39
1.
Le West End
Na cestu po Charlesových stopách jsem se vydal jednoho slunného dubnového dne. Rue de Monceau je dlouhá pařížská ulice, kterou v polovině protíná velký bulvár Malesherbes, jenž pak pokračuje dál až k bulváru Pereire. V těch místech stojí ve svahu řada domů ze zlatavého kamene, několik honosných budov, které jsou diskrétními variacemi na neoklasicistní téma. Každá z nich je takový menší florentský palác, fasády se v nižších podlažích vyznačují bohatým bosováním a jsou zdobeny spoustou různých kamenných hlav, karyatid a ozdobných lišt. Dům číslo 81 v rue de Monceau, tedy Hôtel Ephrussi, kde moje necuke začalo svou pouť, stojí skoro až nahoře na kopci. Projdu kolem ředitelství návrhářské společnosti Christian Lacroix a ocitnu se před dalším domem. Jsem na místě. Poněkud mě zdrtí, když zjistím, že v Charlesově domě sídlí nějaká zdravotní pojišťovna. Ten dům je skutečně nádherný. Jako kluk jsem takovéhle budovy rád kreslil, celé odpoledne jsem vydržel sedět a pečlivě své výkresy stínovat, aby vynikla různá hloubka zasazení oken a sloupů. V tomhle typu staveb se skrývá jakýsi hudební aspekt. Vezmete klasické prvky a pokoušíte se jim vdechnout rytmický život – čtyři korintské sloupy se tyčí vzhůru a udávají tempo fasádě, čtyři masivní kamenné urny na parapetu. Budova je několik poschodí vysoká a osm oken široká. Přízemí je postaveno z velkých kamenných bloků, které jsou uměle opracovány tak, aby to působilo, že jsou ošlehané větrem a omleté vodou. Dvakrát kolem toho domu projdu a až potřetí si všimnu, že kovové mříže na přízemních oknech vedoucích do ulice zdobí dvojité E, dvě zrcadlová velká písmena obrácená zády k sobě. Úponky