PROLOG
Vyskočil z vozu, dřív než se přestal od kol zvedat prach. Maják sanitky vrhal pulzující barevné pruhy do okolního lesa. Její dveře nechali zdravotníci otevřené; předpokládal, že už jsou v domě. Pod vysokými botami mu chrustal štěrk, když třemi dlouhými kroky došel k verandě. Vstoupil otevřenými hlavními dveřmi do prostorné haly. Přejel pohledem hlavní pokoj nalevo. Nikdo tam. Napohled bylo všechno na svém místě. Na nízkém stolku před pohovkou s ochranným potahem stály dvě prázdné sklenice od vína. Na jedné zůstaly stopy po rtěnce. Nikoli ovšem na té druhé. Pohovka byla otočená ke kamennému krbu, kde teG v létě stála na roštu bujná kapradina. Houpací křeslo s vyplétaným rákosovým sedákem. Sešívaný přehoz složený přes područku klubovky. Časopisy a knihy v policích a vyrovnané na různých stolech. Stolní lampy. Stěží to tam mohlo být útulnější, příjemnější a tišší. To vše zaznamenal v několika málo vteřinách. Za obývacím pokojem byl jídelní kout s arkýřovým oknem, ale od dalšího zkoumání upustil, když k němu shora z galerie, která se táhla po celé šířce domu, dolehl šramot a hlasy. Vzhlédl a vyrazil nahoru, bral schody po dvou, na podestě si dal pozor, aby se nedotkl koncového sloupku zábradlí, a hnal se do patra. Přešel po galerii, která vedla do krátké chodby a k otevřeným dveřím ložnice. Znovu přejel pohledem celý pokoj. Z každé strany rozestlané velké postele házely stejné lampy kruhy světla na jemně broskvově zbarvenou zeG. U stropu se otáčel větrák s lopatkami ve tvaru palmových listů. Pokoj měl tři široká okna. Přes 3