1
Sedím u psacího stolu ve svém pokoji a slova proroctví se mi vybavují, aniž bych je musela číst. Mám je vryta do paměti stejně jasně jako znamení na svém zápěstí. V ruce držím knihu v rozpraskané vazbě, kterou můj otec ukryl před svou smrtí v knihovně. Ještě teď při tom pociťuji určitý řád a jistotu. Otevřu letité desky a očima spočinu na proužku papíru vloženém do knihy. Během osmi měsíců, co se Soniou žijeme v Londýně, se čtení proroctví stalo mým každodenním rituálem před spaním. Dělám to v těch tichých hodinách, kdy je Milthorpe Manor nejklidnější, kdy dům i sluhové mlčí a Sonia klidně spí ve svém pokoji v přízemí. Tehdy nepřestávám luštit slova proroctví, které James pečlivě přeložil, a hledám jakékoli vodítko, které by mě zavedlo k chybějícím stránkám knihy. A k cestě k mému vysvobození.