Kapitola 1
Vera plavala pomalu. Předstihl ji postarší muž s plaveckou čepicí nataženou na hlavě jako našponovaný kondom. Nebyl to nijak zdatný plavec, ale byl rychlejší než ona. Vera byla v říši plavců cosi jako lenochod. Přesto se z té námahy, jak vlekla své objemné tělo vodou, cítila zesláblá. Nesnášela pocit vody na obličeji – stačilo jedno šplouchnutí a už si představovala, že se topí –, a proto plavala pomalá prsa s bradou vysoko nad hladinou bazénu. Obávala se, že vypadá jako obrovská želva. Podařilo se jí vystrčit hlavu ještě kousek výš a podívat se na hodiny na stěně. Skoro poledne. Brzy sem dorazí úžasní starší lidé ve skvělé kondici na akvaaerobik. Ženy s nalakovanými nehty na nohou, v květovaných plavkách a namyšlené vědomím, že jsou poslední generací, která odešla včas do důchodu ještě v jisté pohodě. Ozve se hlasitá hudba, zvuk deformovaný složitým ozvučovacím systémem a děsivou akustikou bazénu, takže se hudbě téměř vůbec nebude podobat. Pak na ně začne pokřikovat mladá žena v plavecké kombinéze. Vera na to nechtěla ani pomyslet. Už uplavala svých pravidelných deset bazénů. Tak tedy osm. Když jde o život, nedokáže podlehnout sebeklamu. A teď, kdy se jí rozšiřovaly a stahovaly plíce, měla skutečně pocit, že na tom její život závisí. Ještě pět minut v páře, pak šálek silné kávy s horkým mlékem a honem zpátky do práce. To plavání byl nápad její lékařky. Vera se dostavila na pravidelnou prohlídku, připravená na obvyklé kázání ohledně nadváhy. Vždycky lhala, pokud jde o konzumaci 9