0036097

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 7

1. NEÎIJEME JEN JEDNOU

V Ïivotû existují situace, kdy si ãlovûk myslí: uÏ to dál nejde, v‰echo je ztracené, uÏ mohu jen rezignovat – nemohu dál! Pfiijdou chvíle, kdy v‰echno – zdraví, finance i city – se zdá b˘t zpackané. Na‰inec zjistí, Ïe to s manÏelstvím jde z kopce a v zamûstnání, do kterého investoval posledních dvacet let Ïivota, zaruãenû nepostoupí ani o krok.

Nikdy není pozdû Co dûlat? SloÏit ruce do klína a breãet? Nikdy! Tím jenom promarníte zbytek Ïivota. A od toho tu nejste. Dokud d˘cháte a dokáÏete pfiem˘‰let, existuje moÏnost problémy zvládnout. V Ïivotû, a to se ãlovûk nauãí, jde v‰echno pofiád dál.

Nûkdy staãí jen jedno slÛvko od nûkoho, kdo to s vámi myslí dobfie, a jste z mizérie venku. Nûkdy je to dlouh˘ proces, kter˘ trvá léta. Uzavfien je aÏ tehdy, kdyÏ poznáte, Ïe si pfies ve‰kerou pomoc zvenãí musíte poradit sami, Ïe jste pfiipraveni se o to pokusit. ZáleÏí pouze na rozhodnutí. Na niãem jiném. Kdo jej uãiní, takfika vyhrál.

V tom spoãívá celé tajemství.

Zaãít znovu dnes mÛÏe ãlovûk vÏdycky. Îijeme déle, 7

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 8

máme víc volnosti a lep‰í moÏnost vzdûlání, fyzicky se namáháme daleko ménû neÏ dfiív, zÛstáváme déle mladí. Proto jsme na nejlep‰í cestû pfiekonat strach ze stáfií a vysmát se kultu mládí. Hodnoty se koneãnû ustálily na normálu: je Ïádán hotov˘ ãlovûk, kter˘ bere Ïivot do vlastních rukou. Pfiedsudky vÛãi zral˘m lidem, které je‰tû pfied deseti patnácti lety pfiímo kvetly, rapidnû uvadly. Co se dnes oceÀuje? Zku‰enost, zralost, vytrvalost a nasazení.

Proã? ProtoÏe bylo zji‰tûno, Ïe tyto hodnoty vedou k úspûchu. Od té doby, co stále více lidí pfiestává lhát o svém vûku, víme, Ïe Ïeny mohou b˘t i v padesáti, ‰edesáti, sedmdesáti a více letech krásné a muÏi ve stejném vûku dynamiãtí a mladiství. Lidé koneãnû pochopili, Ïe se nemusejí obávat tak abstraktního ãísla, jak˘m je vûk. KaÏd˘ ãlovûk je osobnost, kterou je tfieba akceptovat nezávisle na datu narození.

Souãasní lidé se uÏ nechtûjí nechat zatlaãit do vûkov˘ch kategorií. KaÏdého, kdo se narodil ve stejném roce, nelze házet do jednoho pytle. Nûktefií lidé jsou mladiství, dokud Ïijí. Samozfiejmû existují i star‰í lidé, ktefií uÏ nejsou plnû na v˘‰i. Jiní jsou ov‰em aktraktivní, mají jiskru – a takov˘ch je dnes vût‰ina.

Proã nám ale stále je‰tû v mozku ulpívají pfiekonané pfiedstavy? Prostû proto, Ïe na lidech není vidût, jak jsou doopravdy stafií. Jen zlomek velmi star˘ch lidí je odkázán na rÛzné druhy útulkÛ. Velká vût‰ina z nich vede naprosto normální Ïivot. Potkáváme je na ulici, pfii nákupech, na dovolené. A protoÏe neznáme jejich datum narození, hádáme jim o dvacet let ménû.

8

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 9

Fale‰ná mûfiítka sexuality Kfiivda, která byla na zral˘ch lidech po desetiletí páchána, se zaãíná napravovat aÏ dnes. V‰ichni uÏ pochopili, jak smû‰né byly metody, které mûly dokázat, Ïe dospûl˘ muÏ je sexuálnû ménûcennûj‰í neÏ kluk ‰kolou povinn˘.

V padesát˘ch a ‰edesát˘ch letech minulého století se tradovalo, Ïe muÏská potence se mûfií kvantitou, ne kvalitou. Za „silného“ platil ten, kdo umûl vyrábût orgasmy co moÏná nejãastûji a velmi rychle za sebou.

Jak se rozumnû uvaÏující muÏi mohli celá ta léta podfiizovat takhle nepfiesnému soudu a nechat si vzít radost ze svého zdravého tûla, je záhada. Záhada o to vût‰í, Ïe takfika kaÏdá Ïena povaÏuje tento druh sexuality za nesnesiteln˘. Nejde pfiece o to, v co moÏná nejkrat‰ím ãase oplodnit cel˘ harém. Skuteãnû siln˘ je ten, kdo svou touhu ovládne, kdo umí zacházet se sv˘m tûlem a kdo dovede oddalovat svÛj orgasmus tak dlouho, aÏ k nûmu dospûje i jeho partnerka. Îe právû tohle mladí muÏi neumûjí, je minimálnû mezi Ïenami v‰eobecnû známé.

Není nic hor‰ího neÏ láska s pfiestávkami. MuÏ, kter˘ nabízí dvouminutovou (a jednostrannou) extázi a nutí partnerku opakovat to celou noc, není Ïádn˘ superman.

To není Ïádn˘ muÏ. Kdyby byl tento zpÛsob sexuality normou, byla by vût‰ina Ïen velmi brzy frigidní. Mladistvá touha nemÛÏe vyváÏit zku‰enost, schopnost vcítit se a laskavost zralého muÏe. To vám potvrdí kaÏdá Ïena.

Také jinak se dospûl˘m kfiivdilo. V‰echny testy byly postaveny na spontaneitû a krátkodobém v˘konu. Kdo je splnil, platil za „vzor“. Dnes uÏ je známo, a bylo to také dokázáno, Ïe tato kritéria v Ïivotû moc neznamenají. Îádn˘ zral˘ ãlovûk nereaguje tak spontánnû jako mlad˘. Proã?

9

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 10

ProtoÏe si je vûdom nebezpeãí a je opatrnûj‰í. Pfiekonal pubertální v˘buchy energie a namísto nich nabízí vytrvalost a stál˘ v˘kon. Pokud udûlá chybu, opraví ji rychleji neÏ mlad˘ ãlovûk, zcela jednodu‰e proto, Ïe má víc zku‰eností. Bez zku‰enosti nejde nic. To bylo (koneãnû!) uznáno.

Konec úfiednické mentality Dneska uÏ nikdo nikoho nenutí, aby strávil cel˘ Ïivot v jednom zamûstnání. Úfiednická mentalita, která nás ovládala, zachází na úbytû. UÏ ji nepotfiebujeme. Spoleãnost se zmûnila. Rozdíly mezi jednotliv˘mi vrstvami jsou pfiekonané a v‰eobecn˘ pokrok má za následek vznik nov˘ch povolání. Jsme mobilnûj‰í, pruÏnûj‰í a také tolerantnûj‰í.

UÏ nikdo nevûfií tomu, Ïe v ‰estnácti nebo osmnácti letech ãlovûk ví, co chce, a na poãkání si najde povolání na cel˘ Ïivot. âasto na to pfiijdeme teprve ve tfiiceti nebo ãtyfiiceti letech. Rodiãe chápou a akceptují, Ïe dûti mûní studijní obor, nebo Ïe se po absolvování uãili‰tû pfiestûhují do mûsta, aby si udûlaly maturitu. Na‰tûstí jsme uÏ dost pfiístupní, abychom tomu, kdo udûlal chybu, ji pomohli napravit. Dnes uÏ nikdo nefiekne: V ‰estnácti jsi chtûl b˘t zámeãník. Spletl ses. Za trest bude‰ zámeãník po cel˘ Ïivot. UÏ víme, Ïe jen v práci, kterou má rád, mÛÏe ãlovûk dosáhnout nûjak˘ch v˘sledkÛ. Není Ïádn˘ zloãin zaãínat tak dlouho, dokud nenajdeme to, co jsme hledali.

Naopak. Je to povinnost.

Skoro v‰ichni lidé, ktefií nûco dokázali, mûli nûco spoleãného: nestydûli se mûnit Ïivot tak ãasto, jak to bylo 10

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 11

nutné. Takfika v‰ichni úspû‰ní podnikatelé, schopní obchodníci, politici, vûdci, spisovatelé a herci, takfika v‰ichni muÏi a Ïeny, o nichÏ se dnes mluví, zaãínali stále znovu, aÏ dosáhli toho, co chtûli. A udûlali to obvykle nezávisle na svém vûku.

Mnozí z nich vedli dva, tfii, ãtyfii rÛzné Ïivoty. Víte, jak zaãínal slavn˘ reÏisér nûmého a zvukového filmu Raoul Walsh? Jako zamûstnanec pohfiebního ústavu.

Potom zajíÏdûl konû pro americkou kavalérii. Ve svém dal‰ím Ïivotû natoãil na dvû stovky filmÛ a snímkem Vysoko v horách uãinil z Humphreyho Bogarta svûtovou hvûzdu.

V˘jimka? V Ïádném pfiípadû. Billy Wilder, jemuÏ vdûãíme za takové filmové lahÛdky jako Nûkdo to rád horké nebo Sunset Boulevard, byl v mládí profesionálním taneãníkem. Fantastické pralesy, které Francouz Henri Rousseau maloval na poãátku minulého století, nebyly nikdy tak populární jako dnes. âím byl Rousseau ve svém „prvním Ïivotû“? Celníkem. NeÏ se stal jedním z nejslavnûj‰ích spisovatelÛ moderní americké literatury, byl William Faulkner natûraãem, truhláfiem a farmáfiem.

Faulkner není Ïádná v˘jimka. Vût‰ina spisovatelÛ Ïila spoustu ÏivotÛ, neÏ objevila své pravé povolání. Nûkolik pfiíkladÛ: Cronin byl lékafiem, Musil dÛstojníkem a státním úfiedníkem, a John Le Carré dokonce britsk˘m konzulem v Nûmecku.

A Peggy Guggenheimová? Byla celá desetiletí dcerou z tzv. vy‰‰ích vrstev a „femme fatale“, neÏ v Benátkách zaloÏila své muzeum a pomohla modernímu malífiství k prÛlomu. Nûmecká hereãka Marianne Kochová byla ve svém „druhém Ïivotû“ lékafikou, a americk˘ herec Ronald Reagan v sedmdesáti letech dokonce prezidentem Spojen˘ch státÛ americk˘ch.

11

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 12

Tu sílu máme v‰ichni S léty pfiichází i úspûch. Îivot, kter˘ si ãlovûk vysnil ve dvaceti, mÛÏe vychutnávat v sedmdesáti letech. Nesmí jen jedno: rezignovat. Nesmí línû sedût na zadnici a ãekat na manu z nebe. Musí se pohnout, hledût dopfiedu, b˘t odváÏn˘. Musí rozpoznat znamení. KdyÏ ho napadne: „Tohle pfiece nemÛÏe b˘t v‰echno“, pak nastal ten ãas.

UÏ to pochopila spousta lidí. A zmûnili svÛj Ïivot: po rozãarování v práci nebo v lásce, po tûÏké ránû osudu nebo jen proto, Ïe jim jejich nudná existence lezla krkem a cítili, Ïe mají v padesáti, ‰edesáti, sedmdesáti nebo v osmdesáti letech dost sil na to, aby zaãali nûco úplnû nového.

Anton Bruckner zaãal komponovat teprve ve ãtyfiiceti letech: ve svém „prvním Ïivotû“ byl chud˘m pomocn˘m uãitelem. Sokrates se ve dvaaosmdesáti letech nauãil hrát na flétnu. Tizian maloval svá mistrovská díla, kdyÏ mu bylo pfies osmdesát. Existuje pouze jediné pravidlo: Kdo chce, ten také mÛÏe. âlovûk je jedineãná bytost. Je pln˘ energie, ale je si jí ãasto vûdom teprve tehdy, kdyÏ spadne do krize. KdyÏ je nucen nûco podniknout, vyvine ãasto takovou sílu, o které ani nevûdûl, Ïe ji má. Od jedince dnes nikdo moc síly nevyÏaduje. Ovykle je to „skupina“ nebo „spoleãnost“, které se „nûco svûfií“. Obvykle se zapomíná na to, Ïe spoleãnost se skládá z jedincÛ. Vûfiím v sílu jednotlivého ãlovûka. Mûla jsem mnohokrát pfiíleÏitost ji obdivovat. Nedá se „okecat“. KaÏd˘, kdo díky svému povolání pfiichází do styku s lidmi, by se mûl chránit toho, aby tuhle sílu podcenil.

Síla jedince je tak velká, Ïe pfiekoná i nejtûωí rány osudu. Ukázkov˘m pfiíkladem je Paul Wittgenstein, bratr 12

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 13

slavného filozofa Ludwiga Wittgensteina. Paul se narodil roku 1887 ve Vídni. Byl klavíristou, zjevnû talentovan˘m, a dosáhl úspûchu uÏ ve velmi útlém vûku.

V první svûtové válce v‰ak pfii‰el o pravou ruku. Pro muzikanta je to de facto rozsudek smrti. Paul Wittgenstein v‰ak nerezignoval. Cviãil dál – levou rukou. Brzy hrál tak dobfie, Ïe si mohl dovolit vyzvat slavné skladatele, aby pro nûj napsali speciální díla. Richard Strauss, Maurice Ravel, Benjamin Britten a Sergej Prokofjev mu poslali skladby pro jednu ruku, které zvládl s velkou bravurou. Po válce znovu koncertoval, usadil se v Americe, stal se svûtoznám˘m a ani dnes není zapomenut: jeho etudy pro levou ruku jsou stále vydávány.

Nejdraωí modelka na svûtû Mnozí lidé si odvahu jednodu‰e nechají vzít. Mají talent, jsou inteligentní, ale vÛbec se nepokou‰ejí zmûnit svÛj Ïivot, protoÏe jsou pfiesvûdãeni, Ïe se pfiíli‰ li‰í od obecné normy, Ïe nemají Ïádnou ‰anci. KdyÏ jim nûkdo fiekne, Ïe jsou pro vytouÏené povolání pfiíli‰ malí, pfiíli‰ velcí, pfiíli‰ o‰kliví nebo pfiíli‰ stafií, slepû tomu vûfií a radûji se v‰em pokusÛm vyhnou.

Americké modelce Lauren Huttonové dlouhá léta fiíkali, Ïe její fiezáky jsou pfiíli‰ daleko od sebe. Aby v téhle branÏi obstála, musela by navíc konkurovat mladiãk˘m dívkám, takÏe nemá prakticky Ïádnou ‰anci. Ale Lauren to pustila jedním uchem dovnitfi a druh˘m ven a dokázala to, o ãem jiné jen snily: uzavfiela s kosmetickou firmou Revlon exkluzivní smlouvu, která jí vynesla sedmimístnou sumu v dolarech. Tahle ãtyfiicátnice 13

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 14

byla pfied tfiiceti lety jednou z nejlépe placen˘ch modelek na svûtû.

VraÈme se v‰ak ke skuteãn˘m tûlesn˘m handicapÛm a k síle lidské vÛle. Django Reinhardt mûl ruce deformované chorobou – a pfiesto se stal jedním z nejobdivovanûj‰ích jazzov˘ch kytaristÛ. Nebo Domenico Dragonetti – znám˘ italsk˘ kontrabasista – kter˘ se narodil v roce 1763 v Benátkách. ¤íká se, Ïe hráã na basu musí mít urãitou tûlesnou v˘‰ku. Mûl by b˘t pfiinejmen‰ím vût‰í neÏ jeho nástroj. Domenico Dragonetti byl maliãk˘. Ale chtûl hrát. Stoupl si proto na podnoÏku – a stal se prvním kontrabasov˘m virtuosem na svûtû.

Dragonetti hrál na svém obfiím nástroji dokonce violinové sonáty: kaÏd˘, kdo se jednou pokusil vyloudit z basy krásn˘ tón, ví, co to znamená. ProtoÏe ve stoje nemohl ty správné grify zvládnout, poloÏil si basu napfiíã pfies dvû Ïidle a hrál tak nádhernû, Ïe se stal brzy slavn˘m po celé Evropû. Roku 1799 hrál Beethovenovi, kter˘ po tomhle setkání vûnoval kontrabasu více pozornosti a base pfiisoudil v orchestru líbivûj‰í part. Byla to Dragonettiho my‰lenka, Ïe se z basy dají vyloudit i jiné tóny neÏ „‰rum ‰rum“. Chtûl hrát basová sóla a nikdo mu v tom nemohl zabránit. Pro basu v‰ak neexistovaly skladby. Co udûlal Dragonetti? Posadil se a napsal svoje vlastní skladby. Jeho Andante a Rondo hrají je‰tû dnes v‰ichni studenti kontrabasu.

Nemeãtí vystûhovalci v Kanadû Je zajímavé, kolik síly a moÏností ãlovûk má, kdyÏ se pfiinutí vykonat víc, neÏ je nezbytnû nutné. Pfied ãasem 14

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 15

jsem letûla do Kanady, abych nav‰tívila nûmecky mluvící vystûhovalce a zjistila, jak se jim vede. Procestovala jsem celou zem: od Ottawy do Winnipegu, pfies nádherné vrcholy Rocky Mountains do Vancouveru, zpût do Toronta a nakonec do Montrealu. Ta cesta mi ukázala, Ïe v‰echno, co jsme v Evropû takfika ztratili – zdrav˘ pion˘rsk˘ duch, potû‰ení z dobrodruÏství, radost z práce a úspûchu, rozhodnutí zaãít úplnû znovu – je‰tû pofiád existuje.

I tehdy, kdyÏ ãlovûk zaãíná bez kapitálu a má uÏ za sebou polovinu Ïivota.

Takfika v‰ichni vystûhovalci, které jsem bûhem tûch tfií t˘dnÛ poznala, pfiijeli do Kanady bez penûz. Dnes jsou nûktefií z nich majiteli tfií restaurantÛ, nûkolika domÛ, vlastních firem. Jedna Ïena, která se ve své druhé kariéfie stala tiskovou mluvãí firmy Price Waterhouse, to dotáhla tak daleko, Ïe má vlastní ostrov. Typick˘m pfiíkladem je Manuela Schulteová, která pfii‰la do Kanady bez halífie a zaãínala jako ãí‰nice. Manuela – absolventka hotelové ‰koly – vycestovala na poãátku sedmdesát˘ch let do Vancouveru a pracovala v jednom hotelu v centru.

KdyÏ ji popadl stesk po domovû, ‰la do Café Mozart na Robson Street. Setkávali se tam nûmecky mluvící vystûhovalci a vymûÀovali si zku‰enosti. Zvlá‰È o víkendu b˘valo plno. KdyÏ se otevfiely dvefie a ve‰el nûkdo v bílé ko‰ili a kravatû, kaÏd˘ vûdûl: aha, zase jeden od nás. Kanaìané totiÏ v nedûli ze zásady nosí pouze dÏíny.

Manuela je dnes majitelkou prosperující restaurace Chesa v elegantní ãtvrti West-Vancouver. Peníze na tenhle podnik si vydûlala sama. Byly doby, kdy mûla souãasnû hned tfii zamûstnání. Pfies den servírovala ryby v jednom restaurantu ve mûstû, veãer míchala koktejly v noãním baru a o víkendu pracovala v jakémsi v˘letním centru.

15

zacinam_znovu.qxd

2.6.2014

17.26

Stránka 16

A ‰etfiila. Mohla se sice osamostatnit dfiív (s úvûry, které kanadská vláda pomûrnû ‰tûdfie rozdává), nechtûla se ale zadluÏit, a tak ãekala.

Pak to pfii‰lo. Mal˘ lokál, kter˘ uÏ ãtyfiikrát zmûnil majitele, byl znovu na prodej. Manuela ten restaurant uÏ dlouho bedlivû sledovala, protoÏe mûl dobrou polohu: v bezprostfiední blízkosti byly kanceláfie, banky a obchody, to znamená dost úfiedníkÛ a zamûstnancÛ, ktefií se v poledne chtûli dobfie, rychle a levnû najíst. Vyfiídila si koncesi (v Kanadû to není tak zdlouhav˘ proces jako v Evropû), podepsala kupní smlouvu, zrenovovala místnosti a o t˘den pozdûji otevfiela: s tlukoucím srdcem a trémou, protoÏe do podniku vloÏila v‰echny své úspory.

UÏ dvû minuty po dvanácté byla restaurace plná do posledního místa. Manuela vûdûla, Ïe pokud ty lidi nechá ãekat jen o minutu déle, zbankrotuje. Hosté mûli na obûd pouze pÛlhodinu, chtûli b˘t ihned obslouÏeni, chtûli hned jíst a pokud moÏno za ãtvrt hodiny b˘t zase venku. Vedle jedné kuchafiky pfiedvídavû zamûstnala i dvû servírky: ve ãtyfiech se v pfií‰tích dvou hodinách mohly ubûhat. Nebylo to nadarmo. Hosté byli spokojeni a vyprávûli sv˘m kolegÛm, Ïe v novû otevfiené restauraci Chesa se v˘bornû najedí. Mezitím pfie‰el do kuchynû i Manuelin muÏ – Nûmec a dlouholet˘ ‰éfkuchafi jednoho velkého hotelu ve Vancouveru. Lokál je pln˘ i veãer a Manuela pfiem˘‰lí, jak ho roz‰ífiit. Jin˘ neÏ doma, tvrdí statná tmavovlasá Manuela, je tu pfiedev‰ím postoj. Kdo vám v Nûmecku fiekne: Proã se neosamostatní‰, proã to nezkusí‰, proã nepfievezme‰ tuhle restauraci, která jde do konkursu, fiádnû nevafií‰, nesníÏí‰ ceny, nepracuje‰ i o víkendu a nûco nevybuduje‰?

Tady to ãlovûk sly‰í celé dny. Tady se dûlá. KdyÏ nûkdy letím domÛ, nic nového tam nevidím. V‰ichni mají pofiád 16