První kapitola
Hercule Poirot se zamraãil. „Sleãno Lemonová,“ oslovil svoji sekretáfiku. „Ano, pane Poirote?“ „V tomto dopise se nacházejí tfii chyby.“ PoirotÛv tón vyjadfioval nevíru. Sleãna Lemonová, ta málo pohledná, zato velmi schopná Ïena se pfiece nikdy chyb nedopou‰tí. Nikdy nebyla nemocná ani unavená nebo rozãilená, vÏdy vynikala precizností. Vzato kolem a kolem vlastnû vÛbec Ïenou nebyla. Byla stroj – dokonalá sekretáfika. V‰echno znala, se v‰ím si poradila. O v‰echno se tak dokonale postarala, Ïe i Ïivot Hercula Poirota fungoval jako dobfie sefiízen˘ stroj. ¤ád a metodiãnost byly po léta Poirotov˘m heslem. Díky dokonalému komorníkovi Georgeovi a dokonalé sekretáfice sleãnû Lemonové vládly fiád a metodiãnost jeho Ïivotu zcela bez omezení. Nyní, kdyÏ se vedle kulat˘ch lívancÛ smaÏily i hranaté, nemûl si Poirot naã stûÏovat. Ov‰em dnes ráno udûlala sleãna Lemonová pfii psaní úplnû jednoduchého dopisu tfii chyby, a navíc si jich ani nev‰imla. Hvûzdy v pfiekvapeném údivu ustrnuly na sv˘ch nebesk˘ch drahách! Hercule Poirot jí uráÏliv˘ dokument podal. Nezlobil se, spí‰e se vydûsil. Tohle je jedna z vûcí, jeÏ se nemohou pfiihodit – a pfiece se to stalo! Sleãna Lemonová si dopis vzala. Podívala se na nûj. Poirot poprvé v Ïivotû uvidûl, jak zrudla. Syt˘ neslu‰iv˘ 7