KAPITOLA PRVNÍ Leden 1925 Jestlipak může být něco hezčího, uvažovala Polly, než ležet ve vyhřáté posteli a snít s otevřenýma očima, zatímco venku bledne mrazivé newyorské zimní ráno? Přemýšlela o tom už včera večer, když šla na slavnostní otevření klubu Palm Beach, což byla okázalá akce plná lidí z nejvyšších společenských vrstev a celebrit, včetně dvou filmových hvězd, jednoho kongresmana a jeho manželky. Hrála tam dobrá kapela: Washingtonians – vypůjčení z klubu Hollywood, který měl zavřeno kvůli rekonstrukci – mezi nimi „senzační“ trumpeLák Bubber Miley a nadějný jazzový pianista Edward „Duke“ Ellington. Venku stály davy čumilů a desítky fotografů od tisku, a když kráčela od obrubníku ke dveřím, ze všech stran zářily blesky fotoaparátů, aby zaznamenaly skutečnost, že se dostavila Polly Morlandová z Maison Polly, nejnovějšího, nejzajímavějšího módního salonu v New Yorku. Uvnitř byl další fotograf, a když odložila přehoz, zapózovala mu – otáčela se, aby bylo jisté, že zabere její toaletu co nejlépe. Byla v barvách paví modři a zlaté, elegantně zřasená a na bocích nabraná, sukně končila deset centimetrů nad kotníkem a ukazovala punčochy v barvě paví modři a zlaté střevíce. Namalovala si oči v egyptském stylu a na hlavě měla těsně přiléhavou čapku, zhotovenou z překrývajících se okvětních lístků zlaté fólie. Jelikož byla vysoká a štíhlá a krásná, byla sama sobě nejlepší reklamou a dbala na to, aby se ukázala na každé významné společenské události oděna v některém ze svých modelů. Samozřejmě bylo taky prospěšné vstupovat zavěšená do jednoho z nejpopulárnějších newyorských mužů, Renfrewa Hawthorne Alexandera. Byl bohatý, nadaný podnikatelskou prozíravostí, kterou obdivovali i největší boháči z New Yorku – a neškodí, říkala si Polly, že je taky velice hezký. Byl to pětatřicetiletý obr, ale pohyboval se plavně jako panter, a protože byl od přírody snědý a měl husté černé vlasy, šeptalo se o něm, že pochází částečně z indiánského kmene
11