1 „NEHODLÁM VA·E CHLAPCE POSLAT DO ÎÁDNÉ CIZÍ VÁLKY“
„Franklin Roosevelt zfiejmû zaãal 7. prosince 1941 svÛj den jako obvykle. V 8.15 vstoupil do loÏnice jeho osobní sluha Arthur Prettyman, oznámil, kolik je hodin, a pomohl FDR na toaletu. Roosevelt se pak vrátil do postele, kde, podepfien pol‰táfii, pfiijal na tácu snídani z kuchynû Bílého domu. Ráno mûl vût‰inou dvû vafiená vejce, dva plátky slaniny a toast. Zatímco FDR jedl, pfiipravil Prettyman vedle prezidentovy postele stolek s mal˘m kávovarem. „Jednou z prezidentov˘ch opravdov˘ch radostí bylo vlastnoruãnû si uvafiit kávu,“ líãila Missy LeHandová. Pfii snídani se mohl Roosevelt dívat z oken své loÏnice, která sk˘tala niãím neru‰en˘ v˘hled na WashingtonÛv památník na jihu. Zde také ãetl kaÏdé ráno nejnovûj‰í depe‰e ze zahraniãí a prolistoval ‰tÛsek novin: New York Times, New York Herald Tribune, Baltimore Sun, Washington Post a Washington Herald. 2 Rooseveltova omezená pohyblivost vyÏadovala, aby mûl na dosah ruky v‰echno, co bude bûhem dne potfiebovat. Vûci t˘kající se kaÏdodenního i pracovního Ïivota tak byly v neustálém chaosu. Na bíle natfieném stolku vedle postele se aspirin, nosní kapky a sklenice vody mísily s tuÏkami, poznámkov˘mi bloky, starou modlitební kníÏkou, balíãkem cigaret, popelníkem a dvûma telefony. Nikomu nebylo dovoleno tento stolek uklízet. Na polici nad stolkem spoãívala kazeta asi patnáct krát osm centimetrÛ, potaÏená aligátofií kÛÏí, a v ní byly zasazeny hodiny a barometr. Na podlaze byl ko‰íãek, v nûmÏ Eleanor ãasto nechávala vzkazy, memoranda a ãlánky, které chtûla, aby si pfieãetl. „Pamatuji si ten pokoj jako dnes,“ vzpomíná ministrynû práce Frances