0035099

Kapitola

1

Úvod do zákona přitažlivosti a odporu Jak mi do života vstoupil zákon přitažlivosti Rád bych hned zkraje dal jasně na srozuměnou, že nejsem fyzik a nemám ani žádné jiné odborné vědecké vzdělání. Aby mohl člověk využívat principy zákona přitažlivosti, nic takového ani nepotřebuje. Já sice opírám úplně všechno, o čem vyučuji, o vědu, ale kvantového fyzika ze sebe nedělám, protože jsem zjistil, že jakmile se lidem mé výklady zákona přitažlivosti začnou zdát moc složité, začínají mít skelný pohled.

Ostatně kdybyste měli mít pocit, že na to, abyste si začali svůj život zařizovat podle nějakého vzorce, potřebujete státnici z matematiky, mohlo by vás to spíš odradit a třeba byste do toho ani nechtěli jít.

K propojení mnoha témat, o nichž v této knize pojednávám, je zapotřebí pochopit fyzikální podstatu zákona přitažlivosti. Jsem přesvědčen, že většina témat ve vás, stejně jako ve mně, vzbudí spíše fascinaci nežli nedůvěru, a doufám, že vám tento příspěvek k vašemu vzdělání přinese povyražení i inspiraci.

Když jsem se začal myšlenkou „vytváření reality“ (takto jsem to nazval na počátku 90. let, když jsem se tomuto kon15

Z á ko n p ř i ta ž l i v o s t i v p r a x i

ceptu začal věnovat) zabývat hlouběji, z představy, že svůj život můžeme ovládat mnohem víc, než jsme si toho vůbec vědomi, jsem byl úplně bez sebe.

Nikdy nezapomenu na osudný večer 26. prosince 1990, kdy jsme s jedním mým známým žasli nad zázrakem techniky, kterým pro nás byl speciální „holografický“ papír, do něhož byla zabalena propiska, kterou jsme si koupili v jednom koloniálu. Podle toho, jak na ten papír dopadalo světlo, odrážela se od něj neuvěřitelná trojrozměrná paleta barev. Vypadalo to, jako kdyby ten papír byl nějak elektronicky osvětlován zevnitř. Vzpomínám si, jak jsem jen žasl nad tím, že věda dokáže vytvořit takovou úchvatnou světelnou show, jejíž výroba by před pouhým desetiletím přišla určitě na tisíce dolarů a přitom teď je dostupná za pár šupů na samolepkách, poznámkových blocích a bezpočtu dalších cetek, jaké si člověk může koupit na každé benzince.

A právě v tomto mentálním rozpoložení, že „možné je úplně všechno“, mi přišlo něco, co nemohu nazvat jinak než „poselstvím“ z vesmíru, jakýmsi „aha-momentem“, který všechny ostatní „aha-momenty“ přebil: Všechno je energie.

Opakuji, že jsem nikdy nezískal žádné odborné vědecké vzdělání s výjimkou toho, co jsem se naučil na střední škole.

Ale v té chvíli ke mně dorazilo poznání. Naprosto jasně jsem pochopil, že podstatou vesmíru je energie, že ve vesmíru je všechno se vším propojeno a vzájemně se ovlivňuje – i když to svými pěti smysly nejsme schopni vnímat.

Tato informace, kterou jsem obdržel, na mne v tu chvíli tak zapůsobila, že jsem následujících pět let svého života strávil snahami dostat se tomu na kloub a nějak s tím naložit. Přečetl jsem za tu dobu nejrůznější knihy, ale většina těch snah se odehrávala uvnitř. Učil jsem se meditovat. Studoval jsem hypnózu. Fascinovalo mne všechno, co se týkalo kvantové fyziky, energie a síly mysli.

Celé to studium mi přineslo významný intelektuální poznatek, a sice že organizovat si život podle určitého vzorce je v zásadě opravdu možné a že lidé to tak i dělají. Pořád mi ale podstatný díl té skládačky chyběl. Třebaže jsem přečetl nejrůznější knihy, a bylo mezi nimi i mnoho odborných vědeckých 16

Ú v o d d o z á ko n a p ř i ta ž l i v o s t i a o d p o r u

publikací, některé záležitosti mi do toho jakoby nezapadaly.

Uvědomil jsem si, že pochopit na vědomé a intelektuální rovině, že „všechno je možné“, je sice dobrý start, ale že existuje ještě další rovina poznání a víry. Abych představu, že si mohu vědomě definovat svou vlastní realitu a učinit z ní součást svého pohledu na svět, mohl plně uskutečnit, budu k tomu potřebovat ještě i tuto rovinu.

Průlom se konečně dostavil v říjnu 2002. V lednu toho roku jsem odešel ze zaměstnání u jedné firmy, protože mě doslova ubíjelo chodit tam dennodenně. Absolutně jsem se necítil sám sebou a neměl jsem pocit, že to, co dělám, má nějakou cenu. A přestože jsem za to bral slušné peníze, podařilo se mi nadělat dluhy ve výši asi šedesáti tisíc dolarů. Bez ohledu na to, že mi mnohokrát zvýšili plat (když jsem dával výpověď, vydělával jsem bezmála sto tisíc dolarů ročně), moje finanční situace se pouze dál zhoršovala.

Důležitější než má finanční situace ale byl pocit, že ze mě něco nebo někdo doslova vysává život. Jako většina lidí jsem i já stál o to, abych mohl dělat práci, která mě bude bavit a ve které se budu moci plně a tvořivě realizovat. Místo toho jsem seděl na židli v kanceláři bez oken a práce na softwaru pro řízení lidských zdrojů mi takovou příležitost rozhodně neposkytovala. A pak přišel den, kdy jsem navzdory své osobní ekonomické krizi prostě musel dát výpověď a přestal jsem chodit do zaměstnání.

Měl jsem v úmyslu plně se věnovat učení: učit lidi, jak definovat realitu svého života s využitím všech informací, jejichž zkoumání jsem se věnoval více než deset uplynulých let. Jediný problém byl v tom, že jsem nebyl právě živoucím příkladem toho, co jsem učil. Přesto jsem v tom pořád pokračoval. Vytvořil jsem tematický audio program a snažil jsem se (většinou marně) nabízet své služby hotelům a přednášet a prodávat cédéčka a nahrávky – protože jsem si myslel, že právě to musím dělat, abych mohl být na volné noze.

Studoval jsem marketing, jako kdyby na tom závisel můj život (a opravdu jsem věřil, že tomu tak je), a seč jsem mohl, snažil jsem se obchodovat a průběžně přesvědčovat lidi, že vím, o čem mluvím. Neměl jsem pocit ztráty integrity, pro17

Z á ko n p ř i ta ž l i v o s t i v p r a x i

tože všemu, co jsem učil, jsem skutečně věřil. Ale pravda byla taková, že se mi něčeho nedostávalo.

Ať jsem makal sebevíc, bez ohledu na to, kolik nových informací o marketingu jsem se dozvěděl, ať byly mé úmysly sebelepší, nic se u mě nezměnilo – až na to, že mé finanční problémy narůstaly.

Když naše finanční tíseň donutila mou manželku vrátit se do práce, dospělo naše manželství ke kritickému bodu. Pro mé ego to byla pořádná rána, protože mi trvalo spoustu let, než jsem ji přesvědčil, aby odešla ze zaměstnání, ve kterém byla hodně nešťastná. Ve firmě jsem si přece vydělával dost (naši finanční situaci jsem si vůbec nepřipouštěl), a moje manželka se tedy nakonec vzdala své funkce v zaměstnání, aby mohla zůstat doma s našimi malými dětmi a věnovat se na plný úvazek mateřství.

Protože jsem se tolik kasal, že si můžeme dovolit, aby nechala práce, tak když se rozhodla se vrátit, bylo to pro mě něco jako rána kladivem. Najednou mi bylo jasné, že veškerá „práce“, kterou dělám, nikam nevede. Na všechny mé snahy „zjistit, co je špatně“, nepřicházely žádné odpovědi. Nakonec jsem se rozhodl stáhnout se a stát se opravdovým studentem svého vlastního učení.

Což znamenalo odevzdat všechno vyšší a mnohem inteligentnější síle.

To hlavní, co jsem se naučil, je, že máte-li jasnou vizi a držíte-li se jí, vesmír vám poskytne odpovědi a prostředky, které potřebujete k tomu, abyste se dostali dál. Ty odpovědi přicházejí v podobě jakési intuice. Od té chvíle, co jsem odešel ze zaměstnání, přehlušoval hlas mé intuice celých devět měsíců řev mého ega a intelektu a bylo načase umlčet ten kravál a naslouchat tomu, co se ke mně neslo.

Svou novou strategii jsem založil na jednoduché snaze ujasnit si, co přesně chci (dělat to, co mě baví); být si vědom toho, co se mi v životě nabízí; a činit každý krok jako konečné rozhodnutí bez ohledu na to, jestli to dává nějaký logický smysl nebo ne. Po pravdě řečeno, tohle je absolutně všechno, co potřebujete vědět k tomu, aby vám zákon přitažlivosti v životě fungoval. Příčinou toho, že je to obtížnější, než se zdá, je 18

Ú v o d d o z á ko n a p ř i ta ž l i v o s t i a o d p o r u

energie, která je hluboko v našem nitru a my o ní ani nevíme.

Poznatek o existenci této energie byl klíčem k mému úspěchu, kterého jsem nakonec dosáhl.

Abych shrnul, co se stalo v týdnech, které následovaly, stačí, když uvedu, že jsem začal věnovat pozornost věcem, které jsem dřív nejspíš přehlížel jako triviální nebo vzhledem ke svým cílům jako nepodstatné. Poznával jsem nové lidi a díky nim jsem se dostával k dalším pramenům, k nimž bych se, kdybych pořád hledal všechny odpovědi jen prostřednictvím intelektu, nikdy nedostal. Řada náhodných setkání mne postupně přivedla k objevu, jímž byla kniha s titulem Šťastná kapsa plná peněz od Davida Camerona Gikandiho.

Tato kniha konečně vrhla jasné světlo na nejrůznější principy, o kterých jsem už věděl. Nabídla mi nový pohled. To nejdůležitější pro mne, co jsem se z ní dozvěděl, byl odlišný náhled na to, jakou moc má můj hodnotový systém, zejména můj vyhraněný pohled na peníze a úspěch. Gikandi ve své knize vysvětluje fyzikální podstatu našeho myšlení a já jsem konečně pochopil, že myšlenky nejsou jen nějaké podřimující představy, které se nám poflakují kdesi v našem mozku, ale že – jako všechno ostatní ve vesmíru – jsou energií, která skutečně působí a ovlivňuje prožívání mého vlastního života!

Jaký byl ten vyhraněný pohled? Vyrůstal jsem jen s jedním rodičem, jako syn učitelky, která neměla svou práci ráda. V rodině se nám trvale nedostávalo peněz. Dospěl jsem k poznání, že vydělávat peníze je těžké, dluhy jsou normální a na tom, jestli vás práce, kterou si vyděláváte peníze, baví nebo nebaví, nakonec nesejde. Abyste měli peníze, musíte zkrátka dělat to, co se naskýtá.

Když jsem si to vyjasnil a poznal jsem, že mne tyto názory provázely po celý život, snadno jsem pochopil i to, proč všechny mé pokusy vydělat si peníze vlastním podnikáním anebo nějak jinak, skončily vždycky fiaskem. Můj hodnotový systém mi prostě neposkytoval takovou podporu, abych mohl být člověkem, který má finanční úspěch!

Tímto objevem se pro mne doslova prolomily ledy. V tu chvíli jsem si uvědomil, že moje priorita číslo jedna je začít pracovat na svých přesvědčeních a že místo abych si plnil hla19

Z á ko n p ř i ta ž l i v o s t i v p r a x i

vu strachem a obavami ohledně peněz a přizpůsoboval tomu své emoční nastavení, musím přijít na to, jak podle svých nejlepších schopností sytit sám sebe pocity hojnosti. Pochopil jsem, že nezáleží na tom, jak moc vědomě toužím po jiné situaci. Jestliže se můj hodnotový systém s takovým úspěchem neslučuje, tak vytoužený úspěch prostě nemohu zakusit. Proč je tomu právě tak, se dozvíte, až se budeme zabývat tématem odporu a tím, jak zákon přitažlivosti skutečně funguje.

* * * Jestli jste viděli film Tajemství, víte, co jsou nástěnky vizí. Mohou mít různé podoby, ale v podstatě je to vizuální koláž sestavená z toho, co si chcete do života přivést. Později se budu nástěnkám vizí i dalším technikám věnovat podrobněji, ale tehdy jsem začal s touto technikou pracovat okamžitě. Trávil jsem spoustu času u počítače, a tak jsem se rozhodl, že využiji tapetu na ploše monitoru jako nástěnku svých vizí. Začal jsem si pořizovat fotografie on-line stavu svého bankovního účtu.

Potom jsem v programu na editaci obrázků změnil všechna čísla (která byla v té době až pateticky nízká) na čísla velmi vysoká, taková, jaká jsem na svém bankovním účtu nikdy neviděl. Nejdřív se samozřejmě ta čísla zdála neskutečná a příliš obrovská, aby to někdy mohla být pravda. Ale když jsem se na nová čísla díval po celé dny, přestal jsem se k tomu stavět s takovými pochybnostmi. Ta čísla se v mé mysli stala normou.

Co jsem to vlastně udělal: rozšířil jsem energetický poten­ ciál bezpečnostní zóny kolem svého bankovního účtu. Poznáte, že to je absolutně základní, co musíte udělat, pokud si přejete změnit finanční situaci nějak podstatně k lepšímu.

Takže se mi na bankovním účtu jako zázrakem objevily peníze čistě jen proto, že jsem si udělal toto cvičení? To samozřejmě ne. Bylo to tak, že mi přicházely stále další a další inspirační podněty k tomu, co mám dělat a co mi vynese peníze. Naučil jsem se už nejen tyto podněty rozpoznávat, ale okamžitě se pouštět do toho, k čemu jsem se cítil být inspirován. V mém případě vedl takový inspirační podnět k vytvoření on-line programu, abych mohl to, co se dozvím, sdílet s ostat20

Ú v o d d o z á ko n a p ř i ta ž l i v o s t i a o d p o r u

ními. Nazval jsem ten program Bohatství bez příčiny, a to byl mezník, od něhož se začal odvíjet můj nový život.

Udělal jsem ještě jednu věc, a i ta byla naprosto klíčová.

V této knize se k tomu budu často vracet. Místo abych do on-line světa osobnostního rozvoje vstupoval s myslí zaměřenou na to, že „jednoho dne se mi to podaří“ nebo že „časem budu mít takové výsledky jako ten, který už to dělá“, předsevzal jsem si, že s plným nasazením vstoupím do toho, že už jsem tím, kým se chci stát. Z energetického hlediska (toho, co děláte „nadoraz“) je obrovský rozdíl mezi „chtít“ něčím být a „už tím být“.

Nemohu jít ve svém příběhu moc dál, aniž bych se pustil do hlubšího vysvětlování energetické povahy vesmíru, který obýváme, a nabídl to, o čem jsem přesvědčen, že to je nejpřesnější definice, jak zákon přitažlivosti skutečně funguje, takže pojďme na to.

Zákon přitažlivosti Pravděpodobně největší omyl v souvislosti se zákonem přitažlivosti spočívá v názoru, že se jedná o nějaký druh techniky osobnostního rozvoje. Vzhledem k úspěchu Tajemství a následné záplavě programů, jejichž tvůrci se svorně prohlašují za učitele zákona přitažlivosti, začalo mnoho lidí zákon přitažlivosti považovat za nějaký „fígl“ nebo nějakou techniku.

Tak se šíří povědomí o zákonu přitažlivosti jako o něčem, co může fungovat nebo nefungovat, pokud podle toho člověk „koná správně“.

Celá ta představa, že zákon přitažlivosti je něco, co člověk „koná“ nebo „aktivuje“, je jádrem nedorozumění, které vede k tomu, že lidé se od principu, který dává podobu jejich životu, odvracejí.

Pojďme si to ujasnit: zákon přitažlivosti není žádný nástroj nebo technika a neznamená, že vám „něco vynese“. Zákon přitažlivosti pojednává o tom, jak se chová energie. Je to 21

Z á ko n p ř i ta ž l i v o s t i v p r a x i

mnohem obsáhlejší koncept než jen to, jak můžeme ovlivňovat prožívání svého života.

Zapamatujte si: všechno je energie. Tak to zaručeně tvrdí i věda. Všechno ve vesmíru, ať hmatatelné, nebo nehmatatelné, je energetické podstaty, a tato energie existuje v různých formách a kmitá na různých frekvencích.

Tak například to, co prožíváme jako fyzickou realitu, je výsledkem toho, jak interpretujeme energii skrze své smysly.

Jako lidské bytosti vnímáme všechny své prožitky jako „fyzické“, pokud se odehrávají v určitém kmitočtovém pásmu.

Při vyšších kmitočtech se pro nás věci stávají už méně „viditelné“. Například naše myšlenky kmitají na mnohem vyšších frekvencích než třeba židle; myšlenky nejsou okem viditelné.

Přesto ale existují.

Jiným příkladem může být spektrum všech možných barev včetně takových, které nemůžeme spatřit, ale had je vidí.

Psi slyší zvuky (to je také energie) o kmitočtech, které my slyšet nemůžeme. Chvění o těchto kmitočtech je našimi smysly nezachytitelné.

Jsme energetické bytosti a energie, která z nás dělá to, čím jsme, neustále kmitá na nějaké frekvenci nebo na více frekvencích. Říkáme tomu naše „vibrace“.

Nejdůležitější koncept, kterému musíme porozumět jako lidské bytosti pokoušející se zacházet s těmito principy, se nazývá rezonance. Jestliže jsou vibrační kmitočty v rezonanci, tak se přitahují. Protikladem rezonance je disonance. Jestliže jsou vibrační kmitočty v disonanci, odpuzují se.

Tady mám já osobně v zákonu přitažlivosti problém s definicí „podobné přitahuje podobné“. Někdy to tak může být, ale není to definice zákona přitažlivosti, a rozhodně se tím nedá šmahem vysvětlit fungování energie. Spoustu lidí například hned napadne, že v magnetu se přece přitahují opačné póly. A co pan Novák a paní Nováková, kteří jsou očividně každý jiný, a přesto se mají moc rádi a bezesporu se navzájem přitahují?

Takže abyste tomu rozuměli, nejde o to, aby vibrační frekvence byly stejné. O tom, zda se proces přitahování rozběhne, nebo nerozběhne, rozhoduje rezonance.

22

Ú v o d d o z á ko n a p ř i ta ž l i v o s t i a o d p o r u

Možná už jste slyšeli někoho říkat, že souzní s druhým člověkem nebo s nějakým názorem nebo že v něm nějaká myšlenka nebo hudební skladba rezonuje. Na neviditelné energetické úrovni dochází k harmonizaci vibrací a tato vibrační harmonie vyvolává emoce. Například rezonuje-li ve vás hudební skladba, určitým způsobem nastaví vaše emoce a nutí vás ji poslouchat. To nemusí nutně znamenat, že pocity, které při tom máte, jsou vždycky pozitivní. Můžete slyšet třeba nějakou smutnou hudbu, a přesto ve vás rezonuje; vaše emoce se přizpůsobí.

Disonance funguje jinak. Slyšíte-li hudbu, kterou z nějakého důvodu absolutně nesnesete, příčina tkví v energetické disonanci. K žádnému přitahování nedochází a vás se zmocňuje doslova odpor vůči té hudbě Abyste mohli cíleně pracovat se zákonem přitažlivosti, je absolutně klíčové pochopit, co je rezonance a disonance, protože musíte mít naprostou jistotu, že mezi vámi a tím, co si chcete do života přitáhnout, existuje vibrační rezonance. Třebaže působení zákona přitažlivosti dalece přesahuje vliv, jaký má na život člověka, chceme-li si definovat život podle jeho vzorce, musíme pochopit tento jeho aspekt: Do svého života si přitahujeme to, s čím jsme ve vibrační rezonanci.

Už jsem se zmínil o nesprávné představě, že zákon přitažlivosti je něco, co můžete „aktivovat“ nebo „zapnout“. Zákon přitažlivosti je zapnutý pořád a nepřetržitě reaguje na vaše energetické vibrace. A dodává vám víc a víc toho, s čím jste ve vibrační rezonanci. Nesejde na tom, zda se pokoušíte přivolat si něco vědomě nebo zda to děláte nevědomky. Pokud jste s tím v rezonanci, nacházíte se v procesu přitahování si toho či onoho k sobě. Většina lidí má přitahování už přednastavené.

Při práci se zákonem přitažlivosti je také důležité dospět k plnému porozumění toho, jakou roli v procesu hrají naše emoce. Právě ony jsou totiž rozhodující silou, která určuje naše vibrace a do značné míry nám sděluje, jak je máme v daném okamžiku nastavené.

23

Z á ko n p ř i ta ž l i v o s t i v p r a x i

Lektoři zákona přitažlivosti se často stávají terčem kritiky lidí, kteří zpochybňují představu, že všechno, co prožíváme, si do života přivádíme sami, a prohlašují, že některé situace, o nichž se dozvídáme ze světa, si přece dotyčný člověk nebo dotyční lidé nemohli sami přivolat. Jako důkaz, že ne všechno, co prožíváme, si do života přivádíme sami a že v některých případech prostě neexistuje vysvětlení pro to, k čemu došlo, uvádějí přírodní katastrofy, teroristické útoky, vrozené vady a tak podobně.

Taková kritika pramení z mylného přesvědčení, které šíří někteří stoupenci zákona přitažlivosti, a sice že proces přitahování probíhá ve vědomí: aby se někomu něco přihodilo, musí to k sobě do jisté míry vědomě sám pustit. Možná že to někteří lektoři zákona přitažlivosti i takto tvrdí, ale já tento názor rozhodně nehlásám. Opakuji znovu: zákon přitažlivosti není jen nějaký takový „fígl“, který umožňuje lidem něco si „zhmotňovat“ nebo si modelovat svůj život. Jde v něm o mnohem, mnohem více.

Přihodí-li se někomu něco, nemusí to nutně znamenat, že si dotyčný něco takového přál. Neznamená to, že si to vizualizoval, že si vytvořil nástěnku vizí nebo že to promeditoval, až se to stalo skutečností. Neznamená to nic jiného, než že s tím byl ve vibrační rezonanci. Je pravda, že jsou situace, u nichž z pohledu zvenčí nikdy nemůžeme vědět, jak se dotyčný dostal do rezonance s událostí, kterou považujeme za špatnou, negativní nebo tragickou. Můžeme se jen dohadovat nebo vymyslet nějakou teorii, ale pravda je taková, že naše vlastní, individuální energetické vibrace jsou mimořádně komplexní – následkem všeho, co jsme za svůj dosavadní život prožili doma a ve škole, ve vztazích s přáteli, co vidíme v televizi, čteme v knížkách a tak dále. Každá jednotlivá zkušenost, kterou ve svém životě učiníme ať na úrovni vědomé, či nevědomé, se stává součástí našeho energetického systému a každá sebemenší nuance této energie přispívá k nastavení našich vibrací.

Z úrovně takto komplexně nastavených vibrací je pro samotného člověka vskutku nemožné objektivně posoudit, zda si nějakou situaci dotyčná osoba přivolala do života, pokud to není nějak očividně zřejmé.

24