0035797

1 ● Co jsme už znali: historie dechu

Od začátku Život, jak se zdá, tajemně začíná a končí dechem. Z prvních zaznamenaných sledování našich pradávných předků, která byla nalezena na stěnách jeskyní, víme, že dýchání a dech člověka fascinovaly nejspíš odjakživa, dokonce už v dobách, než se člověk vydal osídlovat další části naší planety. Později popisovali staří Hebrejci, jak Stvořitel dal vzniknout prvnímu člověku (´adam) z prachu země (´adamah) a vdechl mu dech života (ruach) v chřípí. Tento posvátný dech života proměnil prach v živoucí bytost (Genesis 2,7).

Před šesti tisíci lety staří Egypťané odhalili, že dech doslova nese život prostřednictvím životní síly, již nazvali ka. Pro Egypťany se klíč k pochopení původu této síly stal klíčem k pochopení života jako takového: jde o takzvaný anch, zobrazovaný jako překřížený klíč zakončený kroužkem, který se dal držet v ruce. Byl to symbol života, a to i posmrtného. Proto je symbolem dávného pochopení života jako síly, jejíž původ leží mimo fyzický rámec prostoročasu. Mnohem později koptští křesťané, kteří byli téměř jistě ovlivněni duchovními koncepty Egypťanů, používali anch jako symbol života po smrti.

18

Čchi Uplynulo už dva a půl tisíce let od doby, kdy životní sílu a sebeléčení začala zkoumat další civilizace. Stoupenci tradiční čínské medicíny nazvali tuto tajemnou sílu čchi. Starší podoba zápisu tohoto slova se skládala ze tří vlnovek znamenajících vypařování dechu (jako pára, která jde za chladného dne od úst). Někteří dávní Číňané věřili, že čchi má duchovní původ a obsahuje duchovní sílu, která dává život celému vesmíru. Další považovali čchi za univerzální sílu, která je fyzická, i když ji nevidíme – jako vítr. Obě skupiny chápaly, že čchi se do těla dostává dýcháním. Poté obíhá celým tělem, aby byla nakonec vydechnuta do vesmíru a byla k dispozici dalším bytostem.

V čínském systému cvičení známém pod názvem taiči se cvičenec snaží nahromadit čchi a ta poté obíhá jemnohmotným tělem. Čchi se může použít vědomě jako zdroj síly: k sebeléčení, posílení životních aktivit nebo k sebeobraně. Ti, kdo praktikují taiči, bojová umění či nějaký systém sebeobrany, zjišťují, že větší množství naakumulované čchi zesiluje fungování všech jejich smyslů a zlepšuje rovnováhu a koordinaci.

Japonské bojové umění a tradice léčení Japonsko jako soused Číny záhy přijalo fyzické i duchovní pojetí teorie životní síly a tu nazvalo ki. Samo slovo a pojem se posléze přenesly do termínů jako genki, což znamená zdravý, nebo bjóuki, tedy nemocný. V japonském bojovém umění aikido se slovo dá přeložit jako „cesta (do) harmonizace vaší ki s ki protivníka“. Většina systémů energií a lé19

čení proto obsahuje v názvu i slovíčko ki, například reiki, které naznačuje, že je možné tuto speciální „životní sílu“ a energii směrovat do spodní části břicha, do jemnohmotného těla (o něm a jeho energiích budeme hovořit ve 3. kapitole).

Jak v čínské, tak i v japonské tradici se hluboké fyziologické změny, které umožňovaly získat speciální schopnosti bojových umění, rozvíjely prostřednictvím dechových cvičení, hluboké relaxace a meditace, jež všechny usilovaly kultivovat a uchovávat energii životní síly (čchi nebo ki).

Prána a dechová meditace Jak jsem zmínil už v úvodu, většina těch, kdo se věnovali józe, se setkala se sanskrtským termínem prána. Také prána znamená životní sílu, jemnou energii ve vzduchu, která se do těla dostává nádechem. Termín byl prvně zaznamenán v upanišadách, slavných indických textech, z nichž nejdávnější pocházejí z doby kolem roku 400 př. Kr. Podle jógové filozofie je dech nebo vzduch jen prostředkem k přenášení prány do všech úrovní bytí. Jelikož prána je nositelkou života, je pro živé bytosti důležitější než vzduch. Jóga s touto obohacující a léčivou životní sílou pracuje a mnoho lidí, kteří jógu praktikují, zná pránájámu, což je věda o dechu a dýchání.

Podle odborného pojetí pránájámy existují tři hlavní kanály, jimiž jemnohmotná energie prány prochází. Je to centrální kanál, vedoucí podél páteře, a kanály s ním spojené, které řídí tok přicházející a odcházející 20

energie. Tyto tři hlavní kanály jsou propojeny s rozsáhlou sítí menších kanálů v jemnohmotném těle člověka. Ti, kdo se pránájámou zabývali, jako první poznali, že životní síla vibruje v pomalejším tempu, čímž se stává energeticky „hustší“, když sestupuje od duchovního zdroje na úroveň fyzického těla. Jóga stále doporučuje praktikovat dechové meditace, protože tvrdí, že fyzické tělo při meditaci založené na dýchání ztrácí své energetické zahuštění (vibruje v rychlejším tempu). Dechová meditace umožňuje nabrat víc životní síly (prány), která pak následně snižuje relativní hustotu těla. Když se hustota snižuje, meditující dokáže přijímat čím dál jemnější stupně prány, čímž navazuje pevnější spojení s duchovními úrovněmi bytí.

Indický avatár Satja Sái Bába radí následující: existuje mnoho typů pránájámy, ale ty nejjednodušší (které nezahrnují zadržování dechu na více než deset vteřin) jsou pro dnešního člověka nejlepší a umějí vyrovnat tělo i mysl. Procvičování jakékoli pránájámy s použitím manter (série speciálních zvuků vycházejících ze sanskrtu) se považuje za účinný nástroj mentální transformace; zatímco procvičování pránájámy bez mantry se hodí k posílení těla a tělesných ústrojí.

Přeměna duchovní síly Upanišada Brhadáranjakópanišad zaznamenává využití dechu k přenosu prány ve formě síly a autority, od patriarchy k jeho následovníkům. Tato praxe se nejspíš zrodila z metod, které používá guru k zasvěcení svých žáků. Dech se na daného člověka vydechne, obvykle je to na tvář nebo na hlavu, ale může se zaměřit i doprostřed hrudníku 21

nebo na jinou část těla. Někdy předání dechu doprovází i zvuk, třeba mantra. Člověk tím získal pránu obohacenou oběhem fyzickým a jemnohmotných tělem autoritativní postavy nebo učitele. Ten, kdo ji přijímá, tedy získává energii, která symbolizuje dar posvátného následovnictví. Přenos síly tímto způsobem, přes šamany a světce, je zaznamenán antropology v kulturách celého světa.

Využití dechu k přenosu schopností, síly nebo poznání je zaznamenáno také v křesťanském Janově evangeliu. Velký učitel Ježíš v něm dýchá na své žáky se slovy: „Přijměte Ducha svatého.“ (Jan 20,22) Text naznačuje, že Ježíš jako mnoho šamanů, učitelů a proroků v průběhu času dokázal přenášet na své následovníky božskou sílu tím, že na ně mocně vydechl.

Jazyk dýchání – dech, duch a posvátno Před dvěma tisíci lety se na Blízkém východě učilo, že léčení, duchovní moc a životní síla jsou energie, které se přenášejí dechem. Byly to také energie božské a mohly být přenášeny duchovně vyvinutým jedincem i prostřednictvím dechu. Možná proto se v Bibli říká, že Ježíš používal termín „Svatý dech“ nebo „Duch svatý“ častěji než jiné označení Boha.

Dech nás sice spojuje s fyzickým světem vzduchu, atmosférou a vším, co dýchá, ale také nás spojuje s tvůrčím dechem a božskou přítomností.

Další definicí Ducha jako duchovní síly nebo moci najdeme v Lukášově evangeliu, které vypráví příběh starého kněze Zachariáše. Zachariáš stojí u oltáře a chystá se obětovat kadidlo, když vtom se objeví 22

anděl Gabriel a předpovídá mu narození syna, ač Zachariášova žena zatím neporodila. Syn se stane Janem Křtitelem, který později oznámí světu Ježíšův příchod. Ještě než se Jan narodí, říká anděl, bude naplněn Duchem svatým, „v duchu a mocí Eliášově“ (Lukáš 1,15–17). Tady jasně vidíme, že lidé té doby uznávali, že velcí léčitelé, proroci a učitelé jsou nadáni duchovní silou, kterou používají.

Představu, že dech není jen duchovního původu, ale navíc je živoucím příkladem posvátného, najdeme i v civilizacích dávného Středního východu, u Řeků i Římanů. Hebrejský výraz ruach se dá překládat jako duch, duše nebo dech, zatímco v aramejštině Palestiny prvního století se ruach překládá jako duch, dech, vítr a vzduch. Semitský kořen CH tady stejně jako v hebrejštině značí, že se jedná o dech života. Tento kořen stojí i u jména první ženy, která se v Genesis původně uvádí jako Chava (Eva). A najdeme ho také v hebrejském slově chaim, život.

V západních tradicích jsou slova pro dech a duši také propojená. Ve starořečtině bylo ekvivalentem výrazu ruach slovo pneuma, což znamená ducha i dech života. Řecký výraz psyché (duše) se odvozuje od stejného kořene jako sloveso psýchein (dýchat). Starověká latina znala ženský výraz anima (duše, duch uvnitř), který měl podobný základ jako latinský výraz pro vítr. Anglické slovo spirit vychází z latinského označení spiritus, což znamenalo vzduch, vánek, dech, duch, také duši, odvahu i životní sílu.

Ve velšské básnické tradici starého keltského světa existuje ženské podstatné jméno awen, které označuje božskou inspiraci barda. Awen a velšské slovo awel (vánek) jsou odvozeny od stejného kořene wel 23

neboli vát. Awen je dech inspirace nebo božský dech, který dává inspiraci. V duchovní tradici druidů s kořeny v dávné velšské kultuře a básnictví stojí dech a všechen přírodní svět jako středobod božské inspirace, je tedy základem druidské víry a posvátné praxe. Tento keltský koncept vysvětluje i anglický výraz inspiration nebo českou inspiraci, které se odvozují od latinského inspirare, vdechnout. Jako život sám i inspiraci dostáváme od duchovního zdroje prostřednictvím dechu.

Směrník k posvátnu Vizionářka a mystička Hildegarda z Bingenu (1098–1179), která vynikala hlubokým intuitivním poznáním, popsala Boha jako Jeden dech, k němuž se vše vrací. S každým nádechem, prohlašovala Hildegarda, vdechujeme Boha. Ve svém mystickém vidění vnímala všechny bytosti jako jeden posvátný dýchající vesmír.

Když se Evropané dostali do kontaktu s původními obyvateli Ameriky, nemohli uvěřit, že původní obyvatelé mají rozvinutý pojem Boha.

U Lakotů se Bůh například nazýval Wakhan Tanka, kde wakhan značí vše posvátné nebo nějak spojené s duchovní dimenzí života. Význam slova tanka zahrnuje cokoli od „velkého“ ke všemu většímu, než dokážeme chápat. Nejpřesnějším překladem výrazu Wakhan Tanka je tedy „Velký duch“. Ale stejně jako ve Starém světě, i u Lakotů se tím označoval duchovní pojem příliš rozsáhlý na to, aby bylo možné ho zachytit slovy, a příliš těžko postižitelný, než aby byl jeho význam vůbec vystihnutelný. Možná právě proto jeden z mých učitelů z řad původních Američanů dával přednost označení „Velké tajemství“: něco nebo ně24

kdo, od čeho či koho se nikdy neoddělil. Je zajímavé, že tento učitel předával dechem sílu a dokonce i poznání, a to především při obřadu očištění.

Náš velmi krátký výlet kolem světa ke kořenům lidských názorů na dech odhaluje pozoruhodné shody. Od dávných časů používali léčitelé po celém světě pojem životodárné síly obsažené v dechu, ať již vědomě či nevědomky. Tímto dechem se dosahovalo u lidí optimálního stavu zdraví a pohody, protože se jím otvírala cesta k jemnohmotným energiím léčení. V průběhu různých tradic a v různých kulturách existovalo jasné spojení mezi dechem, vzduchem, životem samým, skrytou sílou, životem pozemským i posmrtným, silou, která dává život a je jeho zdrojem. Dýchání a dech jsou pro nás spojeny s posvátnem – někdy nás k němu vedou a někdy nás s ním konfrontují. A vždy mají úlohu k němu ukazovat.

Tajemství dechu Jak už jsme se zmínili, vzduch obsahuje nejen kyslík, který je nezbytný pro fungování mozku a fyzický život, ale také vitální životní sílu složenou z jemnohmotné energie, která oživuje tělo. Jsme stvořeni jako obraz svého zdroje, abychom manifestovali božskou jednotu. K tomu využíváme své fyzické tělo a osobnost. Duše člověka vytváří rámec pro tělo, a to včetně mozku, a na této základní úrovni se na Zemi projevuje veškerý život. Život je plánován a započíná na duchovní nebo jemnohmotné úrovni. Proto je životní síla jemnohmotnou energií a proto je klíčová pro naše uzdravení.

25

První nádech znamená spojení duchovní a fyzické roviny. Když tímto způsobem přijmeme životní sílu, vydáváme signál, že dýcháme stejně jako naši předkové a ti, co přijdou ještě dlouho po nás. Na konci své cesty vydáme poslední výdech těm, kdo po nás zůstali a kdo nás budou následovat. Toto poslední vydechnutí nás osvobozuje od fyzického těla a navrací nás do duchovního světa, odkud jsme přišli. Mezi zrozením a smrtí je život naplněný zázraky a tajemstvím. Toto tajemství, stejně jako Velké tajemství mého bývalého učitele, není nic divného nebo něco, čeho bychom se měli obávat. Spíš je to oslava zázraku, který myslí pochopit nedokážeme, přesto ho cítíme v srdci.

Jako tolik duchovních učitelů i súfijský mistr Hazrat Inájat Chán (můžete ho nalézt i v podobě Enájat Chán; 1882–1927) hlásal, že „tajemství života se skrývá v dechu“. Část toho tajemství dechu spočívá v tom, že při každém vydechnutí vydechujeme část své podstaty, která se tak vrací zpátky do vesmíru. Pokaždé, když se nadechneme, pak vdechujeme podstatu zdroje, pramene. Tím zůstáváme neustále v kontaktu s božskou silou a neustále obnovujeme ducha nebo podstatu tohoto zdroje prostřednictvím dechu jednoty.

Každý dechový cyklus navíc můžeme vnímat i jako metaforu k cyklu života. Když se nadechneme, duše (duch) vstupuje do fyzického světa.

Okamžik mezi nádechem a výdechem můžeme vnímat jako účinek duše na tento fyzický svět, oživení těla po porodu. Když vydechneme, duše fyzický svět opustí. A pauzu mezi výdechem a nádechem můžeme vnímat jako vliv duše opouštějící tělo na konci života.

26

Zdá se tedy, že napojení na dech, ducha, vítr a vzduch nás může přenášet z jedné reality do druhé. Když nalezneme svůj domov v dechu, ocitneme se v rovnovážném středu mezi duchovním a pozemským světem. Zde, ve vyrovnaném stavu dýchání znovu objevujeme sílu, která dává energii naší lidské existenci a také společenství ostatních lidí kolem nás, a oběma přináší uzdravení.

Začínáme dýchat Začít znovu efektivně dýchat znamená, že si musíme vzpomenout na to, co jsme zdánlivě zapomněli – na svoje spojení se zdrojem. Svůj vztah k dechu můžeme vnímat jako vyjádření toho, jaký vztah máme se zdrojem a naším vyšším já, nebo toho, kým doopravdy jsme. Víme, že dřívější kultury a určité tradice měly povědomí o dechu a používaly jej k léčení (a k duchovním účelům). Západní kultura tento vztah prakticky opustila. Buď jsme na něj zapomněli, nebo ho ignorovali, a to se ukazuje na tom, že většina lidí dýchá špatně. Lidská historie ukazuje, že jsme kdysi dobře věděli, že máme více rozměrů a že dech a dýchání nás posilují po emocionální, mentální i duchovní stránce a také vyživují fyzické tělo. Proto je efektivní dýchání podstatné pro dosažení a udržení úplného zdraví.

Začneme tento kurz uzdravování a připomínání tím, že zjistíme, jak dýcháme zrovna teď. Nebudeme nic hodnotit ani nic očekávat, jen budeme prostě dýchat.

27

Cvičení 1

Prosté dýchání Jak zrovna teď dýcháte? Záhy objevíte nejdůležitější nástroj k léčení sebe sama, abyste lépe poznali sebe i okolní život a přitom rozšířili své vědomí. Tím nástrojem je obyčejné dýchání. Naučíte se, jak tento nástroj používat, když budete procházet postupně cvičení v této knize. První cvičení vám pomůže naučit se více vnímat svůj dech a umožní vám oslavit vztah s vaším tělem, dechem a navíc i se zdrojem.

• Pohodlně se usaďte nebo položte.

• Zavřete oči (tím vyšlete do mysli signál, že vnímáte sami sebe a odpoutáváte se od vnějších podnětů). Dovolte své mysli vnímat jenom dech.

• Všimněte si, jak se tělo nadechuje a vydechuje. Všímejte si, jak se vaše tělo pohybuje v rytmu s dechem. Hrudník a břicho se zvedají a zase klesají; zvedají se při nádechu a klesají při výdechu.

• Dovolte tělu dýchat, jak samo chce.

• Užívejte si pocit, který ve vás dýchání probouzí. Užívejte si rytmus svého dýchajícího těla.

• Užívejte si příležitost vnímat jen svůj dech a své tělo tímto jedinečným způsobem.

• Vnímejte své tělo a svůj dech tak dlouho, jak jen chcete.

• Až budete připravení, otevřete oči, zahýbejte prsty u nohou a jemně se protáhněte, než se postavíte.

28

Možná vás překvapí, kolik času uplynulo. Třeba se uvolníte dostatečně na to, abyste vklouzli do uzdravujícího dřímání. Zápis o tomto cvičení může být první položkou ve vašem deníku uzdravování. Můžete si položit následující otázky: Dokázali jste klidně dýchat a nevnímat nic jiného? Čeho jste si na svém těle a svém dechu všimli? Bylo vám to příjemné. Co dalšího vám dýchání prozradilo? Použijte toto cvičení jako vstupní hodnocení, až začnete pracovat s touto knihou.

Moudrost dechu Dech jednoty nás spojuje s moudrostí duše. Když se po dechovém cvičení uvolníte, dovolte moudrosti dechu, aby vás učila. Každý den má pro vás váš dech nějakou zprávu, pokud mu věnujete chvíli a budete mu naslouchat. Tady je příklad toho, co dech naučil mě: Když nedýcháme, jsme mrtví. Proto se držíme toho, co je pro život nejdůležitější. ● Nemůžeme udržovat dýchání navěky. Nejlepší je nedržet se zuby nehty ničeho, vždycky je všeho přece dostatek. Můžeme být štědří s tím, co máme: vždy je nám přece přislíben následující dech. ● Nepravidelné dýchání není pro zdraví dobré. Uvědomujte si, jak stres a moderní uspěchaný život působí škodlivě. ● Dýchání by mělo být hluboké, a ne jen povrchní. A stejně tak bychom se měli i v životě snažit jít do hloubky a nezůstávat jen na povrchu věcí. ● Možná byste si rádi zapsali do deníku, co dech naučil vás.

29

Teď už jsme připraveni podívat se, jak dech doopravdy působí, jak jsme na tom s vlastním dýcháním a jak fungují naše orgány a tělesné soustavy, které jsou s dechem spojené.

30