Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
N
Stránka 5
e abyste si zase sedli na moje kolo, holubi ‰pinaví! Na moje krásné, nové kolo!“ Dal mi ho k narozeninám Babbo, jak teì mám tátovi fiíkat. Je mi ‰est let. „UleÈte, zasviníte celou terasu, to je moje místo na hraní!“ Jsem obleãená na procházku, v kabátku, vysok˘ch bíl˘ch ‰nûrovacích botkách a s baskick˘m baretem na hlavû stojím v kuchyni tûsnû u dvefií na balkon a dívám se zamlÏen˘m sklem. Maminka vafií polévku. Prsty otfiu zapocené okénko a sleduju hejna holubÛ ohroÏujících mé kolo. Mlha zahalila terasu. Ale své nepfiátele vidím jasnû – jsou vypasení a nezvykle pilnû zobají. Jak hnusnû se pohybují, tohle cukání, vûãné po‰kubávání! Zacpávám si u‰i, nechci uÏ sly‰et jejich vrkání. Maminka pofiád je‰tû vafií polévku. Pára houstne. Zaãínám se potit. Po smrti maminãiny sestry, rozchodu prarodiãÛ a rozvodu rodiãÛ Ïiju s maminkou u Feliziana, jejího otce. Bojím se jeho vysoké, hubené postavy, kdyÏ se ‰ourav˘m krokem pfiiblíÏí, shora na mû upfie vztekl˘ pohled a zahrozí ukazováãkem. Dûdeãek je star˘, ale pofiád je‰tû pracuje ve své praxi jako lékafi a pí‰e dramatické opery. JenÏe taky hodnû pije. Maminka mu pomáhá v ordinaci a vede domácnost, ale stejnû se to v‰echno nedá stihnout. Jednou ráno, chodba je nacpaná pacienty, bûÏím do ordinace a hledám dûdeãka. Stojí za dvefimi a tfiese se po celém tûle. Chvatnû si pfiitiskne k ústÛm nûjakou lahev a hltavû polyká. Kolem se ‰ífií pronikav˘ pach, zacpu si nos a utíkám pryã.
„
5