0035721

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stanislava Jarolímková

NETRADIČNÍ PROCHÁZKY PRAHOU I. díl Staré a Nové Město a Vyšehrad

KNIŽNÍ KLUB

Stránka 3

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Tuto knihu věnuji památce Marie Jarolímkové.

Copyright © 2013 PhDr. Stanislava Jarolímková Illustrations copyright © 2013 Karel Benetka Photography © 2013 Miloslav Čech ISBN 978-80-242-3975-0

Stránka 4

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

OBSAH Úvod 7 Představuje se Staré Město pražské

.....................................

9

1. PROCHÁZKA kolem Staroměstské radnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .10 2. PROCHÁZKA po Malém náměstí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27 3. PROCHÁZKA Týnskou ulicí

35

.........................................

4. PROCHÁZKA po Betlémském náměstí

40

...........................

5. PROCHÁZKA kolem Karolina a Klementina a po stopách univerzitních kolejí 6. PROCHÁZKA po náměstí Jana Palacha

47

................

57

..........................

7. PROCHÁZKA po ulici Rytířské a Uhelném trhu . . . . . . . . . . . . . . . . .61 8. PROCHÁZKA po staroměstské části náměstí Republiky, ulice Na Příkopě a 28. října

72

.......................

9. PROCHÁZKA po staroměstské části Národní Představuje se Nové Město pražské

87

...................

97

....................................

10. PROCHÁZKA po novoměstské části Národní

98

...................

11. PROCHÁZKA po novoměstské části ulice 28. října, Na Příkopě a náměstí Republiky . . . . . . . . . . . . . . . .111 12. PROCHÁZKA po Václavském náměstí

13. PROCHÁZKA po Jungmannově náměstí 14. PROCHÁZKA po Karlově náměstí Představuje se Vyšehrad

126

..........................

154

...............................

166

.................................................

15. PROCHÁZKA po Vyšehradě Slovníček odborných výrazů

167

......................................

179

............................................

Nejdůležitější a nejpřínosnější využitá literatura Rejstřík

148

.......................

183

....................

188

......................................................................

Stránka 5

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

Má Praho, plná slávy, plná divů, zdroj živých sil v Tobě pramení, ruch nadšenosti roste ve Tvém zdivu a láska kvete z Tvého kamení.

Eliška Krásnohorská

11:17 PM

Stránka 6

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

ÚVOD Cílem této knihy je ukázat Prahu tak, jak ji (možná) neznají ani mnozí zdejší rodáci. I když zůstaneme většinou v centru, najdeme tu společně řadu zajímavostí, jichž si ne vždy všímáme nebo o nichž nemáme dokonce ani tušení. Pro tento I. díl jsem zvolila 15 smysluplně dlouhých vycházek po známých náměstích, ulicích a místech pravého vltavského břehu, tj. Starého a Nového Města pražského a Vyšehradu, které lze snadno zvládnout pěšky; pouze na Vyšehrad je rychlejší dojet metrem. Čtenáři stačí jediné: vybrat si trasu, kterou by rád prošel, vzít si tuto knížku, jít a jen se dívat. Kdo je nadmíru zvídavý, může si přibalit i dalekohled, protože mnoho krásných zdobných prvků se nachází na fasádě nejvyšších pater budov.

Text nabízí odpovědi na takové otázky, jako proč měla Staroměstská radnice od počátku 15. do počátku 16. století venkovní kamenné schodiště zdobené erby konšelů a vedoucí do prvního patra, kde stála první pražská telefonní budka a kde sídlila první telefonní ústředna, kam se můžeme zajít podívat na snad nejznámější pražské klíčové střílny a jaký měly smysl, kdo se ujal prvních pět let pobytu v Praze kostry plejtváka myšoka (nesprávně zvaného velryba), kam měl sahat megalomanský nástupce náměstí Republiky zvaný náměstí Budovatelů, co večeřel před jedním pražským utkáním slavný zápasník Gustav Frištejnský a kde byly v Praze instalovány první odpadkové koše. Odpovědi se ovšem dočká i ten, koho zajímá, jak to vypadalo, když Podskaláci hospodyňkám na chodníku štípali a řezali dříví, kudy lze do Národního divadla dopravovat náklady přímo z lodí, kde měl restauraci dědeček Jana Wericha, proč v roce 1968 ostřelovaly kulomety na sovětských tancích Národní muzeum, z kterého pražského hotelu řídil záchranu 669 židovských dětí Nicholas Winton, kde najdeme Foucaultovo kyvadlo, kam můžeme jít navštívit havrana Rumburaka a odkud zpívala Ema Destinnová tak, že ji bylo slyšet na Císařském ostrově.

Text je doplněn kresbami Karla Benetky, které ukazují nerealizované, dnes již neexistující nebo zcela přestavěné objekty, ev. nabídnou detaily výjimečně bohatých průčelí významných budov,

7

Stránka 7

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stránka 8

jeho mapkami, na nichž jsou vyznačeny domy, o kterých je v textu řeč, a to s popisnými i orientačními čísly, fotografiemi Miloslava Čecha, nabízejícími mnohá překvapení.

U všech ulic a náměstí používám současné názvy a pro případ potřeby jsem připojila i Slovníček odborných výrazů.

Zdůrazňuji, že tato kniha nabízí informace, které v takovéto formě neobsahuje žádná z mých pěti dosud vydaných pragensií.

Stanislava Jarolímková http://stjarolimkova.portnet.cz

Za spolupráci na této knize děkuji svému manželovi Petrovi, dále akreditovanému průvodci Miloslavu Čechovi, jednateli spolku Svatobor Mgr. Václavu Potočkovi, vedoucímu odboru památkové péče Národního památkového ústavu Praha Ing. arch. Ondřeji Šefců, historiku a průvodci po Staroměstské radnici Bc. Antonínu Balounovi a pracovnici Náprstkova muzea PhDr. Mileně Secké.

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

PŘEDSTAVUJE SE STARÉ MĚSTO PRAŽSKÉ Toto město, zaujímající asi 130 hektarů, je staromilec, který si z velké části uhájil své úzké a klikaté uličky a snad ani netuší, jak je díky tomu pro současníka relativně snadné se jimi procházet a s přivřenýma očima si představovat, jak se tu lidem žilo. Stačí v duchu snížit výšku domů, přidat volání trhovců, hrkot fiakrů či drožek a klapot koňských kopyt.

Tento „kout“ dnešní metropole, jehož obyvatelé bývali buď velmi bohatí, nebo naopak nesmírně chudí, se vyznačuje čtyřmi zvláštnostmi:

◉

zaprvé je nejstarším pražským městem,

◉

zadruhé vděčí za svůj vznik Tatarům ohrožujícím ve 13. století Evropu, protože právě kvůli nim dostali jeho obyvatelé roku 1231 od krále Václava I. právo postavit si na svoji ochranu městské hradby,

◉

zatřetí nemá rodný list neboli zakládací listinu, jelikož Staré Město bylo nikoliv oficiálně založeno, nýbrž vzniklo „jen tak“,

◉

začtvrté si zřídilo jako první z pražských měst radnici.

9

Stránka 9

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stránka 10

Předpokládaná doba chůze a čtení 60 minut

Původně řídil chod tohoto města královský úředník zvaný rychtář, a to z rychty, jež bývala na rohu ulic Rytířská (7. PROCHÁZKA) a Na Můstku, ale lidé si přáli vlastní radnici, v níž by rozhodovali jejich zástupci. Povolil jim ji (pochopitelně za úplatu) 18. září 1338 král Jan Lucemburský s podmínkou, že radniční věž nebude převýšena žádnou z tehdy módních věží okolních soukromých domů. (Teprve v letech 1463–1466 ji „přerostla“ asi 80 m vysoká severní, levá věž Eva a v letech 1506–1511 zřejmě stejně vysoký, leč robustnější jižní Adam kostela Panny Marie před Týnem.) Z pohledu našich předků bylo nezbytné také to, aby se v přízemí a v nejbližším okolí budovy usadily krámky, jejichž nájemné – jak bývalo tehdy zvykem i v zahraničí – pomáhalo dotovat provoz této významné městské budovy.

Od roku 1362 zde nabízeli své zboží např. kožešníci.

Staroměstská radnice byla svědkem řady událostí.

Dne 8. listopadu 1620 po bitvě na Bílé hoře prchal kolem ní s rodinou a osmdesáti plně naloženými vozy z Pražského hradu Friedrich Falcký, který doufal, že jeho exil bude krátký, a proto vezl s sebou české korunovační klenoty. Vůz s nimi zůstal stát právě u radnice, jejíž úředníci je 17. listopadu vrátili na Pražský hrad. Když v Praze začaly roku 1770 domy dostávat čísla, Staroměstští na radnici zapomněli a vzpomněli si na ni až ve chvíli, kdy jí mohli přiřadit číslo 709. Dne 1. října roku 1854 sem nastoupil do nově zřízené funkce městského archiváře K. J. Erben, který byl později jmenován ředitelem spojených pomocných úřadů kancelářských a v této funkci se podílel mj. na přejmenovávání pražských ulic. Dne 5. března roku 1871 byl na Staroměstské radnici uzavřen první občanský sňatek, při němž snoubence oddával tehdejší staroměstský starosta František Dittrich, 25. února roku 1875 se tu oženil devětačtyřicetiletý Vojta Náprstek s o dvanáct let mladší Pepičkou Křížkovou a od lis10

4/22/13

11:17 PM

topadu roku 1881 byly do místnosti vedle archivu provizorně uloženy exponáty pro chystané Muzeum hl. m. Prahy, sbírané od roku 1875, aby se zabránilo nekontrolovatelnému exportu starožitností do zahraničí. Roku 1883 zde Fr. Křižík instaloval první pokusné elektrické osvětlení v Praze, a to pomocí vypůjčené lokomobily (mobilní pohonné jednotky, skládající se z parního stroje vybaveného mj. kotlem), jež poháněla dynamo umístěné v dřevěné boudě stojící na radničním dvoře, díky němuž po dobu čtyř týdnů zářilo sedm závěsných obloukovek (předchůdkyň žárovek). Ovšem výrok komise českých a německých „odborníků“, která měla rozhodnout o tom, zda bude elektrické světlo zaváděno i jinde, zněl: „nové světlo je drahé a složité“. Dne 21. března roku 1908 si zde řekli své „ano“ Karel Hašler a Zdenka Frimlová, dne 23. února 1911 v 9 hodin ráno se ve zdejší svatební síni provdala za svého prvního manžela, pražského architekta Maxe Urbana (projektanta Barrandova), známá herečka proslulá mikádem a drahými automobily Andula Sedláčková a dne 26. srpna 1935 tu začalo tříleté manželství Karla Čapka s Olgou Scheinpflugovou. I když svatba byla utajovaná, zachovalo se z ní několik snímků.

Tmavě červené fasády východního a severozápadního křídla zářily na náměstí do odpoledne 8. května 1945, kdy je vážně poničila německá střelba, která vyvolala ničivý požár. Zasažen byl i vrcholek věže, pobořen byl slavný arkýř, poničen byl také orloj a skvěle vedený a mnoho unikátů obsahující archiv, umístěný především v přízemí a 1. patře východního křídla. Část materiálů sice byla včas odvezena na zámky do Mníšku pod Brdy a Hrubý Rohozec u Turnova, ale většina zůstala zde a nepodařilo se je zachránit. Nebylo divu: zápalné pumy roztavily železné regály tak, že začaly hořet, a nejbezpečnější železná skříň, zasazená do zdi věže, obsahovala po uhašení požáru pouze popel.

Dne 16. května téhož roku natočilo 20 kameramanů vedených Otakarem Vávrou první barevný dokumentární film z příjezdu Edvarda Beneše, který právě před zmíněným poničeným východním křídlem přijal hold Pražanů a pronesl projev. Z bezpečnostních důvodů byla obě křídla stržena roku 1947, a přestože se konalo mnoho soutěží na dostavbu radnice, jimiž prošlo snad pět set návrhů, dosud žádný z nich nebyl realizován.

Prohlídku Staroměstské radnice čp. 1/3 začneme u jižního křídla, a to u jeho pravé (východní) strany, kde se nacházel její základ. Nejprve si představíme dveře s kováním neboli Cizinecký vstup (1), jehož název vznikl proto, že radní se tím, co dveře ukrý11

Stránka 11

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stránka 12

valy (a ukrývají), chlubili zejména cizincům. V hloubce 7 m lze totiž vidět unikátní technickou památku – ústřední kanalizační uzel, do kterého ústí tři menší sběrače odpadních vod z Michalské, Melantrichovy a Celetné ulice. Nade dveřmi je umístěna pamětní deska k osvobození Prahy v roce 1945 (2).

Vlevo se od roku 1364 tyčí radniční věž, která umožňovala díky svým 69,5 m (je tedy vyšší než Petřínská rozhledna) pohled na celé Staré Město. Stala se vzorem pro kostelní věže v Berouně, Slaném apod. a původně byla omítnuta; dnešní podobu získala roku 1900, kdy byla omítka odstraněna. Patří k pražským šikmým věžím; jelikož se vychyluje o 23 cm k jihu a o 15 cm na západ, byla roku 1948 uvnitř zpevněna betonovou konstrukcí.

Na jižní části radniční věže si všimneme nejdříve přístavku pro orloj (3) z roku 1410, ukazující díky astrolábu kromě času také pohyby a vztahy Slunce a Měsíce a další astronomické údaje.

V horní části orlojního přístavku se tyčí věžička (4), v níž je umístěn zvonek Smrtky (viz níže). Pod stříškou se nachází mechanický kohout (5) schopný mávat křídly a připomínající prý Ježíšova

Nejvýznamnější část jižního křídla Staroměstské radnice.

12

4/22/13

11:17 PM

slova, podle nichž ho měl Petr zapřít dříve, než onen opeřenec třikrát zakokrhá. Okénko pro něj bylo proraženo ke konci dvouleté odstávky orloje v roce 1882 a poprvé ukončil přehlídku apoštolů po půlnoci 1. ledna roku 1883. Zhotovil ho ze dřeva a železného peří František Kamberský z Hainzovy hodinářské firmy (jež se o orloj léta starala), který vyrobil i píšťaly a měch, díky nimž tento svérázný opeřenec kokrhal. Koncem 2. světové války shořel a nový se tu objevil v životní velikosti roku 1948. Ten vyšel z dílny sochaře a keramika Vladimíra Davida, který na něj použil bronz a přidal pozlacení; váží 10,5 kg, z čehož na hlavu připadá půldruhého kilogramu. Jeho hendikepem bylo to, že měl v těle umístěný strojek, který však neumožňoval viditelný pohyb hlavy a křídel. V dubnu roku 2011 ho upravil současný hlavní pražský orlojník a správce Staroměstského orloje, akademický sochař Petr Skála, restaurátor věžních hodin s licencí Ministerstva kultury ČR a soudní znalec v oboru věžních hodin. Díky němu zakončuje „opeřenec“ po šestašedesáti letech každou produkci nepřehlédnutelným trojím pohybem hlavy a jedním mávnutím křídly, za což vděčí pod nimi umístěné nové klíčové pružince.

Pod kohoutem se ve dvou okénkách (6) procházejí od 9 do 23 hodin času apoštolové, kteří mají symbolizovat nový příchod Ježíše. Okénka, v nichž se představují, bývala na radniční věži odjakživa, protože jimi vnikalo denní světlo do místnosti, kde byl orloj instalován; byla však malá, takže orlojníci si pro jistotu přinášeli s sebou svíčku. Zjistit, kdy se apoštolové představili zvídavým Pražanům poprvé, je nesnadné: uvádí se 15., 16. i 17. století, ale podložené informace máme teprve o těch, které zhotovil roku 1864 Eduard Veselý; na orloj byli osazeni o rok později. Dodnes panují spory, zda řezbář zhotovil třináctou postavičku znázorňující Ježíše, ale podle odborníků to lze vyloučit, protože by potřebovala mít svůj vlastní strojek, který by ji uváděl do pohybu; po něm tu však není sebemenší stopa. Na druhé straně renomovaný „Řivnáčův průvodce po Praze a okolí“ z roku 1885 píše, že nad „orlojem jsou dvě okénka, která se při bití hodin otvírají a za kterými Kristus se 12 apoštoly prochází“.

Figurky E. Veselého shořely v květnu roku 1945. Zhotovení jejich nástupců se ujal roku 1947 či 1948 akademický sochař Vojtěch Sucharda, který ty starší pomáhal občas opravovat již od roku 1911 a nyní navrhoval, aby nové byly z lehkého kovu a polychromované.

Nakonec se však pustil i on do jejich dřevěné verze. Jelikož potřeboval kvalitní a dobře vyschlé lipové dřevo, požádal veřejnost o pomoc – a z Čech i z Moravy k němu doputovalo mnohem více 13

Stránka 13

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stránka 14

materiálu, než mohl zpracovat. Postavičky nově koncipoval a vytvořil jich 14 včetně Krista a Jidáše, který měl mít podobu člena protektorátní vlády Emanuela Moravce. Nakonec jich však využil pouze dvanáct a ti se poprvé prošli po své trase 1. července roku 1948, kdy byl orloj znovu zprovozněn.

Pokud vás zajímá, jak jednotlivé apoštoly rozpoznáte, pak nabízím pomůcku: jsou jí předměty (tzv. atributy), které drží v rukou a které jsou pro každého charakteristické.

V levém okénku se představuje Jan s hadem a kalichem, z nějž měl být otráven, Ondřej s křížem ve tvaru „X“, na němž zemřel, Pavel má v ruce knihu a meč, jímž byl sťat, Tomáš třímá oštěp, jímž byl proboden, Bartoloměj drží knihu a nůž, jímž byl stažen z kůže, a Barnabáš je vybaven pergamenem a kamenem, jímž byl ukamenován. Pravé okénko je vyčleněno pro druhou skupinu, v níž je Petr s klíčem, který dostal od Ježíše k otevírání nebeského království, Matěj se sekyrou, jíž byl sťat, Filip s křížem ve tvaru „T“, na němž byl ukřižován a ukamenován, Jakub Menší s tyčí a deskou, jíž byl ubit, Šimon s pilou, jíž byl přeříznut, a Juda Tadeáš s valchářským sochorem, kterým byl ubit. (Starší popisy uvádějí tento seznam i pořadí figurek poněkud jinak. Důvodem je fakt, že jednotliví řezbáři si vymýšleli vlastní složení apoštolského týmu; například V. Sucharda nahradil Matouše Barnabášem, místo Jakuba Většího zařadil do průvodu Judu Tadeáše apod.)

Mezi okénky pro apoštoly se nachází polopostava anděla (7), jež je kopií zhotovenou roku 1947.

Astronomický ciferník (astroláb ev. sféra; 8) představuje zeměkouli podle geocentrismu a jeho střed označuje zeměpisnou polohu Prahy. Je tu znázorněn vesmír s modrou horní částí pro den, levou hnědou pro úsvit, pravou pro stmívání a spodní černou pro noc. Ze středu vychází pozlacená tyčka, ukazující mj. tři časy používané ve středověku: z vnějšího pohyblivého mezikruží lze odečíst na gotických číslicích staročeský čas, počítaný od západu Slunce, z římských číslic můžeme zjistit čas středoevropský, který ten náš předchází o více než 2 minuty, a snad od 17. či 18. století je zde také čas zvaný německý; ten se u nás rovněž používal a počítal čas od půlnoci. Excentricky umístěný zvěrokruh ukazuje aktuální „zvířecí“ znamení. Důležité je, že orloj zachycuje astronomické dění tak, jak se jeví pozorovateli stojícímu na území Prahy. Podrobnější popis činnosti orloje (o jehož mechaniku se např. v září 1911 zajímal T. A. Edison) přesahuje rámec této knihy a my si řekneme již pouze to, že byť již o padesát let dříve vznikaly orloje v řadě evropských měst, nebylo možno ten pro Prahu okopírovat, neboť 14

4/22/13

11:17 PM

v zájmu přesnosti musel být navržen výhradně podle pražských zeměpisných souřadnic.

Staroměstský orloj projektoval matematik a lékař Václava IV. a Zikmunda a vynikající profesor astronomie Jan Ondřejův zv. Šindel a zhotovil ho zmíněného roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně.

Obdržel za něj kromě 50 kop grošů (což byla hodnota asi 12 koní nebo pěti sudů rakouského vína) dům vedle městské brány, snad v Rytířské či v ulici Na Můstku.

Oba odborníky však v očích veřejnosti zastínil vyučený zámečník Jan Hanuš řečený Růže. Když roku 1476 získal titul orlojníka, začal přemýšlet, jak zdokonalit svěřený stroj (mj. vymyslel převody od hlavního stroje až k pohybující se figurce Smrtky). Pražané ho obdivovali a na skutečné „otce“ Staroměstského orloje kvůli němu nevděčně zapomněli. (O pár století později mu autorství orloje přiklepl i mystifikující Alois Jirásek, který navíc nechal Hanuše oslepit, aby nemohl vytvořit takovýto skvělý orloj pro jiné město, což – jak jsme si vysvětlili – bylo zcela bezpředmětné.)

V následujících letech pražský orloj chátral, chodil, jak se mu zachtělo (např. Měsíc zrychlil své tempo na dvojnásobek), a nedodržovalo skutečný čas. Radní se proto obrátili na hodinářského mistra z Platnéřské ulice, ten se jim snažil vyjít vstříc, ale již druhý den celý zděšený přišel vrátit klíče s odůvodněním, že když budou na dokončení zakázky trvat, on se z toho jistojistě zblázní.

Z řady dalších orlojníků vynikl teprve malíř, „kněhpísař“ a orlojník Jan Táborský z Klokotské hory, který o něj pečoval s menší přestávkou v letech 1551–1572. Mj. opravil spěchající Měsíc tím, že nahradil několik ulomených zubů hnacího kolečka, a zařídil, aby kalendářní deska automaticky denně poskočila o jeden zoubek.

Doporučoval, aby si každý orlojník vychovával nástupce, a navíc roku 1570 napsal česky jakousi orlojnickou učebnici, v níž na devatenácti hustě popsaných pergamenových listech vysvětlil ústrojí orloje.

Přesto se v dalších letech Staroměstský orloj ocital i v rukou hodinářů, kteří ho opravovali neodborně, takže spíše nefungoval, než fungoval. Při přestavbě radnice roku 1787 málem hrozilo, že bude rozebrán a prodán do starého železa, čemuž naštěstí zabránili rozumní členové městské rady, kteří prosadili jeho důkladnou opravu. Poté, co začal roku 1829 opět trucovat, prohlédl si ho během pražského pobytu hodinář Jan Prokeš z Nové Paky a sestrojil funkční model, který byl na radnici vystaven někdy v letech 1857– 1859 a ani jednou se nezastavil. Když se roku 1861 naopak zastavil orloj na věži, nabídl Prokeš, že ho za malý honorář opraví. Radní však 15

Stránka 15

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stránka 16

jeho nabídku odmítli, protože jim prý s ohledem na požadovanou nízkou cenu připadala nedůvěryhodná, a tak Prokeš svůj model komusi prodal za 200 zlatých. Dne 17. září 1864 vypsal primátor veřejnou sbírku, na níž přispěl čtyřmi sty zlatými i v Praze žijící excísař Ferdinand V. Do konce března 1866 se sešlo 4 065 zlatých a 89 krejcarů na hotovosti a 200 zlatých na úpisech. Pak ale došlo ke sporu o řešení mezi pražským hodinářem (a radním) Ludvíkem Hainzem, jemuž byl orloj svěřen do péče, a mechanikem Romualdem Božkem (synem Josefa Božka, „otce“ parníku a parního vozu). Nakonec se sice prosadil návrh řešení R. Božka, jenž navíc přidal regulátor, umožňující stejnoměrný chod, ale když byl nově upravený orloj slavnostně v noci z 31. prosince roku 1865 na 1. leden 1866 odhalen – za zpěvu písně Hej Slované a volání Sláva – , Ludvík Hainz převzal kříž za zásluhy, zatímco Romuald Božek odešel s prázdnou. Po několika měsících musel sice orloj, který si 4. ledna 1866 prohlédl Alexandre Dumas, podstoupit menší opravy, ale pak šel bez přerušení od 14. září 1866 až do roku 1882; po další menší opravě byl spuštěn o půlnoci z 31. prosince 1882 na 1. ledna roku 1883.

Snad v největším ohrožení byl pražský orloj v květnu 1945, kdy Němci ostřelovali Staroměstskou radnici. Firma Hainz, požádaná po skončení války radními o odbornou radu, tehdy navrhla mechanismus vyhodit a nahradit ho moderním strojem. Ovšem i když prý by to bylo levnější, nakonec byl orloj rozebrán, na dvoukoláku odvezen do dílny v Holešovicích a znovu spuštěn 1. července roku 1948.

Tehdy byl také připojen elektromotor, takže klika potřebná dosud k jeho natahování mohla odejít do výslužby. Je obdivuhodné, že Staroměstský orloj dnes obsahuje řadu 600 let starých součástek, které jsou navzdory všemu stále funkční. Byly vykovány z plávkového, homogennějšího železa a údajně tvoří více než tři čtvrtiny současných dílů.

Po pravé straně astronomického ciferníku stojí dvě postavy (9): Smrtka otáčející přesýpací hodiny a tahající za lanko umíráčku umístěného ve zmíněné věžičce a Turek s loutnou coby symbol neřesti ev. coby připomínka hrozící turecké okupace střední Evropy. Předchůdcem Smrtky prý byla nejstarší postavička orloje jménem Klapáček, připojená kovovou strunou na bicí stroj věžních hodin (tedy nikoliv orloje) a pojmenovaná podle toho, že při odbíjení počítala hodiny klapáním čelistí. Smrtka je větší a hlavičku, resp. lebku má zhotovenou z jednoho kusu, takže klapat neumí.

Další dvě postavičky (10) stojí po levé straně astronomického ciferníku: jde o Marnivce, který si při produkci prohlíží v zrcadle tvář, a Lakomce potřásajícího měšcem a mávajícího holí.

16

4/22/13

11:17 PM

Za zmínku stojí, že orlojníci pečují o číselník zpředu, z nenápadné, do zdi zabudované kovové lávky bez zábradlí, na niž vstupují dvířky (11) po levé straně orloje (bráno při pohledu z náměstí); podle některých kreseb z 19. století lze soudit, že předchůdcem kovové lávky bylo „obyčejné“ prkno. Dříve kontrolovali svého svěřence denně, zatímco současný „pečovatel“ Petr Skála ho navštěvuje pouze v pátek ráno, neboť přístroj je trvale monitorován policií a on má navíc doma na monitoru přenos z kamery z protějšího domu.

Když zvonice orloje ukončí svoji práci, všechny figurky dojdou, kam mají dojít, a udělají to, co mají udělat, uvede se do provozu bicí stroj, díky němuž začnou odbíjet hodiny.

Zatímco astronomický ciferník má od 15. století po obvodu pouze hladké kamenné okruží s jednoduchou výzdobou, kalendárium (12) nacházející se pod ním zdobí okruží z kamenných révových větviček a figurálních motivů. Údajně první kalendářní desku, jejíž vzhled není znám, instaloval roku 1410 Mikuláš z Kadaně a druhou možná zhotovil kolem roku 1490 hodinář Jan Hanuš; ta prý měla na svém obvodu kalendář obsahující 365 staročeských církevních svátků. V letech 1552–1570 upravil desku Jan Táborský, který doplnil seznam svátků o Jana Husa a sv. Prokopa a vymaloval středovou část s dvanácti znameními a měsíci. Roku 1659 upevnil na střed desky povýšený znak Starého Města (doplněný o ruku v brnění třímající stříbrný meč, která vyčnívá z otevřené brány s vytaženou zlacenou mříží), jímž Ferdinand III. děkoval Pražanům za aktivní účast v bojích o Prahu proti Švédům v roce 1648.

Poslední a nejznámější kalendářní zlacenou desku o průměru 220 cm zhotovil Josef Mánes roku 1866 (kromě písmomalířských prací, jež provedl J. Weber), a to ve velké zasedací síni Staroměstské radnice, protože do jeho ateliéru v Krakovské ulici by se měděný kotouč nevešel. Při znovuspuštění orloje v noci na 1. ledna 1866 nebyla ještě hotova, pak její odhalení odsunula rakousko-pruská bitva svedená 3. července u Sadové nedaleko Hradce Králové, takže sláva se konala teprve 18. srpna téhož roku, kdy byla Praha plná vítězných Prušáků. Toho dne vyhrávaly kapely, v kostele Panny Marie před Týnem se sloužila mše, jíž se zúčastnilo mnoho čestných hostů, kteří procházeli špalírem ostrostřelců, ale mezi těmi, kteří sledovali za zvuků rakouské hymny sejmutí roušky z desky, chyběl její nemocný autor. Jan Neruda prý již tehdy společně se spisovatelem Václavem Schulzem žádal, aby na radniční věž byla zavěšena kopie kalendária, zatímco originál aby byl vystaven „jako první číslo v městské obrazárně pražské“. Magistrát to však zamítl, a teprve roku 1879 zadal zhotovení kopie osmadvacetiletému Emanuelu 17

Stránka 17

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stránka 18

Krescencimu Liškovi za 1 127 zlatých, což byl dvojnásobek Mánesova honoráře. (Opisovačka „Babičky“ byla také lépe placena než autorka.) Liška na desce pracoval půl roku v jedné tělocvičně, dokončil ji 10. prosince roku 1880 a osazení se dočkala 31. prosince roku 1882. Za 2. světové války byla první kopie kalendária v rámci protiletecké ochrany obezděna, ale v květnu 1945 ji poničil požár, takže dnes si prohlížíme druhou kopii, zhotovenou roku 1946 Bohumilem Čílou. Originál můžeme vidět ve vstupní hale Muzea hl. m.

Prahy.

Vnější okraj kalendářní desky tvoří čtyři proužky kalendářních údajů. Prvním je cisioján (mnemotechnická pomůcka pro zapamatování nepohyblivých svátků významných staročeských světců, jejíž slabiky ze 16. století dodal K. J. Erben). Jde o 365 slabik jmen světců a výplňkových slabik mezi nimi; např. prosincová část vypadala takto: „Po – sně – hu – Bá – ra – s Mi – ku – lá – šem – šla, v no – ci – Luc – ka – len – pře – dla, – po – vě – děl – To – máš – tre – stán: Na – ro – dil – se – Kri – stus – Pán.“ Druhý proužek tvoří názvy svátků (např. Stětí sv. Jana Křtitele), proužek třetí sloužil k určení dne v týdnu a proužek čtvrtý ukazoval a ukazuje pořadí dnů v měsíci. Další částí kalendária je kalendářní cyklus neboli alegorie měsíců s dvanácti kruhovými obrázky o průměru 42,5 cm, na nichž jsou srozumitelně charakterizovány jednotlivé měsíce: leden je oslavou Nového roku v podobě malého dítěte, únor zachycuje ženu nesoucí dříví a sedláka nahřívajícího si nohu u ohně, v březnu sedlák oře, v dubnu uvazuje nově vysazené stromky, v květnu dívka trhá květy a mládenec si zdobí klobouk, červen je spojen se sečením trávy a červenec se žnutím pšenice. (Zde stojí rozhodně za připomenutí, že naši předkové sekali až do konce 18. století trávu kosou, ale obilí srpem, což zde Mánes věrně zachytil.) Symbolem srpna je mlácení obilí, na zářijovém výjevu je zachyceno setí, na říjnovém vidíme sklizeň hroznů, na listopadovém je namalováno kácení dubu a příprava dříví na zimu a na výjevu prosincovém probíhá zabijačka. Postavy venkovanů mají slovenské lidové kroje, které byly podle J. Mánesa nejvíce podobné krojům starých Slovanů a předobrazem ženských postav se stala Jindřiška Slavínská, herečka Prozatímního a Národního divadla, kterou Mánes platonicky miloval (a která o 40 let později zemřela ve Stromovce po kopnutí splašeným koněm, i když jí tehdy přispěchal na pomoc mj. Jaroslav Hašek). V pozadí jsou takové motivy jako Bezděz, České středohoří, Říp, Kunětická hora a Trosky. Menší kruhové medailonky blíže středu zobrazují znaky zvířetníku a uprostřed je znak Starého Města pražského z roku 1475.

V horní části kalendária ukazuje šipka konkrétní den.

18

4/22/13

11:17 PM

Vpravo od kalendářní desky stojí další dvojice postaviček (13) – Astronom a Kronikář – a vlevo dvojice tvořená Filozofem a Archandělem Michaelem (14). Na bočních stranách přístavku orloje jsou od roku 1866 hodiny s ostěním; ty na pravé straně mají dvířka s datací 1865. Půlnoční automatické posouvání desky kalendária se v přestupném roce řeší tak, že deska musí jednu noc a jeden den zahálet; podle tradičních pravidel o vkládání přestupného dne se to prý má dít 24. února.

Josef Mánes měl pravdu, když při jednání o honoráři (jenž činil nakonec 600 zlatých, za což by si mohl koupit 30 tun brambor) prohlásil: „Mám tušení, že Praha bude míti po mně památku.“ V dolní části orlojního přístavku je z chodníku vedoucí vstup s kovanými dveřmi (15) určený pro orlojníka, který z něj po točitých schodech dojde do orlojní komůrky a ke zmíněnému vstupu na plošinu před orlojem.

Orlojní přístavek, před nímž je v dlažbě vyznačena kalendářní Mánesova deska, byl v létě roku 1979 kvůli opravám zakryt „ateliérem“, jímž byla velká dřevěná bouda na dřevěných nohách, nad níž vykukoval pouze oblouček kryjící otvor pro kohouta. Figurky a stroj byly demontovány a odvezeny do dílen, ale protože do boudy zatékalo, nemohli restaurátoři v deštivých dnech pracovat na tom, co odvezeno nebylo. Protože astronomický ciferník natřela jistá lakýrnická firma nevhodnými barvami, odmítla restaurátorka, akademická malířka Bohumíra Míšová-Čílová, jinou lakýrnickou firmu a raději provedla úpravy sama zdarma v rámci socialistického závazku. Ujala se i znovupozlacení kalendária, při němž použila zlato, které měla doma po svém otci.

Strážný míval původně byt v mezipatře Volflinova domu (viz níže) a podle Bc. Antonína Balouna, průvodce po Staroměstské radnici, tehdy zřejmě hlídal město z věžních velkých oken s okenicemi. Počátkem 19. století byla zmíněná okna zazděna (místo nich byly osazeny hodiny) a roku 1807 se strážný přestěhoval do 4. patra věže a hlídal z nově zřízeného ochozu. Z něj až do roku 1886 volával pravidelně ono známé „Chval každý duch Hospodina i Ježíše, jeho syna, odbila“ ta a ta „hodina. Zaopatřte světlo, oheň, ať není žádnému škoden, odpočívej s Pánem Bohem“. Dohlížel nejen na to, zda někde nevypukl požár, ale i zda se k městu neblíží nepřítel; v takových případech (a např. při svolávání radních či měšťanů neboli obce) zvonil zdejším nejstarším zvonem v Praze (přeneseným sem z Břevnovského kláštera), který byl ulit roku 1313 a jehož průměr byl asi 152 cm.

Roku 1945 byl zvon vážně poškozen a jeho sádrový odlitek se dnes nachází v Muzeu hl. m. Prahy.

19

Stránka 19

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stránka 20

Vlevo od dnešní radniční věže se nachází bývalý jednopatrový kamenný dům s věží zmíněného zámožného soukeníka a měšťana Volflina od Kamene, který tu stál od druhé poloviny 13. století jako solitér na již zvýšeném terénu, jenž měl náměstí chránit před opakovanými povodněmi. Obec ho zakoupila z peněz získaných z viničního cla, a jelikož nebyl příliš drahý, dala ho roku 1350 přestavět, přikoupila i sousední pozemek a dovolila, aby ho obklopilo prvních 21 krámků.

Dnes je právě v tomto domě původní hlavní radniční vstup (16) s vyřezávanými dveřmi z roku 1652, zdobenými maskarony, nádherný portál asi z 80. let 15. století s bohatým ostěním zahrnujícím zvířecí i lidské postavy. Vlevo od něj je obdélné okno z roku 1471 (17), které nahoře lemují úponky se zvířecími a lidskými motivy a ve své horní části nese znak Starého Města pražského, českého lva, monogram „W“ (Vladislava Jagellonského) a královskou korunu.

Vlevo od tohoto okna jsou dvoukřídlá dřevěná vrata (18) ze 60. let 14. století, která mají v horní části malovaný znak cechu kožešníků. Nad vraty vidíme malé renesanční dvojdílné okno (19), obklopené třemi znaky ze 14. století: vlevo znakem Starého Města, vpravo českým královským znakem a nahoře říšským orlem.

Okno patřilo v minulosti ke zmíněnému bytu strážného a dnes vede do svatební šatny.

Jsou tu i dvě praporové žerdě, které mají v kroužku na konci znak Starého Města, a v horní části tohoto průčelí je balustráda a dva velmi zdobné vikýře.

Druhý, při pohledu z náměstí vlevo stojící dvoupatrový dům jižního křídla radnice neodkoupilo Staré Město od kramáře Kříže, jak se často dočteme, nýbrž si ho roku 1360 začalo stavět na pozemku zakoupeném společně s Volflinovým domem. Vlevo od něj bývala ulička s krámky soukeníků zvaná soutka, jíž se chodívalo do Židovského města a která měla bránit šíření případného požáru.

Tento druhý nazdobený dům jižního křídla má vstup (20) upravený v polovině 19. století, kdy byl původní malý portál proměněn na dva vstupy polokruhově zaklenuté. Po stranách vstupů je na každé straně umístěna místo oken pamětní deska (21), která jednou česky a podruhé anglicky informuje o zápisu historického centra Prahy na seznam světového dědictví UNESCO, k němuž došlo roku 1992; desky byly osazeny roku 1997, v roce pátého výročí pořízení zápisu. Počátkem 15. století bylo před tímto domem postaveno 20

4/22/13

11:17 PM

tehdy módní venkovní kamenné schodiště se zábradlím zdobeným erby konšelů, které vedlo do 1. patra, v němž bývaly kromě kaple hlavní úřední místnosti. Když se však roku 1519 během větrné smrště schodiště zřítilo, vznikl zde místo vstupu střední úsek slavného renesančního okna (22), které je dodnes v horní části ozdobeno nápisem „PRAGA CAPUT REGNI“ (Praha hlava království) a půlkruhovým tympanonem se staroměstským znakem. Okno bylo později rozšířeno o nižší postranní partie, které mají v horní části latinské epigramy ve štukových rámcích. Levý text kronikáře Martina Kuthena z roku 1614 v překladu zní: „Ten, kdo Starému Městu dal ve znak věžatou bránu, nemohl vystihnout líp, jaký mu usouzen los: tak jako mohutné věže ční vysoko nad svoje hradby, přečníváš, chloubo všech měst, pověst, jež o tobě jde.“ Pravý text Jana Campana Vodňanského říká: „Všechna věžatá města se před Prahou skloniti musí, příroda nanesla sem, co jen kde na světě jest. Bystré mužů zde plémě, i vzduch je tu zdravý i voda, bohatou dává zde žeň réva i obilný klas. Císařův sídlí zde dvůr i Themis a sesterské Musy: od jiných odvrátiv zrak v Prahu se soustředil svět.“ Napravo od velkého trojdílného okna se nacházejí okénka (23), která vedla do tzv. posady, tj. vězení pro dlužníky, kteří tu čekali, až se jim podaří splatit dluhy. Během té doby mohli přijímat návštěvy, hrát v kostky apod., ovšem stravu (jak bylo dlouho zvykem) jim museli přinášet členové jejich rodiny; údajně si ji však mohli i kupovat.

Pokud někomu neměl kdo jídlo nosit a dotyčný si je nemohl ani zaplatit, směl ho prý biřic vyvádět na tržiště, aby tam skládal zboží nebo čistil ulice, a za takto vydělané peníze pro něj pak biřicova žena nakoupila potraviny a navařila mu. Nesrovnatelně horší prý ovšem bylo „spodní“ radniční vězení, určené pro pachatele majetkové a násilně trestné činnosti.

Nad čtyřmi gotickými okny pod římsou se nachází devatenáct polychromovaných kamenných znaků (24); přítomnost toho staroměstského není nutno vysvětlovat, zatímco ty ostatní jsou zřejmě buď znaky cechů, které se v polovině 19. století finančně podílely na přístavbě radnice, nebo členů městské rady druhé poloviny 15. století. Nad nimi je krásný vikýř.

Za zmíněnou prolukou neboli soutkou stál budoucí třetí radniční dům jižního křídla, patřící kramáři Křížovi a později kožešníku Mikšovi. Roku 1458 odkázala Mikšova vdova jednopatrový vyhořelý objekt i s „kotci chlebnými“ Staroměstské radnici, která podstupovala velkolepou přestavbu kvůli dosud nevídané události – volbě nového českého krále, jímž se stal v sále východního křídla Jiří 21

Stránka 21

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stránka 22

z Poděbrad. V rámci této rekonstrukce byla soutka zaklenuta, vymezily ji dva podpěrné sloupy (25; třetí sloup se nachází na levém nároží domu), sahající od země do 1. patra Mikšova domu, a dům byl v patrech nad soutkou rozšířen ke zdi druhého radničního objektu. Nad prostředním podpěrným sloupem je reliéfní znak Prahy (26) a nad ním nápisová deska s datem přestavby (27) MDCCCLXXIX, nad neorenesančními velkými okny je latinský nápis (v překladu) „Pamětlivi důstojnosti – usilujíce o nejlepší“ a nad dvěma malými okny ve vikýřích se ve štítech nacházejí vpravo sovička coby symbol moudrosti (28) a vlevo symboly píle – včelky a úl (29).

Pod nimi najdeme latinská slova označující tyto ctnosti: pod sovičkou je výraz „prudentia“ a pod úlem „diligentia“.

Tento nový přírůstek byl jakýmsi dvojdomem se dvěma sedlovými střechami kolmými na průčelí, které roku 1879 nahradila jedna střecha se dvěma vikýři.

V letech 1551–1782 byla před radnicí umístěna klec určená zejména pro nevěrné manželky a od roku 1560 stála před druhým a třetím radničním domem jižního křídla jistý čas solnice.

Roku 1835 byl přikoupen čtvrtý dům jižního křídla zvaný U Kohouta, v němž byla roku 1852 zřízena kasárna pro četníky (příslušníky další bezpečnostní složky vytvořené podle francouzského vzoru) a ve dvoře se nacházely až do roku 1855 konírny.

Dům U Minuty čp. 3/2, postavený počátkem 15. století, je součástí radnice od roku 1896, kdy ho město zakoupilo; v současné době zeje prázdnotou a veřejnosti není běžně přístupný. Počátkem 17. století byla jeho fasáda ozdobena sgrafity s antickými a biblickými výjevy a alegorií Ctnosti a v letech 1712–1850 v něm byla lékárna U Bílého lva, jenž se stal domovním znamením; lev byl původně umístěn na vysokém zdobeném soklu u nároží domu a dnes najdeme jeho repliku v nárožní nice ve výši oken 1. patra.

Stojí na zadních tlapách, před sebou má pařez či balvan a předními tlapami přidržuje oválnou kartuš.

V 18. století byla některá okna zazděna, jiná proražena bez ohledu na sgrafita, která byla zřejmě jako staromilecký prvek zakryta hustým, k omítce pevně lnoucím kaseinovým nátěrem. (Nezakryta zůstala pouze sgrafita v lunetové římse a mezi okny polopatra.) V letech 1889–1896 bydlel v domě s rodiči Franz Kafka a koncem 19. století se tu usadila prodejna tabáku, která souvisí s novějším názvem domu. Ten byl totiž odvozen od slova municiózní, což se 22

4/22/13

11:17 PM

překládá jako „drobný“, a mělo to naznačit, že tu byl k dostání tabák nadrobno nasekaný. Od počátku 20. století hrozilo domu zbourání, což mělo postihnout i sousední dům orientovaný na Malé náměstí zv. Pecoldovský (2. PROCHÁZKA), aby došlo k zarovnání uliční čáry. Roku 1906 však padlo rozhodnutí domy zachránit a v květnu roku 1919 byla pod omítkou domu U Minuty objevena sgrafita, restaurovaná během jednoho roku.

Při rozsáhlých adaptačních pracích probíhajících v letech 1937 až 1938 byla posílena statika domu vnitřní železobetonovou kostrou, chatrné obvodové zdivo bylo zesíleno cihlovou stěnou a v průčelí domu bylo prolomeno loubí s valenou klenbou. Objekt, v němž se roku 1940 usadilo osobní oddělení radnice, byl v květnu 1945 poškozen a musel být opraven.

Povídání o východním křídle Staroměstské radnice začneme na východní straně radniční věže deskou s nápisem „Dukla 1944“, kryjící prsť z tohoto bojiště 2. světové války, prosycenou kvůli nezodpovědnému vedení bitvy krví zbytečně padlých vojáků. Nad ní nelze přehlédnout v úrovni 1. poschodí vyčnívající kapli s arkýřem, zřízenou roku 1348 (za peníze z pokuty za zavraždění Kuzlina suknakráječe) a vysvěcenou 4. srpna 1381 k poctě Panny Marie, sv. Václava, Vojtěcha, Zikmunda, Ludmily a dalších svatých. Radní se v ní museli modlit před zahájením zasedání rady, ale pravidelné bohoslužby se zde konaly až po bitvě na Bílé hoře, kdy tu mj. jezuité sloužili mše pro vězně; kromě toho zde každá nová městská rada skládala tzv. „vyznání víry“. V roce 1783 byla kaple zrušena, o čtyři roky později byl její interiér zabílen, vitráže nahrazeny obyčejným sklem a vznikla zde komora. Roku 1857 byla zrestaurována a znovu vysvěcena a v 80. letech 19. století byly obnoveny malby v jejím interiéru, dostala nová okna s postavami sv. Víta, Zikmunda, Kateřiny, Vojtěcha a Prokopa a zvenku ji dodnes zdobí kopie soch českých patronů.

Bráno zleva doprava jde o sv. Cyrila a sv. Metoděje, na nároží vidíme kopii gotické Madony a na východní straně kaple je sv. Prokop; zatímco Madona byla zhotovena v 2. polovině 14. století, ostatní pocházejí z 18. století. Kromě maskaronů vidíme na průčelí kaple tři řady polychromovaných znaků; dvě spodní řady patří zřejmě donátorům radnice a horní nabízí znaky Starého Města, vyšehradské kapituly, markrabství moravského, českého krále, svatováclavskou orlici, znak římského krále a císaře, znak lucemburského vévodství, pražského arcibiskupství a opět Starého Města.

Pětiboký arkýř nese laminátové kopie soch sv. Víta, Václava (FOTO 1), Ludmily a Vojtěcha.

23

Stránka 23

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:17 PM

Stránka 24

Představuje se východní křídlo radnice před přestavbou realizovanou v letech 1847–1848.

Najdeme tu i pamětní desku radikála Jana Želivského, tajně popraveného na dvoře radnice, a desku se jmény mužů popravených zde 21. 6. 1621, které připomíná i 27 bílých křížů v dlažbě.

Na severní stranu radniční věže navazovalo původně jednopatrové východní křídlo Staroměstské radnice. Vznikalo rovněž připojováním domů odkupovaných od 14. století (přibližně od doby přestavby Volflinova domu) a obchůdky se nacházely v jeho podloubí. O století později dostalo toto křídlo reprezentační podobu, protože v něm byl zřízen mj. již zmíněný rozměrný zasedací sál se sedmi vysokými lomenými okny, v němž byl roku 1458 zvolen českým králem Jiří z Poděbrad.

Počátkem 17. století bylo loubí kvůli statice zazděno. Když se roku 1784 města pražská – Staré a Nové Město, Malá Strana a Hradčany – spojila, začal zde 9. srpna fungovat celopražský magistrát („magistratus“ značí „úřad“). Tehdy se východní křídlo zvýšilo, protože bylo zapotřebí více místa pro zaměstnance a listiny.

V první polovině 19. století padl návrh, aby ve Staroměstské radnici sídlil krajský soud a velká věznice a aby kvůli novému nájemci byl 24

d .

4/22/13

11:18 PM

radniční komplex zbourán a nahrazen novým objektem. Roku 1838 Ferdinand V. však vlastnoručním dopisem rozhodl, že stěhování soudu ani výstavba velké věznice se konat nebudou, a o dva roky později nařídil, aby pouze východní křídlo bylo přestavěno, neboť mu Pražané kvůli gotickým, až k podlaze sahajícím oknům říkali „kostel přestavěný v magacín“ a zpívala se o něm nelichotivá písnička.

Stavba byla téměř před dokončením zastavena, v letech 1847 až 1848 byla dokončena podle nových plánů s tím, že toto křídlo dostalo menší pravoúhlá okna s kamenným ostěním. Na průčelí do náměstí byly osazeny pískovcové sochy knížete Spytihněva a králů Přemysla II. Otakara, Karla IV., Ferdinanda I. a III. a Františka I., které však byly v květnu 1945 poničeny. (Po zrestaurování se Spytihněv, Přemysl II. Otakar, Karel IV. a Ferdinand III. přestěhovali na terasu Revmatologického ústavu na Albertově a zbylé dvě, nejvíce poškozené, skončily v depozitáři Muzea hl. m. Prahy.) Od roku 1849 stávala na Staroměstském náměstí pod radničním balkonem tzv.

Hauptwacha, tedy hlavní vojenská strážnice se dvěma děly u vchodu, jejichž obsluha střežila státní a městské pokladny.

Na tento trakt navázalo třetí radniční křídlo, které se natáhlo severozápadním směrem, aby se vyhnulo Krenovu nájemnímu domu, stojícímu jen pár metrů od východního křídla.

Dokončeno bylo v březnu 1841 a jako by východnímu radničnímu

Přestavěné východní a dokončené severozápadní křídlo; obě byla stržena z bezpečnostních důvodů v roce 1947.

25

Stránka 25

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_vychazky_prahou_I_ok:Sestava 1

4/22/13

11:18 PM

Stránka 26

křídlu z oka vypadlo. Protože je však až do roku 1901 z velké části zakrýval zmíněný činžovní dům, mohlo si kvůli úsporám ponechat svoji podobu. Pravděpodobně počátkem 20. století byla vysoká okna alespoň „přepůlena“ zdivem.

Poté, co přestala počátkem 20. století Staroměstská radnice kapacitně stačit, zazněl názor nahradit ji novou monumentální budovou, ale místo toho byla v letech 1909–1911 postavena na nedalekém Mariánském náměstí Nová radnice.

Na závěr si dovolím doporučit jeden velmi neobvyklý pohled na Staroměstskou radnici, a to na její zadní, severní průčelí; po předložení jeho snímku jen málokdo poznal, na jak významnou budovu se vlastně dívá.

26