0035984

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 5

NEP¤ÍTEL

dyÏ jsem se zeptal poruãíka Ludvíka Breyera, kamaráda ze ‰koly, jak˘ váleãn˘ záÏitek mu nejvíc utkvûl v pamûti, ãekal jsem, Ïe usly‰ím o Verdunu, o Sommû nebo o Flandrech, neboÈ byl na v‰ech tfiech frontách v tûch nejhor‰ích mûsících. Ale on mi místo toho zaãal vyprávût.

K

Ne nejÏivûj‰í, ale nejtrvalej‰í mÛj dojem vnikl v jedné malé francouzské vesnici, kde jsme mûli klidné leÏení daleko za frontov˘mi liniemi.

Pfiedtím jsme byli v úseku pod zvlá‰È silnou dûlostfieleckou palbou a teì nás stáhli víc dozadu, neÏ bylo jindy obvyklé, protoÏe jsme utrpûli tûÏké ztráty a museli zase nasbírat síly.

Byl nádhern˘ srpnov˘ t˘den, pfiekrásné, milostivé léto, a stoupalo nám do hlavy stejnû jako 5

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 6

tûÏké zlaté víno, které jsme kdysi na‰li v jednom sklepû v Champagni. Byli jsme odv‰iveni, nûktefií z nás dokonce získali ãisté prádlo, druzí si vyvafiovali ko‰ile nad mal˘mi oh˘nky. V‰ude vládla atmosféra ãistoty, jejíÏ kouzlo pochopí jen voják pod ‰kraloupem ‰píny, vlídná jako sobotní veãer za onûch vzdálen˘ch mírov˘ch dnÛ, kdy jsme se jako dûti koupali ve velké vanû a maminka vytáhla ze skfiínû ãisté prádlo vonící ‰krobem, nedûlí a koláãi.

Ví‰, Ïe to není Ïádná pohádka, kdyÏ fiíkám, Ïe pocit srpnového odpoledne ch˘lícího se ke svému sklonku mi sladce a silnû prolnul cel˘m tûlem. Na vojnû má ãlovûk k pfiírodû úplnû jin˘ vztah neÏ ostatní lidé. V‰ech tisícero zákazÛ, zábrany a nátlaky odpadnou pfied tvrdou, stra‰nou existencí se smrtí v patách; v minutách a hodinách pfieru‰ení bojÛ, ve dnech klidu, se my‰lenka na Ïivot, pouhá skuteãnost, Ïe je‰tû jsi, Ïe jsi pfieÏil, vystupÀuje v ãirou radost, Ïe mÛÏe‰ vidût, d˘chat a volnû se pohybovat.

Pole ve veãerním slunci, modré stíny lesa, ‰umûní topolu, prÛzraãn˘ proud tekoucí vody, to byly nepopsatelné radosti; ale hluboko uvnitfi, jako biã, jako osten, tkvûla ostrá bolest vûdomí, Ïe to v‰echno bude za pár hodin, za pár dní pryã, Ïe to zase musí‰ zamûnit za vyprahlou krajinu smrti. A tento pocit, tak podivuhodnû smíchan˘ ze ‰tûstí, bolesti, melancholie, smut6

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 7

ku, touhy a beznadûje, byl obvyklou zku‰eností vojáka v klidu.

Po veãefii jsem ‰el s nûkolika kamarády kousek za vesnici. Moc jsme nemluvili. Poprvé po t˘dnech jsme byli docela spokojeni a hfiáli se v ‰ikm˘ch paprscích slunce, které nám svítily pfiímo do obliãeje. Tak jsme nakonec do‰li k malé smutné továrniãce uprostfied rozlehlého oploceného pozemku, kolem kterého byly rozestaveny hlídky. DvÛr byl pln˘ zajatcÛ ãekajících na transport do Nûmecka.

StráÏe nás bez problémÛ pustily dovnitfi a my se mohli porozhlédnout. Bylo tu umístûno pár set FrancouzÛ. Posedávali nebo polehávali kolem, koufiili, povídali si a podfiimovali. To mi otevfielo oãi. Do té doby jsem mûl z muÏÛ, ktefií drÏeli nepfiátelské zákopy, jen kratiãké, letmé dojmy – jednotlivû vnímané a schematické.

Snad helma, která se na okamÏik objevila nad okrajem paÏení; jedna paÏe, která nûco hodila a zase zmizela; kousek ‰edomodré látky, postava, která vyskoãila – skoro abstraktní vûci, které ãíhaly za palbou z pu‰ek, za ruãními granáty a ostnat˘m drátem.

Tady jsem poprvé vidûl vûznû, a bylo jich hodnû; sedûli, leÏeli, koufiili – Francouzi beze zbraní.

Dostal jsem ‰ok; hned potom se mi chtûlo zasmát se sám sobû. ·okovalo mû, Ïe to jsou 7

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 8

lidé jako my. Ale celé to bylo, ví bÛh, tak podivné, Ïe jsem o tom je‰tû nikdy nepfiem˘‰lel.

Francouzi? To byli nepfiátelé, ktefií se museli zabíjet, protoÏe chtûli zniãit Nûmecko. Ale toho srpnového veãera se pfiede mnou odhalilo tajemství, magie zbraní. Zbranû lidi promûní. A tihle nevinní kamarádi, ti tovární dûlníci, pomocní dûlníci, obchodníci, chlapci ze ‰kol, ktefií tady kolem tak ti‰e a rezignovanû sedûli, by se v okamÏiku, kdy by mûli zbranû, znovu stali nepfiáteli.

PÛvodnû to nepfiátelé nebyli; stali se jimi, aÏ kdyÏ dostali zbranû. Zamyslel jsem se nad tím, pfiestoÏe jsem vûdûl, Ïe moje logika moÏná není úplnû správná. Ale do‰lo mi, Ïe právû zbranû nám vnutily válku. Na svûtû bylo tolik zbraní, Ïe nakonec získaly pfievahu nad lidmi a promûnily je v nepfiátele...

A pak, mnohem pozdûji ve Flandrech, jsem pozoroval totéÏ: zatímco zufiila bitva zbraní, lidé nebyli prakticky k niãemu. Zbranû se proti sobû vrhaly se ‰ílenou zufiivostí. âlovûk musel mít pocit, Ïe i potom, aÏ bude v‰echno kolem mrtvé, zbranû budou samy pokraãovat aÏ do absolutního zniãení svûta. Ale tady, ve dvofie továrny, jsem vidûl jen lidi, jako jsme my. A poprvé jsem pochopil, Ïe jsem bojoval proti lidem; 8

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 9

proti lidem, ktefií byli stejnû jako my oãarováni siln˘mi slovy a zbranûmi; proti lidem, ktefií mûli Ïeny a dûti, rodiãe a práci a ktefií se snad – jestli jsem já prohlédl kvÛli nim – teì také proberou, také se rozhlédnou a budou se muset zeptat: Bratfii, co to tady dûláme? Co to má znamenat?

O pár t˘dnÛ pozdûji jsme zase byli v klidnûj‰ím úseku. Francouzská linie se dost pfiiblíÏila k na‰í, ale pozice byly dobfie zaji‰tûné a kromû toho bych fiekl, Ïe se nic nedûlo. KaÏdé ráno pfiesnû v sedm si dûlostfielectvo vymûnilo na pozdrav pár stfiel; v poledne pak je‰tû malé pozdravení a kveãeru obvyklé poÏehnání. Slunili jsme se pfied podzemními kryty, a dokonce jsme se odvaÏovali si veãer pfied spaním zout holínky.

Jednoho dne se náhle na druhé stranû zemû nikoho objevila nad paÏením tabule s nápisem Attention!. Dovede‰ si pfiedstavit, jak udivenû jsme se po sobû podívali. Pak jsme dospûli k závûru, Ïe nás jen chtûjí varovat, Ïe nastane zvlá‰tû silná dûlostfielecká palba mimo obvykl˘ program. Byli jsme tedy v pohotovosti, abychom pfii zvuku prvního v˘stfielu zmizeli v zákopech.

Ale v‰ude bylo ticho. Tabule zmizela. Za nûkolik vtefiin se objevil r˘ã a na jeho lopatce jsme rozeznali velkou krabiãku cigaret. Jeden kama9

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 10

rád, kter˘ mûl trochu ponûtí o francouz‰tinû, napsal krémem na boty dozadu na pouzdro s mapami slovo Compris. Zvedli jsme pouzdro vzhÛru. Ti na druhé stranû k˘vali krabiãkou cigaret sem a tam. A my zase k˘vali na‰ím pouzdrem. Pak se objevil útrÏek bílé látky.

Rychle jsme nadsvobodníkovi Bühlerovi, kter˘ se právû odv‰ivoval, sebrali z kolen bílou ko‰ili a mávali jí.

Po chvíli se bílá látka na druhé stranû zvedla a objevila se helma. Mávali jsme ko‰ilí je‰tû horlivûji, aÏ z ní musely padat v‰i. Zvedla se ruka a drÏela balíãek. A pak pomalu prolézal ostnat˘m drátem muÏ; plazil se k nám na rukou a kolenou, pfiitom ãas od ãasu zamával kapesníkem a vzru‰enû se usmíval. Asi v polovinû zemû nikoho se zastavil a poloÏil balíãek na zem. Nûkolikrát na nûj ukázal, zasmál se, pok˘val hlavou a lezl zpátky. To nás neobvykle rozru‰ilo. Spolu s témûfi klukovsk˘m pocitem, Ïe dûláme nûco zakázaného, Ïe nûkomu vytfieme zrak, a s prostû ãirou touhou dostat se na ty dobré vûci, které tam pfied námi leÏely, získal závan svobody, nezávislosti a triumfu vrch nad cel˘m mechanismem smrti. Stejn˘ pocit jsem mûl, kdyÏ jsem stál uprostfied vûzÀÛ, jako kdyby do pouhého obrazu „nepfiítele“ 10

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 11

vítûznû prorazilo nûco lidského a já chtûl sv˘m dílem k tomu triumfu pfiispût.

Rychle jsme shledali dohromady pár dárkÛ, opravdu uboh˘ch vûcí, protoÏe my jsme mûli daleko ménû k darování neÏ kamarádi naproti. Pak jsme opût signalizovali ko‰ilí a okamÏitû jsme dostali odpovûì. Pomalu jsem se zvedal; hlavu a ramena jsem mûl nekrytá.

MÛÏu ti fiíct, Ïe to byla zatracenû tûÏká minutka jen tam tak nechránûnû stát, ve volném prostoru nad paÏením.

Pak jsem lezl pfiímo dopfiedu; a teì se mé my‰lenky úplnû zmûnily, jako by najednou zafiadily zpáteãku. Ta zvlá‰tní situace se mû zmocnila; cítil jsem, jak ve mnû stoupá velká, pfiekypující radost; ‰Èastnû a se smíchem jsem hbitû lezl po ãtyfiech. A proÏíval jsem nádhern˘ okamÏik míru – osobního, soukromého míru, míru na celém svûtû mnû kvÛli.

PoloÏil jsem vûci, zvedl ty druhé a lezl zpátky. A v tom okamÏiku se mír zhroutil. Cítil jsem zase, jak mi stovky pu‰ek mífií do zad. Zaplavil mû hrozn˘ strach a pot po mnû tekl v potÛãkách. Ale dorazil jsem k zákopu nezranûn a bez dechu jsem tam zalehl.

Druh˘ den jsem si uÏ na celou vûc trochu zvykl; a ãasem jsme to zjednodu‰ili, takÏe jsme uÏ nevy11

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 12

cházeli jeden po druhém, ale vylézali jsme ze sv˘ch zákopÛ souãasnû. Jak dva psi pu‰tûní z vodítka jsme se plazili proti sobû s dárky.

KdyÏ jsme si poprvé vidûli do tváfie, jen jsme se na sebe rozpaãitû usmáli. Ten kamarád byl mlad‰í neÏ já, bylo mu asi dvacet. Na tváfii mu bylo znát, Ïe se mu tahle legrace líbí. „Bonjour, camerade,“ fiekl, ale já byl tak pfiekvapen, Ïe jsem dvakrát, tfiikrát opakoval „Bonjour, bonjour,“ k˘val jsem hlavou a pak jsem se rychle obrátil.

Mûli jsme pro setkání urãen jist˘ ãas a dfiívûj‰í dorozumívání pomocí signálÛ odpadlo, protoÏe obû strany dodrÏovaly nepsanou mírovou smlouvu. A o hodinu pozdûji jsme pak po sobû pálili jako pfiedtím. Jednou mi ten kamarád z druhé strany váhavû podal ruku a vzájemnû jsme si jimi potfiásli. To uÏ bylo divné.

V té dobû se podobné pfiíhody dûly i na jin˘ch úsecích fronty. Vrchní velitelství se to dozvûdûlo a byl vydán rozkaz, Ïe nûco podobného se absolutnû zakazuje; v nûkter˘ch pfiípadech tak byl pr˘ dokonce naru‰en denní rituál nepfiátelství. Ale nám to nevadilo.

Jednoho dne se na frontû objevil major a mûl k nám proslov. Byl velmi horliv˘ a energick˘ a fiekl, Ïe má v úmyslu zÛstat na frontû do veãera. Nane‰tûstí se usadil nedaleko místa, kde jsme vycházeli, a vyÏádal si pu‰ku. Byl to velmi mlad˘ major a laãnil po ãinech.

12

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 13

Nevûdûli jsme, co máme dûlat. Nemûli jsme Ïádnou moÏnost dát kamarádÛm naproti nûjaké znamení; kromû toho jsme vûfiili, Ïe bychom mohli b˘t na místû zastfieleni za to, Ïe k‰eftujeme s nepfiítelem. Minutová ruãiãka na m˘ch hodinkách se pomalu sunula kupfiedu. Nic se nedûlo a skoro to vypadalo, Ïe v‰echno ‰Èastnû skonãí.

Major nepochybnû vûdûl jen o obecném sbratfiování, k nûmuÏ docházelo podél frontové linie, ale o tom, co jsme tady podnikali my, nic urãitého. Byla to prostû smÛla, která ho teì zavedla právû sem a svûfiila mu tento úkol.

Pfiem˘‰lel jsem, jestli mu nemám fiíct: Za pût minut nûkdo naproti vyjde. Nesmíme stfiílet, dÛvûfiuje nám. Ale neodváÏil jsem se. Co by to také bylo platné? Kdybych to udûlal, moÏná by tím spí‰ zÛstal a ãekal, zatímco teì je‰tû pofiád zb˘vala nadûje, Ïe odejde. Kromû toho mi Bühler za‰eptal, Ïe zalezl za jedno paÏení a naznaãil pu‰kou znamení „jízdenka“ (jako se signalizuje chybn˘ v˘stfiel na stfielnici) a oni mávali zpátky.

Pochopili, Ïe nesmûjí pfiijít.

Na‰tûstí byl po‰mourn˘ den; poprchávalo a brzy se setmûlo. Bylo uÏ ãtvrt hodiny po na‰em domluveném ãase. Pomalu jsme zase byli schopni d˘chat. Pak se ale mÛj zrak zastavil; jazyk mi leÏel v puse jako onuce; chtûl jsem kfiiãet a nemohl; ztuhl˘ zdû‰ením jsem se díval 13

Nepfiítel - zlom 2012

28.8.2012

11.26

Stránka 14

pfies zemi nikoho a vidûl, jak se pomalu objevuje ruka, pak tûlo. Bühler se hnal kolem paÏení a zoufale se pokou‰el dávat znamení. Ale bylo uÏ pozdû. Major vypálil. Ozval se slab˘ v˘kfiik a tûlo kleslo zpátky.

Na okamÏik zavládlo podivné ticho. Potom jsme usly‰eli fiev a spustila se stra‰ná palba. „Stfiílejte! Stfiílejte!“ kfiiãel major.

Pak jsme i my zahájili palbu. Nabíjeli jsme a stfiíleli jako ‰ílenci, nabíjeli a stfiíleli, jen abychom mûli ten hrozn˘ okamÏik za sebou. Celá fronta se dala do pohybu, zaãala pálit i dûla, a tak to pokraãovalo celou noc. Do rána jsme ztratili dvanáct muÏÛ, mezi nimi i majora a Bühlera.

Od té doby nepfiátelství pokraãovalo. UÏ se nevymûÀovaly cigarety a ztráty rostly. Od té doby se mi pfiihodila spousta vûcí. Vidûl jsem umírat mnoho muÏÛ. Sám jsem nejednoho zabil. Ztvrdl jsem a ztratil cit. Léta plynula. Po celou tu dlouhou dobu jsem se neodváÏil myslet na ten slab˘ v˘kfiik v de‰ti.

14