0036300

Pohadky_k_neuvereni_CZ.qxp

24.3.2014

12:44

Stránka 5

Loď bláznů

B

YL JEDNOU JEDEN MLADÍK , JMENOVAL SE

BEN, a ten se rozhodl, že uteče

na moře. Vybral si k tomu ale opravdu prazvláštní loď.

Kapitán nosil kalhoty na hlavě. Přivázal si je tam mořskými řasami. Loďmistr

od rána do večera provozoval starodávné námořnické tance a tělo měl při tom pomalované šťávou z červené řepy. A první důstojník si pod výstřihem trika choval šestero myších rodinek! „Jestli tohle není divná loď, ať se propadnu!“ prohodil Ben k jednomu z námořníků, který se zrovna pokoušel strčit hlavu do kádě s medem. „Jsme na Lodi bláznů!“ zakřenil se ten muž na Bena a ponořil obličej do lepkavé tekutiny. „Nejspíš všichni víte, co děláte,“ zamumlal nováček, nicméně námořník se už neměl k odpovědi, protože dál vězel v medu.

Vtom kapitán zaburácel: „Šnuptychle vykasat! Na lana sedééém sed!“ Jenže měl pořád přes hlavu kalhoty, a tak to vyznělo spíš jako: „Uyle yasa! Á ana eééém et!“ 5

Pohadky_k_neuvereni_CZ.qxp

24.3.2014

12:44

Stránka 6

POHÁDKY K NEUVĚŘENÍ

6

Pohadky_k_neuvereni_CZ.qxp

24.3.2014

12:44

Stránka 7

LOĎ BLÁZNŮ „Nejspíš po nás chce rychle se nachystat a vyplout honem vpřed!“ pomyslel si Ben. Bez ohledu na to, co kapitán halekal, si však velitele plavidla nikdo nevšímal. „Podle všeho se tu věnují náramně důležitým povinnostem,“ dumal nový plavčík. „Měl bych radši jít a kapitánovy rozkazy vykonat sám.“ A tak vytáhl kotvu a vztyčil plachty, jak nejlíp uměl. Loď vyplula z přístavu. „Kam máme vlastně namířeno, kamaráde?“ zeptal se Ben mládence, který visel přes pravobok a pokoušel se natírat kýl tuřínovým vývarem a limonádou ze džbánku. „Pámbuví!“ odvětil námořník. „Jsme na Lodi bláznů!“ „Kapitán to bude vědět,“ usoudil Ben a odebral se k můstku, kde zrovna velitel balancoval na hlavě a snažil se s kormidlem otáčet nohama. „Skoro bych se vsadil, že takhle se nekormidluje,“ zabrumlal si nováček spíš pro sebe, „jenže co já o tomhle řemesle vím? Jsem suchozemská krysa, co má poprvé pod nohama vratkou palubu.“ I tak se dovtípil, že kapitán asi těžko vidí, kam jejich kocábka pluje, když má hlavu zamotanou v kaťatech. Zrovna teď si to namířil s lodí přímo na maják! Proto se raději chopil kormidla a vykřikl: „Jaký je kurz, kapitáne?“ „Eheho eheho áah!“ ozvalo se zpod nohavice. „To bude severoseverozápad. Rozkaz, pane!“ zasalutoval plavčík a vyvedl loď bezpečně kolem majáku na otevřené moře.

Nedopluli však daleko, když se přihlásila bouře. „Mám upalovat na záď a skasat plachty, kapitáne?“ zvolal Ben. Jenže velitel byl zrovna zaujatý sbíráním hliněnek, které se mu rozkutálely sem a tam, jak sebou kocábka házela.

Vichr fičel stále zlověstněji. Vlny ji rozhoupaly ještě víc. „Asi bych to měl udělat,“ rozhodl se Ben a rozběhl se po palubě, aby loď zabezpečil před rozběsněnými živly.

7

Pohadky_k_neuvereni_CZ.qxp

24.3.2014

12:44

Stránka 8

POHÁDKY K NEUVĚŘENÍ Když si ostatní členové posádky všimli, jak se hoch činí, usmáli se na něj a zamávali mu, ale jinak se nedali rušit v tom, co měli právě na práci. Jeden dál visel za vlasy z hlavního stěžně a snažil se šmidlat lžící na housle. Další si usilovně natíral nos lodním lakem. A jiný si zkoušel protáhnout uši tak, že je uvázal ke kotevnímu vratidlu a skočil přes palubu. „To je vážně k neuvěření, že takhle se velí lodi,“ mumlal si mladý Ben. „Nejspíš se musím ještě moc a moc učit. Jaktěživo by mě nenapadlo, že nováček tady musí zastat úplně všechno! Hm. Radši hybaj do práce!“ A dál svědomitě obstarával vše, co v tu chvíli považoval za nejužitečnější, zatímco posádka Lodi bláznů se na něj culila a vlídně mu kynula.

Bouře sílila a přes palubu se začaly hnát vlny. Kocábkou to ukrutně smýkalo.

Ben se snažil zahnat všechny námořníky do podpalubí, aby se daly zavřít poklopy.

Sotva se mu ale povedlo nacpat dolů jednoho, zase se odněkud vynořil jiný.

Loď se povážlivě naklonila a začala nabírat vodu. „Kapitáne! Musíme shromáždit všechny muže v podpalubí a uzavřít poklopy, než se to přežene!“ křičel Ben. Velitel lodi se však rozhodl, že je načase povečeřet na příďové nástavbě, a měl plné ruce práce s tím, aby před dotírajícími vlnami ubránil jehněčí žebírko polité šlehaným bílkem.

A paluba se mezitím plnila vodou. „Potápíme se! Do nákladního prostoru zatéká!“ ječel Ben. „To nevadí!“ ujistil ho loďmistr, který nechal tancování, ale pořád měl tělo pomalované šťávou z červené řepy. „Koukej!“ A ukázal na velký kůl. „Co je to?“ užasl plavčík. „Lodní čep!“ oznámil hrdě loďmistr. „Vytáhl jsem ho. Tak nám z lodi všechna voda, která do ní natekla, zase co nevidět vyteče!“ „Ty jsi blázen!“ vyjekl Ben. „To se ví!“ zašklebil se ten muž. „Jsme na Lodi bláznů!“ „Za chvilku se potopíme!“ vyděsil se plavčík.

A měl pravdu. Kocábka šla viditelně ke dnu.

8

Pohadky_k_neuvereni_CZ.qxp

24.3.2014

12:44

Stránka 9

LOĎ BLÁZNŮ „Nástup do záchranných člunů!“ zavelel. Jenže všichni námořníci si místo toho vylezli na hlavní stěžeň a zavěsili se na něj, pohazovali si s jojem nebo se bavili hrou „Vidím něco, co začíná na písmeno…“.

A tak musel Ben spustit záchranný člun na vodu dočista sám. Podařilo se mu to teprve ve chvíli, kdy loď mizela pod hladinou. A potom byl nucen veslovat úplně sám po rozbouřeném moři a lovit pomatené námořníky z rozlícených vln. „Vidím něco, co začíná na písmeno M!“ vykřikl bujaře první důstojník, když ho hoch vytáhl k sobě do člunu. „Moře,“ zamumlal unaveně nováček a pádloval pro dalšího blázna.

Ještě než se setmělo, podařilo se mu dostat do záchranného člunu kapitána, loďmistra, prvního důstojníka i zbytek posádky. Námořníci se přesto neuklidnili.

Ustavičně povykovali, chechtali se a vrhali se přes palubu, takže Ben musel v jednom kuse odhazovat veslo a tahat je zpátky do člunu.

Do rozbřesku bouře ustala. Plavčík si připadal vyčerpaný, ale utěšoval se vědomím, že se mu podařilo druhy zachránit. Sotva však polevil v ostražitosti, jeden z pomatenců hodil vesla přes palubu. Od té chvíle byl jejich člun neovladatelný.

A první důstojník zčistajasna dostal takový hlad, že se zahryzl do bočnic! „Dřevo se přece nejí!“ zaječel Ben. „Ale jí, když ti pořádně haraší!“ zakřenil se důstojník. „Škoda že nemáme pepř a sůl,“ zalitoval kapitán, který taky začal oždibovat pravobok. „Slané je to akorát,“ mínil loďmistr a zakousl se do kormidla. „No fuj!“ pohoršil se druhý důstojník. „Přece nebudete chroustat člun zasyrova!“ A co by ne.

Do oběda se jim podařilo spořádat většinu člunu a Ben už si najisto myslel, že je s nimi všemi amen, když náhle zahlédl ostrov. „Země na obzoru!“ zvolal a pokusil se přimět blázny, aby pádlovali rukama k souši. Jenže posádce se udělalo zle ze všeho toho dřeva, které cestou zbaštila.

9

Pohadky_k_neuvereni_CZ.qxp

24.3.2014

12:44

Stránka 10

POHÁDKY K NEUVĚŘENÍ A tak Ben odlomil poslední prkno a použil ho jako pádlo, aby námořníky dopravil ke břehu.

Sotva stanuli na pevné zemi, vyskočili blázni z trosek člunu a začali si plnit kapsy pískem nebo mlátili hlavami o balvany. Ben se vydal hledat něco k snědku.

Nedošel daleko, když mu cestu zastoupil muž s oštěpem.

Mladík se mu snažil posunky naznačit, že mu přece nic neudělá, že je trosečník a že se spolu s ostatními námořníky ocitl v pěkné polízanici. Když divoch pochopil, jak se věci mají, začal se k Benovi chovat velice přátelsky a nabídl mu jídlo a pití. Ale jen s Benem došel ke zbytku posádky, začali se na něj blázni příšerně šklebit a chystali se na něj uspořádat hon. „Tak dost!“ zaburácel plavčík. „Chce nám pomoct!“ Jenže to už námořníci na chudáka domorodce skočili a začali ho tlouct a kopat. Nebožák nakonec utekl do vesnice pro pomoc. „Teď už nemůžeme zůstat ani tady!“ lamentoval Ben. „Copak jste všichni zešíleli?“ „To dá rozum!“ vykřikl kapitán. „Přece ti to opakujeme pořád dokola – dal ses na Loď bláznů!“ Nevím, jak vůbec nastal ten zvrat nebo jak by to bývalo dopadlo s Benem, kdyby k tomu nedošlo. Naštěstí došlo. Přesněji řečeno se stalo tohle:

10

Pohadky_k_neuvereni_CZ.qxp

24.3.2014

12:44

Stránka 11

LOĎ BLÁZNŮ Ubohý plavčík si zrovna lámal hlavu, co si pro všechno na světě počne, když vtom se na obzoru objevila plachta!

Než však stačil na cizí loď upozornit ostatní, otočil se a spatřil bojovou výpravu divochů vyzbrojenou luky, šípy a oštěpy. Blázni se mezitím snažili zavrtat loďmistra do písku hlavou napřed.

Ben nad nimi kroutil hlavou a mračil se: „Chtěl jsem se od vás něčemu přiučit, a vy jste mi vážně dost ukázali. Teď už vím, že nemá cenu marnit čas s lidmi, kteří se chovají jako pomatenci – bez ohledu na to, jestli je to kapitán, loďmistr nebo první důstojník!“ Nato se vrhl do vln a začal plavat k cizí plachetnici. Námořníky z Lodi bláznů nechal konečně jejich osudu.

11