0035440

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 3

1. Vhled – slova síly a díkÛ Ve jménu Pána a Stvofiitele du‰e, Stvofiitele slova, ve jménu Pána nad Ïivotem a nad námi, ve jménu Pána, jenÏ nás Ïiví a vede.

Tato kniha vzniká ve jménu Boha, jenÏ je krásn˘, jenÏ stvofiil krásu a miluje ji.

fied ãtyfimi lety zmûnila mÛj Ïivot katastrofa. Katastrofa, která mû v‰ak nedokázala zlomit.

Zázraãn˘m zpÛsobem jsem se opût postavila na nohy. âtyfii roky po té stra‰livé události mám dost síly na to, abych koneãnû vyprávûla svÛj pfiíbûh. Pfiíbûh, kter˘ bolí, kter˘ mi drásá nitro, pfiíbûh, z nûhoÏ jsem smutná a nûkdy témûfi zoufalá. Ale musím ho vyprávût.

Slzy mi stékají po tváfii, kdyÏ svá slova namlouvám na tucty magnetofonov˘ch páskÛ – slzy jsou to jediné, co moje oãi je‰tû dokáÏou. Ale já se od toho ne‰tûstí musím osvobodit. Musím proti svému osudu bojovat. Pfied ãtyfimi lety mû tvrdû zasáhl, ale nezlomil. A nezvítûzí nade mnou ani v budoucnosti.

P

3

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 4

Oko za oko

Tato kniha má pfiispût k tomu, aby se „pfiípad Ameneh Bahramí“ uÏ nikdy neopakoval. Aby se uÏ Ïádná jiná dívka nebo Ïena nestala terãem útoku kyselinou. Aby Ïeny nikdo nepoléval kyselinou nebo vafiící vodou jen proto, Ïe mají vlastní vÛli. Aby napfií‰tû uÏ Ïádn˘ ãlovûk nemusel protrpût to, ãím jsem si musela projít já. M˘m nejvût‰ím pfiáním je pfiimût na‰i spoleãnost k tomu, aby pfiekonala svÛj egoismus, závist a p˘chu.

Schopnosti, které nám dal BÛh, bychom nemûli zneuÏívat k tr˘znûní druh˘ch. Nemûli bychom ‰kodit jeden druhému. Nikdo by nemûl mít moc nad jin˘m ãlovûkem. Nikdo si nesmí beztrestnû brát to, po ãem zatouÏí. A uÏ vÛbec ne Ïivot, zdraví nebo krásu svobodného ãlovûka.

To, co jsem si proÏila, bude mnoh˘m pfiipadat neuvûfiitelné. I pro mû samotnou je velmi tûÏké znovu se ve vzpomínkách vracet k tomu, co se pfiihodilo. Jak ãasto mi bûhem uplynul˘ch mûsícÛ a let vstoupily slzy do oãí, jak ãasto mi selhal hlas! Jak ãasto jsem to chtûla vzdát, protoÏe mû bolesti ve tváfii, v jícnu, v Ïaludku, na rukou a paÏích dohánûly k ‰ílenství. A jak ãasto mi docházely síly a zdálo se, Ïe mû opou‰tí vÛle a odhodlanost.

Jsem vdûãná mnoha lidem, ktefií mi pomáhali. MÛj nejvût‰í dík ale patfií mé drahé rodinû, která trpûla se mnou a doprovázela mû na mé svízelné pouti.

Zvlá‰tní vzpomínku bych chtûla vûnovat svému dûdeãkovi, aÈ uÏ je nyní kdekoliv. Moc jsem ho milovala, jeho dobrota a moudrost mi pomohly ovládnout mÛj ãasto nezkrotn˘ hnûv.

Vdûãná jsem i svému milému pfiíteli, dr. Saburimu.

Jeho uklidÀující hlas a rozvaha, kterou pfiená‰el i na mne, mi dodávaly odvahu. Mé zvlá‰tní díky patfií dok4

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 5

1. Vhled – slova síly a díkÛ

toru Ramónu Medelovi Jiménezovi, kter˘ mi svou vlídností a obratností dodal a je‰tû stále dodává novou sebedÛvûru.

Dûkuji panu Yaghoubzadehovi, kter˘ mne dodnes podporuje. MÛj srdeãn˘ dík patfií také Mirjam Rasulipanahové, A‰raf Arabové a v‰em pfiátelÛm a spoluÏákÛm za jejich pomoc a podporu. Pro nû i v‰echny dal‰í, které jsem neuvedla jménem, se chci ze v‰ech sil snaÏit vyprávût svÛj pfiíbûh tak, aby se jim dostalo patfiiãného ocenûní.

Moje zku‰enost má pomoci v‰em lidem, které postihla tvrdá rána osudu, a ukázat jim, Ïe i v nejvût‰í temnotû lze znovu získat sebedÛvûru. TûÏké zkou‰ky z nás dûlají to, co jsme. Kdo projde zl˘mi ãasy, nauãí se o to víc váÏit si hezk˘ch stránek Ïivota. Nûco ztratit je tûÏké, ale zároveÀ to v nás uvolÀuje netu‰ené síly.

I kdyÏ jsem slepá a poznamenaná, dnes opût stojím na vlastních nohách a bojuji za to, aby bylo kaÏdému ãlovûku pfiiznáno právo na svobodu a sebeurãení. KaÏd˘ má nárok Ïít tak, jak chce, a mûl by k tomu mít i odpovídající prostfiedky.

Nakonec jsem ztratila obliãej, ale zachovala si tváfi – i po tom v‰em, co mne postihlo. Dûkuji Bohu, Ïe mi poskytl tento poznatek a doposud mi urovnal kaÏdou cestu, po níÏ jsem chtûla jít. S jeho pomocí jsem do‰la aÏ sem a s dÛvûrou k nûmu ãiním dal‰í krok – zaãínám vyprávût svÛj pfiíbûh.

5

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 6

2. Vnitfiní obrazy – opakující se dûsivé vize ûkdy zase dokáÏu vidût. A pak ho mám pfied vnitfiním zrakem – toho, jehoÏ jméno mohu stûÏí vyslovit.

Toho, kdo se pokusil mi zniãit Ïivot. Vidím ho skoro kaÏdou noc ve spánku. A taky ve dne, kdyÏ propadnu dennímu snûní. LeÏí na nosítkách, pevnû pfiipoutan˘. Spí se fiemínky pevnû utaÏen˘mi kolem kotníkÛ a zápûstí. LeÏí na zádech, oãi má zavfiené. KdyÏ tam tak leÏí – jako na márách –, vypadá mírumilovnû. Ale vûzí v nûm ìábel. V jeho nitru se zahnízdilo zlo. Kdyby teì ty oãi otevfiel, mohla bych to zlo vidût. Jako tenkrát, na podzim roku 2004. KdyÏ jsem se otoãila, protoÏe jsem nûco vytu‰ila. ProtoÏe mû varoval mÛj vnitfiní hlas. Je‰tû dnes sly‰ím ty kroky za m˘mi zády. MadÏíd, mladík, kter˘ nedokázal pochopit, Ïe láska se nedá vynutit. Vnímala jsem jeho pfiítomnost. AniÏ bych ho vidûla, cítila jsem, Ïe mi zase nadbíhá.

Co má za lubem? Chce mi snad znovu vyznávat lásku?

Nebo nûco poÏadovat? Mû, mé tûlo, moji lásku? Ta láska existovala jen v jeho hlavû. Nikdy jsem mu ji nemohla dát. Nikdy.

N

Budu mu to muset znovu vysvûtlovat? Musím mu zase opakovat, Ïe ho nemiluju? Îe ho neznám a ani netouÏím poznat? Dát mu na srozumûnou, Ïe na mû nesmí ãekat a nemÛÏe doufat v moji lásku? Proã to nechce pochopit? Co je‰tû musím udûlat, pomyslela jsem si zoufale, aby mi uÏ koneãnû dal pokoj?

6

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 7

2. Vnitfiní obrazy – opakující se dûsivé vize

KdyÏ jsem se tenkrát otoãila, pohlédla jsem do jeho oãí.

Byly temné, bezcitné. A odhodlané. Vidûla jsem v tûch oãích zlo – ìábla. A pak jsem si v‰imla jeho rukou. Nûco v nich drÏel. âervenou nádobku, která vypadala jako malá karafa. MadÏíd na mû zíral vytfie‰tûn˘ma oãima. Co bylo v jeho pohledu? Nenávist? Zoufalství? Zklamání?

Vidûla jsem v nich chlad. Ledov˘ chlad.

A pak mû zalilo horko. Spalující horko seÏehlo moji tváfi, mé oãi – a moji du‰i.

Teì ho vidím znovu. ProtoÏe mne o mé vnitfiní oko, my‰lenky a fantazii nemohl pfiipravit. Vidím ho, jak tam leÏí. Jen my dva, on a já. NemÛÏe se bránit – nesmí se bránit. Patfií teì pouze a jen mnû. Jeho oãi patfií mnû...

Uspali ho. Pomocí injekce mu zavfieli oãi, které zásluhou mé ruky uÏ nikdy neotevfie. Dali mu úplnou narkózu, aby nepocítil tu bolest, kterou jsem musela protrpût já, kdyÏ mi do tváfie vchrstnul sÏíravou kyselinu.

Ale bolesti se stejnû nevyhne, je‰tû ji ucítí. Pfiepadne ho pozdûji. Bolest temnoty – vûãné temnoty.

Nahmatám jeho oãi a otevfiu je. Palcem a ukazovákem levé ruky roztáhnu jeho víãka od sebe. V duchu vidím temn˘ bod na bílém pozadí. Moje pravá ruka se pfiibliÏuje k jeho oku. Pipeta je plná. Naplnûná kyselinou. Musím mu ji nakapat do oka. Musím ten rozsudek vykonat.

KvÛli sobû a kvÛli v‰em Ïenám, které jsou muãeny, bity a niãeny. Tady v Íránu – a v‰ude na svûtû. Ten rozsudek, jehoÏ jsem dosáhla po dlouhém a tvrdém boji, vyjadfiuje spravedlnost. AspoÀ si to myslím – vût‰inou...

V nûkter˘ch vizích MadÏíd kfiiãí. Kope jak zbûsil˘, hází sebou, zoufale se snaÏí pfiervat pásy, jimiÏ je upoután k lÛÏku. Jeho tûlo se tfiese, srdce divoce bu‰í, plíce lapají po dechu, hlava sebou divoce hází ze strany na 7

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 8

Oko za oko

stranu. Ale vût‰inou se neh˘be. Pak ani necítí niãiv˘ úãinek kyseliny. Spí a neuvûdomuje si, Ïe tûch pár kapek mu rozeÏere oãi. Zhasnu svûtlo v jeho Ïivotû – jako to udûlal on mnû. Není sly‰et nic kromû toho tichého, zlovolného syãení a bublání kyseliny v jeho oãních dÛlcích.

Ale pozdûji kfiiãet zaãne. AÏ se probudí. Jako kfiiãím já, kaÏdé ráno. Nesly‰nû vykfiiknu, kdyÏ chci otevfiít oãi, ale nemohu. A uÏ nikdy je neotevfiu, protoÏe mû pfiipravil o v‰echno – o oãi, o Ïivot, o nevinnost, o krásu.

Bude kfiiãet. Nejdfiív hlasitû a pronikavû. A bude breãet.

Ze Ïivota mu toho moc nezbude. Jen obrazy v jeho hlavû a sny, které se nikdy nenaplní. Vûãnû se opakující sny, ty mu zÛstanou. V‰echno ostatní spálí kyselina.

UÏ nic nevidím a nemohu se podívat ani na sebe.

Nûkdy jsem Alláhovi vdûãná za to, Ïe mû u‰etfiil pohledu do zrcadla. Jinak bych se musela den co den dívat na obliãej, kter˘ uÏ není mÛj. Je to cizí, o‰klivá, znetvofiená tváfi.

On o tváfi nepfiijde, i kdyÏ ji sv˘m krut˘m ãinem uÏ dávno ztratil a místo ní ukázal ohavnou grimasu ìábla.

A s tím teì musí Ïít. „... Ameneh, ta slepecká hÛl je ti na obtíÏ, viì?“ Mladá prodavaãka v pekafiství mne vytrhla z my‰lenek. „Nenávidím ji,“ odpovûdûla jsem dívce, která mi poloÏila na rameno hfiejivou ruku. „Je to na tobû vidût.“ „Nesná‰ím ji, ale jsem na ni odkázaná. Je to teì moje oko. Bez ní bych nedo‰la ani sem, do tvého krámku.“ „Proã si nepofiídí‰ slepeckého psa?“ „Pfiála bych si, aby mi vûda jednoho dne dokázala vrátit zrak.“ 8

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 9

2. Vnitfiní obrazy – opakující se dûsivé vize

„Ano,“ odpovûdûla, „to by bylo krásné. Ale kdoví, co bude zítra!“ Mûla pravdu. Kdoví, co mû ãeká zítra? MoÏná jednou skuteãnû pfiijde den, kdy zase uvidím. KdyÏ lidé v dávn˘ch dobách snili o létání, také si nedokázali pfiedstavit, Ïe jednoho dne bude cesta z jednoho kontinentu na druh˘ trvat jen pár hodin. Jak ráda bych na vlastní oãi spatfiila Barcelonu! Chodila na procházky, pozorovala oblohu a lidi, zem pod sv˘ma nohama, zahrady, stromy... Kdybych mohla, bûÏela bych na mofisk˘ bfieh, sedla si do písku a dívala se na vlny. Nebo bych vylezla na Tibidabo a odtud pûknû z v˘‰ky sledovala oblohu nad sebou a mûsto dole.

Opravdu ‰koda, Ïe si nemohu zajít do parku Güell, abych si prohlédla Gaudího mozaiky a sochy, které v‰ichni tak nad‰enû chválí. Místo toho se musím omezit na nejbliωí okolí svého bytu – chodím vÏdy jen o dvû ulice dál.

Rozlouãila jsem se s mladou prodavaãkou, vy‰la z pekafiství a ve vedlej‰ím obchodû koupila nûkolik audiokazet. Pak jsem se vrátila do svého bytu. âekala na mne moje kniha, mÛj pfiíbûh, kter˘ jsem koneãnû chtûla vyprávût já sama – poté, co o mém osudu informovaly noviny a ãasopisy na celém svûtû. Ale vût‰inou zkreslenû, neúplnû. Teì tedy bylo na mnû, abych bilancovala svÛj Ïivot a pak ho namluvila na kazety.

V té dobû, v ãervenci roku 2009, jsem Ïila v Barcelonû v podnájmu u Marie-Rosy, staré nabruãené dámy, která mû od rána do veãera sek˘rovala. Nûkdy mû dohánûla témûfi k zoufalství. Tfieba kdyÏ se hustá oblaka cigaretového koufie drala skulinou pode dvefimi do mého bytu, protoÏe Maria-Rosa mûla zase jednou ‰patnou náladu.

Pfiitom dobfie vûdûla, Ïe od toho útoku reagují mé plíce na cigaretov˘ koufi velmi citlivû a její koufiení mi zpÛsobuje prudké záchvaty ka‰le. Otevírat okno nepo9

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 10

Oko za oko

máhalo, zvlá‰È v zimû, kdy sice kasírovala nájemné, ale topení nechávala vypnuté s vysvûtlením, Ïe plyn je drah˘. Nemohla jsem se bránit, koneckoncÛ Maria vûdûla velmi dobfie to, co bylo jasné i mnû: slepá a bez penûz bych tûÏko na‰la jiné ubytování.

Maria-Rosa mûla pro svoji zahofiklost dobr˘ dÛvod – kvÛli dopravní nehodû ztratila v jediném okamÏiku manÏela a syna. Já si v‰ak za tûch studen˘ch zimních dnÛ stejnû kladla otázku, zda si jednoho dne uvûdomí, ãeho se vÛãi mnû dopou‰tí? Îe se mnou nûkdy jedná tak, jako bych za její osud nesla sv˘m zpÛsobem spoluzodpovûdnost...

Obrátila jsem hlavu smûrem k oknu. Visel tam modr˘ závûs; vûdûla jsem to, protoÏe jsem si jednou nechala svÛj pokoj podrobnû popsat. Závûs i ostatní zafiízení pokoje – pestrobarevnou pfiikr˘vku, hnûdé dvefie, ‰edivou podlahu – jsem teì vidûla sv˘m vnitfiním zrakem. Obloha byla urãitû modrá, to jsem cítila. Poãasí pociÈuji na svém tûle. Slunce, mraky, mrholení, vítr, to v‰e má pokoÏka registruje. A i tady v pokoji dokáÏou mé smysly vnímat poãasí tam venku; cítím ho nosem, sly‰ím ho. AÏ do osudného útoku mû informace m˘ch smyslÛ pfiíli‰ nezajímaly. ¤ada lidí si je asi vÛbec neuvûdomuje, protoÏe vûci kolem sebe registrují oãima – a hned je zase zapomínají.

Toho ãervencového dne jsem musela zaãít. Byl to den, kdy jsem zaãala vzpomínat na v‰echno, co se stalo.

A znovu proÏívala v‰echno, ãím jsem si pro‰la. Pevnû jsem se rozhodla, Ïe o tom namluvím knihu.

To ráno jsem se jako kaÏd˘ den osprchovala, osu‰ila, natfiela si tváfi mastí, do pravého oka nakapala kapky a nasadila si ãerné br˘le. Natáhla jsem si dÏíny, které se mi – v dobû, kdy jsem je‰tû trochu vidûla – tak líbily, 10

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 11

2. Vnitfiní obrazy – opakující se dûsivé vize

a jejichÏ svûtle‰edou barvu mám dodnes v Ïivé pamûti.

Vklouzla jsem do nepromokavého plá‰tû zakoupeného v Barcelonû, uchopila slepeckou hÛl a vyrazila ven, do pekafiství za rohem. Tam jsem chodila na ãaj a zákusek, kdyÏ jsem po ránu nemûla tu správnou náladu.

V té dobû se mi hlavou honila spousta my‰lenek. T˘kaly se novinov˘ch ãlánkÛ a pofiadÛ v rádiu a televizi, rÛzn˘ch interview, v‰ech tûch otázek, které na mne dotíraly zvenãí i z mého vlastního nitra. Teì jsem tu sedûla s nahrávacím zafiízením a kazetami a ty otázky byly palãivûj‰í neÏ kdy pfiedtím. Co se mi to pfiihodilo? Jak k tomu mohlo dojít? Proã zrovna já? Kdo vÛbec jsem?

A jak to se mnou pÛjde dál? PÛjde to vÛbec?

Dfiív byl mÛj Ïivot klidn˘, vyrovnan˘, ‰Èastn˘ a naplnûn˘. Dnes je tûÏk˘, smutn˘ a sloÏit˘. Teì musím rozhodnout o osudu jiného ãlovûka – a kaÏd˘ den nanovo hledat zpÛsob jak se zorientovat ve svém novém svûtû.

O v‰echno, co pro mne bylo dÛleÏité a cenné, mû zkrátka pfiipravil.

Nyní o mnû hovofií lidé na celém svûtû. V nesãetn˘ch ãláncích novináfii popsali mÛj osud a moji nezlomnou vÛli. Nûktefií schvalovali to, co jsem chtûla dokonãit, jiní mû odsuzovali. Jedni mû chápali a podporovali, jiní naopak pran˘fiovali. Podpory se mi dostává pfiedev‰ím od lidí, ktefií mû znají, ktefií trpûli spoleãnû se mnou nebo mû na této cestû doprovázeli del‰í dobu. Ti rozumûjí tomu, proã jsem tak dlouho bojovala, aÏ jsem soud v Teheránu pfiimûla vynést ten neobvykl˘ rozsudek. Vûdí, proã jsem tvrdo‰íjnû sledovala svÛj cíl, aÏ mi nakonec íránská justice pfiiznala právo na odplatu.

Teì jsem toho dosáhla. Smím udûlat svému tr˘zniteli to, co provedl on mnû. Oslepit ho. Pfiipravit ho o zrak a odsoudit k Ïivotu ve vûãné temnotû. Jak to uãinil on mnû.

11

Oko - zlom

1.3.2012

19.18

Stránka 12

Oko za oko

Zvládnu to? Mám k tomu sílu? Já, která jsem nikdy nedokázala ublíÏit ani mou‰e, jak se fiíká? Já, Ameneh Bahramí?

Ano, já!

Udûlám to – o tom jsem pfiesvûdãená, pokud se mû zrovna nezmocÀují pochybnosti. Co by mi v tom mûlo bránit? A pokud zaváhám, aÏ k nûmu pfiistoupím, postaãí, kdyÏ si pfiipomenu, co ze mû udûlal. KdyÏ si pfiipomenu v‰echny ty tûÏké a bolestné minuty a hodiny, které jsem musela protrpût. Postaãí znovu si pfiipomenout ten okamÏik, kdy mi vchrstnul do tváfie kyselinu a pak vzal do zajeãích, i se sv˘m srdcem z kamene. I to, Ïe se na rohu ulice zastavil a z dálky sledoval, jak mi kyselina spaluje tváfi. Pokud zaváhám, aÏ k nûmu pfiistoupím, postaãí si pfiipomenout, Ïe mû pfiipravil o mé krásné oãi a Ïe se den co den marnû snaÏím si pfiedstavit, jak vypadá svût kolem mne, ve kterém uÏ nûkolik let Ïiju, aniÏ bych ho vidûla. Pfiipomenout si ãasy, kdy jsem nemûla peníze, trpûla bolestí, trápila se. Na to v‰echno musím myslet, aÏ budu uplatÀovat své právo na odplatu.

Ta pfiedstava mû posiluje.

Nikdo to za mne nemÛÏe pfievzít, ani bych to na nikom nemûla poÏadovat. Noviny psaly: Ameneh Bahramí se chce pomstít. Ale tady nejde o pomstu. Jde o v‰echny dívky a Ïeny v rÛzn˘ch ãástech svûta, které jsou polité kyselinou nebo vafiící vodou – aniÏ by pachatelé byli potrestáni. Tomu chci vykonáním tohoto rozsudku zabránit. AlespoÀ doufám, Ïe tímto sv˘m rozhodnutím dokáÏu nûco zmûnit, i kdyÏ mû stále znovu pfiepadají pochybnosti.

Musím se s tímto rozsudkem vypofiádat a pak Ïít s vûdomím, Ïe jsem ho vykonala. Na tyto zneklidÀující otázky a pochybnosti nemám odpovûì. Nevím, jak se ãasem vypofiádám se skuteãností, Ïe jsem nûkoho osle12