1 Ve stejnou dobu, v lesích pod Svatou horou
B
lesk proÈal tûÏkou oblohu jako namífien˘ ukazováãek rozhnûvaného boha. Simon Fronwieser spatfiil záblesk pfiímo nad Ammersk˘m jezerem, kde na zlomek ãasu ozáfiil zpûnûnou jedovatû zelenou hladinu. Sotva doznûlo burácivé zahfimûní, spustil se dé‰È a bûhem chvilky se zmûnil v témûfi neprÛhlednou vodní clonu. Schongau‰tí poutníci byli vbrzku skrz naskrz promoãení. I kdyÏ bylo teprve sedm hodin, prudce se setmûlo. Medik sevfiel pevnûji ruku své Ïeny Magdaleny a spûchal v houfu dvou tuctÛ dal‰ích poutníkÛ po klikaté stezce do pfiíkrého svahu ke klá‰teru Andechs. „Mûli jsme ‰tûstí!“ zvolala Magdalena do hukotu de‰tû. „Kdyby pfii‰la boufie o hodinu dfiív, pfiepadla by nás pfiímo na Ammersk˘m jezefie!“ Simon jen mlãky pfiik˘vl. Nebylo by to poprvé, Ïe by loì s poutníky ‰la se v‰ím ke dnu. Teì, dvacet let po skonãení Velké války, byly proudy poutníkÛ ke slavnému bavorskému klá‰teru tak ãasté a poãetné jako nikdy dfiív. V této dobû hladu, pfiírodních pohrom, hladov˘ch vlkÛ a lupiãsk˘ch band hledali lidé zvlá‰È naléhavû ochranu v náruãí církve. Obãasné zprávy o zázracích je‰tû posilovaly tuto touhu, a právû klá‰ter Andechs, dobfie tfiicet mil jihozápadnû od Mnichova, byl znám˘ pro své prastaré zázraãné relikvie – ale taky pro své pivo, které dávalo na v‰e zapomenout.
15