V neděli 12. února 1956 přiletěla do Moskvy pod vedením prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného a prezidenta Antonína Zápotockého pětičlenná delegace. Cílem návštěvy československých komunistů bylo zasedání XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Už první den konání sjezdu komunisty z východní Evropy překvapily kritické zmínky o pochybeních Josifa Vissarionoviče Stalina. Když vešlo ve známost, že jednání bude rozděleno na veřejnou a tajnou část, zavládlo mezi delegáty ve Velkém kremelském paláci napětí. Nikdo jim nedokázal vysvětlit, proč z tohoto jednání byli vyloučeni zahraniční hosté. Antonín Zápotocký se během zasedání sjezdu sešel s českými a slovenskými studenty moskevských vysokých škol. Prezidenta republiky zaskočily otázky studentů, kteří se ptali na Stalinovy chyby. O několik hodin později, v noci z 24. na 25. února, vystoupil na uzavřeném zasedání generální tajemník strany Nikita Chruščov a přednesl referát O kultu osobnosti a jeho důsledcích. V něm emotivně, s nečekanou rázností, odsoudil Stalina za jeho despotickou samovládu. Československá delegace se po konci sjezdu rozdělila, část v čele s prezidentem se vrátila do Prahy, aniž by tušila, co se odehrálo. V pondělí 27. února svolal Chruščov na poradu první tajemníky zemí sovětského bloku. Spolu s Antonínem Novotným se jednání, na kterém účastníci dostali text jeho projevu, zúčastnil i ministr vnitra Rudolf Barák. Projev měl být určen pouze pro vnitrostranickou potřebu. Chruščov důrazně naléhal, aby komunisté ve svých zemích Stalina podrobili důsledné a jmenovité kritice.
[7]