0035247

DEN PRVNÍ

Úter˘ 14. prosinec 1999 ·ARM A·-·AJCH V AKABSKÉM ZÁLIVU K v˘buchu do‰lo za úsvitu.

Otfiásl cel˘m krajem, rozrazil ranní ticho a z hol˘ch útesÛ se zaãaly fiítit laviny kamení. Ptáci uhnízdûní v datlovnících okamÏitû vzlétli a mávali kfiídly nad modr˘mi vodami zálivu.

Doktorka Katefiina Alexanderová se s úlekem probudila a vybûhla ze stanu. Zastínila si oãi pfied jasem vycházejícího slunce a rychle se pfiivfien˘ma oãima zadívala do místa vzdáleného asi dvû stû metrÛ od jejího tábora. KdyÏ uvidûla mohutné stroje rozr˘vající zemi, témûfi se rozplakala.

VÏdyÈ jí pfieci slíbili, Ïe ji upozorní, neÏ zaãnou s odstfielem.

Pracovali pfiíli‰ blízko její sondy a odstfiely dynamitem mohly její jemnou práci zniãit.

Ve spûchu si zavázala boty a zakfiiãela na ãleny svého t˘mu, ktefií ospale vylézali ze stanÛ: »Zkontrolujte v˘kop! Zajistûte, aby vzpûry drÏely. Já si jdu trochu popovídat s na‰ím sousedem.« KdyÏ se rozbûhla pískem, spatfiila vjíÏdût do v˘buchem novû zniãené oblasti buldozery. Ti‰e zaklela.

Stavûla se dal‰í rekreaãní oblast, stejná jako v‰echna ostatní luxusní, klimatizovaná letoviska, která se zaãala objevovat podél v˘chodního pobfieÏí Sinajského poloostrova.

Nahoru i dolÛ podél klikatícího se pobfieÏí, kam jen mohla dohlédnout, ãnûly proti modré obloze vysoké hotely jako bílé monolity a mûnily pustou divoãinu v dal‰í Miami. Katefiina vûdûla, Ïe zanedlouho nezÛstane pro archeology jediné místo, kde by mohli kopat. Pokou‰ela se to jiÏ vysvûtlit byrokratÛm v Káhifie, kdyÏ je marnû prosila, aby práce zastavili, dokud nedokonãí své vykopávky. Nikdo v Káhifie v‰ak nechtûl poslouchat Ïenu, zejména tu, jíÏ i povolení ke kopání udûlili jen neochotnû. »Hungerforde!« vykfiikla, kdyÏ se pfiiblíÏila k táboru, kde v prefabrikovan˘ch buÀkách bydleli stavbafii. »Slíbil jste!« 7

Katefiina právû teì nûco takového vÛbec nepotfiebovala.

Ministerstvo památek ji jiÏ dost ostfie sledovalo a projevovalo o její vykopávky pfiíli‰ dychtiv˘ zájem. Bylo jen otázkou ãasu, kdy zjistí skuteãn˘ dÛvod, proã tu je, a co je je‰tû hor‰í, Ïe jim lhala. A vrchol v‰eho byl ten dopis, co pfii‰el minul˘ t˘den od nadace. Informoval ji, Ïe pokud brzy nezíská nûjaké pozitivní nálezy, nebude její grant obnoven a nedostane dal‰í peníze.

Jsem uÏ tak blízko, pomyslela si. BûÏela od buÀky k buÀce a bu‰ila na dvefie. Prostû vím, Ïe tu studnu uÏ brzy najdu!

V‰echno, co potfiebuji, je smût pracovat bez toho pfií‰erného pfieru‰ování. »Hungerforde! Kde jste?« Katefiina se pfiiblíÏila k maringotce, která slouÏila jako stavební kanceláfi, a najednou za sebou zaslechla nûjak˘ pohyb. Otoãila se a v záfii slunce vycházejícího nad zálivem spatfiila Hungerfordovy arabské dûlníky, jak bûÏí smûrem k místu odstfielu.

Chvíli pozorovala, jak se muÏi shlukují u paty útesu, kde se usazuje prach, a kdyÏ spatfiila, Ïe gestikulují, pokfiikují na sebe a jásají nad nûãím, co jeden z dûlníkÛ na‰el, sevfiel se jí Ïaludek. Byla svûdkem podobného vzru‰ení jiÏ dfiív – na vykopávkách v Izraeli a v Libanonu.

KdyÏ se na‰lo nûco skuteãnû velkého.

Náhle se rozbûhla i ona, pfieskakovala kameny a obíhala balvany. Dobûhla ke skupinû dûlníkÛ právû v okamÏiku, kdy si mezi nimi prorazil cestu jejich ‰éf Hungerford a rozãilenû kfiiãel: »Dobfie, dobfie – ale kdo fiíkal, Ïe mÛÏete v‰ichni pfiestat pracovat?« Tlust˘ Texasan sundal Ïlut˘ slamák a rukou si prohrábl nazrzlé vlasy. »Dobrejtro, doktorko,« pozdravil, kdyÏ spatfiil Katefiinu. »Co se dûje, chlapci?« Arabové zaãali mluvit v‰ichni najednou a jeden z nich mu podal nûco, co vypadalo jako staré zaÏloutlé noviny. »Co to sakra je?« zamraãil se Hungerford. »Smím?« vmísila se Katefiina a vzala mu to. MuÏi ztichli a Katefiina si papír prohlédla. Vykulila oãi.

Byl to fragment papyru.

Vytáhla z kapsy khaki blÛzy malou lupu a pozornû si fragment svitku prohlédla. »JeÏí‰!« vyhrkla.

Hungerford se za‰klebil. »Rouháte se, doktorko?« »Ne, je to tady napsané. Vidíte? Je tu napsané JeÏí‰. ¤ecky.« 8

Hungerford pfiivfien˘ma oãima zaostfiil na místo, kam ukazovala. Iesous. »Co to znamená?« Katefiina se podívala na papyrus – zaÏloutl˘ jako med, s úhledn˘m ãern˘m písmem, pfiedchÛdcem moderní fieãtiny.

Narazila snad na nûco, o ãem kaÏd˘ archeolog sní? Ne, to by bylo pfiíli‰ velké ‰tûstí, pfiíli‰ nepravdûpodobné, neÏ aby to byla pravda. »Je to pravdûpodobnû dílo nûjakého mystika ze ãtvrtého století,« zamumlala a pfiihladila si dlouh˘ pramen ka‰tanov˘ch vlasÛ, kter˘ unikl ze spony vzadu na krku. »Tyhle kopce byly v tûch dobách plné asketick˘ch poustevníkÛ. A fieãtina byla v dobách konce fiímské fií‰e bûÏn˘ jazyk.« Hungerford pfiejel pohledem pustá místa nalevo od nich – divoce ãlenité útesy, ãnûjící holé a pusté v záfii vycházejícího slunce. Zdálo se, Ïe vítr neustále dující podél pobfieÏí nabírá na síle. Oba Ameriãané i arab‰tí dûlníci mûli pocit, Ïe ve vzduchu sly‰í podivné hvízdání, jako kdyÏ uniká pára. Hungerford se znovu vrátil k fragmentu. »Má to nûjakou cenu?« Katefiina pokrãila rameny. »ZáleÏí na tom, jak je to staré a – « podívala se mu do oãí, »co je tam napsané.« »Umíte to pfieãíst?« »Potfiebovala bych si to vzít s sebou do stanu a podívat se na to podrobnûji. Písmo je vybledlé a papyrus na nûkter˘ch místech zetlel. A tahle poslední ãást tady... konec fragmentu je v tomhle místû utrÏen˘. Pomohlo by, kdybychom na‰li zbytek.« »Dobrá!« zahfiímal Hungerford a znovu si nasadil klobouk. »Pojìme se podívat, kde to bylo. Pût egyptsk˘ch liber prvnímu, kdo najde dal‰í kus papyru. Tak do toho, chlapci!« Zaãali prohledávat místo odstfielu, sestávající vût‰inou z rozdrceného vápence a jílovité bfiidlice. Jeden z dûlníkÛ zahlédl nûco vyãuhovat pod kamenem a v‰ichni se k tomu vrhli.

Ukázalo se v‰ak, Ïe je to jenom první stránka z International Times, star˘ch dva dny, kterou sem s nejvût‰í pravdûpodobností pfiivál z nedalek˘ch turistick˘ch hotelÛ vítr.

Katefiina si v‰imla titulku: MILÉNIOVÁ HOREâKA a podtitulku: »Bude za dvaadvacet dní konec svûta?« Pod titulkem byla fotografie námûstí Svatého Petra v ¤ímû, kde se lidé jiÏ zaãali shromaÏìovat ke ãtyfiiadvacetihodinov˘m vigíliím a ãekat, dokud za necelé tfii t˘dny nepfietikají hodiny svûta z roku 1999 do roku 2000.

9

Arab‰tí dûlníci zaãali koneãnû v drti nacházet fragmenty konopného provazu a zetlelé látky, a kdyÏ si Katefiina útek látky prohlédla, znovu se jí sevfiel Ïaludek. Tohle je staré.

Znovu se podívala na fragment svitku. Slovo ji znovu udefiilo do oãí: Iesous.

Co to vlastnû na‰li? »Musíme tuhle oblast vyãistit,« rozhodla Katefiina rychle a srdce jí zaãalo prudce bít. Pfiehlédla dûlníky shromáÏdûné okolo sebe, prohlédla si jejich tváfie a pomyslela si: Vûdí. Cítila, Ïe má nervy napjaté k prasknutí. Hungerford a ona budou muset ty lidi hlídat. JestliÏe se to proslechne, postaví si za necel˘ch ãtyfiiadvacet hodin kaÏdiãk˘ beduín ze vzdálenosti osmdesáti kilometrÛ v oblasti demolice stan a vysbírá v‰echny nálezy. UÏ to v minulosti vidûla. »Doktorko Alexanderová?« Ohlédla se a spatfiila, Ïe sem klu‰e dohliÏitel na jejích vykopávkách, EgypÈan jménem Samir. »Mrzí mû to, paní doktorko,« omlouval se svou dokonalou angliãtinou, kterou si vylep‰il bûhem postgraduálního studia v Lond˘nû, »ale nûkteré stûny jsou po‰kozeny a sonda ‰est se zhroutila.« »To je práce za cel˘ mûsíc!« Otoãila se rozãilenû na Hungerforda, kter˘ se hloupû usmál: »Mrzí mû to, zlato, ale musíte myslet na pokrok. NemÛÏete nechat minulost stát v cestû budoucnosti.« Katefiina nemûla Hungerforda ráda od prvního okamÏiku, kdy pfiede dvûma mûsíci pfiijel se svou technikou a ‰tábem a prohlásil: »Co tady dûláte sama, taková hezká holka jako vy?« Katefiina mu zdvofiile vysvûtlila, Ïe s patnácti lidmi a dal‰ími na místû najat˘mi dûlníky je tu asi sotva sama.

Ale Hungerford oponoval: »V‰ak víte, co myslím. Hezká holka jako vy potfiebuje spoleãnost chlapa.« V˘znamnû zamrkal.

Upozornila ho, Ïe sem pfiijela pracovat, ale on jen odfrkl: »V‰ichni jsme tu kvÛli práci. Ale to neznamená, Ïe si ãas od ãasu ãlovûk nemÛÏe trochu odpoãinout.« Ukázalo se, Ïe »odpoãinkem« myslí snahu pozvat ji na drink do nedalekého hotelu Isis, malého ‰pinavého podniku, kam se s nûkter˘mi ze sv˘ch lidí obãas chodívala povyrazit do zakoufieného baru. Ale s Hungerfordem ne‰la nikdy. Nelíbilo se jí, jak se stále ‰klebí a jak si chvílemi drbe pupek, kter˘ mu visel pfies obrovitou stfiíbrnou sponu na 10

opasku. Stále se ji pokou‰el pfiimût k rozhovoru o jejích vykopávkách a kladl otázky jako: »To hledáte tabulky s Desaterem pfiikázání nebo nûco takového?« Katefiina odpovídala vyh˘bavû a hlavní dÛvod, proã tu je, mu nefiekla.

Po pravdû fieãeno, skuteãn˘ dÛvod sv˘ch vykopávek Katefiina neuvedla ani úfiadÛm v Káhifie. V‰ichni se domnívali, Ïe pátrá po MojÏí‰ovi.

Nedovedla si pfiedstavit, jaká by byla jejich reakce, kdyby prozradila pravdu. Îe nehledá MojÏí‰e, ale jeho sestru, prorokyni Mirjam. »TakÏe se nedomníváte, Ïe to mÛÏe mít nûjakou souvislost s tím, co tady kopete?« u‰klíbl se Hungerford a prstem zaÏloutl˘m od nikotinu ukázal na papyrus.

Katefiina pohlédla na kfiehk˘ fragment ve své ruce, opatrnû ho promnula v prstech a zkoumavû se zadívala na stáfiím zeÏloutl˘ papyrus a peãlivû vepsaná písmena. Souvisel tento fascinující dokument skuteãnû nûjak s jejím pátráním po prorokyni Mirjam?

Katefiina zvedla obliãej. O‰lehával ji vítr, studen˘, osvûÏující, s ostrou, starobylou a slanou pfiíchutí zálivu s pfiímûsí známek pokroku – v˘fukov˘ch plynÛ a koufie z nedaleké hromady hofiících odpadkÛ. Pokusila se pfiedstavit si, jak asi vzduch vonûl pfied více neÏ tfiemi tisíciletími, kdy do zdej‰ích míst pfii‰li Izraelité. SnaÏila se vybavit si pocit, jak obloha asi vypadala a chutnala tenkrát. Jak asi vítr nadouval závoje a plá‰tû onoho osudového dne, kdy se Mirjam odváÏnû postavila proti svému mocnému bratrovi a naléhala: »Promluvil Pán skuteãnû pouze skrze MojÏí‰e?« Katefiina se vrátila zpût do souãasnosti. KdyÏ spatfiila, kam mífií HungerfordÛv zrak, sklopila hlavu a zjistila, Ïe si ve spûchu po ‰okujícím probuzení zapomnûla zapnout horní knoflíky u blÛzy. »Musím se na ten papyrus podívat blíÏ,« odvrátila se. »¤eknûte zatím sv˘m lidem, aÈ hledají dál.« »Ano, pane!« pfiik˘vl posmû‰nû Hungerford a kopci se rozeznûla ozvûna jeho smíchu.

Otoãila se znovu k nûmu. »Hungerforde,« vyjela, »vsadím se, Ïe drÏkujete, i kdyÏ je pfied vámi znaãka ›stop‹.« Zasmál se je‰tû hlasitûji a odkráãel.

V tábofie Katefiina zjistila, Ïe její t˘m tvofien˘ americk˘mi studenty a dobrovolníky jiÏ zaãal pracovat na ãi‰tûní sond poniãen˘ch Hungerfordov˘m odstfielem. Mûla tuto sezonu 11

dobr˘ t˘m, ale bohuÏel jich vût‰ina pojede za nûkolik dní domÛ na Vánoce a nûktefií doposud s koneãnou platností neslíbili, Ïe se vrátí. Dûlalo jí to starost. BlíÏící se Nov˘ rok nebyl obyãejn˘m Nov˘m rokem. Nastane nové desetiletí, nové století a také nové tisíciletí. Katefiina se bála, Ïe bude moÏná nucena vykopávky uzavfiít. To, co hledá, svût potfiebuje!

Proã nedokázala pfiimût ‰éfy nadace, aby to pochopili?

Lidé hladovûli po duchovnu a touÏili po du‰evní potravû, po poselství, které by do jejich ÏivotÛ vrátilo smysl. Najde-li tu studnu a dÛkaz, Ïe Mirjam byla tím, k˘m si myslí, Ïe byla, nastane éra, v níÏ budeme moci znovu a mocnûji ãerpat z knihy, kterou nûktefií lidé zaãínají povaÏovat za pfieÏitou – z Bible.

Ve‰la do stanu, aby prozkoumala fragment papyru. Nejdfiíve si v‰ak chtûla opláchnout obliãej studenou vodou a v zrcadle nad umyvadlem zahlédla odraz svého obliãeje.

TfiebaÏe jí bylo teprve ‰estatfiicet, léta práce pod drsn˘m izraelsk˘m a egyptsk˘m sluncem jí vyleptala nepatrné vrásky okolo oãí – vûjífiky vrásek zpÛsobené archeologov˘m mhoufiením oãí. Stálé opálení ironicky zpÛsobovalo, Ïe vypadala blahobytnû – jako Ïena, jejíÏ Ïivot se toãí okolo tenisov˘ch kurtÛ a bazénÛ. Katefiina se rozpomnûla na star˘ vtip o známé archeoloÏce, která proÏila ‰ok, kdyÏ se jí jak˘si náv‰tûvník v hrobce zeptal: »Která z vás je ta mumie?« »Katy, holka,« mumlala, kdyÏ si osu‰ovala obliãej a vtírala hydrataãní krém, »za deset let si bude‰ muset najít nûjakého ‰ikovného plastického chirurga.« A teì ten papyrus.

Udûlala si místo na rozházeném pracovním stole a pak otevfiela jedno kfiídlo okenice, aby dovnitfi mohlo proniknout ranní svûtlo. První paprsek slunce dopadl na fotografii pfiilepenou nad pracovním stolem. Spatfiila Julia, jak se na ni usmívá, jako kdyby se hlásil do práce.

Doktor Julius Voss, velmi hezk˘, ãernovlas˘, s úhlednû zastfiiÏenou bradkou a pronikav˘ma tmav˘ma oãima, vstoupil do jejího Ïivota pfied dvûma lety na archeologické konferenci v Oaklandu, kde mûla Katefiina pfiedná‰ku. Julius, lékafi specializující se na choroby starovûkého svûta, pfiedná‰el o hojném v˘skytu zlomenin pfiedloktí u egyptsk˘ch koster, zejména Ïensk˘ch, a jeho hypotéza znûla, Ïe ke zlomeninám do‰lo pfii zvednutí ruky v sebeobranû. On i Kate12

fiina se seznámili pfii polední pfiestávce a okamÏitû pocítili vzájemnou pfiitaÏlivost. »Proã, Katy?« sly‰ela ho znovu se ptát, jako kdyby byl náhle s ní ve stanu. »Proã si mû nechce‰ vzít? Snad to není proto, Ïe nejsi Îidovka? To není dÛvod. Ví‰ pfiece, Ïe po tobû nechci, abys konvertovala.« Katefiina mu jiÏ vysvûtlila, Ïe pokud jde o víru, uÏila si uÏ katolicismu na cel˘ Ïivot. Ale existovaly jiné dÛvody, proã se za Julia nemohla provdat, tfiebaÏe ho miluje.

NûÏnû vypudila Julia z hlavy a vrátila se k papyru.

Rychle pfiejela pohledem fiádky fieck˘ch písmen, ale dal‰í zmínku o JeÏí‰ovi nena‰la. Jedna v‰ak staãila.

Mohlo by existovat nûjaké spojení mezi tímto kfiesÈansk˘m dokumentem a starozákonní prorokyní, kterou pfii‰la na Sinaj hledat? MÛÏe to b˘t znamení, které hledá, jeÏ by naznaãilo, Ïe se jí skuteãnû podafiilo najít prastarou oázu, kde se Mirjam a její bratr utkali v boji o moc?

Katefiina sáhla na poliãku a sundala knihu vydanou v roce 1764. Byl to anglick˘ pfieklad zápiskÛ Araba Ibn Hassana, jenÏ Ïil v desátém století. Jeho loì zavál v roce 976 vítr z urãeného kurzu a vyvrhl ji na neznámém pobfieÏí. KdyÏ Katefiina poprvé knihu ãetla a narazila na v˘raz »vyvrÏen˘ na pusté pobfieÏí zemû Sin«, zarazila se. Jde o Sinaj? Porovnala záhadné zmínky v Arabovû pfiíbûhu s jin˘mi zmínkami ve Starém zákonu i s poznatky z astronomie a hvûzdné navigace – Arab se zmínil, Ïe vidûl »vycházet Aldebaran nad svou domovinou« – a spojila si je s legendami a tradicemi zdej‰ích beduínÛ. Dospûla k názoru, Ïe se to muselo stát právû na zdej‰ím pobfieÏí. Ibn Hassan musel ztroskotat právû tam, kde nyní jedno za druh˘m vyrÛstají rekreaãní stfiediska. Tehdy Katefiina koneãnû na‰la, co cel˘ Ïivot hledala, protoÏe arabsk˘ ztroskotanec Ibn Hassan napsal: »Trávil jsem opu‰tûné dny v místû, kde místní beduíni napájejí svá stáda, u Bir Marjam...« Mirjamina studnû.

Katefiinino pátrání vlastnû zaãalo v dobû, kdy jí bylo ãtrnáct a jepti‰ky ve ‰kole Milosrdné Matky BoÏí promítaly v pfiedvelikonoãním t˘dnu Ïaãkám osmé a deváté tfiídy seriál filmÛ z padesát˘ch a ‰edesát˘ch let na biblická témata, kulminující slavn˘m De Milleov˘m filmem z roku 1956 Desatero pfiikázání. Zatímco vût‰ina dûtí vychovan˘ch efekty Cesty ke hvûzdám a Hvûzdn˘ch válek se bûhem promítání 13

chichotala a neklidnû vrtûla – tfiebaÏe velkolepé rozdûlení Rudého mofie pfiijaly s nad‰ením – Katefiina byla zmatená.

Ve filmech dominovali nadlid‰tí muωtí hrdinové, Samson, MojÏí‰, ·alomoun – samí dobfií, charakterní a vzne‰ení muÏi. Oproti tomu Ïeny spadaly pouze do dvou kategorií: hfií‰ná svÛdkynû nebo trpûlivû trpící matka a panna.

Z prosté otázky »vÏdyÈ pfiece v biblick˘ch dobách urãitû byly i Ïenské hrdinky« se zrodila v dobû dospívání utkvûlá pfiedstava, která Katefiinu nezbytnû dovedla k celoÏivotnímu povolání – k biblické archeologii. Vûfiila, Ïe prastaré písky, které vydaly takové poklady jako Tutanchamónovu hrobku a Svitky od Mrtvého mofie, urãitû skr˘vají daleko víc podivuhodn˘ch tajemství. JestliÏe biblické hrdinky nelze nalézt v Písmu, Katefiina byla odhodlaná je nalézt v zemi.

Záhy v‰ak zjistila, Ïe muÏi ovládané obory archeologie a biblického bádání stfieÏí neochvûjná ba‰ta staré gardy, která nejenÏe mezi sebou témûfi netoleruje Ïeny, ale hluboce nesná‰í jak˘koliv útok na svá pevnû zakofienûná pfiesvûdãení. KdyÏ Katefiina pfied pûti lety poprvé poÏádala o povolení v této oblasti kopat a oznámila muÏsk˘m úfiedníkÛm na ministerstvu památek v Káhifie, Ïe chce hledat Mirjaminu studni a doufá v nález dÛkazu na podporu své teorie, Ïe se o vÛdcovství nad Izraelity Mirjam dûlila se sv˘m bratrem jako rovná s rovn˘m, musela celé mûsíce bojovat s byrokracií, úplatkáfistvím, odklady, ztracen˘mi dokumenty. Postrkovali ji z kanceláfie do kanceláfie, neÏ byla nakonec její Ïádost zamítnuta.

Katefiina se proto stáhla, projekt pfiepracovala a o rok pozdûji se vrátila, aby poÏádala o povolení hledat studni MojÏí‰ovu. Povolení dostala.

Otevfiela Ibn Hassanovu knihu a pfieãetla si nikoli místa, díky nimÏ zaãala pátrat po trase Exodu, ale jinou pasáÏ, které vûnovala dfiíve málo pozornosti, ale která nyní probudila její Ïiv˘ zájem: »Probudil jsem se v noci,« psal Arab z desátého století, »a spatfiil nejpodivuhodnûj‰í zjevení takové bûlosti a krásy, Ïe mû to oslepilo. Vidina ke mnû promluvila hlasem mladé Ïeny. Zavedla mû ke studni a vyzvala, abych ji naplnil. Nejdfiíve jemnou zemí, pak kameny a nakonec vytvofiil kotvu vyrobenou z rákosu a umístil ji nad studní. ›Udûlá‰-li to pro mne, Ibn Hassane,‹ fiekl mi ten andûl, ›prozradím ti tajemství Ïivota vûãného.‹ «.

Katefiina se vrátila ke slovÛm: kotvu vyrobenou z rákosu.

14

Slova pro ni dfiíve nic neznamenala – jak˘ smysl mûlo udûlat kotvu vyrobenou z rákosu? Ale nyní... Kotva z rákosu nemûla vÛbec b˘t skuteãnou kotvou, ale byl to symbol!

A první symbol kotvy, kter˘ se jí okamÏitû vynofiil v hlavû, byla kotva z dob velmi raného kfiesÈanství pfiedcházející kfiíÏ...

Zamraãila se. Znovu ta neoãekávaná souvislost s kfiesÈanstvím!

Vrátila se na zaãátek Hassanovy knihy, k jiné pasáÏi, které dfiíve nevûnovala pfiíli‰ pozornosti, ale nyní ji zaãala studovat se vzrÛstajícím vzru‰ením: »Proto mi byl vûnován klíã k Ïivotu vûãnému. Já, Ibn Hassan Abu Mohammed Omar Abbas Ali, vysvobozen˘ z onoho pobfieÏí a vrácen˘ rodinû, k vám hovofiím ve vûku sto dvaceti devíti let, pfii pevném zdraví a v zaruãené vífie, Ïe budu Ïít vûãnû, neboÈ tento dar mi vûnoval andûl.« Katefiina pÛvodnû tato slova zavrhla jako hloupé vychloubání stafiiãkého uÏvanûného námofiníka – tvrdit, Ïe je mu 129 let! Ale teì...

Podívala se na fragment se slovem JeÏí‰, kter˘ nalezli Hungerfordovi muÏi. ProhlíÏela si ho a znovu ji zaujala dal‰í slova: zoe aionios. Îivot vûãn˘.

Existuje skuteãnû spojení mezi tímto fragmentem, kter˘ zbûÏnû datovala asi dvû stû let po Kristu, a halucinacemi námofiníka ztroskotaného o nûjak˘ch sedm set let pozdûji?

JestliÏe ano, jak ale potom tento fragment se zmínkou o JeÏí‰ovi souvisí se studní Mirjaminou?

Kromû Ibn Hassanov˘ch pamûtí nebyla Katefiina schopna najít Ïádn˘ jin˘ odkaz na Mirjaminu studni. Pfii svém bádání v‰ak narazila na knihu napsanou jedním nûmeck˘m egyptologem v roce 1883, v níÏ popsal expedici do Sinajské pou‰tû, jeÏ si postavila tábor na pobfieÏí Sinaje v˘chodnû od klá‰tera svaté Katefiiny na úpatí pfiíkrého svahu poblíÏ studny naz˘vané Bir Umma – Studna matãina. V noci tam egyptologové mûli zlé sny. KdyÏ Katefiina knihu ãetla poprvé, zaujalo ji, Ïe jejich sny byly podobné snÛm Ibn Hassana.

ManÏelka nûmeckého egyptologa vlastnû popsala krásnou nadpozemskou bytost, která se jí zjevila, témûfi stejn˘mi slovy. Katefiina souãasnû zaváhala: Mohla by podobnost snÛ naznaãovat, Ïe se v˘prava profesora Krugera utábofiila poblíÏ stejného místa, kde Ibn Hassan ztroskotal?

15

Poslední stopa, která ji vedla k zahájení vykopávek na tomto místû, byla v samotném Starém zákonû – v Druhé knize MojÏí‰ovû, kapitole 13., ver‰i 21: »Hospodin ‰el pfied nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, Ïe mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblakov˘ se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohniv˘ v noci.« Katefiina nebyla první, kdo si pov‰iml, Ïe by to mohl b˘t popis sopky. Vûdûla, Ïe na Sinajském poloostrovû Ïádné sopky nejsou, ale Ïe jsou na v˘chodní stranû Akabského zálivu, v Saúdské Arábii, v oblasti naz˘vané Zemû Midiánská. Dávalo by smysl, argumentovala Katefiina, Ïe kdyby hora Sinaj byla na v˘chodním pobfieÏí Arábie, do‰li by Îidé pfies záliv za sopeãn˘m ohnûm a koufiem na tohle místo na v˘chodním bfiehu Sinaje, odkud by mohli vidût ve dne oblak a v noci oheÀ pofiád.

Ale pfiece sem pfii‰la se zámûrem najít dÛkaz o Exodu a prorokyni Mirjam, a ne papyrus, na nûmÏ je napsáno jméno JeÏí‰!

Jak souvisí tenhle fragment papyru se slovy »Ïivot vûãn˘«, pfiem˘‰lela, s Ibn Hassanov˘m andûlem, noãními mÛrami skupiny egyptologÛ a místními beduínsk˘mi legendami, Ïe v tomto místû stra‰í?

Katefiina se zaposlouchala do zvukÛ za stûnou stanu – zvuku ranního vûtru nab˘vajícího na síle a ‰umûní modrého zálivu – mísících se s v˘kfiiky Hungerfordov˘ch muÏÛ proãesávajících rumi‰tû a hledajících dal‰í kousky papyru. »I já jsem mûla vãera v noci divn˘ sen,« pomyslela si Katefiina.

Ne, nebyl to sen. Stará vzpomínka, kterou se ze v‰ech sil snaÏila potlaãit, se najednou vrátila a zaãala ji pronásledovat. »Hnusná, o‰klivá holãiãko, za tohle bude‰ potrestaná...« Právû kdyÏ zvedala lupu a chtûla se pustit do pfiekladu staré fieãtiny, zaslechla najednou venku v˘kfiiky.

Nûco na‰li!

PoblíÏ místa odstfielu odkryli muÏi nûco, co vypadalo jako zaãátek tunelu. Katefiina si klekla, aby otvor prozkoumala.

Najednou se jí rozbu‰ilo srdce a rozbûhla se zpût ke sv˘m vykopávkám.

Pfied zaãátkem kopání Katefiina nejprve oblast prozkoumala s pouÏitím nejmodernûj‰í geologické technologie a usoudila, Ïe zde je nûjak˘ neobvykl˘ podzemní tunel.

16