Neklid_duse_001_003_Sestava 1 7/8/13 10:32 AM Stránka 3
JIŘÍ
HANIBAL
Neklidná duše
z
Evy
Rožmberka KNIŽNÍ KLUB
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
Copyright © Jifií Hanibal, 2013 ISBN 978-80-242-3961-3
13.33
Stránka 4
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 5
1. Celá se chvûla vzru‰ením, cítila, jak jí bu‰í srdíãko v útlém tûle pûtiletého dûvãátka. Ne, nebyl to strach. Eva se jen tak nûãeho nezalekla, nebyl k tomu ostatnû zatím dÛvod; spí‰ jen vûdomí toho, Ïe poru‰uje v‰echny pfiíkazy, které ji varovaly, aby nevycházela sama na nádvofií bez doprovodu chÛvy ãi matky, Ïe ãiní cosi nedovoleného, dokonce zakázaného. Právû to byl v‰ak ten dÛvod, kter˘ ji lákal a pfiitahoval a zpÛsoboval, Ïe jí zrudly tváfie napûtím. Cupkala ve stfievících dlouhou a chladnou hradní chodbou z nerovn˘ch velk˘ch kostek Ïulového dláÏdûní. Nesmûla pfiíli‰ spûchat, protoÏe jí pod podráÏkami skfiípûla zrníãka písku a jí se zdálo, Ïe ten hluk musí b˘t sly‰et kdovíjak daleko. Stále se pfiitom ohlíÏela, jestli ji nûkdo nepronásleduje a nezmafií opût jeden z jejích pokusÛ o útûk. A dvefie ke schodi‰ti na nádvofií se zdály stále tak vzdálené. Je‰tû pár krokÛ… Ta malá holãiãka pfied ãímsi ãi pfied k˘msi stále prchala. VyuÏívala kaÏdiãké sebemen‰í pfiíleÏitosti, kdy její stará chÛva Apolena ãi její b˘valá kojná Magdalena, která se malé, ani ne pûtileté knûÏnû zmûnila v komornou, polevily jen trochu v pozornosti. V‰ichni nad tûmi jejími spády vrtûli hlavami a její matku Annu z Rogendorfu takové chování trápilo, nemohla je pochopit. „Co ji k tomu pudí? Jaké to má podivné nutkání?“ divila se ustaranû. „Copak není ráda, Ïe je jí dopfiáno Ïít jinak neÏ dûtem z ãeledníkÛ ãi té ‰pinavé chásce na Latránu? Co z toho dítûte vyroste, bude-li se st˘kat s takovou chamradí?!“ „Je to malá divo‰ka,“ usmívala se shovívavû Apolena. „Uklidnûte se, paní, v‰ak z toho ãasem vyroste!“ „Nechce se mi ãekat!“ pohlédla na ni knûÏna zvysoka. „JestliÏe na ni nestaãí‰ a budou-li se ty útûky opakovat, vymûním tû za schopnûj‰í chÛvu!“ 5
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 6
Útûky se opakovaly, ale Apolena zÛstala, neboÈ paní nemûla odvahu propustit Ïenu, která slouÏila dûtem RoÏmberkÛ uÏ tak dlouho. Eva otevfiela dvefie na nádvofií. KdyÏ stanula poprvé na schodi‰ti k obytné ãásti krumlovského hradu, zjevil se jí nov˘ svût. Jin˘ neÏ dosud znala. Svût panské ãeledû, koãích a lokajÛ, ‰afáfiÛ a ‰tolmistrÛ, Ïen z kuchynû a hlavnû jejich dûtí, které se hemÏily po dvofie. Byly stejnû staré a velké jako ona, jen trochu jinak obleãené v potrhan˘ch ko‰ilích a kazajkách, ale to Evû nijak nevadilo a brzy se zapojila do jejich her, neÏ ji tu chÛvy a slouÏící na‰li, a pfies její odpor, kter˘ se neobe‰el bez pláãe a vzteklého kousání, ji násilím odvlekli zpût do obytn˘ch kníÏecích komnat. Staãilo jen pár mûsícÛ, aby se odváÏila se svou soukojenkyní ·árkou probûhnout hradní bránou a sejít aÏ dolÛ na Latrán, coÏ byly vût‰inou jen dfievûné domy, nûkdy pouhé chatrãe koÏeluhÛ, perníkáfiÛ, tkalcÛ, soukeníkÛ a dal‰ích fiemeslníkÛ, z nichÏ jen nûktefií se zmohli na kamenné domy, jako byl ten ‰enkovní, jehoÏ majitel se Ïivil zároveÀ jako kováfi a meãífi. Zdej‰í dûti si ji zpoãátku mûfiily podezíravû, dívaly se na ni s nedÛvûrou. UÏ podle obleãení bylo patrné, Ïe mezi nû nepatfií. KdyÏ si v‰ak zula své botky, zaãala s nimi bûhat bosa po bfiehu Vltavy a stavût pfiehrady a ml˘nky, pfiijaly ji mezi sebe. Brzy byla stejnû ‰pinavá jako ostatní, a ukázala se dokonce trhlina v jejím aksamitovém kabátku. Eva se toho nejdfiíve polekala, potom v‰ak jen mávla rukou a pokraãovala ve hfie. Bylo uÏ naveãer, kdyÏ nad bfiehem houkla na dûti ‰enk˘fika Tereza âiperníková: „Tak, vy malá holoto, konec hraní a domÛ!“ Teprve potom si v‰imla dûvãátka, které mezi tu její „holotu“ zfiejmû nepatfiilo. „Která kukaãka zanesla své mládû do na‰eho hnízda?!“ „Ta je panská!“ odpovûdûl její syn Michal. „Tak panská?“ zavrtûla ‰enk˘fika hlavou. „A jakpak ti fiíkají?“ „Eva z RoÏmberka!“ odpovûdûlo dûvãátko py‰nû. 6
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 7
„Takhle se pfiece nemÛÏe‰ domÛ vrátit!“ Teprve nyní si Eva uvûdomila, Ïe má ‰pinavé ruce i cel˘ obliãej a jak vypadá její obleãení. Tváfiila se rozpaãitû, nebyla si jistá, jak by ji matka pfiijala. „Pojì se um˘t a vykoupat s ostatními!“ vyzvala ji Tereza. To, co následovalo, se stalo pro Evu nevídan˘m dobrodruÏstvím. Terka ji vzala za ruku – marnû se Eva vzpírala, neboÈ chtûla jít sama s ostatními dûtmi, které se za ní potutelnû smály – a vedla ji do svého kamenného ‰enkovního domu. Do obrovské pfienosné mûdûné vany nalila dfievûnou putnou z kotle horkou vodu, pfiidala je‰tû studenou a pokrãen˘m loktem zkusila její teplotu. Pak Evu bez dlouh˘ch fieãí svlékla donaha, hodila ji je‰tû se dvûma dûvãátky a jedním klukem do vany a tam „Její Jasnost“ za smíchu a cákání zbylé trojice zcela neuctivû vydrhla. Zabalila ji potom do plátûného prostûradla. Evû se zdálo drsné a ‰krábalo její dûtskou kÛÏiãku, zvyklou na jemÀouãk˘ kment, ale jen zaÈala zuby a mlãela. Ostatní tfii dûti se umyly samy. Terka se mezitím pokusila alespoÀ trochu vyãistit Evino obleãení a pak ji odvedla do sednice k velkému dubovému stolu. Eva se nestaãila rozhlíÏet kolem sebe. Za chvíli pfied ní stál dfievûn˘ talífi s jáhlovou ka‰í. Evû zpoãátku pfiíli‰ nechutnala, ale kdyÏ vidûla, jak se do ní ostatní pustili, pfiidala se k nim. Matka nebyla právû doma, a tak se návrat na hrad obe‰el bez v˘ãitek a trestÛ. Laskavá Apolena dokonãila, co Terka âiperníková zapoãala, a Evin v˘let na Latrán se tentokrát podafiilo utajit. âasto se pozdûji Terce povedlo uvést dûvãátko do pfiijatelného stavu, ale jednoho dne utekla Eva z Latránu dfiíve a narazila po pfiíchodu na matku, která se právû vrátila z náv‰tûvy na ·ternberku. KdyÏ spatfiila ‰pinavou, rozcuchanou dcerku, zdûsila se. „Propána, jak to vypadá‰?! Kdes byla?“ „Hrála jsem si s dûtmi dole na Latránu,“ zapípala provinile Eva. 7
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 8
„A kdo ti to dovolil?!“ „Utekla jsem.“ Tentokrát se hnûv Anny z Rogendorfu obrátil proti Evinû b˘valé kojné Magdalenû, která pomáhala stafiiãké Apolenû: „Nafiídila jsem, aby se Eva vzdalovala z hradu jen v tvém doprovodu! Jsi za ni zodpovûdná! Tak proã na ni nedohlédne‰?! NedodrÏuje‰ mé pfiíkazy!“ Magdalena – nedávno jí bylo dvaadvacet a teì se jí drÏela za sukni ·árka, která se vrátila spoleãnû s Evou – nebyla pfied svou paní zdaleka tak pokorná jako Apolena. Jen pokrãila rameny: „SnaÏím se, ale Evu nejde uhlídat.“ „Proã nejsi jako tvé sestry Bohunka a AlÏbûta? Ty jsou poslu‰né, chovají se jaksepatfií!“ „Je to je‰tû dítû,“ pfiimlouvala se za Evu Apolena. „Je to knûÏna!“ vykfiikla Anna, aÏ jí pfieskoãil hlas. „I knûÏna si chce hrát,“ vloÏila se opût do rozhovoru Magdalena. „Ale s k˘m?! S takovou chátrou!“ Paní z RoÏmberka byla nanejv˘‰ rozãilená. Magdalenû zvlnil rty pfiidrzl˘ úsmûv, kdyÏ poznamenala: „Je‰tû neví, co je to chátra!“ „Nebuì drzá! Eva nesmí nikdy zapomenout, Ïe je RoÏmberkovna! ZÛstane tfii dny zavfiená ve své komnatû. Ani se odtud nehne‰! I jídlo ti tam budou nosit! Nechci tû vidût u svého stolu! Sedût se mnou bude jen Vilém, ten si to zaslouÏí!“ „A co já?“ hlesl ustra‰enû Petr Vok, o dva roky mlad‰í neÏ Eva. Annû to nedalo, aby se nepousmála: „Ty smí‰ taky sedût s námi.“ Eva mlãela, ale staãilo podívat se jí do vzdorné tváfie, aby bylo kaÏdému jasné, co si myslí. Jejím útûkÛm nebylo konce a tresty nepomáhaly. Stávalo se, Ïe ji pak v‰ichni hledali, ‰ílení strachem o její Ïivot. Nacházeli ji zpravidla v podhradí, jak si dole u fieky hraje s dûtmi. A jak pfiib˘valo podzimních de‰ÈÛ, b˘vala umazaná 8
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 9
blátem na tváfii i na ‰atech tak, Ïe byla k nerozeznání od ostatních dûtí, které tu Ïily v druÏném spoleãenství. Matka zaãala chápat, Ïe s Evou po zlém nic nesvede. Pro tuto vzne‰enou a py‰nou paní, která si nesmírnû zakládala na své pfiíslu‰nosti k roÏmberskému rodu, bylo nesmírnû poniÏující, kdyÏ musela uznat, Ïe Evu niãím nezlomí. Nezb˘valo jí neÏ nafiíkat a spínat ruce. „Opravdu nevím, co si s tím dítûtem poãít. Po kom jen mÛÏe b˘t?“ ptala se bezradnû, ale nenacházela odpovûì. „Po mnû urãitû ne! Îe by po Jo‰tovi?“ To byl Evin otec, nyní uÏ tfietí rok na nebesk˘ch nivách. Eva nebyla skuteãnû nikdy tak poslu‰ná jako o rok star‰í Bohunka ãi desetiletá AlÏbûta, která se snaÏila chovat dospûle jako dáma a dûlala tím matce jen radost, ãi o dva roky star‰í bratr Vilém. KdyÏ jí fiíkali, Ïe se nehodí, aby si budoucí knûÏna z RoÏmberka hrála s dûtmi fiemeslníkÛ a slouÏících, ptávala se s udiven˘m pohledem: „Proã?“ Ta otázka jí zÛstala aÏ do konce Ïivota, i kdyÏ odpovûdi na ni b˘valy rÛzné… Jenom stejnû stará ·árka, dcera Magdaleny, byla zasvûcená do v‰ech Evin˘ch spádÛ, a snad právû proto obû chÛvy nad poãínáním obou dûvãat mhoufiily oãi. Eva by se ani pfies svou odvahu a zvûdavost mnoha vûcí sama neodváÏila. Byla to právû ·árka, která ji pfiivedla poprvé dolÛ do podhradí na Latrán mezi dûti a objevila tak pro ni svût síÈafiÛ, barvífiÛ a koÏeluhÛ, ktefií su‰ili kÛÏe na stojanech na slunné stráni nad fiekou poblíÏ sv˘ch nuzn˘ch chatrãí. To kováfii, zámeãníci a tkalci si postavili uÏ dfievûné domy i s pavlaãemi a nûkteré z nich byly dokonce kamenné jako âiperníkova ‰enkovna, kde byl dole mázhauz s komorou a v prvním patfie pod dfievûn˘mi stropy bydlela rodina. KdyÏ sem Eva zabloudila poprvé, mohla si oãi vykoukat, jak bylo pro ni v‰echno nové. Kováfii Ïhavili mohutn˘mi dmychadly dfievûné uhlí a v pravidelném taktu bu‰ili kladivy do rozpálen˘ch Ïelez, kameníci opracovávali dláty pfied sv˘mi domky Ïulové ãi pískovcové kvádry, síÈafii splétali oka ze lnû9
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 10
n˘ch provazÛ. Jejich Ïeny, pokud nepracovaly doma jako pfiadleny, stloukaly dole u fieky na valchách soukennou plsÈ. Obzvlá‰È se Evû líbilo stfiíhání ovcí. Stfiihaãi je svírali mezi koleny a rouno odpadávalo jakoby v hust˘ch závojích; pak pustili vydû‰enû beãící zvífiátka s holou, zarÛÏovûlou kÛÏí zpátky do ovãína. V‰echno tu bylo jiné neÏ nahofie v hradním paláci, na jehoÏ boku se tyãila válcovitá vûÏ a klenut˘ mÛstek oddûloval „hrádek“, sídlo purkrabího, od rozlehlého paláce roÏmberského vladafie. Staãilo jen pohlédnout zdola od fieky vzhÛru na hrad a na ãlovûka dolehla úcta pfied tûmi mocn˘mi, ktefií sídlili nahofie. Eva zatím nemûla pfiíli‰ pocit, Ïe mezi nû náleÏí. Patfiila spí‰ k dûtem, ty se hemÏily kolem ní a okukovaly s neskr˘vanou zvûdavostí i nedÛvûrou neznámou vetfielkyni, která se od nich uÏ na první pohled li‰ila sv˘m obleãením. Brzy v‰ak zjistily, Ïe má stejné ruce, stejné oãi, vlasy i hlas jako ony, a dokonce i nohy, kdyÏ odloÏila své botky a bûhala bosa svornû s mal˘mi otrhánky. Zvûdavost i nedÛvûra je pfie‰ly a pfiijaly ji mezi sebe. Eva se závistí sledovala, jak se Borek Li‰ák, syn koÏeluha, vy‰vihl na vrbu na bfiehu fieky, odlomil mal˘ kus proutku, stfiepem skla na nûm chvíli pracoval a pak do nûj zaãal tlouct ploch˘m kamenem. Odfiíkával pfii tom: „Otloukej se, pí‰Èaliãko, otloukej se hbitû, jestli se mi nepovede‰, tû‰ se, nabiju tû!“ Pí‰Èalka se povedla, krásnû pískala. Borek si v‰iml, jak po ní Eva touÏebnû kouká, a tak jí kavalírsky nabídl: „Jestli chce‰, udûlám ti taky!“ Eva si staãila sotva párkrát písknout a kluk ze ‰enku, Martin âiperník, vykfiikl: „Jde se na Chval‰insk˘ potok!“ Nebylo pochyb o tom, Ïe oba chlapci soupefií o Evinu pfiízeÀ. Zatímco Borek byl spí‰ huben˘ a tich˘ chlapec, Martin byl urostl˘, rozhodn˘ chlapík, a aniÏ se o tom mluvilo, byl jak˘msi nevolen˘m vÛdcem té dûtské tlupy. Rozbûhli se na druhou stranu za poslední domy obce, a kdyÏ se pfiiblíÏili k zurãícímu potoku, zaãali opatrnû na10
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 11
‰lapovat do trávy. Evû nebylo jejich poãínání jasné, ale napodobila je, aniÏ se na cokoliv ptala. Na bfiehu potoka si kluci klekli, vykasali si rukávy ko‰il, pokud na sobû vÛbec nûjaké mûli, a zaãali ‰átrat opatrnû rukama pod bfiehem. To uÏ Eva nevydrÏela a zeptala se: „Co tam hledáte?“ Neodpovûdûli jí, ale zamraãili se a s prstem na rtech jí dali znamení, aby mlãela. Netrvalo to dlouho, Martin sebou trhl a s vítûzn˘m „Mám!“ vyhodil do trávy na bfiehu mrskajícího se pstruha. Brzy ho se sv˘mi úlovky následovali i ostatní chlapci. Dûvãata jen pfiihlíÏela. „Chce‰, abych tû to nauãil?“ pohlédl Martin na Evu a otíral si z tváfie blátivá zrníãka písku. Dychtivû pfiik˘vla. Klekla si po vzoru chlapcÛ na bfieh, Martin vzal její dlanû do sv˘ch a ‰eptal: „Musí‰ zajet hodnû daleko pod bfieh, schovávají se tam pod kameny.“ Proudící voda byla studená, Eva ohmatávala slizké kameny, vedená zku‰en˘ma Martinov˘ma rukama, aÏ náhle ucítila pod dlanûmi ‰upinaté tûlíãko. Martin uÏ jí nemusel radit, co dál. Jako to vidûla u ostatních, trhla sebou a vyhodila na bfieh pstruha. „Jde ti to,“ pochválil ji zdrÏenlivû Martin. Pak rozdûlali na bfiehu oheÀ, napíchali vykuchané pstruhy na ‰piãat˘ klacek a opékali je nad plameny. Borek se dokonce pochlubil tím, Ïe ulovil raka, ale toho si chtûl odnést Ïivého domÛ a chovat ho v dfievûné krabici, kterou bude protékat voda. Pro Evu byly tohle nezapomenutelné chvíle. VÛbec to bylo dûvãátko, které nedopfiálo sv˘m nohám ani chvíli klidu. Stále byla v pohybu, poskakovala, hopsala nebo pfiímo tanãila, a pfii návratu domÛ z radosti ze Ïivota halekala k modfie se klenoucímu nebi. Byla plná jakéhosi vnitfiního nepokoje, touhy objevovat svût za lesnat˘mi kopci kolem. V‰ichni fiíkali, Ïe jsou to hory, ale Eva mûla o horách docela jinou pfiedstavu. Matka Anna jí jednou dovolila nahlédnout do knihy, kde byl barevn˘ obrázek s vysoko se tyãícími skalami, jejichÏ vrcholky byly pokryty bûlostn˘m snûhem – právû tak bíl˘m, jako kdyÏ napadl v zimû doma 11
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 12
a ona uhánûla na saních taÏen˘ch párem koní s rolniãkami, zahalená po matãinû boku v houních, s tváfiemi zrudl˘mi mrazem. Od úst jí stoupaly bûlavé obláãky páry, a ona se rozhlíÏela a mûla oãi rozzáfiené radostí. Ty kopce kolem Krumlova nebyly skalnaté a nepfiátelské, byly lesnaté a tajemné, obydlené záhadn˘mi bytostmi, hejkaly a obry, jak jí o nich vyprávûla za zimních veãerÛ stará Apolena. Eva nebyla hloupá a dobfie si uvûdomovala, jak˘ je rozdíl mezi ní a ostatními dûtmi na Latránu. Nebydlela pfiece jako mnohé z nich v dfievûné chatrãi, do které fiãelo ze v‰ech stran. Mûla svou malou komnatu na py‰ném hradû s kulatou vûÏí nad fiekou! Ale jinak byla stejná jako ostatní dûti. S nemen‰ím zájmem neÏ ostatní dûvãátka na Latránu se dívala na kluky, ktefií závodili v ãurání do tÛÀky, „kdo dál“, a tajnû ji tû‰ilo, kdyÏ vyhrál mírn˘ a laskav˘ Borek Li‰ák, a ne ten sebevûdom˘ Martin âiperník. Pfiesto ji hned od poãátku pfiitahoval spí‰ bojovn˘ Martin, kter˘ byl vÛdcem té dûtské smeãky, dokázal se rvát a jeho slovo bylo pro ostatní jak˘msi nepsan˘m zákonem. Evû se ostatnû vÏdycky líbili vût‰í a silnûj‰í chlapci, ktefií byli vzpurní, boufiili se, nechtûli se podrobit pfiíkazÛm a bylo obtíÏné je zkrotit. Od prvního setkání se Eva snaÏila upoutat Martinovu pozornost. TouÏila po tom, aby se Martin stal jejím ochráncem a rytífiem. Jednoho dne, kdyÏ lezli v‰ichni na skálu poblíÏ Chval‰inského potoka, úmyslnû upadla a dala se do bolestivého náfiku. Doufala, Ïe se k ní Martin vrátí, pomÛÏe jí vstát a moÏná ji vezme i do náruãe. UÏ tehdy se u ní projevoval zárodek Ïenské rafinovanosti. Dopadlo to v‰ak zcela jinak. Martin, kter˘ byl vpfiedu, se jen ohlédl a vyzval ji drsnû: „Vstávej! To je toho, Ïe jsi upadla! Stanou se ti hor‰í vûci! Jsi rozmazlená, to je to,“ dodal je‰tû pohrdavû a pokraãoval v cestû. Ten, kdo jí podával pomocnou ruku, byl mírn˘ Borek Li‰ák: „Pojì, pomÛÏu ti.“ „Nechci!“ odbyla ho zlostnû Eva a vyskoãila. Od toho dne zaãala chlapci pohrdat, cítila se lep‰í a sil12
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 13
nûj‰í neÏ oni. A dá se fiíct, Ïe jí to aÏ na jedinou v˘jimku vydrÏelo aÏ do smrti. Eva byla docela jiná neÏ její o dva roky star‰í bratr Vilém, kter˘ se na hradním nádvofií naparoval a py‰nû vykrucoval v nohavicích z jemného harasu a v aksamitové kazajce krumplované stfiíbrem. Na rozdíl od Evy touÏil vÏdycky po tom, aby ho v‰ichni chválili, to se pfiímo zalykal blahem a neopominul jedinou pfiíleÏitost, aby se neposmíval Evû, která mívala obãas u‰pinûné nejen ruce, ale i tváfi. Mladá chÛva Magdalena znala dobfie Eviny spády, a tak to byla zpravidla ona, kdo pfiivádûl Evu zpátky na hrad. Ta se tváfiila zkrou‰enû, protoÏe mûla obavy z pfiísné matky a jejího potrestání. Magdalena se cestou chápavû usmívala a na rozdíl od matky Evû nikdy nic nevyãítala, aãkoliv vûdûla, Ïe se zloba její paní Anny z Rogendorfu obrátí právû proti ní. Nebyla je‰tû tak stará, aby si sama nevzpomnûla na své dûtství. Eva Magdalenu milovala, protoÏe ta ji nikdy neprozradila a snaÏila se ji v‰emoÏnû chránit pfied mnohdy oprávnûn˘mi matãin˘mi v˘tkami. Stará chÛva pak fiíkávala: „Dítû, dítû, ty postrádበpevnou otcovskou ruku!“ Eva nechápala, co tím chce Apolena naznaãit. Sama mûla pocit, Ïe jí nic nechybí. Její otec, kníÏe Jo‰t z RoÏmberka, zemfiel uÏ pfied tfiemi lety, krátce po narození Evina mlad‰ího bratra Petra Voka. To byly Evû teprve dva roky, takÏe ho vlastnû vÛbec neznala. Nevzpomínala si ani, jak vypadal. A aãkoliv jiÏ ve sv˘ch pûti letech vûdûla, Ïe by se slu‰elo, aby otce milovala a ctila, bylo jí bez nûj docela dobfie. Otce jí uÏ celé tfii roky nahrazoval str˘c Petr, tohoto tradiãního roÏmberského kfiestního jména uÏ pát˘. Jak se celkem náhodnû nedávno dovûdûla od krumlovského purkrabího Petra Doudlebského z Doudleb, pfiezdívali str˘ci Kulhav˘, protoÏe napadal na levou nohu. Ne Ïe by ho Eva nûjak zvlá‰È milovala. Mûl zatrpklou tváfi, na níÏ se jen zfiídkakdy objevil náznak vlídného úsmûvu, a stále jen ustaranû vzdychal, jako by se mu dûla kdovíjaká kfiivda. Pohublé 13
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 14
tûlo mûl podivnû pokroucené a nikdy se neoÏenil. Je ov‰em pravda, Ïe u nûj Eva nacházela vût‰í ochranu a porozumûní neÏ oba její bratfii, star‰í Vilém a mlad‰í Petr, a tak se brzy nauãila str˘covu náklonnost zneuÏívat. Evina komÛrka na spaní nebyla velká. LÛÏko s nebesy vystlané hounûmi bylo v ãele jedné stûny, stranou stála truhla, kam se ukládalo ‰atstvo, v koutû visel na stûnû kfiíÏ, pod kter˘m hofiel kahánek s vûãn˘m svûtlem, a na opaãné stranû stála vysoká kachlová kamna, z nichÏ sálalo od fiíjna do kvûtna teplo z polen. Ta mûla na starosti stará chÛva Apolena, která spala na úzké pryãnû vedle vchodu, neboÈ roÏmberská paní usoudila, Ïe by dítû tak malé jako Eva nemûlo spát samotné. „Mohly by na ni pfiijít noãní mÛry, mohla by se bát…“ Marnû se Eva mraãila, vzdorovala a bránila se s tvrdohlavostí pûtiletého dítûte. Tvrdila, Ïe se nebojí noãních mÛr ani ãehokoliv jiného, ale nakonec jí nezbylo neÏ se smífiit s chÛvinou pfiítomností. V˘hodou komÛrky obrácené na jih bylo, Ïe sem od jara do podzimu svítilo slunce oknem s kulat˘mi sklíãky zalit˘mi olovem. Matãina starost o Evino bezpeãí byla zbyteãná, neboÈ Apolena spala tvrdû a stûÏí by ji probudili i lovci stfiílející divoãáky; kromû toho trpûla k stáru hluchotou. A tak se stalo, Ïe za jedné hluboké noci, zatímco Apolena tvrdû spala, probudila Evu hádka a vzru‰ené hlasy. Chvíli civûla do stropu a snaÏila se porozumût, o ãem se to ti dva lidé pfiou. Marnû. Otoãila hlavu ke dvefiím, kde se daly tu‰it na pryãnû obrysy tûla spící Apoleny. Je‰tû okamÏik zaváhala, pak vstala. Ti‰e na‰lapujíc bos˘ma nohama, otevfiela opatrnû dvefie a vy‰la na chodbu. Teì uÏ zaãala hlasy rozeznávat. Ten Ïensk˘ patfiil matce, ten muÏsk˘ pak str˘ci Petrovi Kulhavému, kter˘ se stal pfied tfiemi lety po otcovû smrti roÏmbersk˘m vladafiem. Eva se ‰ourala temnou chodbou za hlasy. Ty vycházely ze dvefií, které zÛstaly zfiejmû nedopatfiením pootevfiené. Eva mûla pfiece jen obavy, aby ji tu nûkdo nepfiistihl, a tak se vtiskla do v˘klenku na chodbû 14
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 15
a s bu‰ícím srdcem naslouchala rozãilen˘m hlasÛm. Ten vysok˘ jeãiv˘ mûla matka vÏdycky, kdyÏ se zlobila. „Já nikdy nedopustím, aby nûkdo pfiipravil o v‰echno mû a mé dûti!“ „Tím ‚nûkdo‘ myslí‰ snad mû, aã jsem jedin˘ zachránil roÏmbersk˘ majetek pfied Lvem z RoÏmitálu, kdyÏ se ho chtûl proti v‰emu právu zmocnit?!“ „A koho jiného?! A roÏmbersk˘ majetek ochránili je‰tû tví bratfii Jindfiich s Jo‰tem, m˘m manÏelem. Ten tu tak b˘t, v‰echno by vypadalo jinak!“ „Své dûti bys pfiipravila o jejich práva jenom ty, nikdo jin˘! Pod tv˘ma rukama by roÏmberské statky brzy roztály jako sníh po jaru!“ Eva ve svém úkrytu ani ned˘chala a lapala kaÏdé slovo. Vûdûla, Ïe kdyby ji tu nûkdo pfiistihl, neunikla by trestu. Zatím hádka pokraãovala: „âouhá z tebe hamiÏnost a chamtivost jako sláma z bot!“ volala matka rozãilenû a vzápûtí Petrovi vyãítala: „Jsi stejn˘ jako v‰ichni RoÏmberkové!“ Kdyby byla Eva pfiítomna v místnosti, odkud zaznívaly hlasy, vidûla by, jak Petr po tûchto slovech zrudl zlostí. Jeho oãi metaly blesky, kdyÏ se postavil v˘hrÛÏnû proti Annû. „Neplivej svou otrávenou slinu na jméno RoÏmberkÛ. Ty mÛÏe‰ pouze dûkovat mému bratru Jo‰tovi, Ïe tû vytáhl z toho tvého bezv˘znamného rakouského hnízda, z toho Rogendorfu. Nevím, kam dal oãi, kdyÏ z tebe uãinil paní na Krumlovû a Tfieboni!“ Anna se asi pfiece jen Petra polekala, protoÏe zmûnila tón a odpovûdûla rozechvûl˘m hlasem lítostivû: „Nikdy jsi mû nemûl rád!“ „Nemûl jsem taky dÛvod tû milovat!“ odpovûdûl Petr drsnû. „Staãilo, Ïe jsi zamotala hlavu Jo‰tovi!“ UraÏená Anna zvolala opût zlostnû: „Nedám okrádat sebe ani své dûti!“ „Chce‰ snad fiíct, Ïe jsem zlodûj?“ ‰tûkl Petr Annû do tváfie. Vzájemná nenávist tûch dvou dospûl˘ch byla jasnû patrná a chápala ji i vydû‰ená Eva, které se svíralo hrdlo. 15
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 16
Anna nezÛstávala Petrovi nic dluÏna. „Chci, abys nám dal, co mi náleÏí! Jinak vezmu dûti a vrátím se na Rogendorf!“ „Ty si táhni tfieba ke v‰em ãertÛm, ale dûti zÛstanou zde!“ „Dûti patfií matce!“ „Vezmi si tedy ty své holky, ale Vilém a Petr Vok dostanou roÏmberskou v˘chovu!“ V Evû se v‰echno zachvûlo. VÏdycky se domnívala, Ïe má str˘c rad‰i ji neÏ oba chlapce, a teì byl ochoten se jí zbavit jako nûãeho podfiadného. Taková kfiivda ji poniÏovala! A proã vÛbec dûlá takov˘ rozdíl mezi dûvãaty a chlapci?! V‰echno se v ní proti tomu boufiilo. UÏ dávno si pov‰imla, Ïe zatímco o chlapcích se mluví s plnou váÏností jako o nûãem vzácném, s Bohunkou, AlÏbûtou a s ní se handluje jako s kramáfisk˘m zboÏím na trhu. Kromû toho ji dûsilo pomy‰lení, Ïe by se snad mûla odlouãit od svého milovaného mlad‰ího bratfiíãka Petra Voka. Z rozhovoru jí uniklo pár vût, ale nyní se opût zaposlouchala. „Z Viléma a z Voka vyrostou RoÏmberkové, vladafii! Jsou to oni, kdo se stanou dûdici na‰eho jména! Ty ví‰ dobfie, Ïe já sám dûdice nemám,“ dodal Petr s trpkostí. „Která urozená Ïena by taky chtûla spát vedle takové zrÛdy, s hrbáãem, jako jsi ty!“ ozvala se Anna s jízlivou zlomyslností. Chtûla ‰vagra zasáhnout a to se jí rozhodnû podafiilo. Eva sly‰ela, jak Petr zafival: „Zmiz odtud! Zmiz odtud hned zítra! A vícekrát mi, ty zmije jedovatá, nelez na oãi! Nafiizuji ti to jako vladafi!“ Eva uÏ na víc neãekala a spû‰nû capkala po studen˘ch dlaÏdicích zpût do svého pokoje. Hupla na lÛÏko, zachumlala se do pokr˘vek, spánek v‰ak pfiesto nepfiicházel. Nedovolovala jí to slova, jeÏ pfied chvílí padla. UÏ dfiív vyslechla právû od své matky lecjakou poznámku o majetkov˘ch sporech str˘cÛ, takÏe to pro ni nebylo nic tak neznámého. V dobû, kdy se Petr IV. hodlal vzdát roÏmberského vladafiství, zastával Jan, nejstar‰í ze ãtyfi bratrÛ, místo velkopfievora ve Strakonicích. Podle práva posloupnosti mûl Petra 16
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 17
nahradit právû on. Ostatní tfii, Jo‰t, Petr Kulhav˘ a Jindfiich, se v‰ak domluvili, Ïe by se mûl stát vladafiem jeden z nich. Pozvali tedy Jana na TfieboÀ, uspofiádali tam pro nûj sice velkolepou hostinu, ale zároveÀ ho s pouÏitím mírného násilí pfiinutili, aby se sv˘ch nárokÛ vzdal ve prospûch nejmlad‰ího Jindfiicha, kterého ostatní dva pokládali za nejschopnûj‰ího. Ten stál pfied nelehk˘m úkolem: ochránit rodov˘ majetek pfied panem Lvem z RoÏmitálu, kter˘ se ho chtûl zmocnit. Anna z Rogendorfu pak se smíchem vyprávûla dûtem jako zábavnou historku pfiíbûh soudních úfiedníkÛ, ktefií pfii‰li za Jindfiichem, aby uplatnili práva pána z RoÏmitálu. RoÏmbersk˘ vladafi totiÏ rozstfiíhal pfied jejich vydû‰en˘ma oãima listiny, které mu pfiinesli, peãeti rozlámal a to v‰e pfiikázal úfiedníkÛm sníst. Pak jim to dal zapít dobr˘m vínem. Mohl si to dovolit, neboÈ se zaslouÏil o zvolení Ferdinanda I. ãesk˘m králem, byl pfiítelem královny Marie, a navíc byl ochoten postavit na své náklady králi na pomoc v boji proti TurkÛm ‰est set pû‰ích a dvû stû jízdních bojovníkÛ. To byl, bohuÏel, jeden z posledních Jindfiichov˘ch ãinÛ, neboÈ krátce nato zemfiel a vladafiem se po nûm stal Evin otec Jo‰t III. Na celé té historii zaujal Evu nejvíc pfiíbûh se soudními úfiedníky, ten si ve své fantazii dokázala Ïivû pfiedstavit a je‰tû nyní se tomu usmívala, neÏ jí spánek sklíÏil víãka. Petr V. Kulhav˘ se ov‰em m˘lil, jestliÏe se domníval, Ïe s Annou zatoãí stejnû jako jeho mlad‰í bratr se soudními úfiedníky. Chybûla mu jeho energie a ctiÏádost, ale i schopnosti a styky, jaké jsou v takové situaci zapotfiebí víc neÏ cokoliv jiného. Anna se obrátila se stíÏností pfiímo na císafie, aby o majetku rozhodl v její prospûch. Ferdinand I. byl RoÏmberkÛm za mnohé zavázán a chtûl se z nepfiíjemné situace vyvléct. Proto zfiídil komisi, která mûla situaci posoudit. Jejím vedením pak povûfiil nejvy‰‰ího zemského kancléfie Volfa Krajífie z Krajku. Komise pak rozhodla, Ïe je Petr Kulhav˘ povinen vyplatit Annû devût tisíc zlat˘ch r˘nsk˘ch, vydat jí ãást roÏmbersk˘ch klenotÛ, vypravit ji na cestu po17
Neklidná du‰e - zlom
24.7.2013
13.33
Stránka 18
vozem se ‰esti koÀmi a je‰tû dal‰ími drobnostmi. Petrovi V. nezbylo neÏ se skfiípûním zubÛ komisi vyhovût. Nakonec to uãinil docela rád, jen aby se zbavil nepfiíjemné pfiíbuzné. Anna z Rogendorfu byla s rozhodnutím komise spokojená. Souhlasila i s tím, aby dûti zÛstaly v âechách. ShromáÏdila v‰echny pfied sv˘m odjezdem v pfiijímacím sále na Krumlovû, aby se s nimi rozlouãila. Chybûla jen nejstar‰í nevlastní dcera Anna z RoÏmberka, která Ïila uÏ del‰í dobu u pánÛ z Hradce. Byli tu s ní tedy tfii dívky a dva chlapci. „Ani nevíte, jak je pro mû bolestné, Ïe se s vámi musím rozlouãit,“ oslovila je s povzdechem. Hledûla pfiitom z jednoho na druhého, jako by si chtûla vr˘t pevnû do pamûti jejich podobu. Eva nevûdûla, jak se má tváfiit, Ïádn˘ zvlá‰tní smutek z matãiny nepfiítomnosti nepociÈovala. Byla ráda, Ïe zÛstane se v‰emi pohromadû, a tak jen klopila hlavu. „Doufám, Ïe to nebude nadlouho a brzy vás opût spatfiím,“ pokraãovala matka, hlas se jí zachvûl a do oãí jí vstupovaly slzy. „Kdyby Ïil vበotec, nikdy by k na‰emu odlouãení nedo‰lo.“ Znovu si povzdechla. „On mû velice miloval… Oddali nás v katedrále v Aug‰purku. Svatbû byl pfiítomen i ‰panûlsk˘ král a císafi Karel, nynûj‰í fiímsk˘ král Ferdinand, kurfifiti, kníÏata, legáti. Zvony vyzvánûly, byla to nádhera!“ Nakonec udûlala kaÏdému z dûtí na ãele kfiíÏek se slovy: „BÛh vás tu ochraÀuj!“ S uslzen˘ma oãima kaÏdé z dûtí objala a políbila. To bylo na dlouhou dobu naposledy, co Eva vidûla svou matku. RoÏmbersk˘ vladafi Petr brzy pochopil, Ïe se v˘chovû pûti mal˘ch dûtí nebude moci vûnovat sám, a rozhodl se, Ïe je svûfií péãi pánÛ z Hradce, u kter˘ch uÏ pob˘vala nejstar‰í Jo‰tova dcera Anna z prvního manÏelství s Bohunkou ze Stahremberka…
18