První kapitola
ZJEVENÍ NOVÉ CESTY Když Ke mně RobeRta přišla popRvé na psychoterapii, měl jsem po patnácti minutách pocit, že jsem úplně k ničemu. obrátila se na mne se zcela konkrétní žádostí. Chtěla se zbavit utkvělé představy, že ji přítel podvádí. „pročítám mu zprávy, vyptávám se ho, někdy dokonce jedu k jeho domu, abych ho mohla sledovat. nikdy jsem nic podezřelého nenašla, ale nemohu s tím přestat.“ myslel jsem si, že její potíže lze snadno vysvětlit tím, že její otec odešel od rodiny, když byla malá. i dnes, ve svých pětadvaceti, má stále strach z opuštění. ale než jsme to stihli probrat hlouběji, pohlédla mi do očí a prohlásila: „poraďte mi, jak se té posedlosti zbavit. neplýtvejte mým časem ani penězi zjišťováním, proč se cítím nejistá – to už vím.“ Kdyby za mnou Roberta přišla dnes, nadchlo by mne, že přesně ví, co chce, a také bych jí dokázal účinně pomoct. naše setkání se však odehrálo před 25 lety, když jsem jako psychoterapeut začínal. Její přímost mě zasáhla jako šíp. nedokázal jsem odpovědět. nedával jsem vinu sobě. právě jsem dokončil dvouletá důkladná studia všech současných psychoterapeutických teorií a postupů. Čím víc informací jsem vstřebával, tím nespokojenější jsem byl. Jako kdyby se tyto teorie míjely s aktuální zkušeností člověka, který má potíže a potřebuje pomoct. Cítil jsem, že mě škola nijak nepřipravila na to, jak vyhovět žádosti, se kterou se na mne obrátí pacient jako nyní Roberta.