1 Nalezené předměty
Začalo to jako obvykle, na dámských záchodcích hotelu Lassimo. Sasha si právě v zrcadle upravovala žluté oční stíny, když si všimla, že na podlaze vedle umyvadla leží něčí cestovní taška, nejspíš té ženy, jejíž čůrání se matně ozývalo zpoza dveří kabinky, co vypadaly jako dveře od sejfu. Byla otevřená a zcela nepokrytě z ní čouhala peněženka ze světlezelené kůže. Když se k tomu Sasha vracela, došla k závěru, že to, co ji vyprovokovalo, byla prostě slepá důvěra té čůrající: Žijeme ve městě, kde vám kdekdo vyfoukne nos mezi očima, když mu dáte šanci, a přesto někdo nechá ležet svoje saky paky všem na očích a čeká, že tam na něj budou čekat, až se vrátí? Dostala chuť dát jí za vyučenou. Jenže ta chuť ve skutečnosti maskovala něco hlubšího, puzení, jemuž Sasha nikdy nedokázala odolat: ta naditá šrajtofle z jemné kůže se jí doslova nabízela – přišlo jí tak nudné, tak otřepané nechat ji tam ležet, místo aby popadla příležitost za pačesy, zdvihla hozenou rukavici, udělala krok do tmy, pochlapila se, hodila opatrnost za hlavu, vrhla se do nebezpečí („Rozumím,“ přikývl Coz, její psychoterapeut) a ten zkurvenej krám prostě vzala. „Chcete říct ukradla.“ Snažil se Sashu přimět, aby to slovo používala, což se u peněženky dalo obejít hůř než u většiny toho ostatního, co šlohla v uplynulém roce, kdy – podle Cozových slov – došlo ke zhoršení jejího stavu: patery klíče, čtrnáctery sluneční brýle, proužkovaný dětský šátek, dalekohled, struhadlo na sýr, kapesní nůž, osma11