Kapitola první
V noci na prvního ledna 1979, dvû hodiny pfied pfiíchodem nového
roku, spatfiila Emma Bensonová na mûsíci kfiíÏ. Probuzená podivn˘m neklidem vy‰la, zahalená do starého flanelového Ïupanu, pfied svÛj dÛm pobit˘ pfiekládan˘mi prkny; dÛm stál ve mûstû v hloubi texaského Panhandle, kde strávila cel˘ Ïivot. Teì upírala pohled na nadpozemsk˘ jev nahofie a mûla znepokojiv˘ pocit, Ïe ten kfiíÏ je zlé znamení urãené právû jí. Pfií‰tího dne se dozvûdûla, Ïe její poslední Ïijící dítû a jeho manÏelka zahynuli pfii dopravní nehodû, kdyÏ se vraceli domÛ ze silvestrovského veãírku. Volající se pfiedstavil jako doktor Rhinelander, soused a blízk˘ pfiítel Sonnyho a její snachy. Oznámil jí, Ïe se s manÏelkou postarají o pozÛstalou jedenáctiletou dceru Cathy, dokud soudy – nebo kdo to vlastnû má na starosti – nerozhodnou, co s ní bude dál. „Jak to myslíte – soudy?“ nechápala Emma. Zaslechla bolestn˘ povzdech. „Mluvím o pûstounské péãi, paní Bensonová.“ Pûstounská péãe. Její vnuãka, krev její krve, má vyrÛstat pod stfiechou cizích lidí? Ale kdo jin˘ se jí mÛÏe ujmout? Kam jinam by mûla jít? Îádní dal‰í rodinní pfiíslu‰níci tu nejsou. Emmina snacha byla jedináãek, adoptovan˘ manÏelskou dvojicí pfiíli‰ starou na to, aby mohla mít vlastní dûti, a oba manÏelé jsou po smrti. Emmin druh˘ sny Buddy padl ve Vietnamu. Emma je tedy jediná Ïijící pokrevní pfiíbuzná toho dítûte, jenÏe pro holãiãku bude osobou, se kterou se setkala jen jednou, a na babiãku patrnû zapomnûla; Emma chovala podezfiení, Ïe zmínka o ní a o domû jejich rodiny padla v synovû domácnosti jen zfiídka, pokud vÛbec. Usly‰ela v‰ak svÛj vlastní hlas. „Jestli je moÏné, pane doktore, aby Catherine Ann u vás zÛstala, dokud nepfiijedu, odvezu si ji pak domÛ.“ 15