Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 7
PRVNÍ KAPITOLA
Ž
idle v hale agentury V˘bûrové chÛvy byly ménû pohodlné, neÏ se na první pohled zdálo. Posadila jsem se na tu nejbliωí u dvefií. V ‰edém kost˘mu se vzorem rybí kost jsem si pfiipadala nepatfiiãnû, ale mohla jsem z toho místa pozorovat své konkurentky. V lodiãkách a úzké sukni nebylo jednoduché vyjít po schodech z metra, nové boty mi odíraly paty a neustále jsem si musela pfiipomínat, Ïe nesmím dûlat pfiíli‰ dlouhé kroky, jinak roztrhnu saténovou pod‰ívku suknû. Ráno jsem se oblékla velice peãlivû, vyãesala jsem si vlasy a upevnila je velkou stfiíbrnou sponou. TouÏila jsem vypadat tak, jak by chÛva vypadat mûla – nebo spí‰ jak jsem si já pfiedstavovala, Ïe by mûla vypadat – upravená, zodpovûdná a moudrá. JenomÏe se mi to moc nepovedlo. Ostatní zájemkynû byly zfiejmû vysoko‰kolaãky, stejnû jako já. Jedna se usadila uprostfied hnûdo‰edé pohovky a ãetla si v ãasopise In Style. Na sobû mûla vybledlé dÏínsy a svetr, rezavé vlasy rozcuchané. Jiná mûla ‰irokou sukni a boty bez podpatkÛ, po jak˘ch jsem touÏila, poslouchala hudbu z iPodu a témûfi nepostfiehnutelnû se pohupovala v rytmu. MoÏná ale nebyly tak zoufalé 7
Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 8
jako já. Nesvíral se jim Ïaludek a srdce jim nebu‰ilo aÏ v krku. Na klínû jsem mûla poloÏené koÏené desky s krátk˘m Ïivotopisem, osvûdãením o kurzu pro chÛvy, kopií své Ïádosti a to bylo v‰echno. Desky jsem dostala pfied pár mûsíci jako vánoãní dárek od rodiãÛ. Byl to jeden z posledních dárkÛ, kter˘ mi pfied nehodou dali. Pfii ãekání jsem se ale nemohla ponofiit do úvah o tom, jak mi matka podala krabici zabalenou ve zlatém papíru, podívala se mi do oãí a omlouvala se, Ïe si nebyla jistá, o jak˘ dárek bych vlastnû stála. Ovládly mû v˘ãitky. Z jejího tónu bylo jasné, Ïe to povaÏuje za moje selhání. Sly‰ela jsem to uÏ mnohokrát pfiedtím: jsem pfiíli‰ rezervovaná; je tûÏké mi porozumût; mé zájmy nejsou pro dívku mého vûku normální. Pfiesto mi matka dovolila, abych jí podûkovala a políbila ji na tváfi. Zdálo se, Ïe se jí ulevilo, kdyÏ jsem ji ujistila, Ïe ty desky jsou pfiesnû to, co budu po dokonãení ‰koly potfiebovat, aÏ si pÛjdu do skuteãného svûta hledat práci. Ani jedna z nás si v tu chvíli samozfiejmû neuvûdomovala, jak brzy tahle chvíle pfiijde. „Jane Mooreová?“ Vzhlédla jsem. Ve dvefiích stála ‰tíhlá Ïena s asymetricky stfiiÏen˘m mikádem. Vyskoãila jsem. To je pfiíli‰ dychtivé, pokárala jsem se. SnaÏ se nevypadat tak zoufale. Îena si mû pfiemûfiila oãima, vnímala jsem její pronikav˘ pohled a náznak úsmûvu. Byla jsem obleãená spí‰ jako parodie na chÛvu, pfiehnanû úzkostlivû, prostû ‰patnû. Pfiedstavila se jako Julie Draperová a potfiásly jsme si rukama. Potom se otoãila a vykroãila dlouhou chodbou. Spûchala jsem za ní. V úzké kanceláfii stála fiada kfiesel. Je to nûjak˘ test? Posadila jsem se na to nejblíÏ u stolu a dávala si pozor, abych nekfiíÏila kotníky a nehrbila se. Podala 8
Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 9
jsem jí pfies obrovsk˘ mahagonov˘ stÛl osvûdãení a Ïivotopis – snad desetkrát jsem ho po sobû kontrolovala, byl opravdu dokonal˘. Mlãky si ho pfies br˘le s rÛÏov˘mi obrouãkami pfieãetla. KdyÏ jsem zaãala uvaÏovat, jestli by nebylo vhodné nûco fiíct, vzhlédla. „Byla byste mnohem zajímavûj‰í kandidátka, kdybyste dokonãila vysokou ‰kolu. Proã z ní odcházíte?“ „Z finanãních dÛvodÛ.“ Tuhle otázku jsem oãekávala, pfiipravila jsem si na ni odpovûì, ale zadrhl se mi hlas. Cestou metrem do centra jsem usoudila, Ïe pfiiznám celou pravdu – jak moji rodiãe pfied ãtyfimi mûsíci zahynuli. Bylo náledí, otcÛv saab pfieletûl pfies svodidla. Nemûli nijak závratnou Ïivotní pojistku, akcie, které mi zanechali v závûti, se ukázaly témûfi bezcenné. DÛm dostal mÛj bratr, kter˘ ho prodal a okamÏitû zmizel. Nenechal nikomu novou adresu ani telefonní ãíslo. Jarní semestr se ch˘lil ke konci a mnû bylo jasné, Ïe bude m˘m posledním. Byla jsem pfiíli‰ zoufalá, abych se zab˘vala plány do budoucna, jenomÏe potom mi do‰lo, Ïe se zavfie i kolej a ze mû bude za necel˘ t˘den bezdomovec. Jediné místo, kam bych mohla jít, byl byt mé sestry na Manhattanu. Vûdûla jsem ale, Ïe by nemûla radost, kdybych se jí objevila u dvefií. Ani mnû by to nebylo pfiíjemné. JenomÏe jsem si nebyla jistá, jestli bych to v‰echno dokázala fiíct, aniÏ by se mi roztfiásl hlas, tak jsem radûji zÛstala zticha. Julie Draperová si mû chvíli prohlíÏela, jako by ãekala je‰tû nûco. Potom se zadívala zpátky na stÛl. „Máte dobré v˘sledky,“ prohodila. Pfiik˘vla jsem. „Kdybyste potfiebovala víc informací, k Ïivotopisu jsou pfiipojená i vysvûdãení.“ MÛj hlas znûl stroze, v˘konnû a fale‰nû. Prolistovala stránky. „Vidím, Ïe jste se soustfiedila 9
Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 10
pfiedev‰ím na v˘tvarné umûní a francouzskou literaturu.“ âekala jsem, Ïe zdÛrazní, jak byla moje volba nepraktická, ale pfiekvapila mû. „Tahle specializace mÛÏe b˘t pro chÛvu velice uÏiteãná. Mnoho na‰ich klientÛ touÏí po tom, aby o jejich dûti peãoval ãlovûk, kter˘ je mÛÏe kulturnû obohatit. A znalost francouz‰tiny pfiedstavuje velké plus.“ Na chvíli se odmlãela. „Vidím, Ïe jste studovala i v nûkolika kurzech t˘kajících se v˘voje dûtí. To je velk˘ pfiínos.“ „UÏ od dvanácti let jsem hlídala dûti. Loni v létû jsem se starala o roãní dvojãata.“ BohuÏel jsem ale vût‰inu úspor utratila za uãebnice a v˘tvarné potfieby na jarní semestr. „Z referencí mÛÏete zjistit, Ïe jsem spolehlivá, a dûti mû mûly moc rády. Jsem pfiísná, ale hodná.“ Zarazila jsem se, abych se nadechla. Nesmím zapomínat d˘chat. V jejím hlase se nûco zmûnilo. „¤eknûte mi, jak˘ vztah máte k hudbû?“ „Na druhém stupni základní ‰koly jsem hrála na housle,“ odpovûdûla jsem. „Ale vlastnû uÏ si z toho nic nepamatuji.“ Îena mávla rukou, jako bych napsala svou odpovûì na tabuli a ona ji jedin˘m gestem smázla. „Jak˘ máte vztah k populární hudbû?“ Ta otázka mû zarazila, pfiipadala mi divná. „No,“ zaãala jsem a na chvíli zaváhala. „Nevadí mi, ale moc ji neposlouchám.“ Bude tohle hovofiit proti mnû? „Mám ráda spí‰ klasickou hudbu. Barokní. Romantickou. Ale moderní atonální hudbu pfiíli‰ ne.“ „A co celebrity?“ Naklonila se ke mnû pfies stÛl. „âtete bulvární ãasopisy? People? Us, Star, National Enquirer? Sledujete tfieba pofiad Entertainment Tonight?“ Zaãínalo mi b˘t jasné, v jakou odpovûì doufá. Na‰tûstí to byla pravda. „O celebrity se moc nezajímám.“ 10
Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 11
„Jak reagujete, kdyÏ potkáte nûjakého slavného ãlovûka na ulici?“ „Nevím,“ odpovûdûla jsem popravdû. „Nikdy jsem nikoho takového na ulici nepotkala.“ Trochu jsem se narovnala. „Ale myslím si, Ïe bych si ho nev‰ímala.“ Na‰pulila rty a pfiimhoufiila oãi. Chvilku se nic nedûlo. Potom se na mû poprvé za celou dobu usmála. Byl to ‰irok˘ úsmûv, kter˘ odhaloval mírn˘ pfiedkus. „Vy byste mohla b˘t perfektní.“ Následující den dopoledne mi zazvonil mobil. Právû jsem se vracela z antikvariátu, kde se mi podafiilo prodat uãebnice, i kdyÏ za nijak ohromující cenu. Zastavila jsem se na chodníku a nechala ostatní projít. Volala Julie Draperová, mluvila trochu zad˘chanû. PÛsobila daleko mlad‰í a ménû upjatá neÏ pfii osobním setkání. „Jane, jsem moc ráda, Ïe jsem vás zastihla. Mám pro vás skvûlou zprávu, mohu vám nabídnout práci.“ Srdce se mi rozbu‰ilo tak prudce, aÏ jsem mûla obavy, aby to nesly‰ela v telefonu. „To je skvûlé,“ bylo jediné, co jsem se odváÏila fiíct. „Lep‰í, neÏ si dokáÏete pfiedstavit,“ ujistila mû. „Je to velice v˘hodné místo. MoÏná by se na nû hodila nûjaká zku‰enûj‰í chÛva, ale dokud jste se neobjevila vy, nemohla jsem najít Ïádnou vhodnou kandidátku, u níÏ bych byla pfiesvûdãená, Ïe má správn˘...“ na chvíli se zarazila. „Správn˘ pfiístup.“ Nasadila jsem vûcn˘ tón, kter˘ mi vãera tak dobfie poslouÏil. Nemohla mû sice vidût, pfiesto jsem se napfiímila a zvedla bradu. „Velice se tû‰ím, aÏ se dozvím víc. Kde budu pracovat?“ Julie Draperová se pfiekvapivû pfiíjemnû zasmála. „Bude to znít moÏná divnû, ale po telefonu vám dal‰í 11
Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 12
podrobnosti nemohu poskytnout. Za jak dlouho mÛÏete pfiijít ke mnû do kanceláfie?“ KdyÏ jsem dorazila do agentury V˘bûrové chÛvy, Julie mi nabídla kávu v ponûkud otluãeném ‰álku. Potom mû zavázala mlãenlivostí. „Podrobnosti o téhle práci nesmíte nikomu svûfiit,“ varovala mû. „PfiátelÛm ani nikomu z rodiny.“ „Slibuji.“ Nebude tûÏké ten slib dodrÏet. Komu bych to povídala? Má nejlep‰í kamarádka z v˘tvarné ‰koly Sarah Lawrenceová se vrátila domÛ do Iowy. Pfii studiu se snaÏila co nejvíc pracovat, aby si u‰etfiila na studijní pobyt v Itálii. Nemluvily jsme spolu uÏ nûkolik mûsícÛ. Po té nehodû jsem se spoleãenskému Ïivotu spí‰ vyh˘bala. Bylo mi jasné, Ïe bych zkazila náladu na kaÏdém veãírku, takÏe jsem vût‰inu ãasu trávila v ateliéru, plnila jedno plátno za druh˘m a snaÏila se pfiijít na to, co vlastnû malovat. KaÏd˘ nápad – skupinka stromÛ za velk˘m oknem, opu‰tûné ptaãí hnízdo, které jsem na‰la na procházce, mÛj pobledl˘ obliãej v zrcadle – mi pfiipadal nudn˘, mûla jsem pocit, Ïe mám pfiíli‰ tûÏké paÏe na to, abych zvedla ‰tûtec. Nûkolikrát jsem usnula na zproh˘bané a barvou potfiísnûné pohovce v ateliéru, pfiipadalo mi, Ïe uÏ nemám sílu dojít tûch pût minut do svého pokoje. Rodiãe mi nikdy úplnû nerozumûli, mamka se netajila skuteãností, Ïe mé poãetí bylo ponûkud nevítan˘m pfiekvapením. âlovûk by si mohl myslet, Ïe mi to ztrátu rodiãÛ usnadní, ale sv˘m zpÛsobem to bylo naopak hor‰í. NejenÏe mi nikdy neprojevovali pfiíli‰ zájmu a nechválili mû jako bratra nebo sestru, ale teì uÏ bylo úplnû jasné, Ïe to tak zÛstane navÏdycky. „Vበbudoucí zamûstnavatel je, no, fieknûme, Ïe o nûho média projevují zájem.“ Má Julie Draperová 12
Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 13
opravdu na tváfii dolíãek? „Je celebritou. Je naprosto zásadní, abyste nedûlala nic, co by k nûmu pfiitahovalo pozornost. Nic, co se odehrává v jeho domû, bez ohledu na to, jestli je to tfieba jen bezv˘znamná drobnost, se nesmí probírat s nik˘m zvenku.“ Dolíãek se ztratil. „Podepí‰ete i souhlas s mlãenlivostí. MÛÏete si ho nechat zkontrolovat právníkem.“ Právníkem? Souhlas s mlãenlivostí? Trochu mû znervózÀovalo, do ãeho se to vlastnû pou‰tím. Ale teì uÏ jsem v tom stejnû byla aÏ po u‰i. „To nebude nutné,“ oznámila jsem a snaÏila se, aby mÛj hlas znûl klidnû. „Ráda to podepí‰u.“ „Pokud mám b˘t naprosto upfiímná, vybrala jsem vás spí‰ instinktem,“ svûfiila se mi Julie. „Pfiipadáte mi spolehlivá.“ Co nejváÏnûji jsem pfiik˘vla. Potom uÏ jsem se ale nedokázala ovládnout a vyhrkla: „Kdo je tedy m˘m zamûstnavatelem?“ „Jane,“ fiekla a dolíãek se znovu objevil, „urãitû jste sly‰ela o Niku Rathburnovi.“ Nefiekla: „Urãitû jste i vy sly‰ela o Niku Rathburnovi,“ ale její tón byl dostateãnû v˘mluvn˘. Mûla pravdu, o Niku Rathburnovi jsem opravdu sly‰ela i já. Nejspí‰ jsem znala slovo od slova jeho píseÀ ·patnou stranou jednosmûrky. Patfiila k songÛm, které ãlovûk sly‰í naprosto v‰ude – v nákupním stfiedisku, v potravinách, jak se line z rádia v autech ostatních lidí. Vybavil se mi RathburnÛv pronikav˘ pohled na plakátû, kter˘ mûl mÛj bratr pfiilepen˘ nad postelí. Stál na nûm pfied cihlovou zdí obleãen˘ v dÏínsech, v rukou svíral jasnû ãervenou elektrickou kytaru. Mark byl na jednom z jeho koncertÛ. Já jsem tehdy byla hodnû malá, nejspí‰ na prvním stupni základní ‰koly. Urãitû pfiíli‰ malá, abych zÛstala 13
Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 14
doma sama, takÏe mû mamka naloÏila do auta, kdyÏ Marka s kamarádem vezla do mûsta. Kluci si na zadním sedadle hráli se zapalovaãi, kter˘mi se chystali doÏadovat pfiídavku. Vzpomínám si, jak jsem se bála, Ïe podpálí ãalounûní sedadel. Jela jsem je pak s mamkou i vyzvednout. Vybavil se mi pronikav˘ zápach, kter˘ se ‰ífiil od velk˘ch ãern˘ch propagaãních triãek, která mûli nataÏená pfies svoje obleãení, také svûtla noãního mûsta. Z dálniãního nadjezdu, po nûmÏ jsme se vraceli na pfiedmûstí, byla vidût spousta svûtel a vysok˘ch mrakodrapÛ. Ale i kdyby Mark nebyl jeho fanou‰kem, urãitû bych o Niku Rathburnovi vûdûla i tak. Pokud si vzpomínám, patfiil k celebritám, jejichÏ jméno okamÏitû vyvolávalo asociace, vût‰inou související s jejich dramatick˘m osobním Ïivotem, nikoli s hudbou. Matnû jsem se rozpomínala, Ïe byl ve vûzení kvÛli drÏení kokainu, vybavovalo se mi i nûco souvisejícího s autonehodou a spoustou prominentních milenek. Potom se nakrátko oÏenil s modelkou, na jejíÏ jméno jsem si nedokázala vzpomenout. Nebyli oba feÈáci? Najednou mi bylo chladno, hladila jsem si paÏe. Jak moc tu práci potfiebuju? Vybavila jsem si ub˘vající úspory a pár vûcí, které jsem nedala do charity, ale ãekaly na mû ve dvou kufrech v mém pokoji na koleji. „Samozfiejmû, pár let se o nûm uÏ moc nepí‰e,“ pokraãovala Julie, „mohla byste si myslet, Ïe uÏ o nûho není zájem. Ale bulvár je bulvár, pfiipomíná Ïraloky, stále krouÏí, stále mají hlad po krvi. Pan Rathburn potfiebuje, aby jeho zamûstnanci byli naprosto diskrétní.“ „Aha,“ vypravila jsem ze sebe. „Má dûti?“ „Dûvãátko, je mu pût let, jmenuje se Madeline. Byly toho plné noviny, ale vy si na to moÏná nepamatuje14
Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 15
te.“ Juliin hlas znûl trochu netrpûlivû, aãkoli si mû vybrala právû proto, Ïe mû podobné vûci nezajímají, natoÏ abych si je pamatovala. „Madelinina matka byla francouzská populární zpûvaãka. Natoãila sólové album pro americkou nahrávací spoleãnost, je to uÏ pár let. To byl vrchol její kariéry. MoÏná jste o ní sly‰ela. Celine?“ To jméno mi pfiipadalo povûdomé. „Co se s ní stalo? Myslím s tou matkou. Podílí se na v˘chovû?“ „Detaily vás nemusejí trápit.“ Julie se vrátila k úseãnému profesionálnímu tónu. „Ale pokud by vás to pfiesto zajímalo, nebude tûÏké to zjistit. Radila bych vám ale, abyste nevûfiila kaÏdé nafouknuté historce, kterou si v bulváru pfieãtete. Tomu o jeho manÏelce, o Celine, o drogách... UÏ nûkolik let je ãist˘. To je v‰echno, co doopravdy potfiebujete vûdût.“ „Aha,“ prohodila jsem. „To ráda sly‰ím.“ MÛj hlas ale neznûl pfiíli‰ pfiesvûdãivû. „Posly‰te, Jane,“ zadívala se mi pfiímo do oãí. „Nico Rathburn je oddan˘ otec. Jeho nezfiízen˘ Ïivot je minulostí. Kromû toho,“ odmlãela se, aby poloÏila dÛraz na zbytek vûty, „platí skvûle. Budete Ïít v luxusním sídle v Connecticutu. A dostanete se... dostanete se do blízkosti jednoho z bohÛ rokenrolové hudby. Je vám jistû jasné, kolik chÛv by bylo schopn˘ch kvÛli podobnému místu vraÏdit.“ Zalovila v deskách a vytáhla nûkolik papírÛ. „Máte opravdu velké ‰tûstí.“
15
Jana - zlom
3.1.2012
20.43
Stránka 16
DRUHÁ KAPITOLA
P
fies Juliino nabádání jsem strávila poslední veãer na koleji v knihovnû u poãítaãe. âetla jsem v‰echno, co jsem o Niku Rathburnovi na‰la. Jeho milostn˘ Ïivot, kriminální v˘stfielky a strmá cesta vzhÛru mû zaskoãily. Z podrobností se mi trochu svíral Ïaludek. Ale jsem ráda na vûci pfiipravená. Knihovna byla klimatizovaná, byla tam hrozná zima. Vzpomnûla jsem si na svetr, kter˘ mi je‰tû visí v pokoji ve skfiíni. V˘uka skonãila, kromû mû v knihovnû nikdo nebyl. Obãas jsem zaslechla smích a kfiik, jak skupinky studentÛ procházely pod okny cestou na nûkter˘ z veãírkÛ na oslavu konce semestru. Získat slu‰né mnoÏství informací o mém budoucím zamûstnavateli mi netrvalo dlouho. Jen málo z nich mû v‰ak uklidnilo. Zpoãátku byly zmínky o Rathburnovi pozitivní, moÏná aÏ podlézavé. Jeho kapela byla nejdfiív jen prÛmûrnû úspû‰ná, hráli po klubech a na v˘chodním pobfieÏí. Po vydání tfietího alba se ale situace zmûnila, objevil se jejich prÛlomov˘ hit. Vzpomínám si, Ïe ta deska burácela odpoledne co odpoledne za zavfien˘mi dvefimi Markova pokoje celé mûsíce. Pfiedev‰ím jedna píseÀ, ·patnou stranou jed16