Issuu

Ú v o d

Úvod

ruhou světovou válku vnímáme jako jedno z nej větších novodobých his torických dramat: děsivý, titánský souboj dobra se zlem. Ohromné ozbrojené střetnutí se stalo tragédií pro miliony vojáků a civilistů, kteří trpěli a přicházeli o život všude na zeměkouli – od ulic Londýna po barmské lesy a ruské pláně. Tato válka byla

skutečně celosvětovým konfliktem, který proti sobě postavil ponorky a obchodní lodě ve vodách Atlan tiku či partyzány a jednotky ja ponské armády na Filipínách. Island byl obsazen, Austrálii hro zila invaze, severoafrická poušť se stala dějištěm válečných operací. Za scénou se však odehrával mnohem všednější boj, při němž se válčící mocnosti pokoušely celé

drama řídit. Zatímco velící dů stojníci hledali nejrůznější finty a tahy, s nimiž by v bitvě získali výhodu, jejich političtí páni doma usilovali o nalezení strategie ve doucí k vítězství. Státní zaměst nanci, agenti zpravodajských slu žeb a nejrůznější úředníci proto horečně tahali za nitky a kuli pikle ve snaze udržet si kontrolu nad průběhem dění.

Generál MacArthur při vylodění na Leyte (20. října 1944), téměř u cíle svého tažení, jehož cílem bylo osvobození Filipín.

Ú v o d

Jejich činy měly bezesporu dů sledky – ačkoli v žádném případě ne nutně takové, které očekávali. Jejich rozhodnutí (a někdy neroz hodnost) se odrážela na bitevním poli: tu lehce postrčila události ji ným směrem, tu nepatrně pozmě nila poměry sil.

Plán práce Otevření klíčových archivů v prů běhu několika posledních let nám umožnilo pohlédnout za scénu a pozorovat detailně jako nikdy dříve, jak se plánovači na obou stranách snažili řídit chod dějin. Zprávy tajných služeb, direktivy, memoranda, záznamy kabinetů a komisí: zpřístupněno bylo ohromné množství pramenů ský tajících barvitý náhled do myšlení jejich původců. Churchillova pali čatá posedlost, Eisenhowerova netrpělivost, chvástání japonského průmyslníka o možnostech super bombardéru, který hodlá sestrojit… Takový objem pramenů však může být také nepřehledný. Cílem této knihy je prozkoumat, jak v případě vybraných konkrétních operací plánování v zázemí ovliv nilo boje v předních liniích. Tímto způsobem můžeme dostat velmi jasný obraz dění: časový odstup od války její události nezamlžuje, ale naopak nám umožňuje pohléd nout na ně nezkresleně.

Na papíře Háček se pochopitelně skrývá v tom, že nejlépe připravené plány tradičně selhávají. Pohrdání fron tových vojáků jejich hlavními štáby a politickými vůdci doma je notoricky známé – a existovalo v každé válce každého věku.

Beznaděj hierarchie však pouze odráží věčnou propast mezi teorií a praxí, mezi plány a skutečností: SNAFU (Situation Normal, All Fucked Up – situace normální, vše je v řiti; akronym vznikl v americké armádě za druhé svě tové války, pozn. překl.) je možná vojenský pojem, ale jeho platnost je univerzální. Toto myšlení vešlo i do běžné mluvy: říkáme-li, že ten či onen plán vypadá dobře „na papíře“, nepřímo tím vyjadřujeme přesvědčení, že nebude fungovat. Odtud tedy pochází naše – na první pohled možná podivné – rozhodnutí zabývat se plány, které nebyly nikdy realizovány. Jaká je hodnota dějin, které se neode hrály? Tato kniha se pokouší uká zat, že jejich hodnota je nezměrná. Zčásti jsou ironickým komentá řem skutečných událostí. Histo rický obraz toho, co se stalo, je dnes tak jasný, že někdy zapomí náme, jak snadno k tomu nemu selo dojít; chod dějin se nám rych le začne zdát nevyhnutelný, i když takový ve skutečnosti vůbec nebyl. A to je příliš důležité, než abychom si na to mohli dovolit zapo menout. Když se díváme na druhou světovou válku jako na jedinou přímou cestu k triumfu a ignoru jeme provizorní plány, chybné za čátky, improvizovaná provedení akcí či geniální myšlenky, z nichž nic nebylo – pak vlastně odhlížíme od vlastního přediva války.

Boje ve fantazii Ve skutečnosti je snadné dojít k závěru, že čím podrobněji a dokonaleji je operace „naplá nována“, tím pravděpodobnější je, že nebude mít úspěch. Dokonce

Hitler krmí koloucha. Výstřelky vůdcovy osobnosti měly na průběh konfliktu zásadní a zcela nepředvídatelný vliv.

Pro vojenské problémy je typické, že neustoupí před ničím kromě drsné reality. Generál Dwight D. Eisenhower při vzpomínkách na válečná léta, 1949

Ú v o d

Příběh války se psal ve třech kopiích. Nebo přinejmenším jedna jeho část: rozhodování každého účastníka konfliktu bylo den po dni – někdy dokonce hodinu po hodině – pečlivě zaznamenáváno. Badatelé v archivech států, které ve druhé světové válce bojovaly, mají dnes přístup k obrov skému množství informací: výzvou je dokázat utkat z tolika jednotlivých dokumentů smysluplný celek.

Ú v o d

Jak známo, tělo „majora Mar tina“, vhozené do vody poblíž španělského pobřeží, bylo vypla veno na břeh a objeveno i se zmi ňovanými dokumenty – čímž po mohlo odvést pozornost Němců od postupu operace Husky, tedy invaze na Sicílii.

Střet s realitou

Při německých náletech zvaných Blitz okusili důkladně promyšlenou strategii obyvatelé Londýna.

bychom mohli mít podezření, že vojenské plánování je v samé své podstatě samoúčelné. Co jiného si máme myslet o úmyslu Spojenců postavit letadlovou loď z ledu nebo o plánu nacistů zosnovat současný únos tří hlavních spoje neckých vůdců? Mohl někdo mys let vážně záměr zabít Mussoliniho cíleným útokem bombardérů? Nebo vzít Jeho Svatost papeže jako rukojmí?

Možná taková osoba, která vážně uvažovala o provedení operace Mincemeat („Sekaná“), což byl plán převléci mrtvé tělo londýnského žebráka nalezeného na ulici za spojeneckého agenta nejvyšší úrovně, převážejícího imaginární plány invaze do Řecka a na Sardinii, k nimž mělo dojít v roce 1943. Nejenže byl tento plán uskutečněn, ale dokonce skončil ohromujícím úspěchem.

Nepravděpodobnost tedy sama o sobě nemusí být nepřekonatel nou překážkou úspěchu. Avšak pokud brainstorming v zákulisí nepřibrzdí vážné obavy ze skuteč ného průběhu akce, vždy hrozí, že někdo přijde s nesmírně nápa ditými, ale také výstředně nerealis tickými strategiemi. I jinak zcela rozumné plány se však mohou zadrhnout a selhat (jako operace Handcuff [„Pouta“], operace Culverin [„Kolubrina“] nebo Bulldozer [„Buldozer“]) kvůli nedostatku dostupné tak tické nebo logistické podpory. Loďstvo nebo armáda na špatném místě ve špatnou dobu, nedostatek transportních prostředků nebo krycí dělostřelecké palby: každá taková věc může změnit recept na vítězství ve ztracený boj. Klíčové je samozřejmě i načaso vání – tento faktor překazil ope race Sledgehammer („Perlík“) a Roundup („Sehnání“), zatímco operace Overlord („Nejvyší vlád ce“) proběhla a nakonec uspěla.

Zbožná přání Ani frontoví vojáci nejsou imunní vůči donkichotskému nadšení. Generál Douglas MacArthur uči nil dobytí Filipín a jejich opětovné ovládnutí Spojenými státy svým osobním posláním. Jeho heroické

Ú v o d

nadšení je zřetelné v každém de tailu operace Tulsa. Námořní veli telé byli naštěstí s to hodnotit jeho plány s chladnější hlavou – a ope raci uložili k ledu. Generál Lucian Truscott shrnul Eisenhowerovy troufalé plány operace Satin („Sa tén“) slovy, že by byla „z logistic kého hlediska rozumná, pokud by vše fungovalo na sto procent“. Totéž je možno říci o několika dalších plánovaných, ale nikdy ne provedených akcích představených v této knize. U některých plánů je jasné, že jejich autoři hledali jakýsi geniální průlom, který by jim zajistil vítěz ství jediným úderem. Tím mohl být atentát na určitou klíčovou osobnost (klíčovější postavu než Adolfa Hitlera, cíl britské operace Foxley, bychom hledali těžko), nebo vynález nějakého zázračného válečného stroje. Jedním byla ja ponská ponorná letadlová loď Sen-Toku I-400; dalším byl ně mecký bombardér Amerika: oba mohly – alespoň teoreticky – změnit výsledek války.

Vojenská kdyby Toto je tedy příběh druhé světové války, jak se bývala mohla ode hrát. Nebo jak se v některých ohledech odehrát měla – tak to určitě muselo připadat stratégům, když ten či onen jejich oblíbený plán ztroskotal při nárazu na ska liska rychle se měnící skutečné situace. Je to příběh plný ironie, který ale současně také umožňuje získat představu o způsobu vojen ského myšlení a o válečné realitě. Hvězdy a pruhy vlají nad Iwodžimou, březen 1945 – triumfální konec chaotického tažení.

1 9 3 9 – 1 9 4 1

První kapitola 1939–1941 Vojenští plánovači nechystali žádnou „podivnou válku“ – navzdory tomu, že mnoho operací neproběhlo, ať již proto, že se ukázaly být špatně koncipované či neproveditelné, nebo proto, že padly za oběť rychlému a divokému sledu událostí.

konvenční historické perspektivy průběh války v jejích raných fázích definovala a řídila zejména jedna nevyhnutelná skuteč nost: německá převaha v počtu vojáků, vybavení, připrave

nosti – a moment překvapení. Úvaha je to správná, nicméně za scénou

se věci nejevily zdaleka tak vyhraněně. Optimismus Spojenců dával vznikat smělým plánům, zatímco nacisté prožívali obrovská zklamání nad svou neschopností navázat na raná vítězství. Velká Británie nebyla po evakuaci od Dunkerque ani zdaleka poraže na, a přestože se stala cílem drtivých bombardovacích náletů, oplývala plány, jak přesunout válku na německé území. Některé z jejích projektů byly obranného rázu, včetně plánů, jak zabránit potenciálním německým útokům od Islandu po Azorské ostrovy. Neutrální Irsko se stalo skuteč ným bojištěm – přinejmenším v představivosti důstojníků zpravodaj ských služeb obou stran. Mezitím Hitler zuřil nad tím, že plynou měsíce a jeho plány invaze přes kanál La Manche beznadějně stagnují.

13 13

Němečtí vojáci projíždějí Trondheimem v dubnu roku 1940: rychlost německého postupu v Norsku Spojence naprosto překvapila.

1 9 3 9 – 1 9 4 1 :

B R I T S K Ý

P L Á N

I N V A Z E

D O S K A N D I N Á V I E

Operace Stratford Plán předejít německé invazi do Skandinávie okupací švédských rudných polí byl příliš smělý, aby mohl uspět.

nili své síly: jeho sebevědomá dychtivost zavedla Spojence do hezké řádky nemožných akcí.

Winstonovy válečné hry Anglo-francouzská nejvyšší vá lečná rada dala operaci Stratford zelenou již na svém pařížském za sedání 5. února 1940: v té době začínaly být německé úmysly se Skandinávií pomalu jasné. Plánem bylo rozmístit ve středním Švéd sku 100 000 vojáků – plně vyba vených zbraněmi a dalším potřeb ným materiálem –, aby zde byli připraveni na příchod nacistic kého invazního vojska. Churchill plán podporoval, stejně jako to činil v případě mnoha dalších operací, při nichž Spojenci přece

Dokonce i když do minulosti na hlížíme s vědomím, že (nakonec, po pěti letech) zvítězil, je optimis mus, jímž Churchill oplýval v nej temnější hodině Spojenců, neuvě řitelný. Přestože se tvrdí, že generálové prohrávají, když se snaží bojovat předchozí válku, Chur chill se nerozpakoval podruhé realizovat nápady, které původně vyzkoušel jako první lord admi rality v letech 1914–1915. Jeho funkční období tehdy skončilo katastrofálním selháním v podobě neúspěšného vylodění na Gal

Nahoře: Winston Churchill. Za důstojným vystupováním postaršího státníka se skrývala klukovská láska k dobrodružství.

Dole: Švédští horníci nikdy netušili, jak blízko válečnému dění se málem ocitli.

1 9 3 9 – 1 9 4 1

Němečtí protiletadloví střelci střeží zařízení na břehu Finského zálivu.

lipoli – a to, co navrhoval nyní, bezesporu neslo stopy přehnaně riskantního gallipolského tažení. Churchill trval na tom, že ná mořní síla je klíčová: Velkou otázkou pro rok 1940, stejně jako pro rok 1915, je, zda a jak námořnictvo dokáže využít svou převahu ke zkrácení války. Pokračoval úvahami o možnostech, které mu sotva byly otevřeny: Pokud bych si musel představit rozšíření války do Skandinávie nebo na Balkán, vždy bych zvolil první možnost. Je nám blíž, lépe se hodí k využití námořní síly (s níž se na Baltu může uplatnit dokonce i letectvo); samo Německo musí k dosažení Skandinávie překonat moře; a Skandinávci jsou skuteční, pořádní živí chlapi, kteří mohou být našimi spojenci.

otázka –, je těžké chápat, jak by bylo možno ospravedlnit takové úsilí na místě, které mělo vždy zů stat jen periferní oblastí válečného dění. V pozdějších dobách rozčilo val Churchill Američany svým neomylným instinktem pro volbu nepřímých cest – jako byl jeho

návrh z roku 1942, aby Spojenci postupovali na Německo přes „měkký podbřišek“ Evropy, a nikoli přímo přes Francii; nebo upřednostňování strategie, již při rovnával k utažení smyčky kolem nepřítelova krku. To je živý obraz, jenž však ukazuje představu muže, který nepřemýšlí v intencích rych lého dosažení cíle. Churchill byl samozřejmě v mnoha směrech ne obyčejný člověk, ale máloco na něm bylo tak zvláštní jako tato podivná kombinace žhavého nad šení a komplikované nepřímosti. Vývoj událostí nakonec Spojen ce zaskočil a Churchill byl donu cen své plány pro operaci Stratford nejprve omezit a poté od nich úplně upustit. Skandinávie však zůstala důležitá: nikdy nebyla jen vedlejším dějištěm bojů. I pouze jako zdroj surovin pro Říši zůstá vala důležitým cílem, a jako ta ková měla nadále své místo ve spojeneckých záměrech.

Skandinávská odbočka? I pokud by Británie a těžce zkou šená Francie dokázaly sehnat do statečné množství lidských sil a zvládly logistiku – a to je velká

Podle Churchillova názoru vládly mořím britské torpédoborce.