PROLOG
Duben 1943 Uccle Simone nenávidûl. Cítil, Ïe mu nenávist Ïilami proudí jako ãerná sÏíravá zloba a otravuje mu krev. Vidûl ji sedût u otevfieného okna, jako obvykle sklonûnou nad zelen˘m poznámkov˘m se‰item, svûtlé vlasy jí zakr˘valy obliãej jako hedvábná záclona. Ne, takhle to nejde. Nesmí si pfiipomínat, jak voní její vlasy, jak prsa napínají ‰aty, z nichÏ uÏ vyrostla, nebo jaké má pihy na rukou. Smí myslet jen na to, Ïe ji nenávidí. Vzhlédla a zahlédla ho stát na ulici. K jeho pfiekvapení na nûj zamávala a usmála se, jako by se nic nestalo, právû tím úsmûvem, kter˘ jí vÏdycky vyhloubil dolíãek v levé tváfii. Byl tak zfieteln˘, Ïe by do nûj rád vloÏil malíãek. Jako by se nic nestalo. Jako kdyby nevûdûla, jak ji nenávidí. Netu‰ila, co odhodila. Mohla se stát jeho Jenny, ale teì myslel jen na to, jak jí chce ublíÏit, a Ïe to udûlá, kdyÏ bude mít chuÈ. Dobfie vûdûl, co ona a Renée dûlaly. Zahlédl je jednou v tramvaji. Renée sedûla vedle nûmeckého dÛstojníka a tajnû mu zamûnila aktovku. KdyÏ sám potom listoval v Simoninû zeleném se‰itku a chtûl se podívat, jestli si o nûm nûco poznamenala, vidûl, Ïe si zapsala, kdo nav‰tûvuje jeho otce. Mezi matematick˘mi úkoly, které z nûjakého nepochopitelného dÛvodu neustále fie‰ila, si peãlivû zaznamenala i data, jména a dobu. Urãitû nûkomu ty informace pfiedává. Kdyby ji odhalil – je‰tû se nerozhodl, zda to skuteãnû udûlá, ale byla to moÏnost, která mu dávala pocit moci – jistû by ji vysl˘chalo gestapo. Pomy‰lení na to, co by s ní dûlali, ho pálilo ve slabinách a cítil, jak mu tvrdne penis. Byl to nedovolen˘ pocit, spojen˘ s trestem a neãistotou, a také otcovou 11