Kapitola 1
dědil jsem život svého bratra. Zdědil jsem jeho psací stůl, jeho podnik, jeho hlavolamy, nepřátele, koně, i jeho milenku. Zdědil jsem život svého bratra a málem jsem přišel
Z
o svůj. Bylo mi tehdy čtyřiadvacet a chodil jsem o francouzských berlích vinou drobné neshody s poslední překážkou na cheltenhamské dostihové dráze. Pokud se vám nikdy nezdařilo roztříštit si kotník, tak u toho radši setrvejte. Jako obvykle největší škody nenadělal prudký pád ve velké rychlosti, ale půl tuny váhy jednoho z koní za námi – kopytem dopadl přímo na mou botu. Přibil mi nohu k tvrdé, suchem upražené zemi. Když doktor botu rozřízl a sundal, dal mi ji na památku. Měl zvláštní, vskutku černý humor. Dva dny po té příhodě, když jsem se neochotně smiřoval se skutečností, že zmeškám nejmíň šest týdnů z konce dostihové sezóny a tím i šanci – nejspíš poslední – získat znovu titul šampióna (dostihový jezdec nad pětatřicet zákonitě končí), zazvonil telefon. Ozval se to ráno už nejmíň podesáté a já předpokládal, že to je zase nějaký kamarád, který mě chce litovat. V telefonu jsem slyšel ženský hlas. „Mohla bych prosím mluvit s Derekem Franklinem?“ „Mluvíte s ním.“ „Dobře…“ Hovořila energicky, ale i trochu váhavě. Měla proč, jak se ukázalo. „Máme vás tu uvedeného jako nejbližšího příbuzného vašeho bratra Grevilla.“ Rozbušilo se mi srdce. Málokterá věta věstí tolik nedobrého jako ta, kterou jsem právě vyslechl.
(7