PROLOG
Duben 1943 Uccle Simone nenávidûl. Cítil, Ïe mu nenávist Ïilami proudí jako ãerná sÏíravá zloba a otravuje mu krev. Vidûl ji sedût u otevfieného okna, jako obvykle sklonûnou nad zelen˘m poznámkov˘m se‰item, svûtlé vlasy jí zakr˘valy obliãej jako hedvábná záclona. Ne, takhle to nejde. Nesmí si pfiipomínat, jak voní její vlasy, jak prsa napínají ‰aty, z nichÏ uÏ vyrostla, nebo jaké má pihy na rukou. Smí myslet jen na to, Ïe ji nenávidí. Vzhlédla a zahlédla ho stát na ulici. K jeho pfiekvapení na nûj zamávala a usmála se, jako by se nic nestalo, právû tím úsmûvem, kter˘ jí vÏdycky vyhloubil dolíãek v levé tváfii. Byl tak zfieteln˘, Ïe by do nûj rád vloÏil malíãek. Jako by se nic nestalo. Jako kdyby nevûdûla, jak ji nenávidí. Netu‰ila, co odhodila. Mohla se stát jeho Jenny, ale teì myslel jen na to, jak jí chce ublíÏit, a Ïe to udûlá, kdyÏ bude mít chuÈ. Dobfie vûdûl, co ona a Renée dûlaly. Zahlédl je jednou v tramvaji. Renée sedûla vedle nûmeckého dÛstojníka a tajnû mu zamûnila aktovku. KdyÏ sám potom listoval v Simoninû zeleném se‰itku a chtûl se podívat, jestli si o nûm nûco poznamenala, vidûl, Ïe si zapsala, kdo nav‰tûvuje jeho otce. Mezi matematick˘mi úkoly, které z nûjakého nepochopitelného dÛvodu neustále fie‰ila, si peãlivû zaznamenala i data, jména a dobu. Urãitû nûkomu ty informace pfiedává. Kdyby ji odhalil – je‰tû se nerozhodl, zda to skuteãnû udûlá, ale byla to moÏnost, která mu dávala pocit moci – jistû by ji vysl˘chalo gestapo. Pomy‰lení na to, co by s ní dûlali, ho pálilo ve slabinách a cítil, jak mu tvrdne penis. Byl to nedovolen˘ pocit, spojen˘ s trestem a neãistotou, a také otcovou 11
holí a sklepem, kam b˘val za trest zavírán, kdyÏ byl men‰í. Byla to Simonina vina, Ïe se takhle cítil, a mûla by za to pykat. Kdyby fiekl, co ví, Nûmci by ji potrestali, i kdyÏ by to vlastnû udûlali za nûj. MoÏná Ïe by i umfiela. Otec nenávidûl celou Simoninu rodinu a na jeho pfiátelství s dívkou hledûl jen jako na dÛkaz synovy neschopnosti. Její otec byl soudní úfiedník, jeden z tûch, ktefií vloni odmítli prodávat nemovitosti ÏidÛ, a jeho otec to dlouhé hodiny pfiemílal se sv˘mi hosty. Obvykle se pak dostali k tomu, Ïe pofiádek a morálka zaãaly upadat, kdyÏ po první svûtové válce dostali dûlníci hlasovací právo. Unavovalo ho to pofiád poslouchat, ale tfieba mûli pravdu. UÏ vÛbec nevûdûl, co si o tom má myslet. V jeho vesmíru byl dosud otec nenávidûn˘m tyranem a Simone záfiivou, svûtelnou bytostí, ale v novém svûtû, kter˘ se zrodil v okamÏiku rozhodnutí, Ïe ji nenávidí, zaujme moÏná otec jiné místo. Pfiedstavil si, s jakou p˘chou a souhlasem by na nûho hledûl, kdyby mu vyprávûl o Simone a Renée. „Vûdûl jsem, Ïe jsi mÛj syn,“ fiekl by. „Byl jsem si jist, Ïe se nakonec zachovበsprávnû. Ukázal jsi, Ïe jsi muÏ a vlastenec.“ Potom by spolu odhalili Simone a její pfiátele. KdyÏ by pomyslel, co pro nûj dfiíve znamenala, cítil by drsn˘ muÏn˘ smutek kvÛli tomu, co by s ní udûlali, ale musel by to brát jako nutnou obûÈ, hodnou opravdového muÏe. Na horko ve slabinách se snaÏil nemyslet, protoÏe ru‰ilo obraz u‰lechtilosti, kter˘ si v nitru vykresloval. Zakázané pocity byly ale pfiíli‰ naléhavé, neÏ aby ‰ly úplnû potlaãit. Kdyby otec nebyl doma, moÏná by za‰el do sklepa a dûlal si tam to, co se nesmí. Myslel by pfii tom na Simone a na to, jak ji gestapo t˘rá. Pohlédl k oknu. Teì tam stála i Renée, tmavé vlasy jí rámovaly obliãej. Ta pro nûj neznamenala vÛbec nic. Byla jen Simonin pfiívû‰ek a v jeho novém svûtû bez Simone neznamenala ani tolik, co zrníãko prachu. Obû se ale na nûj usmály a Simone na nûj zamávala, aby za nimi pfii‰el. Pro‰el zahradní brankou po známé cestiãce. A je‰tû se nerozhodl. Zatím ne. 12
KAPITOLA 1
Sobota 11. ãervna 1994 Brusel Denise van Espenová kráãela rychl˘m krokem po Rue des Minimes. Zlobila se. Byla tak rozãilená, Ïe rázovala jako fúrie a nenechala se pfiibrzdit ani úzkou sukní, ani vysok˘mi podpatky. Myslela na to, Ïe se musí trochu uklidnit. Eric Janssens byl jeden z jejich nejlep‰ích zákazníkÛ. Nemohla k nûmu pfiijít a vynadat mu. Ale proã zklamal právû dnes? Její manÏel Max uÏ mûl b˘t na cestû na dne‰ní aukci v Gentu a nakupovat tam za peníze, které mûl Eric Janssens zaplatit za obraz Fernanda Toussainta. Pro koupi se rozhodl po dlouhém váhání. V deset hodin mûl pfiijít uzavfiít obchod do jejich staroÏitnictví. JenomÏe nepfii‰el. Ranní slunce záfiilo nad stfiechami. Zdálo se, Ïe bude krásn˘ ãervnov˘ den. Pro‰la ãtvrtí plnou nízk˘ch domÛ a mal˘ch obchÛdkÛ a pokraãovala do kopce. Vlevo se tyãil Justiãní palác se sloupy a kamenn˘mi lvy, zlovûstné místo, stra‰ideln˘ hrad z hororového filmu. Houf holubÛ se vznesl tak blízko, Ïe kfiídly málem zavadil o její vlasy. Mnohokrát uÏ u Erika Janssense byla. Bydlel sám v nejvy‰‰ím patfie domu na Rue Jean Jacob poblíÏ Justiãního paláce, s pfiekrásn˘m v˘hledem na Brusel ze stfie‰ní terasy a je‰tû úÏasnûj‰í sbírkou umûní a staroÏitností. U vchodu namaãkala kód, ve‰la dovnitfi a vyjela do ‰estého poschodí. Uhladila si vlasy a rozhodla se poãítat do sta, aby uklidnila dech, neÏ zazvoní. Zvonek se rozlehl bytem, ale nikdo neotevfiel. Zazvonila znovu a snaÏila se dovnitfi pohlédnout kukátkem ve dvefiích. Nic se nedûlo. 13
Co jestli Eric Janssens dostal srdeãní záchvat a leÏí uvnitfi bez pomoci! Ta my‰lenka ji teì napadla poprvé. Na tom obrazu mu pfiece moc záleÏelo, kdyÏ uÏ se jednou pro koupi rozhodl. Ne snad, Ïe by vypadal jako potenciální obûÈ infarktu. Bylo mu devûtapadesát, mûl ‰tíhlou, svalnatou postavu. Ale – napadlo ji najednou – nebyl v poslední dobû nûjak˘ jin˘… trochu divn˘? V‰imla si toho poprvé pfied dvûma t˘dny, kdyÏ jí zavolal a poÏádal, aby se postarala o dva kufry se star˘m obleãením, které chtûl vyklidit z komory. Vypadal rozãilenû, aÏ exaltovanû. Sjela v˘tahem zpátky do pfiízemí a zazvonila u Marii Cunhalové, dÛchodkynû, která bydlela ve starém domovnickém bytû a pfiivydûlávala si úklidem u nûkolika nájemníkÛ. Pomáhala vÏdycky u Erika Janssense, kdyÏ mûl hosty, právû tam se s ní Denise setkala. Maria Cunhalová otevfiela a hned ji poznala. Pozvala ji do kuchynû, kde mûla rozloÏené noviny vedle ‰álku kávy a ko‰íku s peãivem. Denise jí vysvûtlila, Ïe advokát Janssens nepfii‰el na dohodnutou schÛzku a Ïe si kvÛli nûmu dûlá starost. Maria Cunhalová na ni ustaranû hledûla skrz br˘le se zlat˘mi obrouãkami. „To nevypadá dobfie, vãera také nepfii‰el na domluvenou schÛzku. Zvonil u mû mlad˘ elegantní muÏ…“ Zdálo se, Ïe se zasnila, a Denise se v duchu usmála. Napadlo ji, jestli Portugalka ví, proã tolik hezk˘ch mlad˘ch muÏÛ ve skuteãnosti do bytu Erika Janssense pfiichází. „Ne, Ïádn˘ takov˘,“ ozvala se pfiísnû Maria Cunhalová, jako by ãetla její my‰lenky. „Era sério, a pfii‰el ve váÏné vûci. Také nebyl tak mlad˘, asi tak jako vy, madam. ¤ekl, Ïe dnes pfiijde znovu, a já jsem to slíbila advokátovi vyfiídit. Ale nevidûla jsem ho uÏ od ãtvrteãního veãera. To je moc divné.“ Obû Ïeny se na sebe zahledûly. „Asi bude nejlep‰í, kdyÏ se podíváme dovnitfi,“ ozvala se pak Denise. „Vy máte klíã, Ïe, madam?“ 14
Maria Cunhalová uÏ sundávala svazek klíãÛ z poliãky v kuchyÀské skfiínce. První, ãeho si v‰imly, byl pach. Vyrazil proti nim v okamÏiku, kdy otevfiely dvefie. Kovov˘ a dusiv˘ pach, kter˘ rozbu‰il Denisino srdce. Naskoãila jí husí kÛÏe. Opatrnû ve‰ly do bytu a drÏely se u sebe. LeÏel zhroucen˘ na zemi v pracovnû s hlavou obrácenou k psacímu stolu. Jeho zátylek byl rozdrcen˘ a krvav˘. V místnosti to páchlo jako na jatkách a krev byla úplnû v‰ude. Na zrcadlech, knihovnách a staroÏitném mahagonovém psacím stole. Stra‰nû moc krve, napadlo Denise a pfiekvapilo ji, Ïe je jí v ãlovûku tolik. Popo‰la nûkolik krokÛ do pokoje. Co jestli není mrtv˘? Musí se pokusit mu pomoct. Ale vlastnû uÏ sama vûdûla, Ïe na to je pfiíli‰ pozdû. Eric Janssens byl mrtv˘ a kolem jeho tûla krouÏily mouchy. Pocítila silnou nevolnost a opfiela se o Ïidli, aby neomdlela. Zdálo se, Ïe se ãas zastavil. Bûhem dlouhého, nehybného okamÏiku zachytila pohledem v‰echno v místnosti. VytaÏené zásuvky, otevfienou skfiíÀ, pfievrácen˘ nábytek. Na maliãkém mosazném stolku leÏela rozevfiená kniha hfibetem nahoru. Mohla si pfieãíst rudá písmena jejího názvu: Thibaultové. Psací stÛl byl pfií‰ernû postfiíkán krví a mozkovou hmotou, ale uprostfied desky byla ãistá ãtverhranná plocha, jako by nûkdo odtamtud nûco zvedl. Vedle mrtvého tûla leÏela potfiísnûná so‰ka. Znala ji. Sama ji pfied pÛlrokem Janssensovi prodala. Byla to nûÏná francouzská bronzová nymfa z pfielomu století. Maria Cunhalová zÛstala stát v hale, bledá, ale ovládající se, s pfiekfiíÏen˘mi paÏemi. „Pojìte, madam van Espenová. Musíme zavolat policii.“ S povzdechem hlubokého ulehãení se Denise koneãnû usadila na Ïidli u svého pracovního stolu v suterénu na Rue des Minimes. Policie ji vysl˘chala celé hodiny, znovu a znovu. Max musel do Gentu odjet bez penûz Erika Janssense a Laurence, 15
studentka umûlecké ‰koly, která u nich obãas vypomáhala, zÛstala cel˘ den v obchodû sama. Teì Denise prohlíÏela jednotlivé pfiedmûty z pozÛstalosti, kterou právû dostali do prodeje. Jen s obtíÏemi vyhánûla z mysli zakrvácen˘ pokoj na Rue Jean Jacob. Proti své vÛli tam musela jít znovu, doprovázela policejního komisafie Patricka Anneessense, aby se podívala, jestli z místnosti nûco nezmizelo. PfiestoÏe to tam vypadalo jako po tornádu, nezdálo se, Ïe by se ztratilo nûco cenného. Denise znala kaÏd˘ jeho obraz i drahocenné staroÏitnosti, aby si mohla b˘t jistá, Ïe tam nic nechybûlo. „Asi musel nûco hledat,“ ozvala se a hledûla na otevfien˘ ‰atník v loÏnici, vysypané zásuvky psacího stolu a deky z postele rozházené na zemi. „Nejspí‰,“ souhlasil zamy‰lenû komisafi. „PenûÏenka v kaÏdém pfiípadû zmizela. ¤eknûte mi, madam, v Justiãním paláci se o nûm povídá, Ïe si domÛ zve mladé muÏe. Víte o tom nûco?“ Denise na nûj rozzlobenû pohlédla. „Doufám, Ïe nechcete vycházet právû z toho. Za chvíli budete tvrdit, Ïe byl zavraÏdûn vlastní vinou, protoÏe Ïil rizikovû. V Ïádném pfiípadû za ním nedocházeli nezletilí.“ „Nerozãilujte se,“ uklidÀoval ji Anneessens. „Znal jsem ho z práce a velice jsem si ho váÏil, byl to obratn˘ a ãestn˘ právník. Zatím netu‰ím, co za tou vraÏdou leÏí, ale nemohu pfiejít to, co je zjevné.“ Denise se podívala na hodinky. Pfii‰la o obûd a teì uÏ mohla klidnû poãkat, aÏ se Max vrátí domÛ a zajdou se spolu naveãefiet. Cítila se u‰pinûná a mûla sucho v krku. MoÏná by si mohla na chvíli udûlat pfiestávku a zajít se napít nûãeho studeného do kavárny na Place du Grand Sablon. Nad vchodov˘mi dvefimi zacinkal zvoneãek. Laurence jistû zapomnûla zamknout, kdyÏ odcházela, pfiestoÏe ji o to Denise poÏádala. Ale v téhle tûÏké dobû nesmí pfiijít o Ïádného pfiípadného zákazníka. Rychle si stáhla bavlnûné rukavice a pracovní plá‰È. 16
„Hned jsem tam,“ volala a bûÏela nahoru po toãit˘ch kovov˘ch schÛdcích. Ve dvefiích stála mladá dívka. Denise ji zahlédla nejdfiíve od nohou. Úzké ãerné dlouhé kalhoty a vysoké podpatky, kotníãkové ‰nûrovací boty, a pak teprve vidûla celou postavu a její nûkolikanásobn˘ odraz v zrcadlech na boãní stûnû vedle ústí schodi‰tû. Dívka mûla tmavorudé vlasy, pfiísnû sãesané dozadu, na rtech tlustou vrstvu tmavé, málem ãerné rtûnky, pfiibliÏnû takové, jako mûly servírky v baru De Ultieme Hallucinatie na Rue Royale, kde Denise s Maxem v pátek veãefieli. Denise ji nikdy dfiív nevidûla. Nebo snad ano? KdyÏ jí hledûla do tváfie, zelen˘ma oãima, liniemi brady i ãernû nalíãen˘ch úst jí nûkoho pfiipomínala. „Catherine?“ ozvala se tázavû a dívka oÏila. „Ano, jsem Tatia Poirotová,“ fiekla a s nesmûl˘m úsmûvem natáhla ruku. Pfiedstíranû dekadentní vzhled zmizel, jakmile se usmála. Byla to hodnû mladá dívka, s dosud zaoblen˘mi dûtsk˘mi tváfiemi, které prosvítaly pod nánosem líãidla. Kolik jí mÛÏe b˘t? Denise se rychle zamyslela a spoãítala si, Ïe je jí asi ‰estnáct. Catherine Poirotová, které se fiíkalo Tatia, byla netefií její nejlep‰í pfiítelkynû Martine Poirotové. Denise ji nevidûla uÏ mnoho let, ale pamatovala si na malou rudovlasou holãiãku, kterou pfied lety potkala spolu se svou láskou z mládí, Philippem Poirotem a jeho manÏelkou. Cítila tehdy s dítûtem, které se s pfiedstíranou veselostí zjevnû snaÏilo zakr˘vat katastrofální napûtí, které kolem sebe ‰ífiili její rodiãe. Denise se vybavily její úzkostlivé pohledy, kdykoli rodiãe zaãali mluvit o nûãem, co mohlo znamenat vstup na podminovanou pÛdu. Teì dívka Ïila se svou matkou a jejím nov˘m manÏelem, to vûdûla od Martine. „Dlouho jsme se nevidûly,“ fiekla a stiskla dívãinu dlaÀ. „Co tû za mnou pfiivádí?“ „Poslala mû za vámi Martine,“ odpovûdûla dívka horlivû. „Myslí si, Ïe byste mohla mít staré ‰atstvo z pozÛstalostí, 17
které bych si mohla koupit. VyuÏiju i hodnû obno‰ené vûci, pfie‰ívám je pro sebe i ostatní.“ S nadûjí se zahledûla na Denise, která zamy‰lenû pozorovala ãernû odûnou postaviãku. Bundiãka do pasu se sametov˘mi klopami jí perfektnû sedûla, ale hustû tkan˘ vlnûn˘ gabardén patrnû opravdu pocházel z nûjakého starého obleãení. Jestli si to u‰ila sama, je ‰ikovná. Mûla by tu ale nûco pro ni? Stávalo se, Ïe se ona a Max starali o celou pozÛstalost, ale obleãení a textilu se zbavovali tak rychle, jak to ‰lo. Jistû, mûla tu ty kufry Erika Janssense. Stály vzadu ve sklepû. Je‰tû je vÛbec neotevfiela. Na okamÏik zaváhala, ale kufry tu uÏ byly aspoÀ dva t˘dny, s vraÏdou nemohly mít nic spoleãného. V Ïádném pfiípadû nemusí dûvãeti povídat, odkud se k ní dostaly. „Ve sklepû mám dva kufry, tam bys tfieba nûco zajímavého na‰la,“ ozvala se. „MÛÏe‰ se v nich pohrabat a vezmi si, co by se ti líbilo. Zavedu tû tam.“ Tatia ‰la za ní do sklepa a pevnû se drÏela zábradlí, aby na vysok˘ch podpatcích na schodech neuklouzla. Hledûla na Denisina rovná záda, která mizela na schodech pod ní. VÏdycky ráda pozorovala lidi, s nimiÏ se setkala. ¤íkala si, Ïe Denise v bledû rÛÏové soupravû svetfiíku a vestiãky a úzké ‰edé sukni vypadá tak trochu jako tmavovlasá Grace Kellyová. JenomÏe na lokti vesty mûla díru a kaÏdou náu‰nici jinou, to bylo první, ãeho si na ní Tatia v‰imla. Byla si jistá, Ïe to tak mûla úmyslnû. V‰ichni lidé se pfievlékají urãit˘m zpÛsobem, o tom byla pevnû pfiesvûdãená. UÏ jako dítû pochopila, Ïe její rodiãe se pfievlékají za ‰Èastn˘ manÏelsk˘ pár, coÏ byla role asi stejnû skuteãná jako rodina jejích panenek v miniaturním domeãku. Sama se pfievlékala za osobu, jíÏ si pfiála b˘t, rozumnou a nezranitelnou, rozhodnû o dost star‰í, neÏ byla skuteãná Catherine Poirotová. Denise van Espenová pfiedstírala, Ïe je chladná a seriózní staroÏitnice, ale její nestejné náu‰nice a potrhan˘ loket 18
naznaãovaly, Ïe za tímto vzhledem se skr˘vá nûkdo úplnû jin˘, fiíkala si Tatia. Pod schodi‰tûm stál dlouh˘ pracovní stÛl a dvû Ïidle, obklopené balíky, které zfiejmû obsahovaly obrazy a dal‰í umûlecké pfiedmûty. Na stole leÏelo zrcadlo v pozlaceném rámu a zvût‰ovací sklo, sloÏka s papíry, miska s vodou a plechovka s bavlnûn˘mi hadfiíky. Denise pro‰la kolem stolu a pokraãovala dál do sklepa, kter˘ zfiejmû zabíral celé podzemí obchodu. Vzadu byla vidût vrata do garáÏe. Nejspí‰ se do sklepa dalo jít i dal‰ím vchodem z Rue de la Samaritaine na druhé stranû obytného bloku. „Není tam moc dobré svûtlo,“ ozvala se Denise omluvnû, „ale jestli tam najde‰ nûco zajímavého, mÛÏe‰ si to vzít nahoru na denní svûtlo. Kufry jsou pfiíli‰ tûÏké na to, abychom je stûhovaly celé.“ Ukázala na víka dvou starodávn˘ch zavazadel, která stála u zdi. „V‰echno je tvoje,“ vybídla ji. „Chci asi tak na pÛl hodiny odejít, ale ty tu mÛÏe‰ zÛstat, protoÏe jsi to ty,“ usmála se a stoupala po spirálovém schodi‰ti nahoru. „Zamknu tû tu,“ zavolala je‰tû, „ale kdybys chtûla odejít, zevnitfi mÛÏe‰ otevfiít a pak za sebou zabouchni. Ciao!“ Tatia zaslechla cinknout zvoneãek, kdyÏ za sebou Denise pfiibouchla dvefie. Sedla si na bobek u bliωího kufru. Ucítila dobfie znám˘ pach prostfiedku proti molÛm a starého obleãení. Dûdeãek vû‰íval obno‰ené obleãení kaÏd˘ rok v ‰atnû, aby ho vyvûtral, ale to, co leÏelo tady, nespatfiilo slunce a ãerstv˘ vzduch mnoho let, moÏná cel˘ch desetiletí. Opatrnû zvedla nejhofiej‰í kus a poloÏila ho pfies víko. Byl to tmavo‰ed˘ pánsk˘ plá‰È z jemného materiálu, podobného ka‰míru, svrchník z velbloudí srsti a tfiídíln˘ prouÏkovan˘ oblek. V‰echno vypadalo ‰ité na míru ‰tíhlému muÏi men‰í postavy. Materiál byl nádhern˘, hust˘ a jemn˘. Tatia vzdychla nad‰ením, kdyÏ si sáhla na hedvábnou pod‰ívku vesty v námofiní modfii s modro‰ed˘mi prouÏky. Vestu bude moci 19
nechat tak, jak je, jen ji trochu zabere po stranách a moÏná udûlá prsní zá‰evky. Oblek pfie‰ije na svou tetu Martine. Martine byla jednou z nejdÛleÏitûj‰ích osob v jejím Ïivotû. Ne jen proto, Ïe zÛstala spojnicí mezi jejím zboÏÀovan˘m otcem Philippem, kdyÏ po rozvodu na nûkolik let zmizel z jejího Ïivota. Rozvod rodiãÛ byl pro ni v podstatû ulehãením, pfiesto ale nechápala, proã s ním na tak dlouho ztratila kontakt. Její matka Bernadette a nevlastní otec Bert o otci mluvili jen tehdy, kdyÏ si mysleli, Ïe je nesly‰í, a ‰eptem, jako by byl mrtv˘. Teì uÏ vûdûla, Ïe temn˘m tajemstvím byla skuteãnost, Ïe její otec má rád muÏe. Pro Tatiu, která se hodlala uplatnit ve svûtû módy, nebylo takové odhalení nijak ‰okující. Myslela si, Ïe je to docela cool. Ve sv˘ch snech vídala Philippa sedût na ãestném místû na její první módní – pfiirozenû velmi úspû‰né – pfiehlídce. Rozhodnû bylo o hodnû tûωí si tam pfiedstavovat matku, nemluvû uÏ o Bertovi, kter˘ se domníval, Ïe její sny jsou jen pubertální v˘stfielky a Ïe by na nû mûla nejradûji co nejdfiív zapomenout. Nevlastní otec pro ni plánoval obchodní ‰kolu a potom práci v jeho úspû‰ném a expandujícím fietûzci prodejen lahÛdek, Demeesterov˘ch delikatesách. Ekonomické vzdûlání! Tatia se pfii té pfiedstavû musela jen u‰klíbnout a odfrknutí pfie‰lo v pofiádné k˘chnutí, kdyÏ ji v nose za‰imral prach ze star˘ch kufrÛ. Zvedla z víka ‰ed˘ plá‰È, aby se mohla blíÏ podívat, jak je ‰it˘. Ten musel zhotovit vynikající krejãí. Ano, na‰la tam diskrétnû umístûné oznaãení firmy v Uccle. Rodiãe jejího otce bydleli právû tam. OdloÏila plá‰È a prohlíÏela dal‰í kusy odûvÛ z kufru. Zdálo se, Ïe vût‰ina pocházela z téhoÏ krejãovství. Skoro v‰echno mohla dál pouÏít. Denise fiekla, Ïe si mÛÏe vzít, co chce, ale myslela tím snad úplnû v‰echno? Musí poãkat, aÏ se vrátí zpût, a zeptat se jí. Zvoneãek nad dvefimi cinkl, jako by do nich nûkdo vrazil, ale neve‰el. Mohla to b˘t Denise? Ne, ta má pfiece klíã. MoÏná by se mûla podívat, kdo tam je? 20