhát a pøikývnout, ale nerada si usnadòovala život lží. „Sheldon je pro mne jako bratr. Musela jsem jeho nabídku brát vážnì, protože rodièe by byli rádi, kdybych si ho vzala, ale odmítnu to.“ A Sheldona tím potìším, øekla si v duchu, protože mì také považuje spíš za svou sestru a myšlenka na náš sòatek se mu nelíbí zrovna tak jako mnì. „Stejnì si jednou budeš muset nìkoho vybrat, Kristen. Snad každý chlap ze zdejšího fjordu o tebe požádal. Už jsi mìla být dávno vdaná.“ Dirkova slova se jí vùbec nezamlouvala. Sama vìdìla nejlíp, jak na tom je. A široko daleko nežil jediný muž, kterého by chtìla. Pøála si poznat lásku, jakou prožívali její rodièe, ale chápala, že se možná bude muset spokojit s menším citem. Po nìkolik let odmítala všechny nabídky a odkládala jakákoli rozhodnutí. Její rodièe jí to tolerovali, protože ji milovali, ale takhle se nemùže chovat donekoneèna. Dostala na Dirka zlost. Nemìl jí její situaci pøipomínat – tíseò, která se jí beztak poslední rok honila hlavou. „Koho si jednou vyberu za muže, se tì netýká, protože ty to, Dirku, nebudeš. Najdi si nìjakou jinou ženu a mì už laskavì vynech.“ „Mohl bych tì znásilnit, Kristen, a donutit tì, aby sis mì vzala,“ varoval ji mírnì. „Už jsi odmítla spoustu nabídek. Jak 8
jednou nebudeš panna, otec mi tì ještì s radostí dá. Takhle by to šlo zaøídit, ne?“ Možná. Samozøejmì, nejdøív by ho její otec málem utloukl k smrti, ale pokud by to Dirk pøežil, mohl by ji dostat. Vždyť už by nebyla panna. Kristen se na muže zamraèila. „Kdyby tì nezabil mùj otec, udìlala bych to sama. Nebuï blázen, Dirku. Nikdy bych ti takovou špinavost neodpustila.“ „Ale byla bys moje.“ „Copak jsi hluchý? Zabila bych tì.“ „Nemyslím,“ ozval se mnohem sebejistìji, než se jí zamlouvalo. „Øekl bych, že to za tu trochu rizika stojí.“ Pøi tìchto slovech se zadíval na její prsa. Kristen strnula. Nemìla tady postávat a diskutovat. Místo aby se mu postavila s dýkou, mìla vyskoèit na Tordena a uhánìt pryè. „Tak to zkus. Zabiju tì raz dva!“ zasyèela. Dirk se znovu podíval na její dýku. Uvìdomil si, že ji dívka drží tak, že by ho urèitì zasáhla døív, než by ji staèil odzbrojit. Kéž by nebyla témìø stejnì vysoká jako on a nemìla ke své výšce pøimìøenou sílu… Znovu do nìj vjel vztek. Tentokrát na její matku, která byla tak bláznivá, že svou dceru nauèila zacházet se zbranìmi. Zavrèel: „Vždycky nebudeš mít po ruce tuhle hraèku, Kristen.“ Vzdornì zvedla hlavu. „Jsi hlupák, že jsi mì varoval. Pøíštì si dám pozor, abys mì nenachytal o samotì.“ Rozzuøil se. „Tak si taky dej pozor a poøádnì zamykej dveøe, až pùjdeš spát, protože jednou na to zapomeneš, pøijde moje chvíle a já tì stejnì dostanu.“ Kristen mu na hrozbu neodpovìdìla. Shýbla se pro šaty, které jí ležely u nohou, a hodila si je pøes rameno. Aniž z Dirka spustila oèi, sáhla za sebe pro Tordenovy otìže. Spoleènì s konìm ustoupila o nìkolik stop. Vzápìtí uchopila høebcovu jemnou bílou høívu, vyhoupla se mu na høbet a pobídla jej ke cvalu. Za ní se nesly Dirkovy zlostné kletby, Kristen je však nevnímala. Pøemýšlela jen, jak se obléknout, aniž by musela zvolnit cval konì, a to døív, než se dostane k Haardradovým pozemkùm a nìkdo ji uvidí. Nedokázala by vysvìtlit, proè vypadá tak, jak 9
vypadá, a kdyby øekla pravdu, zakázali by jí volnì se pohybovat a Dirk Gerhardsen by se dostal do poøádných potíží. Pokud by jí nehrozilo témìø domácí vìzení, pøiznala by, co se stalo, ale Kristen si pøíliš cenila své svobody. Otec se o ni bál i bez toho až až. Její matka Brenna však manželovu starostlivost nesdílela. Vždy, když muž se syny cestoval za obchodem, uèila svou dceru, jak ochránit sebe sama. Za nìkolik let Brenna tajnì nauèila Kristen vše, co znala od svého otce – zruènost a lstivost potøebnou pro boj se silnìjším nepøítelem. Pøestože byla Kristen témìø o pùl stopy vyšší než matka a mnohem silnìjší než vìtšina žen, pøi støetu s mužem musela nerovnost sil vyvážit mazaností. Kristen byla na svou dovednost zacházet se zbranìmi pyšná, jenže tentokrát to bylo poprvé, kdy musela tuto znalost využít v praxi. Nemohla veøejnì nosit zbranì, jak do dìlávali muži. Kdyby se otec dozvìdìl, co jeho dcera umí, rozzuøil by se. Nechtìla nosit zbranì i z jiného dùvodu – zrovna tak byla pyšná i na svoji ženskost. Kristen její rodina milovala, hýèkala a chránila. Kromì bratra Seliga, který byl o dva roky starší než ona, tu byl šestnáctiletý Erick a ètrnáctiletý Thorall. Pøes své mládí byli oba už témìø velcí jako jejich statný a impozantní otec. Kristen mìla také bratrance Athola, jen o nìkolik mìsícù staršího než Selig, a tucet dalších bratrancù z druhého a tøetího kolena z otcovy strany, ti všichni by bojovali na život a na smrt, kdyby jí nìkdo zkøivil jediný vlásek na hlavì. Ne, Kristen žila pod skvìlou ochranou a nemusela se starat sama o sebe jako její matka, když byla v Kristeninì vìku. Až do dnešního dne. Kéž by mohla pøíští týden vyplout se Seligem a jeho pøáteli za obchodem do mìst na východì. Už by se nemusela Dirka bát – nejménì do konce léta, kdy by se vrátili. Do té doby si Dirk mohl nalézt nìjakou jinou ženu a jí dát pokoj. Jenže bohužel, Kristen se již ptala, zda by mohla jet s nimi. Zakázali jí to. Byla už pøíliš dospìlá na to, aby se plavila s tolika mladými muži, a to i v pøípadì, že by se jednalo o jednu z otcových lodí pod velením Seliga. Protože nejede její otec Garrick, nepojede ani ona. Otce nepøesvìdèily ani její škádlivé 10
narážky, že by si v Birce nebo Hedeby mohla nalézt podobného obchodního magnáta, jako je on, a vrátit se domù už jako vdaná paní. Pokud na ni nemùže dohlížet on sám, jak tomu bylo již tøikrát, kdy ho Kristen s matkou doprovázely, tak Kristen, pøi samém Odinovi, zùstane doma. Jenže posledních osm let Garrick nikam nevyplouval. Radìji trávil teplé letní mìsíce s Brennou a své lodì svìøil pøíteli Perrinovi. Nyní byl jeho syn Selig dost starý na to, aby Perrina ve velení vystøídal. Kristenini rodièe odjedou na sever. Sami. A vrátí se až s podzimem. Budou spoleènì lovit, prozkoumávat neznámé kraje a milovat se. Kristen snila, že i ji jednou potká podobná láska. Ale kde má nalézt muže, který by se podobal Garrickovi? Kde najde muže, který bude milý ke svým blízkým a nebezpeèný a hrozivý k nepøátelùm? Kde je ten, na nìhož by jen pohlédla a rozbušilo by se jí srdce se stejnou intenzitou jako Brennì pøi pohledu na Garricka? Kristen si povzdechla a zamíøila domù. Takový muž neexistuje. Alespoò tady ne. Ano, žije zde na fjordu pár sympatických mužù, ale není jich moc, zato se tu dá nalézt dost tìch, kteøí by mohli být a jsou docela nebezpeèní. Zde na severu se rodí mnoho odvážných mužù, žádný z nich si však nezískal její srdce. Kéž by mohla plout na východ se Seligem. Nìkde pøece musí žít muž, který je jí souzený, možná nìjaký obchodník èi námoøník jako její otec – tøeba Dán nebo Švéd nebo i Nor z jihu. Ti všichni obchodovali na velkých trzích východních mìst. Kéž by takového muže našla!
Kristen èekala v uzavøené kuchyni, až její matka sejde ze schodù. Selig vypluje už zítra ráno, v dobì, kterou v jiných èástech svìta nazývají svítáním, ale zde na severu, kde slunce v létì zapadá jen na pár hodin, se nedalo mluvit o svítání v pravém slova smyslu. 11