Kdo seje vítr - zlom
■
8.4.2014
21.25
Stránka 11
Pondělí, 11. května 2009
Právû vy‰lo slunce, kdyÏ za sebou zavfiel branku zahrady a s pu‰kou na rameni se jako kaÏdé ráno vydal mírnû stoupající cestou k lesu. Hrubosrst˘ hnûd˘ pudlpointr Tell se hnal nûkolik metrÛ pfied ním, ãenichal kolem a sv˘m jemn˘m ãichem lapal tisíce pachÛ, které po sobû zanechala noc. Ludwig Hirtreiter se zhluboka nadechl svûÏího chladného vzduchu a zaposlouchal se do ptaãího koncertu. Na louce pod lesem se pásly dvû srny. Tell zvedl hlavu a zadíval se na nû, ale nezdálo se, Ïe by je chtûl vypla‰it. Byl to chytr˘ a poslu‰n˘ pes, kter˘ vûdûl, Ïe zvûfi ho smí zajímat aÏ ve chvíli, kdy mu to jeho pán dovolí. „Hodnej kluk,“ zabruãel Ludwig Hirtreiter. Z jeho statku nebylo k lesu daleko. Minul ãervenobílou závoru, jejíÏ zbudování se pfied nûkolika lety ukázalo jako nutné, protoÏe na krok líní víkendoví náv‰tûvníci z Frankfurtu zajíÏdûli autem hluboko do lesa. Dne‰ním lidem, hlavnû tûm z mûsta, naprosto chybûla pokora pfied pfiírodou. Nedokázali odli‰it jeden strom od druhého, hulákali tu doslova „jako na lesy“ a nechávali své nevychované psy volnû pobíhat i v dobû hájení. Nûktefií se dokonce bavili, kdyÏ se jim podafiilo vypla‰it a ‰tvát zvûfi. Pro takové chování nemûl Ludwig Hirtreiter pochopení. Pro nûj byl les svat˘. Znal ho stejnû dobfie jako svou zahradu, znal osamûlé paseky, vûdûl, kde se pohybuje vysoká zvûfi a jak˘mi cestami chodí divoãáci. Pfied nûkolika lety sám navrhl a rozmístil ukazatele lesní nauãné stezky Lindenkopf, aby nevûdom˘m pfiiblíÏil tajemství lesa. 11 ■