Moje prázdninová příhoda
N
a letní prázdniny jezdím k dědečkovi a babičce na Šumavu. Dědeček s babičkou bydlí v Sušici, ale na léto se stěhují do Ondavy, kde dřív bydleli pořád. Právě tam jezdím. Malebná obec Ondava leží v údolí, kterým protéká řeka Vydra. Tato horská říčka pokračuje romantyckým údolím na Čeňkovu Pilu. Tam se smíchá s Křemelnou a dál se jmenuje Otava. Otava teče do Písku, kde bydlí naše rodina, která se pod Zvíkovem vlévá do Vltavy. Dědeček s babičkou se jmenují Tesárkovi a bydlí v domku na Horní cestě. Ve vedlejším domku bydlí Bínovi. Mezi domky je veliký kámen, na který dědeček vysekal majzlíkem pěticípou hvězdu, hlavu psa a nápis SLOUŽÍME LIDU. Babička říká, že kdyby se tenkrát držel toho kamenictví mohli jsme dneska mít živnost. Paní Bínové říkám teto, ale panu Bínovi říkám pane Bína, protože ve skutečnosti nejsme příbuzní. Každé prázdniny se mě ptá, jestli už mám ženicha. Já odpovídám, že nemám. Bínovic dcera bydlí v Srní. [7]
Její holky už jsou velké, takže si tady nemám s kým hrát. V Ondavě je hezky. Když náhodou neprší, sedává můj dědeček s panem Bínou večer na lavičce před domky. Mají na sobě teplákové soupravy koupené u Vietnamců ve Strážném a dívají se, jak zapadá slunce. Tu lavičku si tam zřídili až v důchodu. Předtím hlídali státní hranici, a proto neměli na vysedávání čas. Oba kouří a u nohou mají otevřené pivo. Vyfotila jsem si je mobilem. Z tohoto místa je vidět celá Ondava jako na dlani. Dědeček ani pan Bína normálně moc nemluví. Jen podle toho, kolik vypijí piv. To potom nevědí, kdy přestat. Babička říká, abych ty jejich nápady neposlouchala. Když něčemu nerozumím, zeptám se dědečka, co to znamená. A on mi to vysvětlí. Když tomu nerozumím ani potom, řekne, že jsem ještě malá a jednou všechno pochopím. Teta Bínová říká, že ty jejich kecy zná na spaměK. Někdy zpívají různé staré písně. Kromě západu slunce také pozorují dalekohledem hotel Oblík. Ukazují si na jednotlivé budovy a hádají se o dyzlokaci. Dědeček třeba ukáže rukou a řekne. Podívej, Ervíne natírají oběkt, co jsme v něm měli ótéčka. A pan Bína ho opraví. Tam byly bézetkáčka, Bohouši ótéčka byly v céčku. [8]
Nevíš, co tam umístili? zeptá se dědeček. A pan Bína mu vypočítá, že tam umístili půjčovnu kol, lyžárnu, ve skladu zbraní, že vystavěli saunu a ve výstrojním budujou bazén. Taky ubykace roty bys dneska nepoznal, Bohouši. Oni se baví pořád o tom samém, jako kdyby si to nepamatovali. Jednou dědečka napadlo, co by se stalo, kdyby se třeba šel podívat dovnitř. A pan Bína řekl, to klidně můžeš, Bohouši ale připrav se na to, že ve tvojí pracovně zástupce velitele pro věci politycké hrajou důchodci z Holandska kulečník a v místnosti dozorčího je byt správce co má za manželku Němku z Frejunku. Jejich haranti jsou jako z divokejch vajec. Pan Bína ví všechno, neboK jeho dcera roznáší poštu. Letos jsme dědečkovi přivezli nový mobil. TaKka mu ho koupil k narozeninám. Pan Bína si toho hned povšiml. Dědeček kroutil hlavou, že mu ta věcička nikdy nepřestane připadat jako zázrak. A hned se pochlubil, že první esemesku jsem mu poslala já. Tu jsem si nevymazal. Podívej, Ervíne BEZ SPOJENÍ NENÍ VELENÍ, DĚDEČKU. Laděnka, to je moje hlavička, moje sluníčko. Dědeček je na mě pyšný, neboK jsem celá po něm. Vážený soudruhu! Řekne mu na oplátku pan Bína. Mně zase nepřestalo připadat jako zázrak, že jsme tady furt žili na konci světa a najednou jsme se posunuli doprostřed Evropy. Vážený soudruhu! Odpoví mu dědeček, teR už je pozdě! TeR už si nemůžeš stěžovat ani služebním postupem. [9]
A pan Bína řekne, to není zrovna moc vtipný, Bohouši. Ale nakonec se dohodnou, že chyba byla hlavně na straně velení brygády a na ministerstvu. Protože je neupozornili, že k tomu dojde. Někdy se hádají o Evropské unii. Pokaždé když se o něčem dohadují neříkají si křestními jmény, ale oslovují se Vážený soudruhu. Jakmile dopijou pivo, přinesu jim další. A pan Bína řekne, to jsme to dopracovali viR, krasavice. Ptala jsem se babičky, kdo je to Vážený soudruh. A ona mi vysvětlila, že to jsme byli dřív všichni, akorád dědeček, že je pořád. Potom si začnou vykládat, jak odtud bylo dobře vidět na rotu a co všechno se tam děje. Jak jim nic neušlo a jak všude kolem dokola byla krásná příroda a žádný turisti. A teta Bínová, když to slyší říká, že Ondava byla díra po granátu a teR, že naopak vzkvétá. A dědeček odpoví, akorád my nevzkvétáme. A zeptá se jí, jestli se teR někdy v poslední době byla podívat na čáře. A teta řekne, co bych tam dělala a on jí poradí, aby se tam někdy schválně šla podívat, protože už vůbec nepozná, kde ta čára byla a lidi, že se tam procházejí jako na kolonádě v Mariánských Lázních. Když si teR dědeček vzpomene, že měli každý rok minimálně tři narušitele a Rudý prapor brygády, přijde mu to líto. A pan Bína mu připomene, že v pětaosmdesátým měli taky kromě toho dva zastřelený. Aby na to dědeček nezapomněl, protože on (jako pan Bína) na to musí myslet pořád. [ 10 ]
Dědeček mu dává ruku kolem ramen a utěšuje ho, že tak to prostě bylo, s tím nic nenaděláš, tady se střílelo odjakživa, Ervíne tam byl nepřítel a tady my. A my jsme byli co, Laděnko? My jsme byli výspa, dědečku odpovím a dědeček mě pochválí, že mám dobrou paměK. Místo pohádky na dobrou noc mi někdy dědeček vypráví, jak když byl ještě mladý voják hlídal se svým věrným psem Carem státní hranici a díval se na druhou stranu. Tak si přitom představoval, že za ním se rosprostírá obrovský tábor míru až k Tichému oceánu a připadal si u toho jako na výspě socializmu. Tenkrát o tom napsal do novin několik básní, ale dneska rači napíše paměti, aby jsme my mladí věděli, jaké tady byly poměry. Babička mu to radí taky. Ale babička si spíš Kuká na čelo, že mu nic neradí. Napadlo tě tenkrát někdy, Bohouši přemýšlí pan Bína, že jednou třeba umřeme? A ani se nedozvíme, jaký to tam na druhý straně je? Proto jsem vždycky tvrdil, že se mělo bojovat, nedá se dědeček. Měli jsme je rozdrtit hned v padesátým. Místo toho jsme si hlídali zá humenky, a pak už to nešlo. Jenže kdo může dneska vědět, jak by to dopadlo, Bohouši pochybuje pan Bína. My třeba teR jezdíme s manželkou na větší nákupy do Pasova a to muselo bejt vždycky krásný město. A dědeček mu pokaždé připomene, že na jeho vkus tam mají moc kostelů. Když jsem mu chtěla vysvětlit, proč, taKka řek, rači ho nech. On už toho moc nenabojuje. Dědeček má doma v psacím stole přísně tajnou mapu, [ 11 ]
ve které jsou nakreslené různobarevné šipky, kolečka, čtverečky a obloučky a jednou mi ji ukázal. Až umře, ta mapa přijde do archývu. Když nemůže v noci spát, rozsvítí, vytáhne tu mapu a vybarvuje si ji pastelkami. Ukázal mi, jak plánuje s co nejmenšími ztrátami odrazit první úder nepřítele a zajistit průchody pro šedesátý osmý motostřelecký pluk z Vimperka k protiútoku na směru Passau Simbach. Babička mu říká prosím tě, dej už s tím pokoj, zhasni a pojR si lehnout! Ještě nastydneš. Já spím v ložnici na gauči a všechno slyším. Dědeček často nedá pokoj ani ve dne. Také mi vysvětlil, že sověti vlastnili od devětačtyřicátýho jadernou zbraň. Ideologická převaha, že byla na jejich a dědečkově straně a o tankový darmo mluvit. Budu se o tom prý učit ve škole a když navíc uváží moment překvapení, dneska by byl na světě klid. Už jsem ti říkal, Laděnko jaký heslo viselo v jídelně? STOJÍME PEVNĚ NA STRÁŽI MÍRU, dědečku. Pan Bína si to heslo taky pamatuje a taky se přiznal, že nemůže v noci spát. Ale na rozdíl od dědečka, protože musí myslet na ty dva zastřelený v jejich sektoru. To znamená, že on musí vstát a chodit a dát si panáka. Ale potom je to ještě horší. V léčebně v Dobřanech mu předepsali prášky a poradili mu, aby si to tak nebral, protože tenkrát bylo všechno jinak. Ale on vidí, že když je po všem tak je vždycky všechno jinak. A žádný prášky brát nebude. Takže když ten případ letos znovu otevřeli a pan Bína dostal obsílku k soudu zeptal se dědečka, aby to [ 12 ]
neslyšela teta, jestli nezná v Sušici nějakého slušného advokáta. Co blbneš, Ervíne smál se dědeček. Vzpamatuj se! Tys přece nikoho nezastřelil. Asi jsem byl moc přísnej velitel, Bohouši. Byl jsi přísnej, ale spravedlivej. Jenže sám víš nejlíp, Bohouši co jsme do těch kluků hustili. No a co, smál se dědeček, copak jsme byli nějaká domo brana? Voják ve stráži, kterej vyfasoval ostrý musí počítat s tím, že bude střílet. Tak to bylo, je a vždycky bude. Tohle, když řekneš u soudu nepotřebuješ advokáta. A tak se pan Bína zeptal dědečka, jestli by aspoň jako jeho kamarád nešel k tomu soudu s ním, že by mu to moc pomohlo. Ale babička to nedovolila. Na to zapomeň, Ervíne ještě by ti přitížil! Bohouš je zastydlej bolševik a v kombinaci s tou sklerózou je to čím dál horší. Já ale náhodou vím, že dědeček Tesárek je hodný a odvážný člověk, protože jsem v jeho psacím stole našla pět vyznamenání. Minule když jsem jim pak přinesla další pivo, panu Bínovi najednou pípnul mobil a on nahlas přečet ZADEJTE SI DO MOBILU NOVOU MELODII A PREKVAPTE SVE KAMARADY. Kvůli tomu se však hrozně rozčílil a křičel, no rozumíš tomu, Bohouši co je to za zvyky? To budou lustrovat i moje kamarády, tomu říkají demogracie, copak mě nepřestanou sledovat nikdy? Kde to žijeme? Všechno nám sebrali, nepřítele, železnou oponu ani tu zajebanou [ 13 ]
čáru nám tady nenechali. A teR po mně chtějí, abych si myslel, že jsem tu čtyřicet let tvrdnul zbytečně a ještě mě buzerujou mobilem! A dědeček mu odpověděl, uklidni se, Ervíne mě přišlo to samý. A musíš uznat, že jako spojení to nemá chybu. A teta Bínová mi řekla, už jim žádný pivo nenos. Potom otevřela okno a napomenula je, neřvěte tolik. Oba máte zelený mozky! A dědeček řek, no jo, tys tomu měla velet. Večer se pak doma bavili s babičkou, že pan Bína už letos není v kondyci a moc si to bere a aby tady rači nezůstával přes zimu, protože od konce listopadu do konce února to tu vždycky bylo velice depresývní. Ale pan Bína by ani nemoh, neboK nadělal v létě málo dřeva. Navíc musí brát ten prevít pod jazyk a jak začne mrznout je to ještě horší, a proto začátkem října balí pumpu a hurá do Kašperek. Pumpa se totiž v Ondavě musí na zimu zabalit, aby nezamrzla. Jsou tu větší mrazy, než na Horské Kvildě, ale není zde meteorytská stanice jako tam, a tak se o tom v televizi nemluví. Kdo chce v zimě pumpovat, tak musí nejdřív pumpu zalít horkou vodou. Doma pumpu nemáme. Potom dědeček jako obvikle hovořil o tom, že jsme měli být od začátku aktývní. A nikdo mu to nevymluví ani babička. To je jeho evrgrín. Pak mu taky zapípal mobil a on přečet zprávu TATO LEKY!!! A VEM SI NECO NA SEBE, UZ JE CHLADNO. To mu poslala babička, ale nevšímal si toho, protože si neustále pochvaloval ten nový dárek. [ 14 ]