NavÏdy spolu - zlom
20.12.2012
9.26
Stránka 9
1 Počasí bylo prostě báječné. Zářivě modrá prosluněná obloha, po které se proháněly ostře ohraničené bílé obláčky. Nádherné babí léto. A to horko! V tom žáru se všechno zdálo zpomalené a dráždivější než obvykle. Vůbec nic nepřipomínalo San Francisco, a to na tom bylo nejlepší. Ian seděl na obvyklém místě u stolku z růžového mramoru uprostřed kalužky slunečního svitu v restauraci U Enrika na Broadwayi. Kolem hučela doprava a dovnitř vcházely dvojice, které se chystaly poobědvat. Teplo bylo nesmírně příjemné. Pod stolem si Ian pohodlně přehodil jednu nohu přes druhou. Ve vázičce se kývaly tři sedmikrásky a chleba byl čerstvý, na dotek skoro hedvábný. Až příliš útlé prsty odlouply opatrně jeden krajíček. Dvě mladičké dívenky ho pozorovaly a začaly se chichotat. Nebyl „sladký“, byl prostě sexy. To poznaly i ony. Byl krásný. Pohledný. Elegantní. Měl úroveň. Urostlý, štíhlý, světlovlasý, modrooký, s vysoko posazenými lícními kostmi a dlouhatánskýma nohama, s obličejem, od něhož člověk jen nerad odtrhl zrak… Muž, který se nedal jen tak přehlédnout. Ian Clarke byl hezký. A dobře to věděl, i když se k tomu stavěl lhostejně. Uvědomoval si to a jeho žena to věděla rovněž. A co má být? Vždyť byla také krasavice. Ale ani jeden si s tím moc hlavu nelámal. Zato ti ostatní ano. Jiní lidé se na ně často dívali oním vyhladovělým pohledem, jakým leckdo pozoruje výjimečně pohledné jedince, protože je zajímalo, co říkají, kam jdou, koho vlastně znají, co jedí… Jako by se něco z toho dalo okoukat. Což ovšem nešlo. Takový se už 9