Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 5
únor 2001
Prvopoãátek v‰eho… kdysi dávno NARODIL JSEM SE na severu âech, v krajském mûstû, co se Ústí nad Labem naz˘vá. Tak nûjak jsem se povaloval v lÛnû maminy, bylo tam pfiíjemné teplo, jídlo kdykoliv jsem si vzpomnûl, na‰i mû brali s sebou, kamkoliv ‰li, já si lebedil v pohodû v bfií‰ku mamky a myslel si naivnû, Ïe mi nic neschází. Omyl. Najednou mû nûco uprostfied rozjímání o niãem postrãilo, já vystrãil tu svou kebuli do zimy, na prudké svûtlo, nic jsem nevidûl, no hrÛza. Nûkdo mû ãapl za kebuli a tahal mû od centra tepla, klidu a pohody a neÏ jsem se nadál, odstfiihli mi pfiívod jídla. Nikomu jsem nic neudûlal ani nefiekl nic zlého, ale pfiesto mnû zlískali prdel, co se do mû ve‰lo. Zaãal jsem fivát na celé kolo, já nic, já muzikant, ale v‰e bylo marn˘. Sadistick˘ úchyl doktor mû podal je‰tû víc sadistické sestfie a ta mû strãila celého pod vodu a málem ze mû kÛÏi sedfiela. ¤val jsem na celé kolo, co to ‰lo, aÏ jsem z toho sípal, co sakra dûlá‰, vzpamatuj se, já jsem malej a bezbrannej, ale marnû. Práskla se mnou na stÛl, vo‰mudlala mé mrÀavé tûlo drsn˘m hadrem a k tomu mû je‰tû drze bez optání pomalovala z boku nûjak˘m jménem, na které sly‰ím dodnes. Roman. Nakonec mi ucpali rozefivanou pusu nûãím tepl˘m, mûkk˘m… mûkk… mû… hele, co to je? Ono to je dobr˘, a tak jsem cumlal a cumlal, aÏ jsem z toho usnul. 5