0036075

DEN PRVNÍ – ÚTER¯ Jedin˘m, kdo to v‰echno vidûl, byl majitel rohového obchÛdku se smí‰en˘m zboÏím. Pfiinejmen‰ím to tvrdil.

Byl uvnitfi, ale blízko pfiední v˘lohy, pfierovnával zboÏí, aby vypadalo co nejlépe, a kdyÏ se podíval ven, uvidûl naproti pfies ulici muÏe. Ten byl docela nepozoruhodn˘ a hokynáfi by b˘val zase jen uhnul pohledem – neb˘t toho kulhání. Pozdûji dosvûdãil, Ïe v tu chvíli na ulici nebyl nikdo jin˘. Toho dne bylo horko, mraky visely jako ‰ediv˘ ‰kraloup a vzduch byl hust˘ a dusn˘.

Ulice, které po‰etile dali jméno Rajská tfiída, byla stejnû nev˘razná a o‰untûlá jako vÏdycky; obchodní ulice ve stfiedu jednoho z tûch posprejovan˘ch, vyãerpan˘ch, zloãinem tr˘znûn˘ch nov˘ch sídli‰È, která hyzdí krajinu mezi Leytonem, Edmontonem, Dalstonem a Tottenhamem.

Pfied tfiiceti lety, kdyÏ to tu s velikou slávou otvírali, v‰ichni chválili nové sídli‰tû Meadowdene Grove jako pfiíklad nového stylu finanãnû nenároãného nájemného bydlení pro pracující. UÏ samo jméno mûlo prozradit, jak to dopadne. „Meadow“, „dene“ a „grove“: louka to tedy nebyla, údolíãko uÏ teprv ne – a hájek tu rostl snad naposledy ve stfiedovûku. Ba naopak, byl to za‰edl˘ betonov˘ gulag pofiízen˘ radnicí obvodu, nad jejíÏ stfiechou zrovna vlála rudá vlajka svûtového komunismu, a navrÏen˘ architekty, ktefií sami pro sebe stavûli radûji zimolezem obrostlé venkovské vilky.

9

A pak uÏ to s Meadowdene Grove ‰lo z kopce rychleji neÏ s pelotonem Tour de France, kdyÏ sjíÏdí z Pyrenejí.

Kolem roku 1996 byla zmûÈ prÛchodÛ, podchodÛ a uliãek, jeÏ oddûlovaly pochmurné obytné bloky, pokryta krustou ‰píny, smrdûla moãí a oÏívala jen za tmy, kdy party místních nezamûstnan˘ch a nezamûstnateln˘ch mladíkÛ obcházely svá území a vybíraly poplatky od pouliãních prodavaãÛ drog. Penzionovaní dûlníci, mermomocí se snaÏící udrÏet si úctyhodnost, staré morální hodnoty a konej‰ivé jistoty svého mládí, Ïili za zpevnûn˘mi dvefimi ve strachu z vlãích smeãek, které obcházely venku.

Mezi bloky, které mûly v‰echny sedm pater a pfied jejichÏ dvefimi stály nekryté vchody se ‰pinav˘mi schodi‰ti na obou koncích, byly skvrny ãehosi, co b˘valo trávníkem. Na cestiãkách, které vedly kfiíÏem pfies námûstíãka pÛvodnû urãená k odpoãinku a z nichÏ vycházely mÛstky pfiímo na Rajskou tfiídu, se krãilo pár opu‰tûn˘ch aut, rezavûjících a oãesan˘ch aÏ na karoserii.

Hlavní tfiída s obchody kdysi drobn˘m obchodním ruchem opravdu jen h˘fiila, ale vût‰ina majitelÛ uÏ zavfiela, protoÏe je unavil vûãn˘ boj s drobn˘mi i vût‰ími krádeÏemi, vandalstvím, rozbíjením oken a rasistick˘mi útoky. Více neÏ polovina jich teì byla zabednûná ohyzdnou lepenkou a ty nepoãetné, co je‰tû pofiád fungovaly, se snaÏily ochránit se kovov˘mi sítûmi a ostnat˘m drátem.

Pan VidÏaj Patel se se sv˘m obchÛdkem na rohu lopotil dál. KdyÏ mu bylo deset, pfiijel sem s rodiãi z Ugandy, odkud je vyhnala brutalita Idiho Amina. Británie je pfiijala. Byl jí za to vdûãn˘. Je‰tû pofiád svou novou vlast mûl rád, dodrÏoval zákony, snaÏil se b˘t dobr˘m obãanem a mohl si ukroutit hlavu nad neustál˘m pustnutím mravÛ, které je pro devadesátá léta pfiíznaãné.

V nûkter˘ch ãástech toho, ãemu lond˘nská policie fiíká Severov˘chodní kvadrant, je pro cizího velmi nerozváÏné se potulovat. A kulhav˘ muÏ tu cizí byl. Byl ani ne patnáct metrÛ od rohu, kdyÏ tu se z betonové uliãky mezi 10

dvûma lepenkou zabednûn˘mi obchody vynofiili dva muÏi a zastavili jej. Pan Patel ztuhl a díval se. Byli kaÏd˘ jin˘, ale oba pÛsobili hrozivû. Oba tyhle typy dobfie znal. Jeden z nich mûl b˘ãí ‰íji, vyholenou lebku a praseãí tváfi.

I na tûch tfiicet metrÛ pan Patel zahlédl, jak se mu v levém u‰ním lalÛãku zaleskl krouÏek. Chlapík mûl na sobû plandavé dÏíny a ‰pinavé triãko. Pfies ‰irok˘ koÏen˘ pásek se dralo pivní pandûro. Zaujal postavení pfiímo pfied cizím muÏem, takÏe ten nemûl na vybranou a musel zastavit.

Druh˘ byl ‰tíhlej‰í, na sobû mûl svûtlé ‰usÈákové tepláky a ‰edivou vûtrovku na zip. Zplihlé a mastné vlasy mu rostly aÏ pfies u‰i. Proklouzl kofiisti za záda a tam ãekal.

Pofiízek zvedl muÏi, kter˘ mûl b˘t oloupen, pravou pûst aÏ ke tváfii. Pan Patel zahlédl, jak se na pûsti zabl˘skl kov. Nic neusly‰el, ale spatfiil, jak se pofiízkova ústa pohybují, jak cizímu muÏi cosi fiíká. Obûti nezb˘valo neÏ odevzdat penûÏenku, hodinky a pfiípadnû i dal‰í cennosti. KdyÏ bude mít kliku, lupiãi seberou kofiist a uteãou; tfieba to i pfieÏije ve zdraví.

Udûlat to, co udûlal, bylo nejspí‰ hloupé. Bylo jich víc a mûli i hmotnostní pfievahu. On byl soudû podle ‰ediv˘ch vlasÛ vy‰‰ího stfiedního vûku a kulhání naznaãovalo, Ïe se nemÛÏe zcela volnû pohybovat. Pfiesto se bránil.

Pan Patel uvidûl, jak od muÏova boku vy‰vihla nesmírnû rychle vzhÛru praviãka. Jako by se mírnû protoãil v bocích a ramena sebou mávla, aby vloÏil do rány víc síly. Pofiízek to schytal pfiímo do nosu. Dosavadní pantomimu naru‰il bolestn˘ v˘kfiik, kter˘ pan Patel zaslechl i pfies silné sklo v˘lohy.

Pofiízek se zapotácel, pfiitiskl si na obliãej obû ruce a pan Patel uvidûl, jak mu mezi prsty vytryskla krev.

KdyÏ vypovídal, musel na tomto místû udûlat pfiestávku, aby se pfiesnû a ve správném pofiadí rozpomnûl, co se dûlo pak. Mastnovlásek mu zasadil tvrd˘ úder zezadu do led11

vin a pak star‰ího muÏe nakopl do zdravé nohy ve v˘‰ce kolena. Staãilo to. ObûÈ padla na dlaÏbu.

V Meadowdene Grove se nosily buì sportovní boty (to aby se dobfie utíkalo), anebo pofiádná baganãata (to aby se dobfie kopalo). Oba útoãníci mûli ty druhé. MuÏ se na dlaÏbû schoulil do embryonální polohy, aby si chránil Ïivotnû dÛleÏité orgány, ale mífiily na nûj ãtyfii nohy a pofiízek, kter˘ si je‰tû pofiád jednou rukou drÏel nos, se zamûfiil na hlavu.

Jak majitel obchÛdku pozdûji odhadl, kopancÛ bylo asi tak dvacet, moÏná víc, dopadaly, dokud se obûÈ nepfiestala kroutit a otáãet. Pak se k pfiepadenému Mastnovlásek sklonil, rozevfiel mu sako a za‰átral v jeho kapse.

Pan Patel vidûl, jak ruka vyklouzla ven a mezi ukazovákem a palcem drÏela penûÏenku. Oba muÏi se potom narovnali, otoãili se, odbûhli betonov˘m prÛchodem a zmizeli ve spleti uliãek, která kfiiÏovala celou ãtvrÈ. NeÏ se vypafiili, pofiízek si z dÏín vytáhl triãko a pak si je drÏel u nosu, aby zastavil krev, která z nûj tekla.

Hokynáfi se díval, jak mizejí, a pak se do‰oural za kasu, kde mûl telefon. Vytoãil tfii devítky, nahlásil jméno a adresu, protoÏe spojovatel trval na tom, Ïe dokud se nedozví, kdo to volá, nemÛÏe vyslat Ïádnou pohotovost. KdyÏ bylo po formalitách, pan Patel poÏádal o policii a o sanitku. Pak se zase vrátil k v˘loze. MuÏ stále leÏel na protûj‰ím chodníku a ani trochu se neh˘bal. Nikdo se o nûj nezaãal starat. Na téhle ulici se lidé nechtûjí do niãeho plést. Pan Patel by b˘val mohl pfiejít ulici a udûlat, co pÛjde, ale vÛbec se nevyznal v první pomoci, a tak se bál, Ïe kdyby s tím muÏem pohnul, nûco pokazí, a také mûl strach o svÛj obchod a z toho, Ïe se lupiãi vrátí. A tak jen ãekal.

Policejní auto pfiijelo první a netrvalo mu to víc neÏ ãtyfii minuty. Dva policisté, ktefií v nûm sedûli, dostali hlá‰ku ‰Èastnou náhodou ani ne pÛl kilometru odsud, na Upper High Road. Oba znali ãtvrÈ a vûdûli, kde je Raj12

ská tfiída. Oba byli ve sluÏbû na jafie, kdy tu do‰lo k rasov˘m nepokojÛm.

KdyÏ sluÏební vÛz se skfiípûním brzd zastavil a zvuk sirén odeznûl, jeden z policistÛ vyskoãil ze strany pro spolujezdce a dobûhl k postavû leÏící na chodníku. Druh˘ zÛstal za volantem a vysílaãkou se uji‰Èoval, jestli uÏ jede sanitka. Pan Patel spatfiil, jak se oba policisté zadívali pfies ulici na jeho obchod a ovûfiili si adresu místa, odkud volali na ãíslo 999, ale ani jeden k nûmu ne‰el.

To poãká. Radûji se zadívali na sanitku, která se s blikajícím svûteln˘m majákem a kvílející sirénou vynofiila zpoza rohu. Na Rajské tfiídû se uÏ tu a tam shluklo pár ãumilÛ, ale drÏeli se dost z ruky. Policie se je pozdûji pokusí vyslechnout a získat nûjaká svûdectví, ale bude to jen ztráta ãasu. V Meadowdene Grove kdekdo okukoval pro pobavení, ale nikdo nepomáhal chlupat˘m.

Oba zdravotníci byli ‰ikovní a zku‰ení. Stejnû jako pro policisty pro nû byla procedura v‰ím, proceduru bylo tfieba dodrÏet do puntíku. „Vypadá to, Ïe ho oloupili a zkopali,“ poznamenal policista, kter˘ kleãel u tûla obûti. „A zfiejmû dost pofiádnû.“ SaniÈáci pfiik˘vli a dali se do práce. Nemuseli zastavovat Ïádné krvácení, a tak bylo nejdfiíve ze v‰eho tfieba stabilizovat krãní pátefi. Obûti autonehod a bití mÛÏete ihned a na místû dorazit, pokud byly poru‰eny krãní obratle, a zranûní se pak je‰tû zhor‰í neobratn˘m zacházením. Ti dva rychle pfiipevnili muÏi tuh˘ ohebn˘ límec, aby se krk nek˘val sem a tam.

Nato bylo tfieba jej dostat na pátefiní dlahu, aby znehybnili kromû krku i záda. To udûlali rovnou na chodníku. Teprve pak jej mohli zvednout na nosítka a naloÏit do sanitky. SaniÈáci jednali rychle a efektivnû. Pût minut po tom, co pfiirazili k chodníku, uÏ byli zase pfiipraveni vyjet. „Budu muset s váma,“ oznámil ten stráÏník, kter˘ byl na ulici. „Tfieba bude vypovídat.“ Profesionálové z pohotovostních sluÏeb velice pfies13

nû vûdí, kdo dûlá co a proã. ·etfií to ãas. Zdravotník pfiik˘vl. Sanitka je jeho panstvím a on ji fiídí, ale i policajti mají svoje povinnosti. Nicménû vûdûl, jak naprosto mizivá je moÏnost, Ïe zranûn˘ utrousí byÈ jediné slovo, a tak ucedil: „Ale drÏte se stranou. Je to zl˘.“ Policista nastoupil a usadil se vepfiedu, aÏ u pfiepáÏky za kabinou fiidiãe; fiidiã zabouchl dvefie a upaloval dopfiedu. Jeho kolega se sklonil k muÏi na nosítkách. Dvû vtefiiny nato se uÏ sanitka fiítila po Rajské tfiídû kolem ãumilÛ, a kdyÏ prudce zaboãila na High Road, kde byl siln˘ provoz, sirénou se jeãivû doÏadovala volného prÛjezdu. Policista se drÏel a sledoval jiné profíky pfii práci.

D˘chací cesty, vÏdycky je potfieba udrÏet prÛchodné d˘chací cesty. KdyÏ se prÛdu‰nice ucpe krví nebo hlenem, mÛÏe pacient zemfiít na udu‰ení témûfi tak rychle jako po zásahu kulkou. Zdravotník pumpiãkou vysál trochu hlenu, asi jako mívá v krku kufiák, a i krve dostal ven jen málo. Vzduch mÛÏe dovnitfi, pacient d˘chá mûlce, ale k udrÏení Ïivota dostateãnû. SaniÈák pro jistotu nasadil na opuchl˘ obliãej kyslíkovou masku s pfiipojenou nádrÏkou. Právû ten rychle postupující otok jej znepokojoval; znal ten pfiíznak aÏ pfiíli‰ dobfie.

Zmûfiil tep; pravideln˘, ale pfiíli‰ rychl˘: dal‰í pfiíznak moÏné mozkové pfiíhody. Glasgowská stupnice kómatu mûfií ãinnost lidského mozku na patnácti stupních. Naprosto vûdom˘ a ãinn˘ mozek je na stupni patnáct z patnácti. Mûfiení prokázalo, Ïe pacient je na jedenáctce a klesá. Trojka je hluboké kóma, pod ním uÏ je jen smrt. „Královská lond˘nská,“ pfiefival jeãení sirén. „Pohotovost a neuro.“ ¤idiã k˘vl, projel pfies velkou kfiiÏovatku na ãervenou pfied nosem uh˘bajícím autÛm a náklaìákÛm a pak zmûnil smûr na Whitechapel. Královská lond˘nská nemocnice na Whitechapel Road má ‰piãkové neurochirurgické pracovi‰tû; ta bliωí je nemûla, ale jestli bude potfieba neurologického zákroku, tûch pár minut jízdy navíc se vrchovatû vyplatí.

14

¤idiã si promluvil s ústfiedím, nahlásil pfiesnou polohu v jiÏním Tottenhamu, odhadl, kdy dorazí do Královské lond˘nské, a poÏádal, aÈ tam ãeká nachystan˘ kompletní úrazov˘ a pohotovostní t˘m. Zdravotník sedící vzadu mûl pravdu. Jedním z moÏn˘ch pfiíznakÛ toho, Ïe do‰lo k váÏnému poranûní mozku, hlavnû po napadení, je, Ïe mûkké tkánû celého obliãeje rychle napuchnou a tváfi se zmûní v odul˘, k nepoznání roz‰kleben˘ chrliã.

A tváfi ranûného se zaãala nafukovat uÏ tam na chodníku; kdyÏ sanitka zajíÏdûla u Královské na stanovi‰tû urãené pro pfiíjem na úrazové a pohotovostní, podobal se uÏ jeho obliãej fotbalovému míãi. Dvefie se rozletûly; nosítka putovala dolÛ, do péãe pohotovostního t˘mu. Byli tu tfii lékafii, kter˘m ‰éfoval doktor Carl Bateman, specialista na úrazy; dále anesteziolog, dva medici a tfii sestry.

Obklopili nosítka, zvedli pacienta, kter˘ byl stále je‰tû na pátefiní dlaze, poloÏili jej na jeden z vlastních vozíkÛ a odvezli. „Tu dlahu budu potfiebovat vrátit,“ kfiiãel za nimi saniÈák, ale nikdo ho neposlouchal. Bude si ji muset vyzvednout zítra. Policista se vy‰trachal ven. „Kudy mám jít?“ zajímal se. „Támhle,“ k˘vl zdravotník, „ale moc se jim nepleÈte.“ Policista poslu‰nû pfiik˘vl a vkráãel dovnitfi lítacími dvefimi, protoÏe se je‰tû stále nevzdal nadûje, Ïe se doãká nûjaké v˘povûdi. Doãkal se ale jen pokynu od hlavní sestry. „Tady seìte a nepleÈte se.“ Do pÛl hodiny uÏ na Rajské tfiídû vládl ãil˘ ruch. Velení pfievzal uniformovan˘ inspektor z policejní stanice na Doverské ulici, které se tady v okolí fiíkalo prostû „Doverskej chládek“. Kus na obû strany od místa, kde do‰lo k napadení, zahradili ulici pruhovan˘mi páskami.

Po okolí ‰mejdila desítka policistÛ, ktefií se soustfiedili na obchody na Rajské a na byty v tûch ‰esti patrech, jeÏ se tyãila nad nimi. Obzvlá‰È je zajímaly byty naproti pfies ulici, protoÏe kdyby se nûkdo díval z jejich oken, mohl 15

v‰echno velice dobfie vidût. Byla to ale namáhavá práce.

Reakce byly rÛzné, od upfiímné omluvy pfies po volsku tupé mlãení aÏ po pfiímé uráÏky. Dál obcházeli jedny dvefie po druh˘ch.

Inspektor si brzy povolal kolegu se stejnou hodností, ale z vy‰etfiovaãky, protoÏe bylo jasné, Ïe tohle je práce pro detektiva. Na Doverské odvolali detektiva inspektora Jacka Burnse od vzácné chvilky, kterou trávil nad mírnû alkoholem vylep‰en˘m ‰álkem ãaje v jídelnû; kdyÏ pfii‰el k detektivu superintendantovi Alanu Parfittovi, dozvûdûl se, Ïe má pfievzít vy‰etfiování loupeÏe na Rajské tfiídû. Bránil se, Ïe má na starosti sérii krádeÏí aut, k tomu jednoho, co zavinil nehodu a ujel, a Ïe zítra dopoledne musí k soudu. Marnû. Nejsou lidi, fiekli mu. Ten srpen, vrãel na odchodu, ten mizernej srpen.

Na místo ãinu dorazil s kolegou, detektivem serÏantem Lukem Skinnerem, zhruba ve stejnou dobu jako POLSA – policejní pátrací t˘m. Ty mají na starosti dost nepûknou práci. Jejich ãlenové jsou navleãeni do odoln˘ch sluÏebních kombinéz a rukavic a mají za úkol prohledávat okolí míst, kde do‰lo ke zloãinÛm, a hledat dÛkazy. Ty nejsou vÏdycky na první pohled patrné, a tak hlavním pravidlem je, Ïe je tfieba v‰echno sebrat a strãit do sáãku – na to, co to je, se pfiijde jindy. Taková práce mÛÏe b˘t hodnû nechutná a mÛÏete pfii ní prolézat po ãtyfiech jistá velice nehezká místa. Sídli‰tû Meadowdene Grove takov˘m nehezk˘m místem bylo. „Vzali mu penûÏenku, Jacku,“ ohlásil inspektor v uniformû, kter˘ si uÏ promluvil s panem Patelem. „A jednomu z útoãníkÛ tekla krev z nosu. KdyÏ utíkal, drÏel si na tváfii podolek od triãka. Tfieba nûco krve nakapalo na zem.“ Burns pfiik˘vl. Nechal lidi od POLSA, aÈ prolézají po ãtyfiech smradlav˘mi uliãkami mezi betonov˘mi bloky, a uniformované policisty, aÈ se snaÏí najít dal‰ího oãitého svûdka, a sám ve‰el do obchÛdku pana VidÏaje Patela. „Jsem detektiv inspektor Burns,“ pfiedstavil se a uká16

zal legitimaci. „Tohle je detektiv serÏant Skinner. To vy jste pr˘ volal na devût set devadesát devítku?“ Pan Patel Jacka Burnse, kter˘ pocházel z Devonu, ale u Metropolitní policie byl tfii roky a celé je strávil na Doverské, velice pfiekvapil. Z rodného hrabství byl zvykl˘ na to, Ïe obãané policii pomáhají, pokud, kdyÏ a jak jen mohou, zato severov˘chod Lond˘na, to byl ‰ok. Pan Patel mu pfiipomnûl Devon. Vyznaãoval se nefal‰ovanou snahou jim pomoct. Mluvil jasnû, sevfienû a pfiesnû.

V del‰í v˘povûdi, kterou serÏant Skinner zapisoval, dopodrobna vyloÏil, co vidûl, a podal jasné popisy útoãníkÛ. Jack Burns v nûm ihned na‰el zalíbení. Kdyby tak u v‰ech pfiípadÛ byli svûdci, jako je pan VidÏaj Patel z Entebbe a Edmontonu. Nad Meadowdene Grove se uÏ smrákalo, kdyÏ podepsal v˘povûì, kterou detektiv serÏant Skinner ruãnû zaznamenal. „Rád bych, abyste laskavû za‰el na stanici a prohlédl si pár fotek, pane,“ ozval se Burns nakonec. „Tfieba mezi nimi ty dva zahlédnete.

U‰etfiilo by nám stra‰nû moc ãasu, kdybychom pfiesnû vûdûli, koho hledáme.“ „Ale ne dneska veãer, kdyÏ dovolíte,“ opáãil omluvnû pan Patel. „Jsem v obchodû sám. A zavírám aÏ v deset.

Zítra se ale vrací bratr. Byl na dovolené, víte? Je srpen.

MÛÏu se uvolnit dopoledne.“ Burns se zamyslel. K soudu má jít na pÛl jedenáctou.

Ale je to formalita. MÛÏe to pfienechat Skinnerovi. „Co v jedenáct? Víte, kde je na Doverské policejní stanice? Bude staãit, kdyÏ se na mû doptáte v recepci.“ „Na moc takov˘ch ãlovûk nenarazí,“ nadhodil Skinner, kdyÏ uÏ ‰li pfies ulici k autu. „Mnû se zamlouvá,“ k˘vl Burns. „Myslím, Ïe aÏ ty hajzly dostaneme, uÏ z toho nevyklouznou.“ Cestou zpátky na Doverskou si detektiv inspektor Burns vysílaãkou zjistil, kam odvezli zranûného a kter˘ policista jej hlídá. Pût minut nato uÏ byl s dotyãn˘m stráÏníkem ve spojení.

17

„Chci v‰echno, co mûl u sebe. ·aty, osobní vûci, prostû v‰echno. Dejte to do pytle a pfiineste na stanici,“ nakázal mladému policistovi. „A papíry. Pofiád nevíme, kdo to je. AÏ budete v‰echno mít, zavolejte a já po‰lu nûkoho na vystfiídání.“ Doktora Carla Batemana nezajímalo jméno ani adresa muÏe leÏícího na vozíku – a zatím ani, kdo mu to provedl. Staral se jedinû o to, aby jej udrÏel naÏivu. Od pfiíjmu pro sanitky zavezli vozík pfiímo na ARO, kde se úrazov˘ a pohotovostní t˘m dal do práce. Doktor Bateman vûdûl jistû, Ïe má co dûlat z mnohoãetn˘mi poranûními, ale pravidla hovofií jasnû: nejdfiív ta po‰kození, která ohroÏují Ïivot, ostatní poãká. A tak zaãali probírat pûknû jedno po druhém. Nejdfiív d˘chání. V tom odvedli dobrou práci saniÈáci. D˘chací cesty byly prÛchodné, jen trochu to v nich hvízdalo. Pátefi byla znehybnûna.

Dál plíce. Roztrhl sako a ko‰ili a stetoskopem vy‰etfiil zepfiedu i zezadu hrudník. Na‰el pár zpfieráÏen˘ch Ïeber, ale tyhle zlomeniny, stejnû jako rozdrcené klouby na levé ruce a vyraÏené zuby, neohroÏují Ïivot a mohou poãkat. A pacient i pfies pfielámaná Ïebra d˘chal stále pravidelnû. Je k niãemu provádût okázalé chirurgické zákroky, kdyÏ se pacient rozhodne, Ïe pfiestane d˘chat. Starosti mu dûlal pulz; od obvyklé osmdesátky se vy‰plhal nûkam pfies stovku. To je pfiíli‰ rychlé a nejspí‰ to vypovídá o vnitfiním zranûní.

Dál krevní obûh. Doktor Bateman ani ne za minutu umístil dvû nitroÏilné sondy. Jedna odebrala dvacet mililitrÛ krve pro okamÏit˘ rozbor; vy‰etfiení pokraãovalo dál a z obou kapaãek zaãal do muÏov˘ch paÏí proudit litr ãiré tekutiny.

Dal‰í Ïivotní funkce. To byla bída. Obliãej a hlava uÏ byly nabûhlé, aÏ bylo sotva poznat, Ïe patfií ãlovûku, a na glasgowské stupnici se pacient dostal na pouh˘ch ‰est z patnácti a stále to nebezpeãnû klesalo. Do‰lo u nûj k váÏnému poranûní mozku; doktor Carl Bateman zda18